I'm the Dark One Now ► 15. Kapitola

15. září 2018 v 22:48 | Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus opět dosáhl svého, Kol se chystá udělat další tah pro dosažení života s Annie a Lara je překvapená z toho, co se stalo.



Kapitola patnáctá

Dopřeju ti potěšení, lásko


Klaus
Všechno najednou bylo jinak. V jednu chvíli si Annie myslela, že konečně vyhrála a nejen ona, ale i můj drahý bratříček Kol. Smáli se až moc brzo, vždyť se přece říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe a to jsem… chvilka napětí, opět já. Kéž bych měl v tu chvíli po ruce nějaký fotoaparát nebo aspoň mobil, abych si vyfotil ten její výraz, protože vážně stál za všechny prachy, které jsem měl.
"Copak lásko, co se tváříš tak kysele. Zřejmě ses trošku přepočítala, když jsi mě tam nechala viď," mrknul jsem na ni a šel pomalu blíž, neměla kam odejít, pořád nás spojovaly naše snubní prsteny. "Víš, já ti přece, říkal, že brzo budeme spolu a že mám plán."
"Jsi zvrácený Klausi," zamračila se na mě moje ženuška a já se ještě více usmál.
"Znáš mě dobře, lásko, neboj se, brzo budeš podobná, vždycky jsem věděl, že se k sobě hodíme. A naše maličké bude dokonalé," přešel jsem až k ní a pohladil ji po tváří, ani mě nepřekvapilo, že se rychle odtáhla, mrška jedna.
"Nesahej na mě! Kolikrát ti to mám ještě říkat. Hnusíš se mi. Ty, tohle všechno kolem a nejvíc myšlenka, mít s tebou dítě. Nikdy nebude tvoje, rozumíš, nikdy! I kdyby se náhodou ukázalo, že jsem těhotná a že je tvoje, Kol najde způsob jak to změnit!" zakřičela hystericky.
Zatnul jsem ruce v pěst a zavrčel, nikdo nebude moje dítě měnit. Nikdo!
"Ať to jen zkusí a bude to poslední věc, kterou ten hajzl udělá," chytil jsem ji a stáhnul k sobě do náruče.
"Nedovolím ti mu ublížit!" zavrčela a snažila se mi vymanit ze sevření, ale já ji nehodlal pustit.
Vzrušovala mě, ta její bojovná stránka, miloval jsem tu divošku, kterou se vždy po naštvání stala. Neodolal jsem a dravě ji políbil. Jenže ona se mrška bránila, kdyby jen tušila, že tím mě ještě víc vzrušovala.
"Hned mě pusť," snažila se vymanit mi ze sevření, ale moc jí to nešlo.
"Nechce se mi, tohle se mi líbí víc, ještě bys mohla být nahá a bylo by tu úplně boží," culil jsem se dál a sledoval jí, jak se naštvaně zmítá v mém objetí.
Co jsem však nečekal, bylo to, co pak následovalo. Ta malá potvůrka byla tak mrštná, že se jí nějak podařilo dostat se z mého objetí a co víc, použila i své drápky. Tím jak mi vrazila, mě i pořádně poškrábala na tváři, chytil jsem si bolavé místo a zamračil se na ni. Tohle dělat opravdu neměla.
"Varovala jsem tě," mračila se na mě Annie. "Příště to bude o něco níže a věř, že to už pak tak snadno nerozchodíš!"
Celou dobu jsem na ní naštvaně vrčel, ale když řekla tohle, dostal jsem přímo záchvat smíchu.
"Ach bože lásko, jsi vtipná, víš to," pousmál jsem se a chytil ji tak, aby nemohla své výhružky splnit. "Kdybys to udělala, přišla bys o další potěšení a to přece nechceš ne," dobíral jsem si ji.
Čím více jsem se já vítězně usmíval, tím více se ona mračila, až se jí na čele udělala malá vráska, která jí stejně na kráse nic neubrala, ba naopak.
"Jsi perverzní prase, dokážeš myslet jen tím, co máš mezi nohama. Nenávidím tě a hnusíš se mi," vlepila mi ostrá slova do tváře.
"Hnusím se ti tak moc, že když si to s tebou rozdávám, křičíš rozkoší moje jméno, zajímavé," uculil jsem se ještě víc, ona se zarazila a do tváří se jí hrnula červeň. "Ani teď to nebude jiné, znova tě donutím vzdychat jako o život," nahnul jsem se k ní a zašeptal jí do ucha, které jsem následně na to lehce stiskl mezi zuby, cítil jsem, že i přes odpor, který ke mně chovala, se její tělo zachvělo.
"Pusť mě, prosím Klausi. Já nechci," vzlykla a bušila do mě pěstičkami, když jsem povolil stisk. "Ubližuješ mi, prosím, nech mě už být, nech mě žít normální život," rozplakala se úplně.
"Přestaň hrát divadlo, nikdo ti to tu nežere a já už vůbec ne. Jsi moje manželka, čekáš moje dítě a budeš žít tady jako spořádaná ženuška ať se ti to líbí nebo ne, je ti to jasné?" zavrčel jsem už vytočeně.
Koukla na mě a otřela si slzy, které jí stékaly po tváři.
"To raději umřu, než se ti podřídím," zavrčela skrz zuby, pousmál jsem se.
"Tušil jsem takovou odpověď, proto jsem se opět pojistil, lásko," mrknul jsem a přešel ke dveřím, v tu chvíli dovnitř nakoukl jeden hybrid a podal mi malou ampulku lehce nafialovělé tekutiny, hned na to opět zmizel a já dveře zamknul, aby nás nikdo nerušil. Zatímco jsem bedlivě sledoval Annie stojící kousek ode mě, otevřel jsem ampuli a celý její obsah jsem na jeden velký lok vypil, chutnalo to hnusně, ale pokud to splní účel, je mi to fuk.
"Co… co to máš? Co jsi to vypil?" zeptala se po chvíli.
"Ale nic," pousmál jsem se a pomalými kroky si to mířil k ní, zatímco já postupoval vpřed, ona ustupovala dozadu, až narazila na zeď.
"Klausi… co…co máš v plánu?" zeptala se nervózně, v hlase se jí objevil i záchvěv strachu.
Cestou k ní jsem vzal nožík na dopisy a lehce si nařízl zápěstí. V tom momentě jí to všechno došlo. Dřív však než stačila utéct, stáhnul jsem ji k sobě a přiložil své zápěstí k jejím rtům. Díval jsem se jí do očí, ve kterých se objevily slzy. Bojovala, jenže čím víc, jsem do ní dostával svou krve, tím více se stávala povolnější a po chvíli už sama držela mou ruku a pila.
"Šikulka jsi, lásko," uculil jsem se spokojeně a vzal si ji do náruče.
Jen se o mě opřela a pila dál. Došel jsem k posteli a uložil ji na ni, když se lehce odtáhla, měla na rtech ještě trochu krve, nahnul jsem se k ní a políbil ji vášnivě. Polibek mi opětovala, ani jsem se nedivil, krev ve spojení s lektvarem "lásky" prostě musela fungovat. Takhle se mi líbila nejvíc, když mlčela a dělala, co jsem chtěl, i když ne z vlastní vůle, ale protože jsem ji k tomu podvodem donutil. Musel jsem se v duchu pousmát, dobře jsem totiž věděl, jak bude vyvádět, až bude zase sama sebou. Dračice jedna. Rukama jsem jí bloudil po těle a líbal ji vášnivě, moje milá ženuška mi je opětovala. I když jsem dosáhl opět svého, pořád to nějak nebylo ono. Něco tomu chybělo, jenže jsem nemohl přijít na to co. Teď jsem to ani řešit nechtěl, chtěl jsem si jen užívat. Kouknul jsem na ni, ležela pode mnou a svýma krásnýma očkama mě pozorovala. Pohladil jsem ji po tváři a lehce políbil. Druhou rukou jsem jí pomalu svlékal oblečení a házel to někde na zem.
"Ukážu ti dokonalé potěšení, lásko," zašeptal jsem jí do ouška a líbal její krásný krček.
Přikývla a pomalu mi svlékala tričko. Líbal jsem jí na krku a rameno a pomalu se zbavoval posledních kousku oblečení, které na sobě měla. Krajkové prádélko ještě více podtrhovalo její krásu, ale teď mi trošku překáželo a tak muselo pryč. Nahá byla ještě krásnější, koukla na mě a kousla se do rtu. Uculil jsem se a své polibky směřoval na její pevná prsa, lehce se prohnula v zádech a z úst jí vyšel tichý sten. Jedna moje ruka ji lehce hladila na boku, zatímco ta druhá putovala přímo do jejího klína. Nejraději bych si jí k sobě stáhnul a pořádně si užil, ale řekl jsem si, že jí to udělám příjemné, i když stejně za tohle dostanu vyhubováno. Lehce jsem jí prstíky začal dráždit a pokračoval jsem i v laskání jejich prsou. Znova se prohnula jako luk. Moc jsem po ní toužil. Někde uvnitř jsem si přál, aby i ona toužila po mně, ale věděl jsem, že tohle nikdy nebude, ne z její vlastní vůle, zvlášť když jsem podělal, co šlo a navíc milovala toho proklatého Kola. Musel jsem rychle zavrhnout myšlenky, které se mi honily hlavou, protože bych se akorát tak naštval a zrovna teď jsem si chtěl jen užít milování s manželkou. Políbil jsem jí vášnivě. Lehce jsem do ní dvěma prstíky vniknul a uculil se, když slastně vzdychla. Cítil jsem, že je pro mě připravená a já byl zase pro ni. Ještě chvilku jsem jí lehce dráždil a laskal jí po těle, pak jsem už na nic nečekal. Stáhnul jsem si ji více pod sebe, její nožky si dal kolem mých boků a vniknul jsem do ní. Annie hlasitě vzdychla a své nožky pevně stiskla kolem mého pasu. Usmál jsem se a políbil ji.
"Tak dokonale úzká," zamumlal jsem jí vzrušeně do rtů a lehce se v ní pohnul, miloval jsem ten pocit být v ní, větší slast jsem si neuměl představit.
Její malé ručky mi bloudily po zádech a hladily mě, každičký její dotek ve mně vyvolal ještě větší vzrušení. Opět jsem ji políbil a pomalu se v ní pohyboval. Přecházel jsem jí rukama po těle. Nejdříve přes její boky a pomalu na prsa, kterým jsem věnoval větší péči. Polibky jsem přešel z jejich rtů na její krček, zavřela oči a mírně zaklonila hlavu, abych k němu měl lepší přístup. Chvíli jsem ji líbal, než jsem se odhodlal jí kousnout. Potřeboval jsem to, potřeboval jsem ji znova ochutnat, její krev byla jako droga, tak úžasná. Stačilo jen maličko a připadal jsem si, jako kdybych si vzal extázi. Šílel jsem z ní. Přivinul jsem si ji blíž k sobě a začal přirážet rychleji. Chtěl jsem ji cítit ještě víc, chytil jsem si ji a posadil se. Vzrušeně vypískla a koukla na mě, ruce měla kolem mého krku a nožky stále kolem mých boků.
"Bože, cítím tě tak hluboko v sobě," kousla se do rtu a její tvářičky zrůžověly.
"To byl můj účel, lásko," zašeptal jsem a dravě ji políbil.
Obě ruce jsem si položil na její zadeček a stiskl ho, byl tak akorát do ručky, prostě dokonalost sama. Držel jsem si ji a přirážel takhle dál. Každým přírazem jsem se v ní ztrácel. Vzdychl jsem vzrušeně.
"Ach Kole," zavrněla Annie a já se zarazil.
Ona si toho ani nevšimla, ale já dobře slyšel, čí jméno to vzdychla. Zatraceně. Stiskl jsem její zadek víc a začal přirážet rychleji a rychleji, měl jsem zlost, ale zase jsem jí nechtěl ublížit, čekala mé dítě, takže jsem na to bral ohled. Políbil jsem ji vášnivě a užíval si to.
"No ták, řekni to…řekni moje jméno," zamručel jsem jí do rtů a zrychlil. "Řekni, kdo ti dopřává tohle potěšení."
"Ty…ty Klausi…," vzdychla mi do rtů a pomáhala mi.
Cítil jsem, že brzo bude a já taky, sotva jsem se držel, ale chtěl jsem nejdřív dopřát rozkoš jí. Hladil jsem ji po zádech a líbal všude možně. Přirazil jsem ještě dvakrát, když se kolem mě stáhla a dosáhla vrcholu, ani já nezůstal pozadu. Ještě jednou jsem se v ní pohnul a i já si užil nekonečný příval orgasmu. Opřela si svou hlavu o mou hruď a vydychávala, políbil jsem ji do vlasů a usmál se. Tohle byl dokonalý sex a ještě jsem měl chvilku k dobru. Kousnul jsem se trochu do ruky a kouknul na ni.
"Napij se ještě, aspoň trošku, aby se zahojilo to mé kousnutí," pobídl jsem ji.
Annie zvedla hlavu a přikývla. Chytila se mé ruky a trochu se napila. Místo, kde jsem ji kousnul při milování se hned zacelilo. Mrknul jsem a políbil ji. Lehnul jsem si s ní do postele a přehodil přes nás deku. Měl jsem ještě chvilku, než to zase bude zlobivá Annie, přivinul jsem si ji k sobě a její hlava spočinula na mé hrudi, zavřela oči a odpočívala. Lehce jsem ji hladil a relaxoval taky. Byl jsem spokojený a uspokojený. Culil jsem se jako pako. Jak jinak. Klaus Mikaelson opět dosáhl svého. Byla tu však jedna věc, která mi stále bloudila myslí. Chtěl jsem ji, toužil jsem po ní, miloval ji. Jenže ona mě nenáviděla a já neznal způsob, jak to změnit a tohle mě hrozně štvalo. Z mého zamyšlení mě vytrhla moje ženuška, když se začala podivně vrtět. Po chvíli se prudce posadila a zděšeně na mě pohlédla.
"Ne, znova ne," vykřikla a v sekundě byla na druhé straně pokoje, zabalená do přikrývky. "Za tohle mi zaplatíš," vzlykla a utekla z pokoje.
Jen jsem se pousmál a dál si lenošil v posteli, daleko se stejně nedostane, tak proč bych se měl teď namáhat. Ona se vrátí, až se uklidní a bude to brzy. Tím jsem si byl jistý.
Kol
Nechtěl jsem jen tak zmizet. Nechat ji tam napospas Klause. Bál jsem se o ni. Tolik mi chyběla. Štvalo mě to, že jsem najednou tak bezmocný. Nalil jsem si sklenku a pozoroval Stilese, jak míří nahoru s polévkou pro Laru. Měl štěstí, že ji mohl mít u sebe. Já si musel ještě počkat. Zatím jsem nepřišel na nic, co by zvrátilo to pitomé kouzlo s prsteny. Dokonce ani Lara nic neměla, bylo to k zbláznění. Prohrábl jsem si vlasy a dopil obsah sklenky. Přešel jsem pak do své pracovny a posadil se za stůl k oknu. Otevřel jsem jednu svou tajnou zásuvku a prohlížel si malé ampulky, ve kterých jsem měl pár lektvarů. Všechny pro mě udělala Lara. Když jsem nemohl dostat Annie domů, chtěl jsem aspoň nějak k ní, aniž by mě někdo viděl či slyšel. Být s ní chvilku. Měl jsem plán. Strávit čas se svou láskou. Chtělo to jen, aby Klaus nebyl zrovna u ní.
Lara
Všechno bylo jako v mlze, měla jsem pocit, že mi snad praskne hlava. Tohle přece nemohla být kocovina, nic jsme nepila. Spala jsem v pokoji, čekala na Stilese… spala v pokoji…bože. Najednou mi to začalo docházet, probrala jsem se jinde, než u Kola v domě, ani nevím, kde to bylo, ale vím, kdo tam byl taky… Peter ten slizký hajzl, ten parchant. Odtáhnul mě z domu, něčím nadopoval….do háje, já s ním spala. Sakra! Sakra! Zabiju ho! Rychle jsem otevřela oči a podívala se vedle sebe, ležel tam, spokojený, že dosáhl svého, oči zavřené, na tváři úsměv. Zavrčela jsem a posadila se, přikrývka, kterou jsem měla na sobě, ihned spadla. Rychle jsem si ji znovu přitáhla k sobě a snažila se vstát.
"Kam si myslíš, že jdeš?" ozvalo se hned vedle.
"Najít něco, čím tě zabiju!" zavrčela jsem vytočeně.
"Nenamáhej se lásko, tady nic není, stejně jako zde nefunguje tvoje moc. Jsi bezbranná a vydaná mi napospas," ležel si s rukama nad hlavou a culil se jako kretén.
Vstala jsem a pohledem hledala své oblečení, než jsem však udělala krok, chytil mě za ruku a stáhnul zpět k sobě. Jak by se mi teď hodila moje moc, jenže jsem ji neměla a kdoví, co ten blbec měl ještě za lubem. Stáhnul mě k sobě a uvěznil pod sebou.
"Víš, teď když budeš moje beta, to bude ještě lepší. Myslel jsem, že si jen užiju, ale ty jsi dokonala milenka a prostě si tě nechám. Však ty se naučíš mě poslouchat. Zkrotím si tě, divoško moje," zamručel a divoce mě políbil.
Pokud si myslel, že ho budu poslouchat a budu jeho beta, pletl se. Však já se odsud dostanu a pak mi za tohle ponížení zaplatí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu? :)

Anoooo! :)

Komentáře

1 Baska Baska | 7. října 2018 v 9:20 | Reagovat

Bolo to úžasné, určite pokračuj je to skvelá poviedka. Som zvedavá či sa Klausovi podarí aby sa Annie doňho zamilovala. Prosím o ďalšie kapitoly. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama