Enchanted World » 6. Kapitola - Koblížek

9. února 2018 v 22:24 | Tew* |  Enchanted World » Harley & Joker (ft. Charmed crossover)
Téma: Joker ft. Charmed crossover
Hlavní pár: Harley & Joker
Další páry: Zatím žádné
Hl. postavy: Harley Halliwell, Joker, Chris Halliwell, Batman/Bruce Wayne, Kat Mitchell, Wyatt Halliwell
Vedlejší postavy: Phoebe Halliwell, Paige Matthews Mitchell, Piper Halliwell, Leo, Coop, Henry Mitchell, Alfred, ...
Anotace: Tohle není příběh, jak jej znáte...
V tomto příběhu se Harley a Joker nikdy nepotkali... Až do osudného dne.
Pro Harley byl svět vždy plný nadpřirozena, jakožto dceru čarodějky a kupida.
Jenže ani v takovém světě neexistoval Joker nebo dokonce i Batman. Pro ni to byly jen postavy z komiksů, filmů.
Jenže co když Harley dosáhne dvaceti let, získá tak svou moc a s jejím nevinným přáním se komiksový Gotham propojí s pravým světem? A s ním i jeho obyvatelé?
Tew*: Long time, no see.. haha :D :D já vím, trvá mi to, ale tak snad to vynahradím kapitolkou, předepsala jsem si je, takže další bude brzyyy! (Doufejme, že mi ji blog nechá publikovat xD ).
Dost se mi totiž hlásí, že když vložím kapitolu, nechce mi to zveřejnit pro moc znaků a já vím, že jich moc není! xD
No nic, pěkné počtení! :)

Probudila jsem se, když jsem ucítila závan čerstvého vzduchu a cvrlikání ptáčků za okny.
Protáhla jsem se v té pohodlné, opravdu až moc, posteli a zavrněla, jak jsem byla odpočatá. Musela jsem uznat, že to tu bylo fajn. Otevřela jsem oči, posadila se a podívala se k oknu. Nenechávala jsem ho otevřené.
Vstala jsem a přešla tam, venku bylo slunečno a teplo. Byl to krásný den. Zavřela jsem ho a podívala se po pokoji, na stole byly koblihy a také nějaké makronky. Zarazilo mě, že byly některé zelené s fialovým krémem a další naopak.
To měl být nějaký vtip?
Přešla jsem ke stolu a prohlížela si to, co tam bylo.
Koblihy vypadaly, jako kdyby je někdo čerstvě usmažil, byly krásně pocukrované a ve vzduchu po nich zůstávala nasládlá vůně. Makronky vypadaly taky moc dobře. Jenže ty barvy? Vypadalo to, že si nejspíš Chris hrál na šprýmaře. Protočila jsem oči. Samozřejmě, jak jinak. Blbeček.
Vzala jsem do ruky jednu makronku a pousmála se. Byly opravdu povedené, takže jestli je za tím vším můj bratránek, musel je objednat v cukrárně. A ke všemu se pro ně stavit někde, kde mají v osm ráno otevřeno a hotovo. Což by znamenalo, že si zaletěl na výlet. Možná i do samotné Francie.
Chtěla jsem si ukousnout, když jsem si všimla obálky, která vykukovala pod tácem s těmihle dobrotami.
Odložila jsem makronku a opatrně vytáhla obálku. Zarazila jsem se, když jsem uviděla své jméno, nadepsané tím stejným písmem, které bylo na obálce v dárkové krabici před bytem mých rodičů.
Kousala jsem se do rtu, když jsem přelétla pohledem k nyní již zavřenému oknu. Byl tu někdo v noci, když jsem spala? Oklepala jsem se, když mi došlo, že ano, protože jinak by tu tohle nebylo.
Nervózní jako nikdy, jsem otevřela obálku, očekávajíc, že se něco stane, ale nalezla jsem tam jen papír, se stejně povědomou vůní, jako ten minulý.
Prohrábla jsem si vlasy a s novou dávkou odvahy jsem se začetla.
Má převzácná Harley!

Ani nevíte, jak mne zasáhlo, když jsem se dozvěděl o vašem příjezdu do mého města, slavného Gotham City! Nejdříve jsem si myslel, že jste mne přijela navštívit, ale jaké bylo mé překvapení, jakmile jsem obdržel informaci o tom, že se skrýváte u toho zbohatlíka Wayna?!
Co má on a já ne? Co může nabídnout, co já nemohu?
I přesto, jak mne toto zjištění zasáhlo, nedokážu se zlobit, když vím, že můj dar je tu s vámi. Nyní se naše setkání přiblížilo ještě více k uskutečnění.
Můj pomocník vyzvedl a přinesl makronky, které jsou jen pro vás. Ochutnal jsem a jsou opravdu výborné!
Ale ty koblihy bych být vámi nejedl. Ty by vám nechutnaly. Navíc, ty jsou pro toho tupce, u kterého jste ubytovaná. A samozřejmě pro vašeho bratránka, na kterého jsem nezapomněl a toho dalšího muže, který s vámi přijel.
Už nyní se těším na naši schůzku!

Váš Koblížek! (no jen řekněte, neslušelo by mi tohle jméno z vašich rtíků?)

PS.: Do koblih se nedívejte, jen předejte.
PPS.: Snad nevadí, že mi můj pomocník pořídil pár snímků, jak spíte. Zajisté jste roztomilá a krásná. Přesto zvažte přimíchání barev do vašich loken!
Myslela jsem, že na mě jdou mdloby. Byl tu. Tedy někdo od něj. Ach můj bože! Někdo tu byl, když jsem spala!
Podívala jsem se na koblihy, u kterých mne napadaly jen praštěné myšlenky o tom, jak jsou radioaktivní, jsou v nich minibomby, pavouci, cokoliv, co může ublížit nebo nahnat infarkt.
"Slečno Halliwellová?"
Vykřikla jsem, když se ozvalo zaklepání a hlas Alfreda, který mne ujistil, že se mi to opravdu nezdá.
"Jste v pořádku?" vešel hned, co slyšel můj výkřik.
Držela jsem si ruku na hrudi, v druhé jsem držela obálku a na stolku přede mnou byly tyhle nebezpečné dobroty.
"Slyšel jsem křik, co se děje?!" vběhl do pokoje hned pan Wayne.
"On… on…" zašeptala jsem a pohledem zabloudila ke koblihám a makronkám.
"Cože?" nechápal Bruce a přešel až ke mně. Pak se na to zadíval a zanadával tak, jak jsem myslela, že není možné. Aspoň u něj.
"Co se děje, pane Wayne?" optal se bělovlasý muž, s klidným hlasem, který jsem vážně nečekala.
"Chci záznamy z kamer, Alfrede. Joker poslal své lidi. Nejspíš měl pod palcem taxikáře, který sem vezl Harleen. A musíme se stavit v Arkhamu. Já a tady slečna," podíval se na mě a já zvládla jen ztuhle zírat na jeho tvář, která byla pokrytá jen maskou ledového klidu. A i když řekl mé jméno dvakrát skoro po sobě, což by mě nejspíš jinak potěšilo, tak teď mi jen vířilo v hlavě, že mám jít do Arkhamu. Za ním. Mám jít za tím, co po mně chce, abych mu říkala Koblížek.
~
Poté, co jsme prohlédli záznamy z kamer a zjistili velké kulové, byla jsem donucena se obléknout do letních šatů. Vzala jsem si k nim conversky, ale to se nelíbilo panu Waynovi, který mi řekl, že musí Joker žárlit, aby udělal chybu. Takže mě navlékl do sandálků na vysokých podpatcích. Jistě, pan J musí žárlit a já se u toho můžu zabít. Nenávidím podpatky.
A hlavně nevím, na co by měl žárlit?
Opatrně jsem sešla schody a kousala se do rtu, zatímco Alfred už čekal u přistaveného auta a Bruce byl u paty schodiště a sledoval mě scházet dolů.
Zjistila jsem, že všichni v domě spí, takže bylo snadné tiše vyklouznout.
Nasedli jsme spolu v tichosti do auta a jeli jsme do Arkhamu. Měla jsem u sebe malé psaníčko, co mi dal pan Wayne, v něm dopisy a na klíně u toho jsem měla pálku od pana J.
Přemýšlela jsem, zatímco se kolem nás míjelo Gothamské město.
"Bude to v pořádku. Budou u toho strážní, doktoři a i já. Bude to bezpečné," usmál se na mě uklidňujícím úsměvem.
Nejradši bych ho praštila tou pálkou právě teď, protože vidět toho Jokera, je něco, co vážně nemám zapotřebí.
"Můžete s ním promluvit sám, já u toho být nechci. Prosím," dívala jsem se na něj. Nevěděla jsem proč, ale pan J mě děsil. Co když se nedokážu ochránit? Co když… mu podlehnu?
~
Mračila jsem se, když se nějaký slizký strážný strašně snažil, aby mohl udělat tělesnou prohlídku. Přesněji řečeno… mou prohlídku. Už jen z jeho výrazu jsem chtěla použít tu pálku a praštit ho s ní do zubů. Nakonec ta pálka asi nebyla nejhorší nápad, už podruhé za den chci někoho praštit. Ale taky je možné, že to na mě působí nějak, i když nevím jak.
"Je v pořádku. A šáhněte na ni jen prstem… a uvidíte se na podlaze," mrkl na něj pan Wayne, chytil mě za ruku a vedl mě dál. Stačila jsem jen sebrat pálku a v těch vysokých podpatcích cupitala za ním.
"Ten chlap byl úchyl. Co vůbec takový hlídá takové zařízení?" zeptala jsem se naštvaně.
"Je to sice hňup, slečno Harleen, ale umí chránit, pokud je třeba. Nebojte se," řekl mi jen a dovedl mě k místnosti, kde třikrát klepl na ocelové dveře. Ty se otevřely a postarší muž s knírkem nás vpustil dovnitř.
"Pane Wayne," pokývl hlavou.
"Komisaři Gordone," vrátil pokývnutí a dovedl mě do středu místnosti. Byl tam obyčejný stůl, kde byli na straně dvě ocelové židle a na druhé jedna větší s popruhy po stranách.
"Hned ho přivedeme. Chtěli jsme počkat, než dorazíte," vysvětlil ten kníratý muž a já se nechala usadit. Mlčela jsem. Nejen, protože jsem nevěděla co říct, ale taky jsem byla nervózní z toho všeho.
"Děkuji vám," usmál se Bruce a posadil se vedle mě klidně. Komisař odešel na chodbu, kde něco zavolal a poté se vrátil. Posadil se ke zdi na jednu židli a upravil si kabát a kravatu.
"Nelíbí se mi to," zašeptala jsem jen. To jediné jsem stihla, než se chodbou ozval hlasitý smích. Tohle se zdálo reálnější a reálnější. Každou hlasitější ozvěnou smíchu, každým zařinčením pout. Každým hlasitějším krokem.
"Jen dělejte, co jsem řekl," pošeptal mi ten brunet vedle mě. Protočila jsem oči a ohlédla se ke dveřím.
Netrvalo to ani minutu a dovnitř byl postrčený muž ve svěrací kazajce. Zelené vlasy se mu svezly do bílé tváře. Smál se a díval se dolů. Na jeho nohou byly řetězy, které jsem slyšela. A za ním stáli dva muži v černém. Ano, vím jak to zní, ale fakt byli v černém oblečení. A ne, neměli sluneční brýle a tu divnou tyčku na mazání paměti.
"To snad ne," šeptla jsem jen a dívala se, jak se smíchem zvedl hlavu. Jeho pološílený pohled se zaměřil na mě, jeho rty se roztáhly do úsměvu. Ale pak… pak se jeho pohled zaměřil na pana Wayna vedle mě. Zdálo se, jako kdyby ztuhl, narovnal se a pak zavrčel, jako kdyby byl zvíře a ne člověk. Znělo to tak doopravdy.
"Hádám, že tohle je nový domácí mazlíček," zasmál se pak stejně šíleně jako vždy. Jenže já věděla své. Bylo to jako kdybych to i cítila. On za smíchem skrýval svůj šílený plán. A na konci toho plánu, chtěl vidět toho muže vedle mě mrtvého v kaluži krve. A to nebylo dobré. To rozhodně nebylo dobré.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu? :)

Anoooo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama