I'm the Dark One now ► 14. Kapitola

31. prosince 2017 v 22:30 | Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Tew*
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Annie a Kolovi svitla nová naděje k útěku, ale povede se jim to? A co Peter? Získá konečně to, co chce?



Kapitola čtrnáctá

Jen moje!


Peter
Zuřil jsem jak nikdy. Tohle si neměla dovolit! Vzala mi mou betu. Vydávala se za Ninu!
Musel jsem přiznat, že na té malé zrzce mi záleželo, byla to přece moje beta! První beta poté, co jsem se stal znovu alfou!
Tohle jí neprojde, však já si to s ní vyřídím! A bude moje i ona!
Zavrčel jsem a oblékl si jiné triko, pak jsem se rozešel ven a zarazil se na chodbě, když jsem uslyšel Annie, ale jaké bylo mé překvapení, když Klaus nebyl ten, s kterým štěbetala jako zamilovaná puberťačka.
No vida, Klausík je fuč a ona je tam s Kolem, pokud jsem si přiřadil hlas ke jménu správně.
Takže teď… hybrid nemohl být daleko díky jeho pojistce s prsteny, takže tipuju, že byl někde v domě. Přešel jsem tedy ke schodům, co vedou dolů a zavřel oči. Zaposlouchal jsem se do zvuků kolem, použil jsem svůj sluch vlkodlaka a vnímal každý pohyb. Dole se dohadovalo několik mužů, předpokládám, že podřízení zmizelého. Šel jsem tedy za nimi, doufajíc, že ty dvě hrdličky nahoře si ničeho nevšimnou, dokud nebude moc pozdě pro ně.
Sešel jsem schody a s pozdviženým obočím sledoval skupinku hybridů, jak skákali na neviditelnou stěnu, naplácli se tam jak obtížný hmyz a poté je to odhodilo o kus dál.
Když kolem mě proletěl už asi pátý hybrid, tak jsem jen protočil oči. Nepoučitelní tihle blbečci. To jsou vlkodlaci z Klausova druhu jen tupci? Možná.
Rozešel jsem se tedy k nim a v klidu prošel až ke dveřím. Aha! Zdá se, že bariéra působí jen na hybridy. Chybička se vloudila, čarodějko! Tedy upírko... no tedy… čapírko? Jak se jim tedy říká? No nevadí.
Prostě jsem otevřel a uchechtl jsem se, když přede mnou stál nasupený Klaus.
"Přání?" blýsknul jsem po něm úsměvem a on na mě jen naštvaně zavrčel.
"Kdybys laskavě uhnul, protože si potřebuju vzít něco zpátky!" mračil se a udělal krok dopředu, kde se zase zastavil.
"Ale, ale… hybrídek nemůže ven?" založil jsem si paže na hrudi a culil se jako pako. Lara mě naštvala, ale v hlavě jsem měl dokonalý plán, kde jsem byl vítěz já. A jsem přece Peter Hale, mé plány vychází. Většinou…
"Užíváš si to?" zahřměl a já se uchechtl. Popravdě? Ano.
"Dej mi ruku, ty blbečku," natáhl jsem k němu paži.
"A to jako proč?" díval se na mě jako na blázna.
"Protože jsem vlkodlak a já projít můžu. Prostě tě vezmu s sebou," mrknul jsem.
"To je největší blbost, jakou jsem kdy slyšel," protočil nade mnou oči.
"Fajn, zavrhni si to, prostě si tu zůstaň a mezitím si ti dva vymění víc než pár slovíček," usmál jsem se a on se hned chytil. Jen jsem doufal, že tohle pomůže. Když ne… bude muset dojít na řadu plán B. A ten jsem tedy zatím neměl.
Zatáhl jsem a Klaus zavrčel bolestí, přesto se mi ho podařilo protáhnout bariérou, když jsem v ní stál sám. A hotovo. Hybrid byl venku.


Annie
Nemohla jsem tomu uvěřit. Ležela jsem v posteli na boku a přímo přede mnou byl Kol. Můj Kol. Ležel na boku taky, ale na druhém, aby byl čelem ke mně. Drželi jsme se za ruku a dívali se na sebe. Nemohla jsem se pohledu na něj nabažit. Byla jsem tu s ním. Byla jsem zase u něj.
Mou hlavou sice probíhalo tisíce myšlenek. Jako například to, že Klaus zařídil to, abych otěhotněla. Nebylo to sice jisté, ale v jeho hlase, v jeho pohledu… viděla jsem, že to myslel vážně, že to tak bude. Že našel skulinu. Děsilo mě to. Už takhle jsem k němu byla připoutaná a cítila se jako na řetězu. Snad měl Kol pravdu a mohlo se zařídit to, že mé miminko změní tatínka. Protože i když to malé za to nemůže… bylo by krásné ho mít s Kolem. Vidět stejný úsměv i oči…
"Na co myslíš?" zašeptal a políbil mě na čelo jmenovaný. Usmála jsem se.
"Na to, jak krásné by bylo tvé dítě," kousla jsem se do rtu.
"Hmm… spíš po tobě, krásko. To ty jsi z nás ta krásnější," usmíval se, políbil mě na rty a já mohla cítit tu lásku.
Chtěla jsem něco dalšího říct, ale vyrušilo nás zaklepání na dveře. Zarazila jsem se v očekávání nejhoršího, protože Klaus by tohle mohl překonat. Byla bych dostatečně blízko.
Cítila jsem třes, moc jsem se bála a Kol si toho všiml, přivinul mě k sobě a políbil do vlasů. Přivinula jsem se k němu v obavách.
"Tak otevře někdo nebo tu vystojím důlek?" ozvalo se a já pozdvihla obočí.
"Nina?" šeptla jsem a podívala se na upíra vedle mě. Ten pokrčil rameny a posadil se. Přešel ke dveřím a otevřel.
"Co chceš? Posílá tě Peter?" zavrčel na ni.
"Zmlkni, budoucí švagříku. Potřebovala jsem silné tělo, to moje teď leží na posteli. Takže, pustíte mě nebo to kouzlo je i proti tvé sestře?" zeptala se a poslední část už byla myšlená ke mně.
"Laro?" zašeptala jsem, než jsem se vyhrabala z postele a přeběhla ke dveřím. "Sestřičko?" usmála jsem se.
"Ta jediná," mrkla na mě a já okamžitě zrušila kouzlo a pořádně ji objala. "Ale... počkej… bude Nina v pořádku?" sledovala jsem ji pak v tomhle těle.
"Jasně, je to jen výpůjčka," prošla do pokoje a Kol za ní zavřel. Chytil mě za ruku a šli jsme za ní k oknu.
"Laro…" zamračila jsem se lehce.
"Klid. Uzdravím se a vrátím jí tělo, přitom ji odsud dostanu," pokrčila rameny.
"Uzdravíš? Cože?" šeptla jsem se strachem. Co se mé sestřičce stalo?
"Ale to nic," zavrtěla hlavou. "Tak jo, posílím tvou magii a sundáme ten prsten," usmála se pak.
"Opravdu?" pozdvihla jsem jedno obočí.
"Naprosto. Tak jdeme na to?" natáhla ke mně ruce. Nadšeně jsem kývla a chytla se jí.
S Larou jsme se začali soustředit na ten prsten a já cítila, jak to zabírá, což mě neuvěřitelně těšilo.
"Ale, ale…" všichni jsme ztuhli a kouzlo se přerušilo, když jsme od dveří slyšeli ten známý hlas.
"Klausi," zavrčel Kol a já se zarazila. To ne…
"Vrať mi mou betu, čarodějko," usmíval se Peter. Sakra! Bylo to jen proti hybridům a upírům chráněné. Jak jsem mohla zapomenout na vlkodlaky? A ke všemu jsem zapomněla obnovit bariéru poté, co Lara vešla. Ne, že by to pomohlo, takhle blízko má moc na Klause nepůsobila.
Podívala jsem se na Laru, protože Ninino tělo nevypadalo nejlépe. Byla bledá a na čele byly vidět kapičky potu. Museli pryč.
"Laro… vezmi Kola a utečte. Na něco přijdeme, hlavně ho odsud vezmi, ať mu Klaus neublíží," držela jsem ji za ruku a použila tentokrát mou moc pro podporu té její.
"Ne, Annie," zamračil se Kol a Lara taky nevypadala nadšeně.
"Ale ano, mně se nic nestane. Neboj se," šeptla jsem a chytila ho taky za ruku.
Viděla jsem Klause, jak si to míří k nám, v jeho tváři jasná převaha šílence a v ruce dýka. To jsem nemohla dovolit.
"Laro! Prosím, prosím tě jako tvá sestra," šeptla jsem, svou moc předala trochu i jí a ona na mě jen koukala. Pak kývla.
"Vrátím se pro tebe, sestřičko," zašeptala a pak chytla Kola.
"Miluju tě," řekl mi, věděla jsem, že nechce jít, ale musel. Musel odsud, aby mu kvůli mně už neublížil.
"Taky tě miluju," šeptla jsem a koukla na sestru. I beze slov jsme věděli, jak se máme rády.
Kousla jsem se do rtu a svou mocí hodila Peterovi i Klausovi pod nohy koště, takže zakopli a spadli. Klaus zařval zuřivostí a Peter vrčel, a přesto, než se zvedli, Kol byl pryč, jenže tělo Niny… jen upadlo na zem v bezvědomí. To nebylo dobré.


Peter
Vstal jsem a překvapeně se díval na Annie, která klečela u Niny a zjišťovala, zda je Lara stále v ní nebo už ne. Musel jsem přiznat, že to by mě zajímalo taky. Ale to jsem mohl zjistit i s ní u sebe v pokoji. Klaus navíc určitě chtěl být se svou ženou. No nezávidím jí jeho pomstu.
"Laro?" šeptala ta čarodějka přede mnou, ale já jen kouknul na hybrida vedle mě.
"Tak už ji vezmi a zmizte odsud," zamračil se.
Pokrčil jsem rameny a přešel k nim. Vzal jsem do náruče Ninu, a i přes protesty té čarodějky jsem ji odnesl z pokoje a nechal tam ty dva svému osudu.
Cítil jsem své rány, jak se ještě nehojily, a to bylo velmi divné. Naneštěstí to teď muselo jít stranou.
V pokoji jsem uložil Ninu do postele a přemýšlel. Byla v ní stále Lara?
"Co se… kde to..." zamumlala po chvíli a já zpozorněl.
"Nino?" zkusil jsem to a ona na mě zmateně koukla. Slabá jako moucha.
"Co se stalo?" Zašeptala jen.
"Posednutí zlobivou čarodějkou. Odpočiň si zatím." Přemýšlel jsem o tom a pak mi to došlo. Jestli byla takhle oslabená Nina, musela na tom být Lara podobně. A toho jsem mohl, ne-li musel, využít.
"Tak… dobře," zašeptala, než znovu usnula.
"Skvělé," mrknul jsem a vstal. Protáhl se, připravený na akci. Pořádnou akci.

***

Dům Kola byl velký a honosný. Přesto ne tak jako Klausův. Vážně jsem nechápal, co na něm ta malá čarodějka vidí, že chce jeho a ne Klause. I když to samé jsem si říkal u Lary. No a aby ne... kdo by nedal přednost sexy vlkodlakovi před hubeným středoškolákem? Blbost! Nemám pravdu?
Tiše jsem stál a zaposlouchal se do dění v domě. A díky tomu jsem určil polohu pokoje mé tajemné čarodějky.
Přešel jsem ulici a vyskočil na balkon v patře. Nic těžkého.
Vylezl jsem na balkon, kde byly otevřené dveře. To jako vážně? Zabezpečenost je tady zdá se nulová. No… jejich hloupost je mé štěstí. Zaposlouchal jsem se, zrovna tam blábolil Stiles. Mluvil na ni, než nakonec odešel se slovy, že donese polévku. Učiněný poklad…
Vešel jsem a uviděl ji na posteli. Ležela tam, spala. Na sobě jen nějaký černý hábit. No fajn… však se dozvím co má pod ním.
Usmál jsem se, přešel k ní a vzal ji do náruče. A je moje…

***

Uložil jsem ji na postel v jednom domě. Pořídil jsem si ho před lety jako investici. A samozřejmě, s mou šikovností, jsem z něj udělal doupě bez magie. No jo, jsem prostě skvělý na flirtování s čarodějkami. Udělají pak, o co je požádám.
Přemýšlel jsem, jak to udělat. Ale nakonec… Klaus se podělil o něco, co z ní udělá stejně chtivou, jako jsem já.
Vzal jsem z kapsy injekci a poté ji vbodl do žíly na ruce Lary. A jakmile se probudí, bude to to pravé ořechové.
Bylo to už půl hodiny. PŮL HODINY! Sakra, to jsem se tu fakt mohl ukousat nudou. Anebo tomu pomoct.
Nahnul jsem se k ní a políbil ji na rty. Chvíli se nic nedělo, ale pak se pohnula. Zavrtěla se a co nevidět jsem ležel vedle ní s otiskem její dlaně na tváři. Mrška.
"Odvážná předehra, čarodějko," mrkl jsem, než jsem se znovu vyhoupl nad ni. Mračila se, rozhodně mi to nechtěla usnadnit. Nu což... ani já jí ne. A ta látka určitě bude působit brzy.
"Táhni ze mě, vlkodlaku. Nebo tě to bude bolet!" zavrčela, ale já na varování nedbal. Prostě jsem ji znovu políbil. Drsně, vášnivě… zoufale. Takhle jsem to cítil. Prostě celou dobu, co ji znám, ve mně bublala ta silná potřeba, touha… být s ní, v ní. Vlastnit ji. A to se stane, až bude moje beta. Její zranění se totiž skoro zahojilo.
Líbal jsem ji, zatímco se snažila mě od sebe odtáhnout, ale její pokusy o odtáhnutí se pomalu měnily a po chvíli mě k sobě tiskla a líbala jako šílená. Ano! Konečně!
Serval jsem z ní oblečení hned, jakmile začala spolupracovat. Ona chtěla svléknout mě, ale šlo jí to moc pomalu.
Sundal jsem ze sebe všechno a konečně si dal chvilku na to, abych obdivoval její krásné tělo. Tak moc jsem po ní toužil, políbit každou křivku jejího těla. Pomazlit se. Ale jak dlouho ta látka mohla působit? To jsem nevěděl.
Políbil jsem ji znovu na rty, zatímco mé ruce bloudily a dovolily si propátrat všechna zákoutí jejích křivek. Zavrněl jsem blahem.
Ani ona nebyla pozadu. Její dlouhé nožky mě objaly kolem boků a přitiskly naše pánve k sobě. Vzdychl jsem ve stejnou chvíli, jako ona, protože takhle jsme se o sebe třeli jako blázni.
Byl jsem v sedmém nebi. Líbal jsem ji, zatímco jednou rukou jsem zabloudil do jejího klína. Dotýkat se jí, bylo naprosto dokonalé.
Zasténala mi do rtu, zatímco mi nehty zaryla do ramenou. Fajn, asi taky nechce čekat. Bod pro mě.
Líbali jsme se, zatímco jsem ji dráždil jednou rukou v klíně a druhou bloudil po jejím těle.
"Dělej!" zavrčela mi do rtů a kousla mě. Ona mě fakt kousla. Bože, tohle je ta nejlepší milenka, jakou jsem kdy měl.
"Jak si přeješ," řekl jsem, načež jsem ji divoce políbil a konečně do ní vniknul…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu? :)

Anoooo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama