Hellhound ► 2. Kapitola

22. října 2017 v 18:13 | Ellie |  Hellhound
Téma: Avengers/vlastní tvorba
Postavy: Mazikeen, Demien, Tony Stark, Thor, Loki, Natasha Romanoff, Steve Rogers, Clint Barton, Bruce Benner, Nick Fury, Maria Hillová, atd… ◄ ZDE
Páry: zatím nevím
Anotace: Náš svět už dávno není, jaký byl. Po útocích mimozemšťanů a Ultrona se ochrany země chopila skupina zvaná Avengers. Ve světě však existují i jiné hrozby, o kterých oni nemají ani ponětí. Jednoho dne na popud Furyho tým zachrání mladou dívku těsně před smrtí a přivedou jí na základnu. Celý tým se snaží přijít na kloub tomu, proč jejích bývalý velitel tolik trval na tom, aby jí našli, a hlavně chtějí zjistit více o původu jejich nového návštěvníka, bohužel marně. Fury stále mlží a sama dívka toho moc neví. Jednoho dne se však začnou dít zvláštní věci, mrtví mizí, objevují se podivná znamení a kolem základny obchází tajemná postava. Koho hledá? Kdo stojí za všemi podivnostmi? Jaká je ve skutečnosti pravá identita mladé dívky? A podaří se jím zastavit blížící se pekelnou pohromu?
Poznámka: Tony zjistil spojení mezi Furym a Maze a chce získat víc odpovědí. Po mírném nátlaku se nakonec Fury přece jen rozpovídá. Maze se po pár dnech cítí lépe a chce jít ven.




Kapitola druhá


Pomalu a zamyšleně se procházel po chodbách základny. Musel zjistit víc, nesnášel, když mu někdo něco tajil. A přesně tohle Fury dělal. Naštěstí Tony dostal dokonalý nápad. A pomoc mu s tím mohla jen jediná osoba, tedy skoro osoba a to F.R.I.D.A.Y.
"Friday, najdi mi Furyho," zavelel Stark a vzal si svůj tablet, aby byl v pohotovosti.
"Ano pane," ozval se mu v hlasovém komunikátoru hlas umělé inteligence. "Nick Fury se právě nachází v nemocničním pokoji se slečnou Maze, pane."
"Přepoj mi sem obraz i zvuk," rozkázal a ani ne v pěti vteřinách se mu na tabletu objevil obraz pokoje a dvou osob v něm.
Stark se posadil a pozorně sledoval dění na obrazovce. Nenechal si ujít ani jediné slovo. Docela se podivil, když viděl Furyho objímat onu dívku, to by do něj nikdy neřekl. Co ho však zaskočilo ze všeho nejvíc, byly poslední slova, které Maze řekla. Jakže ho to nazvala? Strejdo Nicku? Prohrábl si svoje dokonale upravené vlasy a zamračil se na obrazovku, tohle tedy vážně nečekal.
"To je prevít," zamumlal si sám pro sebe, nakonec se jen pousmál a vypnul tablet, konečně se dozvěděl aspoň nějakou věc a zbytek vytáhne z Furyho po dobrém či zlém.

Uplynulo pár dní od doby, co se Maze objevila na základně. Kotník se jí docela rychle hojil, přece jen to nebylo nic vážného, což se však nedalo říct o zranění po šípu. Ale dívka si neztěžovala. Spíše byla ráda, že je na místě, které může považovat za bezpečné. Nemusela se bát o svůj život, protože věděla, že když večer zavře oči, ráno se probudí opět na tom stejném místě. Užívala si chvíle klidu, moc přátel tam neměla, kromě Hillové, která jí párkrát navštívila a pokaždé něco donesla a Furyho jí nikdo nenavštěvoval. Tedy pokud nepočítala lékařský personál. Nechtěla k sobě ještě pouštět nikoho cizího, necítila se na to, ale věděla, že jednou k tomu dojde, ale pro teď myslela na jiné věci. Například si přála znova vyjít ven, aspoň na pár minut. Pocítit slunce na tváři a vítr ve vlasech. Jenže její ošetřující lékař s tím nesouhlasil. Pro Maze to však byla výzva. Už jí totiž nebavilo dál ležet a nic nedělat, dokonce i ty dvě knihy co ji Hillová donesla, měla přelouskané, proto se rozhodla pro malý výlet na vlastní pěst. Zrovna bylo po obědě a to většinou zůstávala sama, přece jen byl čas odpočinku, ale ona ten čas chtěla využít trochu jinak. Nejdříve se pomalu posadila, poté svěsila nožky z postele a s pomocí opěrky vstala. Mírně zamručela, to když jí rána zabolela, ale rozhodně to nemínila jen tak vzdát. Pomalými kroky došla k židli, kde měla přehozený měkký župan, ihned si ho oblékla, chvilku hledala nějaké boty, jenže v pokoji nic nebylo. Povzdechla si, pak jen mávla rukou a prostě bosky vyšla z pokoje. Chodba byla úplně prázdná, což bylo pro ni velké plus, jenže hned na to nastal malý problém, netušila, kudy se dostane ven. Musela to risknout a tak se tedy vydala na jednu stranu, myslíc si, že je to cesta ven. Neudělala ještě ani pět kroků, když za sebou uslyšela lehké zakašlání.
"Nemáš náhodou ležet v pokoji a odpočívat?"
Maze se otočila a nasadila nevinný výraz.
"Už jsem celá přeleželá, chtěla jsem aspoň na malou chviličku ven na čerstvý vzduch, prosím," zašeptala tiše a sledovala Furyho.
Chvíli se mračil, už to vypadalo, že jí pošle zpět do postele, ale když se na jeho tváři objevil mírný úsměv, věděla, že má vyhráno.
"Dobře, ale jen na malou chvíli, ještě nejsi úplne v pořádku," dodal a přešel k ní, chytil ji tak, aby se o nej mohla opřít a spolu se vydali chodbou ven.
"Děkuji," pousmála se na něj mile. "Asi bych už nedala další den nic nedělání a v televizi taky dávají kulové."
"Mohla jsi říct a nechal bych ti donést nějaké filmy."
"To je dobré, já se raději trochu projdu na čerstvém vzduchu," mrkla na něj dívka a pokračovali dál v cestě.
Nejdříve museli do výtahu, který je vyvezl asi dvě patra nahoru, poté se vydali další chodbou k hlavním dveřím. U těch se zastavili, jelikož Fury musel nejdříve zadat přístupový kód, aby se dveře vůbec otevřely.
"Hm, hádám, že bych se sama stejně ven nedostala co?" zasmála se tiše Maze.
"Bez kódu? Určitě ne," mrknul na ni a spolu vyšli ven.
Jen co lehce zaostřila zrak, spatřila další budovy, které patřily k celé základně. Netušila co v nich bylo a popravdě, ani jí to v tuhle chvíli nezajímalo. Jen se zhluboka nadechla, sluneční paprsky jí jemně lechtaly po tváři. Tohle přesně potřebovala.
"Je tady nějaké místo, kde bych si mohla sednout nebo tak?" zeptala se po chvíli.
"Ano, vzadu je takový tichý koutek, který občas někteří využívají jako klidovou zónu. Zavedu tě tam," řekl jí její doprovod a pomalu se vydali na ono místo.
Stál u velkého proskleného okna, ruce za zády a pozoroval mladou dívku, sedící venku pod stromem, jak si čte. Když dovedl Maze ven, ihned věděl, že jí jen tak dovnitř nedostane. A to se mu potvrdilo ve chvíli, kdy našla jedno místo u velkého stromu a sedla si pod něj. Byl rád, že se cítila lépe, proto jí nechal donést teplou deku, na kterou si mohla pohodlně sednout a další pokud by se chtěla přikrýt. A také něco ke čtení. Sledoval jí a čekal, až se dostaví ostatní. Trochu se zamyslel. Když ho vyrušily hlasy za ním. Otočil se, všichni už seděli na místech a pozorovali ho.
"Pane," došla k němu i Hillová a podala mu nějakou složku.
"Děkuji," vzal si ji a znova pohlédl na ostatní. "Jak už jsem vám říkal, je potřeba najít…," ale nestačil ani doříct, jelikož mu do řeči skočil Stark.
"Dřív než začneš, bys nám konečně mohl říct pravdu!"
"O čem to mluvíš Starku!" zamručel Fury.
"Třeba o tom tvém dostaveníčku na ošetřovně nebo snad o tom jak tě nazvala?" nasadil Tony ten svůj dokonalý úsměv.
Nick se naštvaně zamračil. Mohl si domyslet, že ho bude sledovat.
"O čem to mluvíš Starku? Jaké dostaveníčko?" zeptala se Natasha nechápavě.
"Zeptejte se velkého šéfa, proč mu ta maličká říká strejdo," dodal Tony.
"Cože??" ozvalo se sborově celou zasedací místnosti.
Fury propaloval Tonyho naštvaným pohledem.
"Je to pravda? Vážně tě tak oslovuje?" jako první se po menší odmlce ozvala Natasha.
Nick pohlédl na svou pravou ruku Hillovou. Ta mu pohledem naznačila, aby zde přítomným raději řekl pravdu.
"Tak? Dočkáme se odpovědi?" rýpl si Tony znova do Furyho.
"Stark slyšel správně, když mě Maze nazvala strýcem. Říká mi tak už od malička."
"Takže je to tvoje neteř? A kdy jsi nám to chtěl jako říct?" zeptal se Barton.
"Není to má neteř. Jen jí znám od malička, to je vše," ukončil debatu Nick.
"Vše? To je jako vtip?" zamručel Stark a založil si ruce na prsou.
Fury tiše zavrčel a s rukama za zády přešel k oknu, aby zkontroloval mladou dívku.
"Pane," řekla tiše Maria. "Vím, že se vám o tom nechce mluvit, ale měli by vědět pravdu, měli by vědět jaká je vaše minulost s Mazikeen a nejen s ní."
Jednooký muž mlčel a přemýšlel, zatímco na něj upřeně hleděly oči všech přítomných. Chvíli jen tak stál a mlčel. Přemýšlel, nakonec přece jen uvážil, že by bylo lepší říct pravdu, nadechl se a začal vyprávět příběh.
"Když jsem poznal Lyru, bylo ji čerstvých 18 a nastupovala k nám do výcviku jako nováček. Tehdy jsem na ni viděl něco, co mě zaujalo, věděl jsem, že jednou z ní něco bude a tak se stala mou svěřenkyní, trénoval jsem jí a pomáhal ve všem. Moje tušení, které jsem měl na začátku, se časem ukázalo jako pravdivé. Lyra se za ty roky tvrdého výcviku vypracovala na jednu z nejlepších agentek S.H.I.E.L.D.u, byl jsem na ni velmi pyšný. Za tu dobu jsme si vytvořili velmi vřelý přátelský vztah. Měl jsem jí rád, ale věděl jsem, že ona už přítele má. V den kdy se zasnoubili, mi přišla oznámit, že končí, chtěla žít v poklidu a pořídit si rodinu, neměl jsem jí to za zlé a tak jsem oběma nabídl, že jim najdu bezpečné místo, kde budou moct žít v poklidu a beze strachu. A pak odešla," odmlčel se a pohlédl na Maze, která odpočívala ve stínu stromů, tolik se podobala své matce. "Poté co odešla, jsem o ní nic neslyšel, doufal jsem však, že je šťastná. Jednou, když jsem byl po dlouhé době opět doma, někdo bušil na dveře. Když jsem otevřel, uviděl jsem Lyru. Ona a pár lidí, kterým jsem věřil, věděli, kde žiju. Stála na prahu, vyděšená, celá se třásla a v rukou držela malý uzlíček. Hned jsem jí pozval dovnitř a snažil se z ní dostat nějaké informace. Malé dítě si tiskla k hrudi a po tváři ji tekly slzy, došlo mi, že to nebude nic dobrého. Nakonec jen prozradila, že její manžel je mrtvý a že utekla, aby ochránila malou. Než jsem řekl cokoliv dalšího, skočila mi do řečí a stále dokola mě s pláčem prosila, abych se o malou postaral a ochránil jí, dokud se nevrátí. Nechtěl jsem jí nikde pustit, jenže byla tak zoufalá, stále mě prosila, nakonec jsem slíbil, že malou Maze budu chránit. Lyra mi tiše poděkovala a než jsem se nadál, byla pryč a já koukal do malých hnědých očí. Hned jak Lyra zmizela, jsem jí nechal hledat. Našli jí za 3 dny, stejně jako její manžel byla i ona před smrtí mučena," znova se odmlčel a zavřel oko, takhle vzpomínka ho vrátila zpátky, posmutněl.
"To mě moc mrzí Nicku," řekla tichým hlasem Natasha. "Víš, kdo je zabil?"
"Ne, dodnes to nevím. Ať jsem se snažil sebevíc, nenašla se sebemenší stopa vedoucí k vrahům Lyry a jejího manžela."
"A co jsi udělal s miminem? Pochybuju, že ses o něj vzorně staral ty sám," pozvedl obočí Stark.
"Ne já ne. Dvojice bývalých agentů, kteří odešli ze služby a měli už svou rodinu, se jí ujali a vychovali jako vlastní. Já Maze navštěvoval, jak jen to šlo, proto mě má za strýce. Plnil jsem slib, který jsem dal, jenže…zklamal jsem," Fury se otočil zpět na přísedící.
"Odešla?" zeptal se Bruce zvědavě.
"Ne… zmizela. Byla druhým rokem na vysoké, když se jednoho dne vypařila. Žádná stopa, nic co by nasvědčovalo tomu, kde je nebo kdo ji unesl. Hledali jsme jí, kde se jen dalo, ale trvalo to roky a já myslel, že je mrtvá… až do teď, kdy se objevila zpráva, že je naživu. Podle informací, které jsme obdrželi, jsem vás dva…," Fury hlavou pokynul na Bartona a Romanovovou. "Poslal, abyste jí našli a vyzvedli."
"A my přišli právě včas. Zdá se, že svým věznitelů, utekla a oni poslali zabijáka, aby to dokončil," prohrábl si vlasy Hawkeye.
"Zachránili jste jí a já jsem vám vděčný, ale tady úkol nekončí, je třeba najít toho maskovaného muže a následně i ty, kteří jí věznili, vím s jistotou, že to má co dočinění s její rodinou a jejích smrtí. Hledali jí už jako dítě, tím že utekla, je naštvala, musíme být ve střehu, budou jí chtít zpět," dořekl Nick a vzal si od Hillové nějaké složky.
"Něco mi tu nesedí," zamručel nespokojeně Tony. "Co je zač? Když kvůli ní zabili její rodiče, věznili jí a následně chtěli zabít."
"Je člověk jako vy nebo já," mračil se jednooký černoch.
"Nechci do toho moc zasahovat, ale poprvé musím souhlasit se Starkem. Pokud je jen člověk, proč by se o ni tak zajímali?" zapojil se do debaty i urostlý blonďák vikingského vzhledu.
"Maze je jen člověk, zřejmě to nemá souvislost s ní jako takovou, ale s Lyrou, která byla agentka a teď když mě omluvíte, mám ještě něco k vyřízení," zamračil se Fury, sebral si své věci a v doprovodu Hillové opustil zasedací místnost.
"Stejně nám něco tají," ušklíbl se Iron Man a odpil si whisky.
"I já se k tomu přikláním, Fury neřekl celou pravdu. Ta holka je cennější než nám prozradil a my to musíme zjistit," řekl rázně Barton.
"A jak to chcete udělat?" zeptala se zvědavě Black Widow a pohlédla na ně.
"To nechte na mě," promluvil Loki a na jeho tváři se objevil šibalský úsměv, hned na to vstal a odebral se pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kailani Kailani | 27. října 2017 v 9:37 | Reagovat

Jsem ráda, že jste zpátky, holky, a doufám, že si při všem tom stresu ze školy a práce najdete ještě čas na nějaké to psaní. Je to příjemný způsob, jak se odreagovat, a to jak pro vás, tak pro mě. Ráda si přečtu i něco jiného než povinnou maturitní literaturu :D
   Jinak, Ellie, musím podotknout, že ti ta pauza zjevně prospěla. Mám pocit, že ses v psaní posunula dál; děj konkrétně této kapitoly se mi zdá dobře promyšlený, velmi snadno se to čte a zároveň je to dostatečně popisné, takže se mi to krásně odehrává v hlavě. Vážně dobrá práce! :-) Jen bych si dávala pozor na příslovečné spřežky a další jednohubky, kterými ta naše milá čeština oplývá ( "...  hned na to vstal a odebral se pryč." ). Je rozdíl mezi NA TO a NATO, přičemž v tomto případě je správně NATO ve smyslu POTÉ. Neber to prosím špatně, jen taková rada pro příště. ;-)
   Moc se těším na další kapitolu, snad bude brzy! :D

2 Ellie Ellie | 29. října 2017 v 21:19 | Reagovat

Děkujeme, i my jsme rády, že jsme zpět, i když to je zatím takový postupný návrat, to víš, obě nás práce dost zaměstnává a pak se už nikomu nic nechce, ale když je čas, tak se snažím trošku psát, ještě se do toho nemůžu úplně dostat, přece jen pauza byla velká, ale snažím se jak já tak Tew a doufáme, že to bude jen lepší a lepší… :-)  :-)
Jinak moc děkuji za komentář, opravdu se snažím stále zdokonalovat a své příběhy promýšlet víc, aby si děj čtenáři lépe představili, proto mě velmi těší, co jsi napsala… 8-)  :-) a neboj nezlobím se, jsem ráda, že jsi mi řekla v čem ještě dělám chyby, musím se přiznat, že stále ještě vychytávám mouchy a i když si už myslím, že to mám, zase se najde nějaká maličkost, kterou mám blbě, proto jsem ráda, za každou radu a pomoc… a další kapitolka bude za chvíli, budu se jen modlit, aby byla dobrá a mohla ses těšit na dalšíí :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama