I'm the Dark One now ► 13. Kapitola

28. března 2017 v 16:43 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus se snaží dostat z vězení, které si pro něj přichystala Annie, jenže cesta ven nebude tak jednoduchá. Kol má konečně chvíli o samotě s Annie. Lara v těle Niny se snaží najít způsob jak uzdravit své tělo.




Kapitola třináctá

Chvilka jen pro nás


Klaus
Zavrčel jsem zlostí, když ho políbila. Byla jen moje, moje! On neměl žádné právo na ni vůbec sahat. Ale proč ne, ať si jí užije, ať jí líbá, dlouho totiž nebude. Jestli si oba myslí, že mě převezou, tak se teda sakra pletou. Žádná moc jim nepomůže, ani kdyby povolali milion čarodějek. Ten prsten se dá zničit jen jedním způsobem…a to je smrt nás obou. Takže i kdyby se snažili sebevíc, nikdy mi jí nevezme a už vůbec ne teď, když jsme počali naše dítě. Jsem hajzl, takže je jasné, že i v tomhle mám tak trochu prsty. Krmit jí mou krví, byl od začátku můj záměr. Už jen proto, že jsem jí trošku okořenil speciálním lektvarem. Ten měl pomoct při početí hned při svatební noci, na to jak Annie sama reaguje na mou krev to žáden vliv nemělo. To, že po mě po jejím požití toužila, bylo čistě jen z jejích vlastních pocitů, které měla hluboko v sobě schované, a tím to jen vyplulo na povrch. Jenže teď šlo o něco jiného, o mého potomka a já cítil, že se podařilo. Annie nosila pod srdcem mého syna nebo dceru. A pokud se Kol pokusí to změnit, bude mi celkem jedno, že je to můj brat, má krev, zabiju ho. Zamračil jsem se a znova pořádně trhnul pouty a zároveň jsem sledoval i ty dva. Tuhla mi krev v žilách, když jsem viděl, jak se k sobě mají. Kdyby jen tušili, že je to poslední chvilka, kterou spolu mají. Na tváři se mi hned objevil malý úšklebek.
"Být tebou tak se moc neusmívám, nic dobrého tě ani nečeká," ozval se Kol, stál naproti mně a Annie schovával za sebou.
"Já si bud udělat, co chci a zrovna teď mám chuť se usmívat," mrknul jsem na ně.
Kol zavrčel, ona mě tiše sledovala. Mrknul jsem na ni, ale ona se zamračila, mrška jedna.
"Jsi jen moje," zašeptal jsem směrem k ní a ona se ještě více zamračila, sakra jak byla teď k sežrání.
"Nevšímej si ho, pojď, půjdeme nahoru, o něj se postarám později," přivinul si jí k sobě a dal jí pusu do vlasů, zatnul jsem ruce v pěst a čekal.
Oba se odebrali ke schodišti a pomalu mizeli nahoru. Zamyslel jsem se, nebude to dlouho trvat a přijdou mí lidi, dostat mě ven. To bych nebyl já, abych neměl plán A, B i C… jak už jsem říkal, vždy jsem o krok na před. Kdybych nebyl, mí nepřátele, by mě zabili už před několika stoletími. Jsem prostě bastard. Vychytralý bastard, co vždy dostane co, chce. Když zmizeli nahoře, rozhodl jsem se, dostat se nějak z pout. Pár hybridů bylo na cestě a já už chtěl být připravený, abychom to mohli rozjet. Proměnil jsem se a pořádně trhnul, celá pouta se vytrhla úplně až ze stropu a spadla na zem, sundal jsem si je z rukou a z vesela jsem si šel ke schodišti. Bylo načase, abych opět převzal velení. Jenže u schodiště jsem se zastavil. Chtěl jsem pokračovat, ale nešlo to, jako kdybych narazil do neviditelné stěny, zavrčel jsem.
"Ta mrcha!!" zavrčel jsem hlasitě a rukou pořádně praštil do bariéry, kterou zřejmě udělala moje drahá ženuška.
Fajn chtěla to takhle, tak to bude tedy jinak. Určitě se pojistila i proti hybridům, takže na jejich pomoc jsem teď mohl zapomenout. Zlost ve mně se přímo vařila a to nebylo dobré, protože to jsem pak dělal šílené věci a i tohle jsem teď měl v plánu. Udělat nějakou šílenost, dostat se ven a vzít si zpět co je mé.

Kol
Objímal jsem si jí. Konečně byla u mě. Vyšli jsme nahoru, když se Annie otočila a lehce pozvedla ruce, zvědavě jsem jí sledoval. Netušil jsem, co dělá.
"Lásko? Copak to provádíš?"
"Bojím se, že se Klaus přece jen z těch pout dostane, je silná a nelíbil se mi jeho pohled. Dělám kolem toho sklepení bariéru, nebude moct jít ven a ani nikdo za ním, dokud to nedovolím," dořekla a pokračovala dál.
Usmál jsem se. Ona snad myslela na všechno a to se mi na ní líbilo. Vždy připravená. S úsměvem jsem jí pozoroval, když dokončila, co měla, stáhnul jsem jí k sobě a s láskou políbil. Byla tak sladká.
"Miluju tě, víš to?" uculil jsem se sladce a držel si jí v náruči.
"Představ si, že vůůůbec nevím," zasmála se a já spolu s ní.
"I ty jedna," znova jsem jí políbil a objímal si jí.
Annie se po chvíli lehce odtáhla a pohlédla na mě.
"Kole? Co teď s námi bude? Tohle je stále dokola, nikdy to neskončí viď?" zašeptala a smutně sklopila pohled.
Vzal jsem její tvář do dlaní a poté jí pohlédl do očí.
"Annie, lásko… věřím tomu, že jednou tohle peklo prostě musí skončit. Neboj se. Bude to dobré. Zrušíme tu pitomou svatbu a zbavíme tě prstenu, budeš opět volná a spolu si naplánujeme budoucnost, někde daleko odsud, klidně i na malém ostrově, když budeš chtít," pousmál jsem se na ni sladce. "Budeme mít rodinu a žít navěky šťastni."
Do očí se ji nahrnuly slzy, bál jsem se, že jsem řekl něco zlého, ale když se jí na tváři vykouzlil i úsměv, došlo mi, že jsou to slzy štěstí.
"Tohle bych si moc přála, žít spokojeně a v klidu v malém domku se zahrádkou, pejskem, pár dětmi a s tebou," pousmála se. "A chtěla bych mít nablízku i mou sestru. Myslíš, že i ona bude jednou zase v pořádku?"
"Určitě ano, Stiles to jen tak nenechá a vrátí jí zpět. Slibuju ti, tady a teď, že všechno nakonec dobře dopadne," pousmál jsem se a objal jí pevně.
"Chtěla bych jít domů," zašeptala mi do hrudě.
"Já vím, ale nejdřív se musíme nějak zbavit toho pouta, co máš s Klausem díky prstenu. A pak půjdeme domů," pousmál jsem se, vzal jí za ruku a oba jsme se odebrali do vedlejší části sídla do jednoho z prázdných pokojů, abychom měli klid.
Hned jak jsme vešli, Annie pomocí kouzla uzamkla pokoj, aby k nám nikdo nemohl. Konečně byl trochu klid a mohl jsem snad i říct, že jsme byli v bezpečí. Jak dlouho, to jsem netušil, ale právě teď jsem to neřešil, jediné co jsem chtěl, bylo užít si každičkou minutu s ní.

Lara
postávala jsem v Ninině těle u postele a sledovala ty dva. Nechápala jsem, co se jim zase nelíbilo. Už mě to unavovalo, jak jsem byla na všechno sama.
"Tak za prvé je to můj plán a já to dotáhnu do konce s vámi nebo bez vás a za druhé, její tělo si ještě na chvíli půjčím, tak na mě laskavě nevrč Dereku!" zamračila jsem se.
"Chápu, že máš jisté plány, ale proč ona a kdo to vůbec je?" ozval se hned Derek.
"Protože je to Peterova beta, proměnil jí a má jí jako otroka na sex, dalo by se říct, takže proto ona. Hele já vím, že je nevinná, proto jí nic neudělám, jen potřebuji chvíli její tělo, než se to moje nějak uzdraví, ve svém jsem slabá. Až bude po všem, zase jí vrátím zpět, spokojený?" sledovala jsem vlka před sebou.
Derek už dál nic neprotestoval, jen mě bedlivě sledovat a prohlížel si mě. Tedy mě ne, nespíše tu dívku v jejímž těle jsem byla. Proč mě to nenapadlo, to jeho chování, to proč chtěl, abych jí nechala, ona se mu líbila. Na tváři se mi objevil široký úsměv.
"Proč se usmíváš?" zeptal se Stiles.
"Ale jen tak, na něco jsem si vzpomněla, zalhala jsem.
Musela jsem uznat, že si Derek zasloužil být šťastný. Stejně jako my si toho prožil hodně. Zemřel při rituálu a pak spolu semnou se opět vrátil, i když jako vlk. Byla jsem za to všechno zodpovědná a i on byl na mém seznamu věcí, které jsem musela napravit. Jednou se mi třeba podaří najít způsob jak ho změnit zpátky do lidské podoby, aby mohl žít šťastný život po boku někoho, koho by miloval. A kdoví, třeba to bude zrovna tahle dívka, očividně na ni mohl oči nechat.
"Co teď chceš vlastně dělat?" kouknul na mě Stiles.
"Nevím ještě, musím si to promyslet," povzdechnu si a kouknu na své tělo na posteli.
Jsem celá bledá, nelíbí se mi, že se kousnutí nehojí, nevěděla jsem proč.
"Neuzdravuješ se, to se mi nelíbí," Derek popošel blíž k posteli, vyskočil na ni a lehl si vedle mého těla.
Hlavu si položil na mou ruku a pozoroval, jak tam jen ležím. Povzdychla jsem si. Stiles přešel ke mně a chytil mě za ruku, koukla jsem na něj a mírně se usmála.
"Rád bych tě políbil, ale takhle nevím no," pousmál se nervózně, byl tak roztomilý, naklonila jsem se k němu a dala mu sladkou pusu, hned mě objal.
Přivinula jsem se mu do náruče a přivřela oči, zůstala bych tam tak napořád, ale z naší malé chvilky, mě vytrhlo zvonění mobilu. Odtáhla jsem se od Stilese a vytáhla si mobil z kapsy, na displeji se objevilo Kolové jméno, hned jsem to vzala.
"Děje se něco?" ani jsem nečekala na pozdrav.
"Přijď do Klausova domu, musíš mi pomoct dostat Annie pryč a bez tebe to nezvládnu" řekl hned Kol na druhé straně.
"Hned jsem tam, dostaneme sestřičku domů," řekla jsem mu a zavěsila. "Musím jít, hned se vrátím," rychle jsem to oznámila těm dvěma a zmizela.
Měla jsem jednu výhodu, vypadala jsem pořád jako Nina, takže nebude problém se pohybovat po domě, hlavní bylo, aby mě neviděl Peter a abych ty dva dostala pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baska Baska | 4. dubna 2017 v 11:19 | Reagovat

Táto poviedky je jedna z mojich najobľúbenejších, prosím  o pokracovanie, chcem vedieť čo spraví Klaus. *Prosím ťa pekne. Je to vážne super. :-P  :-)  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama