I'm the Dark One now ► 12. Kapitola

16. března 2017 v 21:01 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Tew*
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus zuří, nelíbí se mu, co si pro něj přichystala jeho novopečená manželka Annie a Kol. Peter dojde domů zraněný, chce se trochu odreagovat s Ninou, jenže ho čeká nepříjemné překvapení. Stiles je v domě s Derekem, když je překvapí nečekaný host.



Kapitola dvanáctá

Okamžik pravdy


Annie
Dívala jsem se na svého manžela, zatímco jsem se tiskla jako klíště k muži, který vlastnil mé srdce. Věděla jsem, že miluju Kola, ale Klausova slova mi létala hlavou a nechtěla zmizet. Mohla být pravda, že krev jen prohlubuje pocity? Obzvlášť, když mě prakticky krmil jen svou vlastní, a tak jsem lidskou nebo zvířecí neochutnala skoro ani pořádně?
Měla jsem ji snad jen při probuzení po proměně a to proto, že jsem ji mít musela, jinak bych zemřela. Což byla varianta, kterou jsem chtěla, bohužel on měl jiné plány a krev do mě přímo vlil. Sledovala jsem ho, jak tam, tak visel s rukama připoutanýma nad sebou a naštvaně si nás měřil pohledem. Ne, nemohla jsem ho mít ráda. Byl to hrozný člověk, tedy hybrid, ublížil mi víc než kdokoliv. Přesto… Kol byl taky takový, dokud jsme se víc nepoznali. Zavrtěla jsem hlavou. Ne, upír vedle mě byl jiný v mnoha ohledech, a proto si získal mé srdce. Miluju jeho a ke Klausovi cítím leda tak nenávist. Nic víc.
"Od nenávisti je jen krůček k lásce," zazubil se na mě hybrid, jako kdyby mu ty řetězy ani nepřekážely.
A hlavně… jako kdyby mi četl myšlenky. Bože, už jsem paranoidní.
"Ani na ni nemluv!" stáhl mě Kol za sebe a já se mu jen přivinula k zádům.
Byl zbitý, přesto se hojil a byl stále… no co, prostě to řeknu… byl k sežrání, k zulíbání, prostě sakra úžasný.
"Co ty mi něco zakazuješ?" zavrčel mu na oplátku ten spoutaný.
"Mám právo, Annie je moje a milujeme se! A zrušíme ty prsteny, protože se mnou půjde domů!" odpověděl mu důležitě ten jeden velký sval, za kterým jsem stála.
"Ona je moje žena! Moje, slyšíš?!" rozčílil se Klaus a trhnul rukama tak, že jsem se bála, že pouta povolí. "A brzy se potvrdí i naše spojení," uchechtl se pak, jako kdyby se uklidnil. Co on věděl a my ne?
"O čem to mluvíš, Klausi?" šeptla jsem a sledovala ho zpoza Kola.
"Hmm… přemýšlej, lásko. Ty, já… svatební noc?" zasmál se a sledoval nás.
Jako kdyby to ve mně hrklo, automaticky jsem si sáhla na bříško, jako kdyby mi mělo poskytnout nějaký důkaz. Slyšela jsem v hlavě jeho smích, ty narážky.
"Říkáš tím, že jsem těhotná?" dívala jsem se na něj, plna odporu k němu, jak tohle mohl udělat.
"Samozřejmě. Budeme mít miminko," zasmál se a pak zavrčel, když se k němu Kol přemístil a vrazil mu ruku přímo do hrudi.
"Nebudete. Jestli je těhotná, najdu způsob, jak to miminko udělat mým. A ji mojí ženou," řekl naštvaně a já jen viděla, jak se jeho ruka pohnula a Klaus sebou trhnul.
"Vážně?" dívala jsem se na muže mých snů, mého prince na bílém koni.
Jako kdyby tu nikdo jiný nebyl, jako kdyby neměl zrovna ruku v Klausově hrudníku.
"Naprosto," zašeptal Kol a ruku hned vytáhl.
Přešel ke mně a prsty ruky, která nebyla od krve, mi přejel po tváři.
"Není… tohle není tvá vina, vím, že bys to neudělala. A lásko, jestli jsi těhotná, najdeme způsob. My dva patříme přece k sobě," usmál se a já cítila slzy stoupat do mých očí. Milovala jsem ho. Tak moc.
"Ne!" zařval Klaus a trhal rukama, jak mohl.
"Miluju tě," vzlykla jsem a políbila Kola na rty.
Bylo mi fuk, že nás sledoval můj manžel, bylo mi to jedno, hlavní bylo, že jsem byla u toho, koho jsem milovala. A on mě. A chtěl budoucnost se mnou. Rodinu se mnou.
"Taky tě miluju, princezno moje. A teď, zavoláme tvé sestře a požádáme ji, ať posílí tvou magii. Zrušíme ty prsteny a pak se zaměříme na to ostatní," usmíval se a já se plačtivě usmála taky.
Po dlouhé době mi bylo do smíchu. I když za divných okolností.

Peter
Zuřil jsem, když jsem přecházel po pokoji sem a tam. Ta malá čarodějka mě naštvala tak, že to snad ani není možné. Podíval jsem se na ránu na boku a kousnutí na rameni. Hojilo se to moc pomalu. Nechápal jsem proč a dost mě to znepokojovalo. Prohrábl jsem si rukou vlasy a vydal se nahoru za mou malou betou. Štvalo mě všechno kolem a potřeboval jsem zjistit, jestli mé kousnutí na Laru zabralo. Bude má betička. A pak už má Stiles po legraci. Vešel jsem do ložnice a zamračil jsem se, když v koupelně bylo ticho, jako kdyby tam ani nebyla. Rozešel jsem se tedy tam a bez zaklepání tam vešel. Stála u zrcadla a prohlížela se, zatímco vana byla prázdná.
"Nino!" zavrčel jsem a cítil mé oči zazářit, jenže spolu s tím jsem pocítil i důsledky ran na mém těle.
"Co?" zeptala se otráveným tónem, aniž by se na mě ráčila podívat.
"Ta vana," řekl jsem a snažil se nezařvat.
To by mi Klaus asi nebyl vděčný, když si užívá svatební noc.
"Co s ní? Nemáš snad ruce?" odsekla mi a dál se na sebe dívala.
"Začala jsi trpět narcismem, nebo co sakra s tebou je?!" sledoval jsem ji naštvaně, tohle by neměla dělat.
"Nejsem tvůj otrok!" otočila se konečně na mě a založila si ruce na prsou.
Sakra, takhle rozohněná vypadala sexy. Že by se konečně projevila?
"Hmm… to si ještě rozmyslím," zavrčelo to ze mě přímo a stáhl jsem si ji k sobě. Potřeboval jsem ulevit a potřeboval jsem sex. Tak proč si neužít, když je tak sexy? Dravě jsem ji políbil a tiskl k sobě, zatímco ona se odtahovala a strkala mi do hrudi. Zamručel jsem, tohle nikdy nedělala.
"Ty úchyláku jeden, ona není kus masa!" vykřikla a odstrčila mě tak, že jsem narazil do zdi.
"Ona?" zamračil jsem se a sledoval ji pozorně.
Ona se jen uculila.
"Vážně sis toho nevšiml? To jsi tak slepý?" zasmála se a já ztuhl. Do háje.
"Lara," zahřmělo to ve mně.
"Bingoooo!" zasmála se a tleskla.
"Takže teď potřebuješ nové tělo? Proč? To tvoje bylo víc sexy," zachechtal jsem se, abych zakryl nervozitu, která se ve mně probouzela.
Tohle nebylo dobré, vůbec.
"Co uděláš, když ti rozpráším tvou první betu?" culila se a namotávala si vlasy na prst. Potvora.
"To bys neudělala. Je nevinná," sledoval jsem ji.
"Máš pravdu. Ona je nevinná. Takže to udělám jinak," mrkla a než jsem stihl vůbec něco říct, tak zmizela.

Stiles
Seděl jsem s Derekem v obývacím pokoji, protože jsem nevěděl, co mám dělat. Lara odešla nahoru do nějakého pokoje s jasným NERUŠIT, takže jsem teď tu, sedím na gauči a proti mně je vlk v křesle. Jistě, vůbec nebylo divné, že mě sledoval jako ostříž a občas dýchal s otevřenou tlamou tak, až jsem si myslel, že mě schlamstne.
"Hele, zkus taky koukat jinam," díval jsem se na něj, přimhouřil oči a doufal, že se taky bude cítit jak na rentgenu.
"A jakou asi mám jinak zábavu? Jsem vlk, jen a jen vlk," zavrčel na mě a já protočil oči.
"Chceš televizi?" zeptal jsem se tedy a vzal do ruky ovladač.
"Ne," odpověděl a pak se zarazil a vzhlédl, nastražil uši a podíval se směrem ke schodům.
Pak hrozivě zavrčel a seskočil z gauče.
"Něco je špatně!" rozběhl se tam.
"No skvěle!" hned jsem se vydal za ním.
"Tak dělej!" škrábal na dveře pokoje, kde nejspíš byla Lara a já tedy bez klepání otevřel a ztuhl.
S Derekem jsme zírali na dívku vedle postele, kde ležela nehnutě ta, kterou miluju. Dívka jen pozorovala Laru a snad nás ani nevnímala. Zamračil jsem se a vešel do pokoje. Sledoval jsem ji opatrně, jak se pomalu otočila. Měla dlouhé zrzavé vlasy a zelené oči, dívala se na nás a pak se pousmála. Připomínalo mi to nejistý úsměv mé Lary.
"Kdo jsi?" zeptal se Derek, a i když jsem ho slyšel v hlavě, cítil jsem v jeho hlase uchvácení. No tedy.
"Vypadám sice jinak, ale no tak, poznat byste mě mohli," mrkla a já se zamračil.
"Předtím jsi vypadala lépe," řekl jsem jen.
"Jistě, propusť tu dívku a vrať se do svého těla," zavrčel Derek.
Byl jsem dost překvapený jeho reakcí a Lara nejspíš taky.
"Ani nechcete vědět, kde jsem ji našla, co mám v plánu a co bude dál?" zeptala se a dala si ruce v bok.
"V tomhle? Ani ne," odpověděli jsme s Derekem naráz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama