Dark Angel ► 4. Kapitola

5. března 2017 v 21:42 | Ellie |  Dark Angel
Téma: TW/vlastní tvorba
Postavy: Mia, Gabriel, Anita, Stiles, Derek, Dr. Deaton, Scott, Lydia, atd… ◄ ZDE
Páry: Stiles/Mia/Derek, Scott/Kira, Isaac/Allison
Anotace: Mia vypadá jako obyčejná dívka, ale není. Je to anděl, správně řečeno andělský bojovník. Křivým obviněním ze zrady, kterou nespáchala je jí udělen trest, pro anděly ten nejkrutější. Přijde o svá křídla a tím i o svou andělskou podstatu. Vyhnána z místa, které se stalo jejím domovem, se rozhodla najít jediného žijícího příbuzného a to nevlastního strýce Dr. Alana Deatona. Když dorazí do městečka Beacon Hills, snaží se aspoň trochu zapadnout, ale jde jí to těžce, když vlastně netuší, jak žít normální život a stále jí trápí myšlenka, že je vlastně obyčejná. S pomocí Lydie se pomalu začleňuje i do života studenta na střední škole a seznamuje se tak i s jejími přáteli. I přesto, že jí k sobě přijali, se Mia mezi nimi stále cítí cizí. Vše se změní až v době, kdy se kolem ní začnou motat jak Derek tak i Stiles a ona tak poprvé poznává i zákoutí lásky. Když už se zdá, že by snad mohla být opět šťastná a smířená se sebou, se ve městě objeví dva cizinci, kteří zosnovali plán na její zničení, a všechno se najednou zkomplikuje ještě víc.
Poznámka: Lydia navštíví Deatona, aby si s ním promluvila. Mezitím na jiném místě probíhá setkání dvou dalších lidí, kteří brzy sehrají důležitou roli v životě všech obyvatel malého městečka.



Kapitola čtvrtá

Něco od tebe chci


Deaton
Seděl u sebe v ordinaci a sepisoval nějaké papíry, když dovnitř vešla Lydia. Dneska jí tu nečekal.
"Děje se něco?" zeptal se zvědavě.
"Chtěla bych si promluvit," naklonila hlavu lehce do strany.
"A o čem?" zeptal se, i když tak nějak tušil, co mu odpoví.
"O Mii, o tvé neteři. Ona… ona je taky emisar?"
Odložil papíry zpátky do složky a podíval se na ni. Věděl, že dříve nebo později se někdo z nich objeví a zeptá se ho na ni. Čekal spíše Scotta a nebo Stilese, ale Lydia byla překvapení. Ano pomáhala mu s Miou na začátku, ale doufal, že se ptát nebude. Aspoň né teď.
"Deatone, na něco se tě ptám."
"Ne není. Jak už jsem řekl, je to má nevlastní neteř. Není emisar ani nic jiného," ubezpečil jí, i když to byla lež.
"A co ty rány na jejích zádech?" pokračovala v otázkách dál.
"Měla nehodu, stalo se jí to při tom."
"U toho nárazu se praštila do hlavy, ale rány na zádech měla už delší dobu, přece jen infekce v nich byla už v pokročilém stádiu, takže mi neříkej, že si to způsobila při te nehodě, tomu sám nevěříš. A navíc jsou něčím zvláštní," dodala zamyšleně.
"Zajímalo by mě čím. Tak se zranila někde cestou sem. Lydie, je to jen zranění, hledáš problém, kde vlastně ani žáden není."
"Jen zranění? Tak mi řekni, jak je možné, že obě řezné rány jsou symetrické. Jsou úplně stejné, jako přes kopírák. To přece není možné, ani nejlepší chirurg přece neudělá dva naprosto stejné řezy," mračila se na něj.
Vypadala odhodlaně, ale ani on se nechtěl vzdát. Nechtěl a ani nemohl prozradit, kdo ve skutečnosti Mia je. Dal slib a věděl, že Mia teď nepotřebuje další otázky ohledně její minulosti. Potřebovala klid a začlenit se, ne vrtat se v tom co se stalo.
"To sice ne, ale i tak v tom vidíš až moc velkou věc. Existuje mnoho vysvětlení, proč jsou její rány stejné. Mohla se zranit na nějaké věci, která měla například dva bodáky, jak jsem řekl, je toho hodně. Mia je a vždy byla jen naprosto normální holka. Bohužel se jí poslední dobou staly špatné věci a já osobně bych byl rád, kdybys jí pomohla. Ale ne tím, že jí budeš otravovat nesmysly," pozoroval jí a čekal, co z ní dál vypadne.
Chvíli mlčela a pak si povzdechla.
"Máš pravdu. Omlouvám se. Asi jsem to přehnala, děje se toho kolem tolik, že mi už přeskakuje."
"To je v pořádku. Chápu to, všichni jsme mimo," pousmál se.
"Jenže já mám takový podivný pocit, když jsem s ní, neumím si to vysvětlit."
"Lydie, je to jen pocit, nic víc a Mia je opravdu normální dívka, to už jsem ti přece říkal."
Mladá rusovláska jen přikývla.
"Mimochodem, jak se jí vedlo dneska ve škole?" zeptal se Deaton.
"Abych řekla pravdu, byla trochu nesvá a odešla dřív. Myslím, že první den, toho na ni bylo moc," odpověděla mladá dívka.
"Toho jsem se trochu bál, ona není zvyklá na školu, učila se celou dobu doma. Doufám, že se na vás mohu spolehnout, že jí pomůžete se začlenit. Moc mi na tom záleží," Deaton se kouknul na dívku.
"Spolehni se, se vším jí pomůžeme," usmála se a pomalu se odebrala k východu.
"Děkuji," usmál se na ni.
Dívka pokývla hlavou a hned poté odešla pryč, zatímco se Dr. Deaton opět ponořil do své práce, kterou musel dokončit.

Gabriel
Posedával v jednom z vyhlášených baru, v ruce držel sklenku, ve které se vyjímal jeho oblíbený zlatavý mok. Občas si upil, rozhlédl se kolem, nebo se jen tak nad něčím zamyslel. Zrovna zase přemýšlel o jedné důležité věci, když jeho pozornost získala žena, která si k němu přisedla. S pozvednutým obočím si jí změřil pohledem, a když se na něj usmála, nasadil i on svůj pověstný úsměv.
"Copak tu sedíš tak sám?" zeptala se ho po chvíli.
"Tak teď už sám nejsem, jak vidíš," uculil se na ni a napil se. "Rád tě opět vidím, už je to doba."
Mladá žena si objednala pití a znova se pak otočil na svého známého.
"To ano, ale sám víš, jak se teď věci mají. Nahoře, je teď dost velký zmatek."
Gabriel se hlasitě zasmál.
"A co čekali? Stejně nikdy nezjistí pravdu. Obětního beránka jsme našli a vydali jim ho, takže měli i koho potrestat. Stopy k nám žádné nevedou. Nechápu pak, proč pořád šílí."
"To sice ano, ale i tak. Oni nejsou zase tak hloupí, za jaké je máš, nepodceňuj je," řekla dívka a napila se svého pití.
"Pche… nikdy nepřijdou na to, co se doopravdy stalo. Postaral jsem se o to a sama to víš."
"Opravdu si myslíš, že jednoho dne to ona sama nezjistí? Možná byla naivní, ale tím, že je nevinná, si je jistá, četla jsem spisy jejího výslechu," pozvedla brunetka obočí.
"Ta malá naivní chudinka si za to může sama. Myslela si, že je nedotknutelná, že mě může říct ne! Tak teď aspoň vidí, že se pletla!"
"A to všechno jen proto, že ti nedala co," zasmála se dívka.
"Sklapni, Anito!!" řekl výhružně a napil se, nesnášel ty její kecy.
"Vždyť je to pravda. Obletoval jsi jí a stejně ti dala košem. Heh, nedivím se, že sis pro tohle vybral zrovna jí. Navíc, nic jiného si nezasloužila. Nenáviděla jsem jí, to jak byla všech miláček, jak vždycky udělala všechno, co Rada Starších chtěla!!"
"Pane Bože, můžeš už toho nechat?" Nebudu se o ní bavit!" zamračeně se na ní podíval.
"No to je zajímavé, že nechceš… tak mi vysvětli, proč jsi na Zemi. To asi nebude náhoda, že ona někde taky co," mrkla na něj a napila se.
Gabriel jen zavrčel a kývnul na barmana, aby mu dolil. S Anitou si rozuměl, byla oba stejní, i když byli andělé. Oba v sobě měli takovou tu špetku zla, která je někdy nutila dělat špatnosti. Rozuměl si s ní i v jiných věcech, hlavně pokud šlo o postel. Jediné co na ní nesnášel, bylo, když žvatlala o naprostých blbostech a hlavně o ní. Dívce, která byla naprostým ztotožněním pravého anděla. Krásná, chytrá, nevinná. Tak moc jí chtěl, až z toho začal šílet. Když ho nakonec odmítla, rozhodl se jí zapojit do svých plánů a pomstít se jí tak.
"Nad čím tak usilovně přemýšlíš?" vytrhla ho z přemýšlení Anita.
"Nad ničím a nech už toho!"
"S tebou je zase řeč," zamručela dívka a dopila.
Mladík jen tiše zavrčel a dopil svou sklenku. Znova pokynul barmanovi, tentokrát, aby na stole nechal raději celou láhev.
"Proč jsem vlastně měla přijít?" ozvala se po chvíli brunetka.
"Nejvyšší jsou v pohotovosti po tom, co se stalo. Zvýšili ochranu a snaží se najít další potencionální zrádce. Vybrali mě, abych vedl skupinu nejlepších vojáků a prověřil to."
"Aha… budu hádat, oni za tebe dělají práci, zatímco se ty se tu opíjíš," mrkla na něj. "Pořád to však, ale nevysvětluje, proč jsem měla přijít Gabrieli."
"Protože i kdybych chtěl, já nemůžu jít udělat to, o co tě požádám, to by bylo až moc nápadné, navíc se musím brzo připojit k vojákům. A taky… jsi jeden z nejlepších stopařů, které máme, a proto jsi tu, protože od tebe potřebuju malou službičku," mrknul.
"Nedoufáš, však že to udělám jen tak, že?" usmála se na něj svůdně.
"Ne to si nemyslím zlato," stáhnul jí rychle k sobě a dravě jí políbil.
Objala ho kolem krku a polibek mu opětovala stejně. Co se týkalo sexu, oba si rozuměli až moc dobře. Gabriel se po chvíli lehce odtáhl a pohlédl na ni.
"Tak… jako záloha ti to musí stačit," mrknul na ni šibalsky.
"To beru, zvlášť když je to tak sladká záloha, nemohu jinak než ti pomoct. Jen mi řekni, o co jde"
Chvíli mlčel, než vyslovil ta slova.
"Najdi Eurielle!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marča Marča | 14. května 2017 v 8:58 | Reagovat

Další prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama