New Generation I. - Trouble ► 14. Kapitola

10. listopadu 2016 v 21:28 | Ellie and Perla |  New Generation - Trouble
Spolupráce: s Perlou
Téma: TVD/TW/TO
Postavy: Alexia Gilbert, Lucas Bennett, Nicole Bennett, Olivia Lockwood, Stiles, Derek, Lydia, Scott, Kira, Peter...◄ ZDE
Páry: zatím žádné (časem se uvidí)
Anotace: Mystic Falls už nie je ako kedysi. Upíry z neho odišli a ľuďom sa naskytla príležitosť nažívať si spokojne. To si aspoň mysleli, kým im ich životy neovplyvnili ich vlastné rozhodnutia. Deti. Alexia Gilbertová, tiché, no zároveň až prehnane úprimné dievča sníva s otvorenými očami a snaží sa vyhýbať konfliktom. Avšak tie si ju niekedy nájdu aj samé. Nicole a Lucas Bennettovci, dvojčatá, no aj tak je každý z odlišný tak, že viac sa to už nedá. Jeden lieta za dievčatami a druhá radšej sedí nad knihami. Olivia Lockwoodová, dcéra, ktorá má po svojej mame viac ako len vzhľad a blonďavé vlasy stále hľadá toho pravého a nič pre ňu nie je prekážkou. Avšak možno sa vyskytne niečo, čo zmení jej život. Čo zmení život im všetkým. Študijný pobyt v Beacon Hills. Pre niekoho možno zaujímavé, ale pre štyroch kamarátov to najhoršie, čo ich rodičia mohli vymyslieť. Čo sa stane, ak sa nič netušiaci ľudia ocitnú uprostred mesta, ktoré je majákom nadprirodzena?
Poznámka: Olivia bere věci do vlastních rukou, ale nedopadne to přesně, jak by si představovala. Lucas se mezitím probouzí po zásahu Kiry, zmatený tím, co se stalo.



Kapitola čtrnáctá

Rukojmí


Prudce se posadil a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Snažil se vzpomenout, co se mu vlastně stalo. Promnul si tvář a pohlédl na Lýdii sedící v křesle oproti němu s obkladem na hlavě. Kira postávala hned vedle ní, ruce založené na prsou a mračila se na něj.
"Co jste zač?" zamumlal tiše a sledoval obě slečny.
"To mi řekni ty, co jsi sakra zač," zavrčela na mladíka Kira. "Málem jsi Lýdii zabil!"
"Já… chtěl bych se omluvit, nevím, co to do mě vjelo," řekl zcela upřímně. "Lýdie, jsi v pořádku?"
"Jo, už jo," koukla na něj zrzka a sundala si obklad z čela.
Lucas složil nohy na zem a chystal se postavit, když Kira tiše zavrčela, jako kdyby od něj čekala zase nějakou levárnu. Mladík se na ni podíval.
"Nic nedělám, jen se chci postavit a protáhnout. Navíc jsem to neudělal přece schválně. Já ani nevím, co se stalo," zamručel mladík nervózně a znova si prohrábl vlasy.
Výčitky, jež ho sužovaly kvůli tomu, že ublížil Lýdii a málem i Kiře, byly každičkou sekundu větší a větší. Stále nedokázal pochopit, co se vlastně stalo. V jednu chvíli ho sžírala neskutečná zlost, když se mu obě opět snažily vymluvit, že se nic neděje a v další, se jeho tělo otřáslo pod náporem velké síly proudící každičkým kousíčkem jeho samotného. Následně si už pamatoval jen na pár střípku. Proudící síla v jeho rukách, Lýdie ležící mimo na zemi a Kira, která ho omráčila svým zvláštním nadáním, pokud se to tak dalo nazvat. Překvapeně na brunetku pohlédl.
"Co jsi zač?" zeptal se jí zvědavě a nespouštěl z ní oči.
"Jak co jsem? Člověk přece," zamumlala skrz zatnuté zuby a koukla nenápadně na svou kamarádku, tak jen mlčela.
"Nejsi člověk, to bys přece… já tě viděl… předtím, než jsi mě omráčila. Byla jsi tak… jiná, tak zvláštní," zamumlal si spíše pro sebe.
"A kdo jsi ty, hm?" Lýdie, která do teď jen mlčela, se opět ozvala. "Nejdřív řekni, co jsi zač. Jsi vlkodlak, nějaký čaroděj, wendigo, kitsune, či jiná nadpřirozená bytost?" vybalila to na něj přímo.
Lucas na ní vytřeštil oči, neměl absolutně ponětí, o čem to mluví. Vlkodlak? Čaroděj? Dělala si z něj snad srandu?
"Myslím, že ses trochu víc praštila do hlavy, protože mluvíš nesmysly."


Oblékla si černé upnuté kalhoty, bílé tílko a na to si hodila bílo černý svetřík, do tašky naházela pár svým věcí a vybrala se po schodech dolů. Stále měla v hlavě všechny ty věcí, které vyčetla z knihy, co našla u Lýdie v pokoji a hlavně, když jí její matka nepřímo potvrdila, že to všechno možná je celé pravda. Vzala si klíčky od auta. Paní Martinova byla tak hodná a jedno auto jí sehnala, sice bylo jen půjčené, ale i tak poslouží k tomu, k čemu má, navíc, bude tu celý rok a takovou dobu bez auta prostě nemůže být. Tašku hodila na místo spolujezdce, nastartovala a rozjela se. Musela mluvit s ostatními a říct jím, co ví. Pořádně šlápla na plyn. Cestu skoro nevnímala, jelikož byla myšlenkami stále mimo, proto si ani nevšimla, že na silnici přímo uprostřed stála nějaká podivná postava. V poslední chvíli však strhla volant, jenže při její smůle auto vjelo přímo do příkopu. Blondýnka zanadávala, přes okénko se rozhlédla, zda někde uvidí onoho člověka, který si jen tak postával uprostřed silnice, ale nikoho neviděla, všude bylo ticho a prázdno. Zamručela lehce a dál tomu nevěnovala pozornost. Pro dívku bylo teď hlavní jen jedno a to, aby dostala auto zpět na silnici. Znova nastartovala, zařadila zpátečku a sešlápla pedál plynu až na doraz. Auto jen hlasitě zavrčelo a lehce se zhouplo, z místa se však ani nehnulo. Ještě párkrát to zkusila, ale vždy bezvýsledně. Zamračila se a raději toho nechala, z tašky vytáhla mobil a snažila se zavolat někomu z jejich přátel. Jenže její mobil vykazoval nedostatek signálu.
"Sakra, to si snad děláš legraci," zamumlala blondýnka do prázdna, popadla svou tašku a vylezla ven s auta.
Mobil, který stále držela v ruce, se snažila nasměrovat tak, aby chytila aspoň maličký signál a mohla si zavolat pomoc, jenže ať dělala, co dělala, stále se jí nedařilo. Naštvaně pochodovala po krajnici a čekala, že se třeba objeví auto, které by ji vzalo do města. Marně. Začínala být zoufalá a byla jí zima.
"No ták ty pitomý kráme, najdi nějaký signál," zavrčela blondýnka. "To je snad zlý sen."
Povzdechla si, přemýšlela, co bude dělat dál. Do města to byl ještě pořádný kus cesty a žádnou zkratku přes les neznala. Navíc by se tam asi tak sama po tmě nevydala jen tak. Už od silnice to vypadalo dost děsivě. Zatímco se znova, snad už po sté podívala na mobil, ozvalo se za nezašustění, jako kdyby se někdo pohyboval v křoví. Otočila se.
"Halo? Je tam někdo?" zeptala se, ale nikdo neodpověděl. "No jasně Olivie, to byl taky nápad zeptat se do tmy, jestli tam někdo je. Směju se těm blbečkům v hororech a pak to sama udělám," zamumlala si dívka jen tak pro sebe a opět se otočila zpět, čekalo jí však nemilé překvapení v podobě tmavé postavy, stojící přímo před ní. Nečekala nikoho, takže bylo jasné, že se lekne. Netušila, jak se sem dostal, všimla by si, kdyby k ní někdo přicházel.
"Co jste zač?" prohlížela si neznámého, ovšem do tváře mu neviděla.
"Tvoje noční můra!" ozval se až nelidský smích.
Blondýnka se zarazila, rychle se chtěla dát na útěk, ale než se stihla nějak pohnout, neznámý jí omráčil. Její bezvládné tělo se pomalu sunulo k zemi, ale na ní už nedopadla. Temná postava dívku chytila a i s ní zmizela neznámo kam.


Měl všeho už po krk. Dělo se tu něco zvláštního a i když se stále dokola vyptával, žádné kloudné odpovědi se nedočkal. Nechal tedy ostatní tak a odebral se nahoru, potřeboval trochu klidu. Vešel do jednoho pokoje, zavřel dveře a pak si lehl na postel, dal si ruku za hlavu a zavřel oči. Chtěl být jen chvíli sám a srovnat si v hlavě události, které se staly za poslední hodiny. Nebyl tam ani pět minut, když se na dveře ozvalo zaklepání a aniž by daná osoba čekala na vyzvání, otevřely se dveře a dovnitř vešel Stiles.
"Můžu si s tebou promluvit?" Stilinski sledoval mladíka ležícího na posteli, ten se na něj jen podíval jedním okem a poté přikývl na souhlas.
Stiles přešel k posteli a posadil se na její okraj, i Lucas si sedl a opřel se o rám postele.
"Jsi v pohodě?" zeptal se hned Stiles.
"V rámci možností… proč mi nikdo nic neřekne?" zeptal se hned Lucas.
"Třeba taky neznají odpověď."
"Tomu nevěřím, dobře vědí, co se děje a mě už dochází trpělivost," zavrčel Lucas a prohrábl si vlasy.
"Chci se tě na něco zeptat, už… se ti někdy stalo něco takového, jako dneska? Myslím něco zvláštního," šel na to rovnou Stilinski.
"Ne nikdy, já vlastně ani nevím, co se to stalo a taky nechápu, co holky myslely tím, když se mě ptaly, jestli jsem vlkodlak, nějaký čaroděj, wendigo, kitsune, či jiná nadpřirozená bytost… o čem to sakra mluvily?" mračil se Lucas.
"Mno víš," poškrábal se Stiles na hlavě. "Ono je to tak nějak… asi bych ti to měl aspoň ve zkratce vysvětlit," dodal, chvíli mlčel, pak se nadechl a začal Lucasovi vyprávět, jak to v jejich městě vlastně chodí a co tím Lydia s Kirou myslely, když se ho ptaly na ta stvoření. Lucas se posadil k mladíkovi blíže a bedlivě jej poslouchal. Hltal každičké slovo, občas se zamračil, jindy jen pozvedl obočí, jako kdyby tomu nevěřil. Ale čím víc Stiles vyprávěl, tím víc mu dávaly věci tak trochu smysl. Nechápal, jak je možné, že takové věci existují a konečně si nemyslel, že on sám je blázen.
"Tak to by bylo asi tak v kostce všechno, co bys měl vědět. Víš ty a ostatní jste pro nás noví a my, co v tom jsme, tohle neříkáme všem na počkání, jenže když se teď dějí tyhle ty věci, asi byste to měli vědět. "U vás ve městě se nic takového neděje?" zeptá se ho Stiles ještě.
"Nikdy jsem si ničeho nevšiml, vždy to bylo poklidně město," pokrčil rameny mladík.
Stiles vstal, popadl notebook ze stolu a hned začal hledat něco o městě Mystic Falls.
"Co hledáš?" zeptal se zvědavě mladý Gilbert.
"Něco o tvém městě. Nevěřím, že je obyčejné. Vsadil bych se o všechny mé úspory, že něco najdeme," mrknul a hledal dál, projížděl veškeré informace.
Čím víc pátral, tím víc se mu podařilo najít různých nevyjasněných případu, většinou byly nazvané jako útoky zvířat, i když nedávaly smysl. Oba mladíci se na sebe jen podívali a opět se ponořili do hledání. Podařilo se jím najít několik případů, které byly čím dál tím divnější.
"Tak koukám, že jsem měl pravdu," pousmál se Stiles.
"No to ano," zamumlal Lucas překvapeně. "A to jsem si vždy myslel, že město, kde žiju, je nudná díra."
"Zřejmě není," mrknul Stilinski a googloval další informace.
Procházel nějaké fotky z různých akcí, když ho mladý Gilbert zastavil.
"Počkej, ukaž mi tuhle fotku."
Stiles sice nechápal proč, ale udělal, co mu přítel řekl a rozklikl fotku dvou dívek stojících u ohořelého auta. Pod fotkou se nacházel kratičký článek o nevysvětlitelném požáru auta, které začalo hořet samo od sebe.
"Zajímavé," řekl Stiles.
"Zajímavější je to, že na té fotce je moje máma a teta," zamručel Lucas a stále dokola si četl článek.
Zdá se, že mu pár věcí konečně došlo, zřejmě i po kom má moc, kterou tak nečekaně použil proti svým přátelům.
" to hodně věcí vysvětluje, možná že,…," Stilinski chtěl pokračovat dál, ale zvuky, které se linuly zezdola, ho přerušily.
Oba mladíci rychle vyskočili na nohy, všeho nechali a rychle běželi dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama