I'm the Dark One now ► 9. Kapitola

23. října 2016 v 16:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Kol se po zjištění, co jeho bratr udělal, naštve. Rozhodne se zakročit. Klaus se nenechal rozhodit, tím co se stalo a s vidinou svatební noci se odebere za svou ženou. Po menší lsti, nakonec opět dosáhne svého. Jenže pak na něj čeká dost nepříjemná zpráva. Lara je překvapená, že ji Peter našel a snaží se zmizet, ale on na ní nastraží past, do které se bohužel chytí.



Kapitola devátá

Svatební noc


Kol
Prohrábl jsem si nervózně vlasy a procházel po pokoji jako šelma v kleci. Nemohl jsem tomu všemu uvěřit. Byla pryč, jeho ženou a kdoví, co ještě můj šílený bratr chystal, jen ta představa mě přiváděla k naprostému šílenství. Navíc ten dopis, jak tohle mohla všechno napsat, zavrčel jsem a praštil do stěny pořádně. Kus omítky se sesypal na podlahu a mé klouby na ruce se zbarvily do ruda. Kašlal jsem na to, stejně se to po chvíli zahojí samo. Prošel jsem k oknu a se zamyšlením jsem sledoval dění ve městě. Lara se sice vrátila s velkou pomstou, ale co udělala, nic. Pořád jen slibovala, ale ani ona nedokázala Annie dostat ze spáru Klause dřív, teď je jeho žena. Bože jak já tohle spojení nenáviděl. Zavrčel jsem. Znova jsem začal procházet po pokoji a sám plánoval, jak se k ní dostat. Chyběla mi, musel jsem jí znova vidět, obejmout. Sakra, jak je možné, že mě jedna jediná holka dokázala tak poplést. Sešel jsem dolů. Derek, už tam nebyl, jen Stiles, který sklízel střepy z láhve, kterou jsem zlostí rozbil.
"Mohl jsi to nechat tak, uklidila by to uklizečka," řekl jsem a sledoval ho.
"Tak nebude se to tu válet a pár střepů ještě zvládnu sebrat," zamumlal, když měl hotovo, šel to vyhodit.
Já si mezitím vzal sklenku a nalil si jí plnou whisky, na nic jsem nečekal a hodil jí na ex do sebe.
"Teda, už je z tebe pěkný alkoholik," pozvedl obočí můj spolubydlící.
"Nech si to, za chvíli na tom budeš stejně, věř mi, jinak to ani nejde."
"I to je možné, jenže já chci Laru najít a pomoct jí střízlivý, ne na mol a ty bys měl udělat to samé. Chlast nic neřeší, jo sice na chvíli je klid, ale pak se to všechno zase vráti. Jestli chceš svou Annie zpátky, musíš mít čistou hlavu."
"Zníš jako můj otec než můj kamarád," zamručel jsem a hodil do sebe další sklenku, kterou jsem si během jeho proslovu stačil dolít.
"Poslouchal jsi mě vůbec? Jen chci, abys měl čistou hlavu, až budeš plánovat co dál…" znova začal, ale já ho přerušil.
"Nepotřebuju nic plánovat, mě už něco napadlo," mrknul jsem na něj.
"A co, zasvětíš mě do toho?" zeptal se Stiles.
"Ne teď ne, ale řeknu ti jen tohle, na 100% to vyjde, jsem si s tím naprosto jistý. Dostanu se k ní a přivedu ji zpět," napil jsem se znova pořádně.
"Bojím se zeptat jak," zamračil se kamarád.
"Tak se neptej," mrknul jsem na něj, odložil sklenku a vydal se ke dveřím.
"Kole?"
"No co je?" otočil jsem se ještě.
"Neudělej hloupost."
Jen jsem se lehce pousmál. Já a dělání hlouposti? Tss jako kdyby mě neznal. Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Bylo načase zařídit si pár věcí, dřív než navštívím svého bratříčka a jeho ženu.

Klaus
Ani můj svatební den se neobešel bez zmatků a nečekané návštěvy mé drahé švagrové. Jen co ti dva zmizeli, Annie hned pak utekla nahoru někde do pokoje. Nechápu ji, jako kdyby mě tohle mělo zastavit. Vydal jsem se tedy za ní. Došel jsem ke dveřím a lehce zaklepal.
"Ženuško moje, otevři mi vrátka, rád bych tě měl u sebe," uculil jsem se a čekal, co bude.
"Vypadni!!" ozvalo se za dveřmi, jak nečekané.
"Ale no ták, přece nebudeš ošklivá hned po svatbě, navíc nás čeká velmi krásná a příjemná věc lásko."
"Řekla jsem, abys vypadnul! Nenávidím tě, tohle ti nedaruju!" křičela dál, ale já zatím stále zůstával klidný, prozatím.
"Ale no tak ženuško, nečerti se, pusť manžílka do pokoje, ať tě může pomilovat, jak se patří," znova jsem lehce zaťukal.
Ale už se neozvala, zamračil jsem se, ty její hysterické výlevy už mě unavovaly, popadl jsem kliku a prostě jí vytrhnul. Dveře povolily a já měl tak přístup dovnitř.
"Jak jsi to udělal, použila jsem moc," zavrčela má žena.
"A? Já mám taky určitou moc, tak jsem jí použil," mrknul jsem a mířil si to přímo k ní.
"Stůj!" napřímila ruku směrem ke mně, ale ani to mě nezastavilo. "Tak sakra stůj!" křikla znova.
Došel jsem úplně před ní, viděl jsem na ní, jak se snažila použít svou moc, ale když zjistila, že se nic neděje, překvapeně se na mě podívala.
"Co jsi to udělal! Proč to nefunguje!"
"No to já nevím, poklade, zkus popřemýšlet tou svou chytrou hlavinkou," mrknul jsem na ni.
"To ty zatracené prsteny," povzdechla si smutně.
"Ano, šikulka. To víš, já jsem vždy o krok napřed, věděl jsem, že v tobě kousek magie zůstal, tak jsem se trochu pojistil. Já vždy vyhrávám, krásko, vždycky," mrknul jsem na ni.
"Já tě tak nenávidím," ihned na mě skočila a začala do mě bušit pěstmi, ale bylo jí to nic moc platné, mně to moc neublížilo, spíše to bylo jako polechtání.
Chytil jsem jí ruce a přetočil si jí pod sebe. Stále se snažila semnou prát, ale bylo to marné. Byla upírkou chvíli, proti mně neměla žádnou šanci. Uculil jsem se a ruce ji chytil nad hlavou, nahnul jsem se a chtěl jí políbit, ale ona se po mě hned ohnala tesáčky.
"No teda lásko, jestli budeš taková divoška i při naší svatební noci, pak si to krásně užijeme," mrknul jsem.
Hned jak to uslyšela, ztuhla. Dobře jsem věděl, jak na ni. Chytil jsem ji a UR jí přenesl do naší ložnice a uložil jí na postel. Hned jsem z ní strhnul i svatební šaty. Pohled na ní byl naprosto úchvatný. Měla bílé krajkové spodní prádlo s podvazky, až bylo škoda, je zničit, ale u Annie to jinak nešlo. Rozvázal jsem si uzel kravaty, sundal jí a hodil někde za sebe, stejně tak tam skončilo i sako, košile a následovaly i kalhoty. Jen tak v boxerkách jsem si to zamířil přímo k ní. Když to viděla, ztuhla ještě víc. Jen jsem se pousmál a v momentě jsem byl u ní, přišpendlil jsem jí pod sebe a usmál se.
"Slez ze mě ty, nadrženče!" zamručela a vrtěla se pode mnou.
Slastně jsem vzdychl a můj kamarád ihned stál v pozoru. Jak by taky ne. Chytil jsem jednou rukou ty její dvě malé ručky a druhou jsem jí bloudil po těle. Znova se zavrtěla. Políbil jsem jí na krk, přesně na to místečko, kde jsem se jí po pár sekundách kousnul. Její dokonalá krev se mi vlévala do krku. Ach, to byla lahoda. Dal jsem si ještě pár doušku a pak jí jemně kousanec olízl.
"Páni kočičko, chutnáš ještě lépe než minule," uculil jsem se a kouknul na ni. "A teď si dáš doušek i ty."
"Ne, já nechci! K tomu mě nedonutíš!" křičela naštvaně.
"Myslíš?" drápy jsem si na krku udělal menší ranku a nahnul se k ní.
Věděl jsem, že neodolá, ještě tolik nezvládala svou touhu po krvi, cítil jsem, jak pramínek krve stéká po mém krku a poté dopadl na její dokonalé rty. Kouknul jsem na ní. Zorničky se jí ihned rozšířily a v momentě se mi zakousla do krku. Využil jsem toho a sundal jí spodní prádlo, sobě pak boxerky a hladil jí po celém těle. Zatímco pila mou krev, jsem laskal rukou její plná ňadra a druhou jsem zajel do jejího klína, kterému jsem taky věnoval trochu té pozornosti. Ztuhla a přestala pít, došlo mi, že moje krev už na ní tolik nepůsobí jako kdysi a tak jsem raději na nic nečekal, když pila, rozdráždil jsem si ji aspoň trošku, takže by neměl být žáden problém si v pohodě užít žhavý sex se svou ženou. Lehce jsem ji roztáhl nožky a než stačila říci jediné slovo, šoupnul jsem do ní svého kamaráda. Annie sebou trhla a zabořila svoj nehty do mých zad. Zavrčel jsem vzrušením a chytil si jí pevněji.
"Pusť mě! Já tohle nechci! Nechci sex s tebou ty, odporný bastarde!" rozkřičela se na plno.
"Uklidni se, pusinko," zamumlal jsem a lehce se v ní pohnul.
Zapřela se mi do hrudě a snažila se mě od sebe odstrčit, moc jí to však nešlo. Zatímco ona se snažila se všech sil mě ze sebe shodit, já začal pořádně přirážet. Škrábala mě, kousala tesáčky, vrtěla se pode mnou, ale všechno jí to bylo marné.
"Klausi prosím dost!" vzlykla najednou.
"Proč bych měl, je to naše svatební noc a já si jí chci užít, tak nedělej zase scény, minule jsi neměla problém se semnou vyspat," zavrněl jsem slastně a znova pořádně přirazil.
"Prosím, já nechci, miluju Kola," znova zavzlykala a odstrkovala mě.
Když jsem uslyšel ty slova, jako kdyby mě někdo bodnul. Zlost ve mně jen vřela. Chytil jsem jí pevněji a zrychlil víc. Vykřikla a kousla mě do ramene.
"Nenávidím tě!" mračila se a chtěla mě ze sebe shodit.
"A co já s tím! Teď buď ticho!" zavrčel jsem rozzuřeně a pokračoval dál, bylo mi fuk, co chtěla ona, já si chtěl pořádně zašukat a bylo mi fuk, zda po dobrém nebo po zlém.
"Klausi prosím, trápíš mě a ubližuješ mi," znova vzlykla.
Podíval jsem se na ní, oči se jí plnily slzami a na tváři měla utrápený výraz. Nemohl jsem se na to koukat, tak jsem se k ní nahnul a vášnivě jí políbil. Kousla mě do rtu, zavrněl jsem a přirážel spokojeně dál, dokud jsem se prostě neudělal. Vzdychl jsem a ještě jednou jí políbil.
"Tohle bylo dokonalé, jen škoda, že ses více nesnažila," zamručel jsem a sledoval jí.
"Jsi zvíře, udělal jsi to znova," slzy jí tekly po tváři.
"Ale no," pousmál jsem se a chtěl ještě něco říct, ale na dveře ložnice někdo zabušil.
"Co sakra chcete! Rušíte!" zavrčel jsem naštvaně.
"Pane, myslím, že byste měl přijít dolů," ozval se hlas jednoho z mých hybridů.
"O co jde!" posadil jsem se.
"Jde o vašeho bratra, Kola. Zabil 3 z nás a dál dělá problémy."
"Kol," zašeptala tiše Annie a rychle se posadila.
"Hm a kde je teď ten blbec?" zeptal jsem se svých lidí a sledoval jí.
"Je dole, trochu jsme ho usměrnili. Co máme s ním dělat?"
"Zavřete ho a pořádně hlídejte!" zavelel jsem a pousmál se.
Oblékl jsem si trenky a dál sledoval Annie. Seděla na posteli, přidržovala si deku u těla a nepřítomně hleděla někde před sebe. Vsadil bych se o cokoliv, že myslela na něj a to mě štvalo ještě víc. Ale já dobře věděl, na kom si vybiju zlost. Na svém bratrovi, který si lebedil dole v cele.

Lara
Jakmile jsem uslyšela, ten jeho hlas, otočila jsem se na něj. Dost mě překvapilo, že mě dokázal najít. Vždy jsem si dávala pozor. Stál tam, jako kdyby se nechumelilo a na tváři měl ten svůj samolibý úsměv.
"Jak jsi mě našel?!" zavrčela jsem hned.
"To bys chtěla vědět viď?" uculil se ještě víc a pomalými kroky se přibližoval.
"Stůj!" zamračila jsem se, neměla jsem chuť tu s ním být.
"Ani mě nehne, kočičko. Teď, když už nejsi mrtvá, co kdybychom si třeba trošku…užili?"
"Ty jsi spadl z višně?" zasmála jsem se nahlas. "O tebe bych si ani kolo neopřela! Tam si táhni za tou svou betičkou a mě dej pokoj úchyle nadržený!"
"Pořád jsi tak sexy, když se čertíš," došel ke mně a chytil mě za ruku.
Hned jsem se mu vytrhla, použila jsem svou moc a odhodila ho na protější strom.
"Varovala jsem tě. Ještě jednou na mě sáhneš a o tu ruku přijdeš!" zavrčela jsem, otočila se a mířila si to pryč.
"Fajn, tak to bude po zlém," vstál a rozeběhl se ke mně.
Já na nic neváhala a utekla mu dál do lesa, ale on mě po chvíli doběhl, když jsi chtěl hrát, tak proč bych mu to neumožnila. Vždy, když se přibližoval, jsem zpomalila a nechala mu čas, aby mě dohnal, když už byl těsně u mě, znova jsem mu zmizela. Jemu se to však moc nelíbilo.
"Jsi mrcha, to se musí nechat. Jenže teď budeme hrát podle mých pravidel," zavrčel. "Jak by se ti líbilo, kdybych ublížil někomu, na kom ti záleží hm?" uculil se a poté zdrhnul na druhou stranu, než jsem byla já.
"Ty hajzle!" zamračila jsem se a teď já byla ta, která šla po něm.
Už mu nedovolím, aby znova někomu ublížil. Byla jsem mu v patách, jenže on si semnou taky pěkně hrál. Zrychlil a kličkoval mezi stromy, jako kdyby mě to mělo zastavit. Zpomalila jsem a chtěla použít moc, abych ho zastavila, přece jen, mě už unavovala tahle honička, jenže než jsem stihla něco udělat, vběhl do staré chatrče, která byla schovaná u mýtiny mezi stromy. No líp mi to usnadnit nemohl blbec. Došla jsem až k chatrči a prohlížela si jí. Nic moc stavba, vypadala, že v ní léta nikdo nežil. Okna sotva držela na svých místech, dveře ty tam sice byly, ale kdyby se do nich opřel silnější vítr, asi by se také rozpadly. Střecha byla jen z půlky. Vlastně jsem nechápala, proč tam lezl, stejně se neměl kde schovat.
"Vylez ven sakra, jsi jako malé děcko!" křikla jsem na něj dovnitř.
"Nevylezu, nejsem tu totiž sám. Pojď ty za námi, nebo ti mám poslat hlavu toho blbečka Stilese?" ozval se zevnitř a já ztuhla.
Měl Stilese? To přece… zamračila jsem se a rychle vešla dovnitř, nemohla jsem dovolit, aby ho zabil. Dveře se jen zhouply, když jsem do nich strčila, rozhlížela jsem se po místnosti, ale kromě starého stolu a polorozpadlé skříně, tak nikdo nebyl, pomalu jsem tedy šla dál. Úzkou chodbou jsem došla do menší místnosti, která kdysi sloužila asi jako kuchyně, ale tam taky nic. Pak se ozval zvuk, jako když někdo něco shodí na zem odněkud ze sklepa. Lepší úkryt si nemohl najít. Sešla jsem staré rozvrzané schody, ještě jsem nedošlápla z posledního na zem, když mě něčím praštil do hlavy a já upadla do bezvědomí.
Nevím, jak dlouho jsem byla mimo, hlava mi třeštila jako střep. Chtěla jsem pohnout rukama, ale byly příliš těžké. Nechápala jsem proč. Pootevřela jsem oči a snažila se zjistit, co se děje. Seděla jsem u zdi, ruce jsem měla spoutané nad hlavou, masku i plášť jsem měla kdesi v koutě a on, ten blbec stál naproti mně, ruce složené na prsou a usmíval se jako měsíček na hnoji. Trhla jsem rukama, ale řetěz jen zařinčel.
"Ta tohle mi zaplatíš!" zavrčela jsem a snažila se použít moc, nic se však nedělo.
Hlasitě se zasmál a dál mě pozoroval.
"Proč nemůžu použít moc!" křikla jsem po něm a znova trhla řetězem.
"To bude asi tím, že v tomhle místě žádná magie nefunguje, ani ta tvoje, pusinko," uculil se.
Ztuhla jsem, tohle se mi nelíbilo, byla jsem bez magie, spoutaná v nějaké špinavé díře a s ním. S úchylem první třídy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 23. října 2016 v 20:32 | Reagovat

Jasne, že Klaus si vezme, čo chce, to by asi ani nebol on a jasne, že Kol nikdy nič nevymyslí, len pôjde hlavou proti múru. Oni dvaja musia byť naozaj bratia! :-P  :-P  :-D
Som zvedavá, čo urobí Annie, keď Klausovi nemôže ujsť, to však neznamená, že nemôže použiť kúzla, aby ochránila Kola... juuuu to by bolo, kebyže ho odtiaľ vyseká... so badass...
To sa však o Lare povedať nedá. Neviem prečo ale teraz je mi ešte viac sympatická ako Annie, pretože tá... neviem prečo, ale poslednú dobu viac narieka než sa snaží a všetko robí Lara, takže ja len dúfam, že sa jej dostane viac priestoru nabudúce. :-)  :-)  :-) A Peter... môže byť neviem ako zlý a zvrátený... ale je to Peter, OMG! :-D
Som naozaj zvedavá, čo plánuje s Larou, pretože on má vždy nejaký plán a aj keby nemal, niečo si narýchlo vymyslí. :-D
Tak nech je tu nová kapitola čím skôr lásky, please... :D

2 Baska Baska | 23. října 2016 v 21:12 | Reagovat

Táto poviedka je úžastná. Prosím o pokračovanie. Annie sa bude snažiť pomôcť Kolovi, ale podľa mňa mu to nepomôže. Podľa mňa by bolo zaujímave keby si Annie myslela, že umrel a Klaus by sa k nej trochu viac priblížil. Mohla by s ním otehotnieť.Čo sa týka Lary dúfam, že sa jej podarí zabiť Petra. Pokračuj. :-P  :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama