I'm the Dark One now ► 8. Kapitola

19. října 2016 v 16:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Tew
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Annie se vrací moc, pomalu se raduje z toho, že se konečně dostane od Klause, ale ten opět udělá něco, co změní všechno. Stilese s Kolem navštíví Derek a vyloží jím novinky, které se staly. Peter chce vyhledat Laru. Co má za lubem?



Kapitola osmá

Jako žárovka


Annie
Lara něco udělala. S hlubokým nádechem jsem od ní odstoupila a mé tělo zaplavila záře. Cítila jsem plný návrat své moci. Jako kdyby ve mně zůstala a má malá sestřička ji naplno obnovila. Mé hluboké nádechy uklidňovaly tu záři, která se ztrácela pomalu a nechala místo udiveným výrazům. Podívala jsem se na svou sestru, nevěděla jsem co říct. Pak jsem ji jen šťastně objala. Držela jsem se jí jako klíště.
"Sestřičko," vzlykla jsem úlevou.
Bylo to tak známé a konejšivé, když mnou má moc proplouvala.
"Byla v tobě ukrytá, probouzela se moc pomalu, tak jsem pomohla," řekla mi a objala mě nazpět.
"Děkuji," šeptla jsem a pak se odtáhla.
Derek na nás koukal modrýma očima, které tak krásně zářily. Nevím proč, ale na těch vlkodlacích vypadala ta modrá barva nejlépe.
"Annie!" zavrčel Klaus a já se na něj podívala.
Jeho tvář byla hybridi. Byl rozzuřený a já byla jeho žena. Ach bože, to nebylo dobré.
"Trhni si," zamračila jsem se na něj a pak poklekla před Dereka.
Moje bílá sukně se kolem mě rozprostřela jako bílý sníh. "Dereku, já…" zašeptala jsem a cítila slzy deroucí se mi do očí.
"Sakra, pusť nás!" zařval Klaus a Peter do toho zavrčel.
"Moc se omlouvám, co jsem ti způsobila," zašeptala jsem nešťastně. "Ublížila jsem ti, pomohla jsem k tomu, aby tě zabili," vzlykla jsem.
"Klausi, tohle nemá cenu, je příliš mocná," ozval se po dlouhé době Peter.
"Moc mě mrzí, Dereku, že jsi kvůli mně trpěl, ale… já nemohla ohrozit sestru," rozplakala jsem se a ucítila něco na své tváři.
Vzhlédla jsem a uviděla ty modré oči.
"Nemohla jsi za to. Chránila jsi rodinu a chápu to. Navíc jsem zpátky, tak trochu," ozvalo se mi v hlavě a já ho překvapeně pozorovala, než jsem ho rychle objala.
Zabořila jsem tvář do hebkého kožichu.
"Annie, musíme pryč. Máš svou moc, tak jdeme," zamračila se Lara a já popotáhla.
Bože, jsem nějaká citlivka.
"Dobře," zašeptala jsem a vstala, chtěla jsem se rozejít pryč, ale něco mě zastavilo.
"Nemůžeš!" zasmál se Klaus. "Já ti říkal, že jsi moje navždy!" smál se a já ztuhla.
Měl pravdu, z nějakého důvodu jsem se nemohla pohnout, abych odešla. Abych utekla z jeho držení. Kriste pane.
"Co jsi udělal, Mikaelsone!" zavrčela má sestra a obloha ztmavla nad její rozzuřenou náladou.
"Pojistil jsem se, že tvoje sestra zůstane mou. A tím myslím taky se mnou," smál se. Proboha, to neměl ani kousek sebezáchovy?
Podívala jsem se na svůj prsten, který mi navlékl a až teď mi došlo, jaká moc tím proudí. Tolik moci, několik čarodějů do toho vložilo svou moc. Bylo to kouzlo svázání krve. Ten prsten mi mohl jen Klaus sundat. A musel dobrovolně. Protože těmihle prsteny, které máme, jsme k sobě svázaní.
"Běž, Laro. Já se odtud nedostanu, dokud mě dobrovolně nepustí," vzlykla jsem.
Byla jsem tu uvězněná navždy. Protože Klaus Mikaelson je jen velký idiot, co si musí dokazovat, že je vše jeho. A tím pádem i já.
"Bez tebe neodejdu," zamračila se na mě a i přes tu jinou tvář jsem viděla svou malou sestřičku.
"Musíš," šeptla jsem a pohladila ji po vlasech. "Postarej se o ni, Dereku."
"Hodně štěstí," ozvalo se mi od Dereka v mé hlavě jako ozvěna a pak najednou byli pryč. S tichým příslibem pomsty proti Klausovi a mé záchraně, moje sestřička zmizela společně s jejím vlkodlačím společníkem.
"Tvoje sestřička se nezdržela na dort?" zasmál se můj manžel a přešel až ke mně.
Jeho ruka se ovinula kolem mého pasu a přitiskla mě k sobě.
"Nenávidím tě a těším se, až z tebe udělám kousky!" zavrčela jsem mu do obličeje a cítila svou upíří tvář, jak se dere na povrch.
Moje moc bublala v mých žilách a těšila se na sladkou pomstu.
"Miláčku, zabiješ mě a zemřeš taky," políbil mě divoce a já se odtáhla a vrazila mu facku.
"Výborně, to mi nevadí," zašeptala jsem mu do ucha. "Radši mrtvá než s tebou," kopla jsem ho mezi nohy a utekla do domu.
Schovala jsem se v pokoji, který jsem jako první našla a zamkla dveře. Věděla jsem, že ho to nezdrží a proto jsem soustředila veškerou svou moc k tomu, aby se pokoj stal na chvíli mým útočištěm.

Stiles
S Kolem jsme šli městem a přemýšleli o tom, kam máme jít. Kde Klaus vězní Annie? Co se děje s Larou? Proč mám poslední dobou tolik otázek?
"Vy vážně vypadáte jako ztracená štěňata," ozvalo se za námi a já se otočil a uviděl velkého černého vlka.
A jeho oči na nás zazářily modrou barvou. To nemohlo být přece možné, nebo ano?
"Dereku?" prohlížel jsem si ho a Kol vedle mě mlčky stál a sledoval vlka i mě.
Nevím, co bylo v dopise, ale nejspíš ho to dost rozhodilo.
"Překvapený, Stilinski?" mohl jsem přímo cítit jeho upřený pohled a pozdvihnuté obočí, kterým nás tak často obohacoval.
"To bych řekl. Měl jsi být mrtvý, ne?" povzdechl jsem si, jak nedávalo nic smysl.
Navíc mi ten vlk mluvil v hlavě. A kolemjdoucí na nás koukali jako na blázny a zároveň se vyhýbali Derekovi obloukem a vytahovali telefon. No jo… vlk ve městě asi není moc dobrý nápad.
"Pojďme ke mně," zavrčel jen Kol a vedl nás.
Vlkodlak si to vedle nás pochodoval, jako kdyby se nechumelilo.
"Jak?" dostal jsem ze sebe jedinou myšlenku.
"Nevím, ale jsem připoutaný k té malé čarodějce. Jsem něco jako její strážce, pomocník," ozvalo se mi v mysli a já si promnul spánky.
"Jsme tu," vešli jsme dovnitř, zatímco Kol si vzal lahev alkoholu. Sakra.
"Viděl jsi Annie? Kde je Lara?" zeptal jsem se ho hned a posadil se do křesla. Derek si vyskočil na gauč a seděl tam jako slušný pes. Haha.
"S Larou jsme šli zachránit Annie, ale bylo pozdě," zavrčel Derek a já se zarazil, zatímco Kol celý ztuhl a pustil lahev na zem.
"Zabil ji?" vydechl snad všechen vzduch ze svých plic původní upír.
"Hůř," odpověděl Derek. "Pod výhružkami, že ublíží tobě, jemu nebo Laře… ji donutil si ho vzít," dodal a já se podíval na Kola, který zatínal ruce v pěst a pak zmučeně zakřičel.
"Ne… ne… já ho zabiju!" zařval jen a zmizel nám z dohledu.
Podíval jsem se na svého, doufám, kamaráda z Beacon Hills, který byl vlkem. No… tohle už nemohlo být snad víc zamotané.
"Je to pravda?" zašeptal jsem.
"Bohužel. Spoutal ji k sobě prstenem, a i když jí Lara pomohla k dosažení její moci dříve než to tak mělo být, na tohle kouzlo to nestačilo. Takže jsme odešli a Lara prochází vše možné, aby to zrušila. Sama zuří, ale dovolila mi, se toulat a tak jsem vás našel. Měli byste to vědět," seskočil z gauče a podíval se na mě.
"Vyřiď jí, že ji miluju. A rád pomůžu, s čím budu moct… a ať je opatrná," řekl jsem, jak jsem všechno v sobě zpracovával.
"Řeknu jí to," s tím Derek zmizel z domu, jak běžel zpět svou cestou za Larou.
Za tou, kterou jsem miloval.

Peter
Lara nás tu všechny nechala a já najednou nevěděl co dělat. Nina byla zmatenější, než předtím, klepala se víc než předtím. Sakra, Lara vlastně všechny okolo proměnila na prach. A když to neudělala s námi, bylo jasné, že nám chce udělat něco horšího.
Podíval jsem se na Klause, který klečel na zemi z bolesti, kterou mu svým kopancem uštědřila jeho žena. Ha! On byl ženatý. Kdo by si to kdy pomyslel? A hlavně, že si ta holka tohle dovolila?
"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se a snažil se zabránit cukání mých koutků v úsměvu.
I v téhle hrozné situaci mě tohle rozesmávalo.
"Ne, ale brzo budu, až ji budu mít pod sebou," zavrčel na mě a vstal.
Chvíli testoval, jestli může stát vůbec, po té ráně, ale pak si upravil oblek a šel k domu. No, nezávidím té holce, co teď bude dál.
"Co to bylo?!" zakřičela Nina, jako kdyby se právě probudila z transu.
"Lara," pokrčil jsem rameny.
"Proč jste takoví idioti? Proč jí ubližuje, když ho nechce? Donutil ji si vzít ho, i když ho nemiluje! Tohle měl být její nejšťastnější den a změnil se pro ni na noční můru!" zakřičela na mě znovu a já pozdvihl obočí.
Takhle rozohněná vypadala sexy.
"On ji chce, je jen otázkou času než ho bude chtít taky," odpověděl jsem klidně.
"Připoutal ji k sobě, jako kdyby byla nějaký kus věci! Jste prasata a já nechci mít nic společného s tímhle!" křičela dál.
Zamračil jsem se a zavrčel, moje oči se zbarvily do rudé barvy a chytil jsem ji pod krkem.
"Motýlku, neštvi mě, protože mě nechceš vidět rozzuřeného!" zavrčel jsem jí do tváře a ona celá ztuhla.
"Jste netvoři," zašeptala a její oči se zaleskly slzami.
"Jsme vládci," políbil jsem ji hrubě a pak ji pustil. "Běž do našeho pokoje a počkej tam na mě," nařídil jsem a ona klopýtala do domu jako poslušné štěně.
Hodná holka. Vytrénuju si ji na výbornou betu. Nařídil jsem hybridům, kteří zůstali, aby hlídali pozemek, a pak jsem se vydal do lesa. Lara nemohla být daleko a já ji najdu. Přemýšlel jsem nad tím, kde by se mohla schovávat, ale vydal jsem se prostě rovnou za nosem a snažil se ucítit její vůni. Všechno se tak příšerně pokazilo. Z té malé mršky se stala obrovská mrcha, která měla snad ještě větší moc, a nebylo jasné, jak a co vlastně se děje. Z mého MRTVÉHO synovce, se stal velmi živý, ale velmi vlčí synovec. Klaus se zbláznil do té jeho potvůrky tak, že si ji vzal a chce ji mít jen pro sebe. Já proměnil náhodnou holku na mou oficiální betu a užíval jsem si to. Zakopl jsem o větev, ale ustál to. Chtěl jsem zavrčet, když jsem ji uviděl. Osoba v černém plášti s kapucí stála zády ke mně a hleděla na vodu v říčce uprostřed lesa. To musela být ona.
"Laro," zavrčel jsem a ona se otočila.
Maska jí zakrývala tvář, ale bylo jasné, že to byla ona. A zatímco já přemýšlel nad tím, jak ji zpacifikovat, ona na mě zírala jako na zjevení. Copak, myslela si, že ji nenajdu? Spletla se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama