I'm the Dark One now ► 7. Kapitola

26. září 2016 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus vydírá Annie, ta nakonec pod tlakem souhlasí. Rychle uspořádá svatbu a svou vyvolenou si nakonec vezme. Bohužel se celý obřad neobejde bez nečekané návštěvy. Lara se stane nevítaným hostem, snaží se svou sestru osvobodit, ale nepočítá s tím, že je Klaus opět o krok napřed.




Kapitola sedmá

Svatba


Klaus
Nechal jsem z auta donést všechny tašky s věcmi. Sám jsem se svlékl do naha a zamířil si to do sprchy. Po tom co udělala Lara, bylo jediné řešení odjet pryč a hlavně udělat, co jsem udělat chtěl. Spojit mě a Annie ve svazku manželském, jedině tak bude navždy moje a další pojistku, tu bychom udělali o svatební noci. Musel jsem se u té představy uculit, na to jsem se totiž těšil nejvíc. Vlezl jsem do sprchy a pustil vodu. Zajímalo mě, jak se asi tvářila, když našla ty šaty, určitě mě proklínala do samotného pekla, ale ani to jí nepomůže, dneska večer bude totiž Annie moje žena, bude to paní Mikaelsonová. Culil jsem se jako pako a sprchoval, když jsem byl hotový, lehce jsem se osušil a omotal si ručník kolem boků. Vešel jsem do pokoje, že se obléknu, když dovnitř vtrhla pěkně naštvaná Annie. Zdá se, že už našla šaty. Otočil jsem se k ní. Zastavila se a zírala na mě, jak by taky ne, když jsem měl jen ručník. Vítězně jsem se usmál.
"Copak lásko, jestli jsi chtěla semnou do sprchy, tak jdeš pozdě," mrknul jsem a prohrábl si mokré vlasy.
"Ne já-já…," zakoktala se nějak, nedivím se.
"Ano?" pobídl jsem jí a přešel k ní blíž. "Máš něco na srdíčku?"
Jen co jsem se začal přibližovat, zamračila se a ustoupila o krok dozadu.
"Nech si to srdíčko a radši mi vysvětli ty šaty!" zavrčela.
"A tak už jsi je našla. Co na ně říkáš? Vybíral jsem ty nejlepší," mrknul jsem, odebral se k tašce, shodil ručník na zem a otočil se, abych si vzal trenky, takže Annie měla pěkný výhled na můj dokonalý zadek.
"Já si tě nevezmu!" založila si ruce na prsou a propalovala mě pohledem.
"Řeknu to jen jednou. Vezmeš! Buď po dobrém, nebo po zlém a věř mi, že pokud si vybereš po zlém, tak věř, že si to někdo šeredně odskáče. Můžeš hádat, kdo," mrknul jsem na ni a oblékl si trenky a kalhoty.
"Myslíš si, že když mě budeš vydírat, že si tě vezmu?" zavrčela.
"Nemyslím, já to vím. Protože ti na nich záleží. Na mém bratrovi, který se do tebe zamiloval až po uši, na tom blbečkovi s pálkou, co si hraje na hrdinu a přitom je jen dítě a v neposlední řadě tvoje sestřička, kterou zabít je vážně těžké, ale i tak jsem našel jednu věc, kterou jí můžu poslat zpátky a na dobro, takže se ptám naposled. Uděláš to po dobrém či po zlém?" zavrčel jsem.
"Tohle nemůžeš myslet vážně," zamumlala tiše.
"Ale myslím lásko. Když já něco chci, tak to i dostanu i kdybych měl jít přes mrtvoly, což jsi už viděla. Takže, jaká je tvoje odpověď?" zeptal jsem se znova a rázně.
Sklopila pohled a nervózně přešlapovala na místě, zřejmě přemýšlela.
"Já nebudu na odpověď čekat věčnost. Bude to po dobrém, či po zlém!" zavrčel jsem netrpělivě.
"Udělám to," zašeptala tiše a zvedla hlavu, po tváři se jí kutálely slzy jako hrách.
"Fajn tak přestaň fňukat a jdi se připravit, večer budeš moje žena," usmál jsem se na ni.
Nic neřekla, otočila se a odešla. Tak tohle šlo hladce. Ještě doladit poslední úpravy a mohlo se jít na věc. Těšil jsem se jako malé dítě, hlavně na to, až zapracujeme na malém upírkovi.

Lara
Seděla jsem za městem u nějakého malého jezírka a sledovala vodní hladinu. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky a lépe naplánovat co udělám dál. Hlavní bylo dostat sestru pryč, nemohla jsem jí nechat s tím idiotem. Lehce jsem se zamračila nad myšlenkou, že je tam s ním a kdoví co si dovoluje. Derek pobíhal kdesi po lesích. Dala jsem mu chvilku pro sebe. A já se rozhodla tady na něj počkat, jenže jsem byla velmi netrpělivá, proto jsem se postavila, nasadila černou kápi na hlavu a masku na tvář. Byl čas se vrátit do města. A tak jsem se tam vydala, lesními cestičkami, pěkně tak, aby mě nikdo neviděl. Jako stín jsem se pohybovala, neviděná nikým. Došla jsem až k sídlu, nezdálo se mi to ticho, zamračila jsem se mírně a odebrala se až k hlavnímu vchodu. Vešla jsem, ale všude bylo prázdno a ticho, nelíbilo se mi to. Prošla jsem celé přízemí, ale nikde nikdo. Jen ta hromada popela tam zůstala, museli odejít hodně ve spěchu. Rychle jsem ještě vyšla nahoru, kdyby přece jen, ale i tam pokoje zely prázdnotou. Tiše jsem zavrčela a vzteky rozbila první věc, co mi přišla pod ruku. Chudák lampa. Přecházela jsem nervózně po pokoji, až jsem došla k posteli, všimla jsem si, že bylo něco schované pod polštářem, vypadalo to jako kousek nějaké obálky a nespletla jsem se. Byla to obálka nadepsaná mým jménem, hned jsem vytáhla list a začetla se. Po každém slově, které jsem přečetla, se moje zamračení jen prohloubilo. Myslela to snad Annie vážně? Slíbila jsem, že ji nenechám napospas tomu blbovi a pokud jsem něco slíbila, hodlala jsem to i dodržet. Proto jsem svou myslí vyhledala Dereka a pověřila ho úkolem najít místo, kde se teď Klaus, Peter a Annie zdržují. Byl mou pravou rukou a jako vlk dokázal mnohé. Ještě jednou jsem přečetla dopis a poté ho znova složila do obálky. Byla jsem zabraná do svých myšlenek, potřebovala jsem rychle vymyslet další krok, když mě někdo najednou vyrušil.
"Kdo jste?" ozval se za mnou mě známy hlas.
Otočila jsem se a spatřila Stilese se svou pálkou, jak si mě prohlíží. Naštěstí nevěděl, kdo jsem, jelikož jsem stále měla na tváři masku a hlavně mlčela jsem.
"Tak kdo jste a kde je Annie!" zopakoval svou předešlou otázku a sevřel pálku pevněji.
"Znáš mě," řekla jsem tiše, tak abych se hned neprozradila.
Překvapeně si mě prohlížel. Asi chudák přemýšlel, kdo asi jsem. Zamyslel se a nakonec se zarazil, jako kdyby mu něco došlo.
"Laro?" zašeptal skoro neslyšně.
Teď jsem se pro změnu zarazila já. Jak sakra věděl, že jsem tady? Že by Annie?
"Laro, vím, že jsi to ty… prosím sundej si masku," ozval se znova.
Jelikož už věděl, kdo před ním stojí, bylo by blbé v tom pokračovat a tak jsem si masku sundala a pohlédla na něj.
"Proč jsi za mnou nepřišla," sledoval mě.
"Jsou důležitější věci, které musím vyřídit. Například dostat sestru zpět a zbavit se těch dvou. Myslela jsem, že se o to postaráte, ale jak vidím, raději jste se uzavřeli do sebe a dál žili své podělané životy."
"Křivdíš nám. Ano možná, že jsme se trochu stáhli, ale pochop to. Kol miluje Ann a já tebe, vidět vás umřít nebylo jednoduché a žít s tím, že jsme nemohli nic udělat? Myslíš, že je to jednoduché? Vyčítal jsem si to každičký den a pak mi Kol řekne, že obě žijete… na jednu stranu jsem byl šťastný, že jsi zpět, že tě můžu obejmout a být s tebou, ale na druhou stranu mě zamrzelo, že jsi o sobě nedala vědět ty sama. Proč? A neříkej, že máš na práci něco jiného…protože vím, že to tak není," zamračil se a popošel lehce směrem ke mně.
"Mě mrzí, co se stalo. Ale už s tím nic neudělám. Ty si myslíš, že jsem se vrátila a všechno bude jako dřív? Pleteš se, nikdy nebude jako dřív a já tu nejsem proto, abych se bavila a kdoví co, přišla jsem dokončit, co jsem začala. Dostala jsem možnost zbavit se Klause a Petera. A zachránit sestru. Co se pak stane semnou to já nevím. Nevím, zda opět zmizím, či zůstanu v tomhle světě. Podívej se na mě, už nejsem ta Lara, kterou jsi znal a miloval."
"Ne pořád jsi to ty, vím to," došel ke mně a pohladil mě po tváři.
Lehce jsem se odtáhla. Doteky pro mě teď byly nepřístupné.
"Nedělej to ještě těžší Stilesi. Řekla jsem ti jak to je, tak to prosím respektuj a teď když dovolíš, musím už jít," obešla jsem ho a bez dalšího slova sešla dolů a vyšla ven na ulici, jaké však bylo mé překvapení, když dole stál Kol a zíral na mě.
"Vážně jsi zpět," řekl spíše pro sebe.
"Nemám čas se vybavovat ještě s tebou," zamumlala jsem, to už k nám došel i Stiles. "Tady, tohle si přečti a já už musím jít."
Podala jsem dopis Kolovi a chtěla odejít.
"Počkej, co je to?" zeptal se upír.
"Přečti si to a uvidíš," nasadila jsem si masku a zmizela.

Kol
Dřív než jsem stihl něco říct, tak se vypařila. Rychle jsem roztrhl obálku a dal se do čtení. Ne, tohle se mi nelíbilo. Proč tohle napsala? Vypadalo to, jako kdyby se smířila s tím, co se děje. Nemohl jsem to tak nechat.
"Jsem z toho všeho trochu mimo," zamumlal Stiles.
"Řekla ti, kde šla?"
"Ne, moc toho neřekla, ale i tak si myslím, že najde Annie dřív než my," povzdechl si Stilinski a posadil se na schůdky.
"Tomu věřím, všiml sis, jak vypadá? Jako nějaký černokněžník, i ta její maska byla děsivá. Hodně se změnila," prohrábl jsem si vlasy a koukal na svého kamaráda.
"A nejen vzhledem, když jsem s ní mluvil… zněla tak jinak. Jako kdybych byl pro ni zase jenom cizinec," povzdechl si smutně Stiles.
"To me mrzí kámo, ale možná to je jen teď. Pak bude zase v pohodě, uvidíš," snažil jsem se ho trochu povzbudit.
"Chtěl bych tomu věřit Kole," zašeptal tiše.
"Hele nechme teď toho trucování a pojďme je obě najít, pak se uvidí," navrhnul jsem, Stiles přikývnul, hned poté vstal a oba jsme se vydali hledat naše lásky.

Klaus
Konečně nastala ta chvíle. Na sebe jsem si oblékal černý svatební oblek. Před zrcadlem jsem se poupravil a pak se odebral na místo, kde se měl obřad uskutečnit, na zahradu. Peter už tam postával i s tou svou vlčicí, měl jí stále po boku jako pejska na vodítku a ona ho jen mlčky poslouchala. Došel jsem až k nim a pousmál se.
"Tak co připravený?" ušklíbl se Peter a držel si Ninu majetnicky kolem pasu.
"Já jo," mrknul jsem.
"A co nevěsta, nebránila se moc?" zasmál se hlasitě.
"Měla nějaké řeči, ale nakonec si vybrala chytře," uculil jsem se a odebral se k malému altánku.
Byl čas, kdy se měla objevit nevěsta. Stál jsem na místě. Peter s Ninou se už taky posadili, oddávající byl na místě a mí hybridi hlídali každičký východ. Pak začala hrát hudba a ve dveřích domu se objevila Annie. Mohla se tvářit o něco veseleji, když už je to její svatba a ne tak, jako kdyby byla na pohřbu. I když ona to tak asi brala, ale to mě bylo fuk. Pozoroval jsem jí, jak se pomalými kroky blížila, musel jsem uznat, že ty šaty na ni vypadalo moc dobře. Slušeli jí to, tiše jsem zavrněl. Po chvíli došla a postavila se vedle mě. Stále zírala do země, lehce jsem se nad tím zamračil a chytil ji za ruku, poté jsem pokynul oddávajícímu, aby začal s obřadem. Už předem jsem se s ním domluvil, aby vynechal pasáže, které nebyly důležité, a přímo pak přešel k věci.
"Aspoň se trochu snaž tvářit mile a ne jako kdybys šla na popravu," řekl jsem jí tiše, když jsem se k ní lehce naklonil.
"Vždyť to poprava skoro je," zamumlala.
"Nech si to, lásko," stiskl jsem jí jemně ruku a dál poslouchal osobu před námi.
Chvíli jen mluvil o věcech, které jsem už stejně věděl a tak jsem ho ani nevnímal, po očku jsem spíš sledoval Annie. Z mého zamyšlení mě vytrhla až věta, kterou se jí oddávající zeptal. Viděl jsem, jak sebou trhla.
"Táži se vás, slečno nevěsto, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem Klausem, budete mu oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?"
Annie mlčela, tak jsem jí lehce stiskl ruku.
"Ano," zašeptala tak tiše, že jsme ji sotva slyšeli, já se spokojeně usmál.
Pak se oddávající otočil na mě a zeptal se stejně.
"Táži se vás, pane ženichu, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou Annie, budete jí oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?"
"Ano," řekl jsem hned a jasně.
"Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený, prosím vyměňte si prstýnky."
Vzal jsem tedy prsten a navlékl ho Annie na prst, když to měla udělat ona, třásly se jí ruce, tak jsem jí trochu pomohl.
"Nyní smíte políbit nevěstu," pousmál se muž před námi.
Na nic jsem nečekal, přitáhl si svou ženu k sobě a políbil jí, trochu mě naštvalo, že jen stála, ale já si to vyberu později.
"Konečně jsi moje," zašeptal jsem jí do ouška a lehce jí zkousl ušní lalůček.
"Nenávidím tě," zamumlala a odtáhla se ode mě.
"Jednou změníš názor," mrknul jsem a znova jí k sobě přivinul.
"Ty si nedáš říct viď Klausi," zavrčela osoba v kápi a masce s vlkem po boku.
Hned mi došlo, o koho asi jde. Mí lidi se na ni chtěli hned vrhnout, ale já je zarazil.
"Nevím o tom, že bych ti poslal pozvánku," ušklíbl jsem se.
"Já žádnou ani nepotřebovala. Tohle jsi přepískl," zavrčela a pomalu se blížila k nám, masku už sundala z tváře.
Peter s Ninou se k nám ihned postavili.
"Rád tě zase vidím, synovče," drze se usmál Peter, když si všiml černého vlka po boku Lary, místo odpovědi se mu dostalo jen hlasitého zavrčení.
Já si Annie držel stále u sebe.
"Měl bych tě varovat drahá švagrová, ještě krok a bude po tobě. Pochybuju, že bys přemohla mou malou armádu," culil jsem se.
"Přeceňuješ mě," zastavila se, lehce pozvedla ruku a v mžiku z mých lidi byly hromady popela, naštvaně jsem zavrčel.
"Co si to sakra dovoluješ!" křikl jsem.
"Hádej, můžeš třikrát," lehce se pousmála. "Annie, pojď ke mně, musíme jít."
"Ona nikde nejde, je to má žena!"
"Pusť mě," vytrhla se mi a rozběhla se k sestře.
Chtěl jsem jí chytit, ale nemohl jsem se pohnout z místa.
"Pusť mě ty, mrcho!!" proměnil jsem se a zatnul ruce v pěst.
Peter se proměnil taky, jen Nina nějak nevěděla co dělat.
"Nepustím," řekla Lara a pohlédla na sestru, která už stačila doběhnout až k ní. "Mám pro tebe dárek, sestřičko."
"Cože?" zeptala se moje žena překvapeně.
"Jen zavři oči a nech moc proudit tvým tělem," dodala Lara a přiložila ruku na místo, kde Annie měla srdce.
Nechápal jsem co se děje. Štvalo mě, že se nemůžu ani pohnout a vrazit té mrše do hrudě ruku, protože teď bych jí vážně nejraději vyrval srdce z hrudi. Náhle jsem však zpozorněl. Annie lehce odstoupila od Lary a její tělo zaplavilo světlo. Co se to sakra dělo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama