I'm the Dark One now ► 5. Kapitola

20. září 2016 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus zuří nejen z nové změny, kterou udělala Annie, ale taky z toho, že slyšela jejich rozhovor s Peterem o Laře. Kol se opět setká ve snu se svou milovanou a dozví se pár věcí. Lara se dozví, že její sestra také žije, rozhodne se nějak zakročit a navštíví sestru v sídle.




Kapitola pátá

Jsem naživu


Lara
Stála jsem v přítmí jednoho domu a pozorovala Petera, který vešel do velkého luxusně vypadajícího sídla i s nějakou pipkou. Zřejmě ho moje zpráva vylekala. Usmála jsem se nad tím, byl to přece můj záměr. Nejdříve si s nimi hrát jako kočka s myší a když to nikdo nebude čekat, dorazit je úplně. Nic jiného si ani nezaslouží, ne po tom všem co udělali. Ano, měla jsem na tom velký podíl viny, ale krutě jsem zaplatila a stále musím platit daň, za všechno co jsem udělala a komu jsem ublížila. Pomohla jsem vytvořit monstra a mým úkolem je bylo zastavit nadobro. S tím mi měl pomoct i můj drahý Derek, kterého jsem krutě nechala připravit o život, nezasloužil si to, stejně tak jako moje sestra. Pohlédla jsem na svého přítele vedle.
"Peter má asi naděláno v kalhotách, že se vydal zrovna sem," pousmála jsem na vlka a sundala si masku z tváře.
Derek jen lehce hrábl packou do země na náznak souhlasu, poté pohlédl k domu a zaposlouchal se. Věděla jsem, že je uslyší tím svým vlkodlačím sluchem. Bylo přece dobré být krok napřed.

Klaus
Pozoroval jsem Annie. Jak si to sakra mohla dovolit. Ostříhat se a bez dovolení? To jako myslí vážně? Zatnul jsem ruce v pěst a zamířil si to k ní. Po scéně, kterou ztropila před chvíli, musela udělat další blbost a naštval mě ještě víc. Došel jsem až k ní a pevně jí chytil za zápěstí, prohlížel jsem si jí se zamračeným pohledem.
"Ty ses už vážně asi zbláznila!" zavrčel jsem jí do ucha.
"Pusť mě Klausi," vytrhla se mi a zamračila. "Je to snad moje věc co se sebou udělám, ty nemáš žádné právo mi do toho co mluvit!"
Zavrčel jsem ještě víc, znova jsem jí chytil a přitáhl k sobě.
"Tak aby bylo jasné maličká, tohle je můj dům, moje pravidla a k tomu všemu patříš mě i ty. Takže ano, já mám právo ti do toho mluvit!" zařval jsem vytočeně.
"Ne, to nemáš! Může to být tvůj dům nebo tvá pravidla, ale já nejsem tvoje a nikdy jsem být nechtěla! To ty si myslíš, že se kolem tebe točí svět!" křikla na mě.
"A dost!!!" proměnil jsem se v návalu vzteku. "Jsi moje a budeš navždy, ať chceš nebo ne!!"
Annie se zamračila, ale už pak raději mlčela. Bod pro mě, ať si zvyká na to, kdo je tu pánem. Já!
"Teda, to bych měl asi taky zkusit," ozval se Peter, otočil jsem se na něj a viděl, jak strká jazyk do krku té své husičky.
"Nech si ty perverznosti na pak," zamumlal jsem a prohrábl si vlasy.
"Nic nedělám," culil se vlkodlak. "Tak, kde jsme to skončili?"
Na tohle se neměl ptát, Annie jako kdyby znova ožila.
"Je moje sestra na živu?" zeptala se znova a já toho blba proklínal až do samotného pekla.
"Ne není!" odsekl jsem a pohlédl na Petera vražedným pohledem.
"Ale on přece říkal, že…," hned jsem jí zarazil.
"Peter ani neví, co říká a ty mu na to skočíš. Lara je mrtvá!" zavrčel jsem.
"Nevěřím ti, je naživu, něco mi tajíte!" křikla a lehce nakrčila čelíčko.
Popadl jsem jí za paži a stáhl k sobě, díval jsem se jí do očí.
"Ještě jednou tu budeš tak řvát a zavřu tě někde do sklepa!" držel jsem jí pevněji a následně předal jednomu z mých hydridů, aby jí odvedli nahoru. "A ty si taky dávej bacha na to, co říkáš, když tu je!" ukázal jsem na Petera, vzal si sklenku a hodil jí do sebe.
"Hele uklidni se, nemůžu za to, že slyší tak dobře, to tys ji proměnil tak si teď neztěžuj," ušklíbl si vlkodlak a hladil svou novou hračku po noze.
"Hm, fajn," zavrčel jsem. "Takže si vážně myslíš, že Lara žije?" raději jsem změnil téma.
"Nemyslím, vím to. Kdo jiný by asi nechal takový vzkaz. Jedině ona."
"Ale důkaz na to nemáš, sám jsi přece říkal, že se to jen objevilo, tak možná mrtvá je, jen poslala zprávu ze záhrobí, aby tě polekala. A tys jí na to skočil," dolil jsem si další sklenku.
"Doufám, že máš pravdu a že je to jen nějaký žert, jinak jsme vážně v průseru, kámo," odpověděl mi hned.
"Prosím tě, ta malá chudinka se teď právě někde smaží v pekle. Asi dostala jeden hovor na zemi, ale místo, aby kontaktovala sestru, rozhodla se vyděsit tebe. Bože Petere, vzpamatuj se, je mrtvá a my máme to, co jsme chtěli."
"Když myslíš, ale i tak zůstanu raději ve střehu a ty bys měl taky, pro jistotu."
Přikývl jsem tedy na souhlas. Sice mi ten vzkaz vrtal hlavou, ale nepřipisoval jsem tomu takovou vážnost jako Peter. I po smrti si z něj vystřelila a on se podělal strachy, jinak bych to ani nenazval. Lara stejně jako Derek byli pryč. A nikdo na světě to už nemohl změnit.

Lara
Stále jsem postávala kousek od sídla a přemýšlela o svém dalším kroku, zatímco Derek svým sluchem poslouchal, o čem se vevnitř baví. Nechala jsem ho, můj sluch nebyl tak dobrý.
"Mám pro tebe jednu velmi zajímavou zprávu," ozval se mi jeho hlas v mé hlavě.
Ano takhle jsme spolu občas dokázali komunikovat, pomocí myšlenek.
"Jakou? Plánuji něco?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ne to ne, Klaus si myslí, že se snažíš jen Petera vyděsit ze záhrobí, nevěří, že bys vážně žila, ale o to nejde. Jde o Annie. Ona žije a je v sídle. Slyšel jsem jí."
Překvapením jsem ztuhla. Cože? Moje sestra žije? Ale jak je to možné, vždyť jsem přece jasně viděla, jak jí Klaus zabil a pak… došlo mi to. Ten parchant jí už předtím musel nadopovat svou krví a tím, že ji zabil ji vlastně proměnil a teď ji držel tady. Zavřenou jako nějakého vězně. Tohle mě neskutečně naštvalo. Chtěla jsem to udělat jinak, ale teď, když vím, že žije, se nejdříve postarám o to, aby zjistila, že i já jsem zpátky, teda, ne úplně, ale jsem.
"Děkuji za informace," řekla jsem tichým hlasem.
"Co s tím budeš dělat?" pohlédl na mě svýma modrýma očima.
"Trošku pánům překazím plány, tím, že ji namluvili, že to není pravda, já udělám pravý opak."
"A jak to chceš udělat? Napochodovat tam?" ozval se znova Derekův hlas.
"Ne, udělám to po svém. Uvidíš," mrkla jsem a pousmála se.
Bylo načase začít s mým prvním plánem. Spojit se s mou sestrou. Zavřela jsem oči a v tichosti šeptala jedno kouzlo. Plně jsem se soustředila, moje tělo zůstávalo stále na místě, zatímco moje mysl se přenášela jinak. Do jiného těla. Pokračovala jsem dál s formulací kouzla, přestala jsem až ve chvíli, kdy bylo vše, jak má být. Když jsem otevřela své oči, hned jsem vyhledala zrcadlo, abych zjistila, jak teď vlastně vypadám. Musela jsem se pousmát, byla jsem docela pohledná mladík, tedy hybrid. Abych vám to objasnila. Svou mysl jsem přenesla do těla osoby, která byla nejblíže mé sestře a to byl zrovna tenhle mladíček, střední postavy, s docela vypracovaným tělem, krátkými černými vlasy roztřepanými na všechny strany a s šibalským úsměvem na tváři. Dívala jsem se na sebe modrýma očima. Uznala jsem, že je k sežrání. Nadechla jsem se a tiše vešla do pokoje, o kterém jsem předem věděla, že je její. Za sebou jsem zavřela dveře a místnost ještě zabezpečila tak, aby nás nikdo neslyšel, přece jen dole seděl Původní upír a Alfa vlkodlak a oba se super sluchem.
"Nechte mě být," zavzlykala sestřička do polštáře.
"No ták přece nebudeš plakat," pomalými kroky jsem se odebrala k ní.
"Řekla jsem, abyste mě nechali být a Klausovi vyřiďte, ať jde taky do háje," pokračovala.
"To máš pravdu," pousmála jsem se. "Do háje půjde i s Peterem, o to se postarám, sestřičko."
Annie pozvedla hlavu a zaraženě na mě koukla.
"Baví vás to si ze mě dělat srandu?" znova jí tekly slzy po tváři.
Povzdechla jsem si a posadila se k ní na postel.
"Nikdo si z tebe srandu nedělá Annie," koukla jsem na ni. "Jsem to já, Lara."
"Nevěřím ti," odtáhla se.
"Pamatuješ si, když jsi měla patnácté narozeniny? Tehdy byla děsná bouřka a vypnuli nám elektřinu. Museli jsme si postačit jen se svíčkami, ale i tak to byl parádní večer. Měla jsi dort, celý čokoládový a já ti dala řetízek s přívěškem, jehož půlku jsem měla já. Stále jí mám," řekla jsem tichým hlasem a pozorovala jí.
Chvíli na mě koukala, ale hned na to mi skočila do náruče a pevně mě objala.
"Laro, jsi to ty," znova zavzlykala. "Žiješ… ale, ale proč vypadáš takto? Jako Klausův hybrid?" zeptala se po chvíli.
"Nemohla jsem přijít jen tak, musí si myslet, že jsem mrtvá. Když jsem však zjistila, že žiješ, musela jsem ti dát nějak vědět. A napadlo mě tohle," pousmála jsem se.
"Jsem ráda, že jsi tu. Jak… jak jsi přežila?"
"Nepřežila. Umřela jsem, pak jsem byla na nějakém zvláštním místě a jednou jsem se prostě ocitla tady v lesích. Spolu s Derekem."
"On je tady taky?" vytřeštila na mě oči.
"Ano, ale ani jeden nevypadáme jako dřív. Derek je vlk a já… já jsem taky trochu jiná," zamumlala jsem tiše, ani jsem netušila jak sebe samu vlastně popsat, kdo jsem byla?
"Aha," řekla jen sestra, vytušila, že se zatím o tom bavit nechci.
"Ublížil ti ten blb nějak?" změnila jsem rychle téma.
Odmlčela se a sklopila hlavu.
"Takže ano," konstatovala jsem si spíš pro sebe. "Ale neboj se, zaplatí za to. Budu už muset jít, ale neboj se, zase se objevím, nenechám tě tu, slibuju."
"Vrať se prosím brzo, nechci tu být, ne s ním."
"Vrátím, brzo. Mám tě ráda, sestřičko," objala jsem jí a dala pusu na čelo.
"Já tebe taky," pousmála se na mě.
Úsměv jsem jí opětovala. Následně na to se postavila a jak jsem tiše do pokoje vlezla, tak jsem z něj vylezla. Chtěla jsem se přesunout zpět do svého těla, ale napadla mě ještě jedna věc. Přece jen, kdo věděl, že jsem to já. S úsměvem, jsem si sešla dolu a mířila si to za hlasy. Došla jsem až do velké místnosti. Peter seděl na pohovce a nechutně hladil nějakou pipku po noze, zatímco se bavil s Klausem, ten seděl naproti nim v křesle a házel do sebe jednu sklenku za sebou. Když me zpozoroval, zamračil se.
"Co tu chceš, máš jí snad hlídat!" zavrčel naštvaně.
V duchu jsem se smála nad tím, jací jsou to oba pitomci.
"Nejsem tvůj poskok," řekla jsem v klidu.
"Co jsi to řekl!" vstal rozzuřeně."
"Ať si trhneš nohou Mikaelsone. Nebudu ani já ani moje sestra skákat jak ty nebo ten úchyl vedle tebe pískáte. S tím je konec. Myslel sis, že je konec? Že si budeme v klidu žít? Tak to ses šeredně spletl. Já budu vaše noční můra, budu se schovávat ve stínech a až to budete nejméně čekat. Srazím vás na kolena a zaplatíte za všechno," pousmála jsem se, hlavně nad jejich výrazy.
Teprve teď byl čas vrátit se do svého těla a jako menší ukázku mé síly, jsem po svém odchodu nechala mladíka proměnit se v hromadu popela. Zase jsem stála na rohu, schovaná a usmívala se. Byla jsem s tím spokojená. Nasadila jsem si znova masku a s vlkem po boku jsem zmizela v tmavé uličce.

Kol
Dal jsem si rychlou sprchu a sešel dolů. Dlouho jsem neměl krev a bylo načase, začínal jsem pociťovat hlad. Stiles už asi spal a já se do postele taky chystal. Doufal jsem, že se mi opět bude zdát o ní, o mé sladké Annie. Z lednice jsem si vytáhl láhev krve a hodil jí do sebe. Poté jsem se odebral zpět do své ložnice, hodil jsem se na postel a zavřel oči. Čekal jsem, že na spánek budu čekat zase celou noc, ale pletl jsem se. Po pár minutách jsem spal jako mimino.
Opět jsem seděl v baru a popíjel whisky. Přemýšlel jsem o všem možném, když tu mi někdo položil ruku na rameno. Čekal jsem nějakého idiota, ale když jsem se otočil, zadíval jsem se do těch úžasných očí, které jsem tolik miloval.
"Annie, jsi tu…zase," pousmál jsem se a hned jí přivinul do náruče.
"Taky se tomu divím, ale jsem moc ráda, tolik jsi mi chyběl," zamumlala mi do trička.
"I ty mě," políbil jsem jí do vlasů a pak jsem se mírně zarazil. "Máš kratší vlasy?"
"Všimnul sis?" lehce se pousmála.
"No jasně. Moc ti to sluší," políbil jsem jí sladce.
Polibek mi opětovala a pak se jemně odtáhla.
"Tolik bych si přála byt s tebou… Klaus je tak… majetnický a zlý. Bojím se ho," zašeptala a smutně sklopila hlavu. "Ale mám naději… Lara si pro mě přijde, slíbila mi to a já jí věřím, že mě u Klause nenechá."
Znova jsem jí k sobě přivinul a vstřebával vše, co mi řekla. Trochu mi to nedávalo smysl, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, tak mi to nějak docházelo. Vlasy… jak by si je mohla ostříhat zrovna ve snu a ty řeči o Klausovi? Jako kdyby s ním byla. Ale to přece nešlo, vždyť byla… bože, on jí proměnil. Není mrtvá, žije. Vzal jsem její tvář do svých dlaní a pohlédl na ni.
"Klaus tě proměnil, je to tak?" zeptal jsem se s nadějí, že ma hypotéza je pravdivá.
Tiše přikývla a s očí jí začaly téct slzy.
"Když jsem se probrala, nechápala jsem co se semnou děje, do doby než mi vysvětlil, co udělal. Od té doby mě drží v zajetí, nutí mě k věcem, co nechci," rozplakala se tiše.
"Pššt no ták lásko, neplač, teď už vím, že žiješ a kde tě mám hledat, ale vysvětli mi ještě něco… proč jsi říkala, že pro tebe přijde Lara?"
"Protože ona je tu. Byla za mnou, nevím jak to, ale nějak se vrátila," zašeptala tiše Annie.
"Aha," vyšlo ze mě jen.
"Kole?" zašeptala.
"Ano lásko?" pousmál jsem se mile.
"Miluju tě," políbila mě sladce a já jí polibek ihned opětoval.
"I já tebe krásko, vydrž ještě prosím, dostanu tě ven," kouknul jsem jí do očí a ona přikývla.
Ještě nějakou chvíli jsme spolu pobyli, objímal jsem jí a bál se pustit, byl to jen sen, ale něco mi říkalo, že až se vzbudím, to co mi řekla, bude skutečné a ona bude živá.
"Kole já…," chtěla něco říct, ale zmizela mi.
"Annie," zašeptal jsem její jméno a v tu chvíli se probudil
Posadil jsem se na posteli a prohrábl si vlasy. Chvíli jsem se vzpamatovával, pak jsem vstal a zamířil k Stilesovi do pokoje. Musel jsem se s ním podělit o pár novinek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama