I'm the Dark One now ► 4. Kapitola

10. září 2016 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Tew*
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Peter má svou první betu. Jenže během jeho chvilek s ní, se stane něco, co ho vyděsí. Annie s Klausem opět strávila nedobrovolně noc. Stiles se vrací za Kolem.




Kapitola čtvrtá

Nevědomost


Peter
Sledoval jsem Ninu, která se soustředila pohledem na přikrývku, která se barvila její krví. Možná jsem kousnul příliš? Ale co.
Vstal jsem a nahý přešel pro lékárničku, kterou jsem donesl zpět a posadil se k ní. Pořád mlčela a lehce zbledla ztrátou krve.
Odtáhl jsem přikrývku, pod kterou byla stejně nahá jako já a ona sykla a zírala na zranění.
Protočil jsem oči, ošetřil jí to a zakryl. Stejně to už moc nekrvácelo.
"Proč jsi to udělal?" zašeptala a pohlédla na mě.
"Jak už jsem řekl, motýlku. Jsi moje první beta. Buď za to ráda," uchechtnul jsem se a protáhl.
"Motýlku?" pozdvihla obočí a do tváří se jí vracela barva.
No vida! Kousnutí ji mění.
"Samozřejmě. To je moje oslovení pro tebe," usmál jsem se a zavrtěl nad ní hlavou.
Zarazil jsem se a ona se mnou, když ze stěny popadaly police i se vším na nich. Místo toho se na zdi začal formovat nápis, který mi vyslal mrazení po celém těle. Tohle nebylo jen tak. Muselo to být kouzlo. A pokud si pamatuji, tak tenhle rukopis je podobný jinému, který znám. A to bylo něco.
"C-co je to?" zašeptala Nina, která to sledovala s hrůzou v očích.
"Slib," řekl jsem a vstal. "Vstávej a oblékni se. Musíme za někým zajít," zamručel jsem a vyfotil si to.
Pak jsem vzal nějaké věci na oblečení a vše jsem si na sebe navlékl, zatímco Nina se třásla a oblékala hlemýždím tempem. Tak teď si nejsem jistý, jestli bylo dobře, že jsem ji proměnil. Zamračil jsem se pro sebe a radši jí pomohl se obléct. Pak jsme se vydali ven a za Klausem. Musel jsem mu to říct.

Annie
Vyděšeně jsem pozorovala Klause. Už zase. Zase to provedl.
Nechápala jsem, proč mi jeho krev tohle dělá. Pokaždé, když mi ji násilím vecpal do krku, jsem po chvilce šťastně začala pít sama. A poté následovalo tohle. Sex. A já bylo u toho kompletně mimo z té krve. Ale několikrát ne. Několikrát to bylo jako trest. Bez jeho krve jsem cítila všechnu bolest z toho, jak si mě bral násilím a u toho šeptal slova: lásko, zlato, krásko. Tohle všechno spolu s chlípným vzdycháním. Z tohohle Mikaelsona mi bylo upřímně na nic.
"To jsi neměla!" zavrčel na mě, když se sbíral ze země poté, co jsem ho od sebe odstrčila až na druhý konec pokoje.
"A ty mě nemáš co kousat, dopovat svou krví a pak mě zneužít!" zavrčela jsem nazpět a vstala.
On se usmál a zíral na mě. "Sakra!" vyjekla jsem, když mi došlo, že jsem nahá.
Rychle jsem na sebe stáhla přikrývku a zakryla se.
"Ale lásko. Tak moc jsi vzdychala, že jsem neodolal," zavrněl a já se otřásla odporem.
"Sáhni na mě a tvůj kamarád ti bude muset dorůst, pokud to je vůbec možné!" vykřikla jsem a radši zmizela do koupelny, kde jsem se zamkla.
Co jsem to proboha udělala? Vyhrožovala jsem takovému mocnému blbovi. Kriste pane.
"Vrať se, Annie nebo to nedopadne dobře, ty to víš!" křikl na mě skrz dveře a zalomcoval s klikou. Kousla jsem se do rtu a povzdechla si.
Tohle byl můj život. Zavřená v domě, zásobárna s krví a pak přijde on, nakrmí mě svou krví a začne sex. Vždy se pak cítím tak špinavá, tak… nevěrná. Vždyť vlastně Kol žije a ani neví, kde jsme, že žiju.
Moje sestra není naživu... nikdo z mé rodiny. Všechno to štěstí a láska… je to pryč.
Znovu se na mě vrhla ta hnusná deprese. Bylo mi jedno, jestli Klaus vyrazí dveře, bylo mi jedno, jestli si mě vezme násilím. Jediné co jsem chtěla, bylo zemřít, ale pojistil si to. Nemůžu se zabít vlastní rukou.
"Annie!" zařval už a já sebou trhla.
"Trhni si!" křikla jsem zpět a pustila přikrývku na zem.
Pak jsem se podívala do zrcadla a zarazila se. Chtělo to změnu. A tak jsem vzala nůžky a začala stříhat své dlouhé vlasy.

Stiles
Seděl jsem na posteli v pokoji pro hosty a přemýšlel jsem. Kol měl sen o Annie. Proč já nemohl mít sen o Laře? Tolik mi chyběla.
Její úsměv, její tvář, její poznámky, dokonce i její facka do mé tváře mi chyběla. Bože, potřeboval jsem ji jako ryba vodu.
Vstal jsem a přešel k oknu. Co budu dělat? Kol jen pije, protože jsem viděl tu spotřebu lahví v domě. Měl tu několik prázdných lahví.
Muselo se mu po Annie stýskat stejně jako mně po Laře.
Vytáhnul jsem z tašky svůj polštář a položil ho na postel. Pak jsem se vrátil zpět k oknu. Jaké by to asi bylo, kdyby Lara žila? Byla by se mnou šťastná? Nebo jsem si vysnil až moc růžově?
Povzdechl jsem si a vzal telefon. Zavolám tátovi, aby si nedělal starosti.
"Tady Stilinski, zanechte mi vzkaz a já se vám ozvu co nejdřív," řekl jeho hlas v hlasové zprávě a já si promnul tvář.
"Ahoj tati, tady Stiles…. hmm, já jen… chtěl jsem ti říct, že jsem v New Orleans. Jsem v pohodě, nic mi není a polštář mám. Nevím, jak dlouho se zdržím, možná týden. Ozvu se ti, jakmile budu vědět víc. Mám tě rád," odložil jsem telefon a vrátil se k posteli, kde jsem si lehnul a díval se do stropu.
Co teď? Co zmůže obyčejný kluk s baseballovou pálkou?

Peter
Došel jsem s Ninou před dům Klause a zabouchal na dveře. Celou dobu jsem se díval tam a zpět, nevěděl jsem co čekat. Nina se dívala taky, bála se a bylo to z ní cítit na sto kilometrů daleko určitě.
"Sakra, Klausi!" zařval jsem naštvaně, protože nikdo neotevíral a měl zamčeno.
Nejspíš všechny vyhodil ven, aby si užil s tou malou upírkou, co si pořídil na krev. Blbec. Je jí jako posedlý. Jsem zvědavý, co ho napadne dál.
"Vždyť jdu, copak hoří?! Mám něco na práci!" otevřel nám jen v kalhotách a Nina zrudla jako rajče a prohlížela si ho.
Zavrčel jsem a ona sklopila pohled.
"Máme problém," oznámil jsem mu jen a vstoupil s motýlkem dovnitř.
V hraném klidu jsem si nalil whisky a jí podal taky. Podíval jsem se na hybrida, který vypadal, že začne vraždit, jestli něco neřeknu. Ušklíbnul jsem se.
"Tak co nemohlo počkat?" zavrčel pak, jak to nevydržel.
"Tohle," podal jsem mu telefon s fotkou a on to pozorně studoval. Svraštil obočí a pak ke mně vzhlédl.
"Co to je?" zeptal se.
"Výhružka. A myslím, že je to od ní," zamručel jsem a napil se.
"Od ní? Koho myslíš?" uchechtl se a vzal si sklenku taky.
"Tu, která měla zemřít během toho rituálu," dopil jsem sklenku a pozoroval jeho reakci.
"Myslíš Laru? To je nemožné," zahřměl.
"Nic není nemožného v našem světě. Já jsem vstal z mrtvých taky," pokrčil jsem rameny.
"To je tedy skvělé, jestli se to dozví-" začal Klaus.
"Lara je naživu?" ozvalo se a všichni jsme se otočili na malou upírku stojící na schodech. Od minule se změnila. Měla krátké vlasy, ani ne po ramena.
"Ty ses ostříhala?!" zahřměl Klaus a vylítl do stoje.
No, to bude ještě zajímavé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama