I'm the Dark One now ► 3. Kapitola

7. září 2016 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Kol se vzpamatovává ze svého snu. Klaus opět bojuje s Annie, už když si myslí, že mu znova podlehne, překvapí ho. Lara se probudí na neznámém místě a není sama. Spolu se svým starým známým se poté vydají do města. Koho Lara vyděsí jako prvního?




Kapitola třetí

Znovuzrozená


Kol
Prudce jsem se posadil a prohrábl si vlasy. Co to sakra bylo? Zdálo se mi o ní. A bylo to tak živé. Je možné, že to bylo opravdové? Ne nemohlo, Annie byla mrtvá víc jak 3 měsíce, byl to jen velmi živý sen. Asi už blázním z toho všeho alkoholu. Vstal jsem a přešel do kuchyně, kde jsem si vzal sklenku čisté vody, potřeboval jsem se trochu probrat a hlavně vzpamatovat. I tak jsem byl stále v myšlenkách s ní. Znova ji vidět, mluvit s ní, i když jen ve snu ve mně vyvolalo mnoho pocitu, především smutek. Povzdechl jsem a napil se, chtěl jsem už jít zpět do pokoje, když jsem v hale uslyšel kroky, nemusel jsem ani moc dlouho přemýšlet komu patřily, byl to Stiles.
"Ahoj," pozdravil mě, když se objevil v kuchyni.
"Ahoj," odpověděl jsem tiše a prohrábl si vlasy. "Myslel jsem, že jsi doma."
"Byl, ale nemohl jsem tam zůstat, moje myšlenky se stále upíraly sem, tak jsem se sbalil a vrátil, možná jsem tak trochu doufal, že budeš mít nějaké lepší zprávy," posadil se a vzhlédl na me.
Chvíli jsem mlčel, i já doufal, že se probudím, budu mít Annie v objetí a pak mi řekne, že to byl jen zlý sen. Počkat sen.
"Děje se něco?" ozval se Stiles, který mě celou dobu pozoroval.
"Jen… zdál se mi sen. O Annie. Bylo to tak živé, jako kdyby… jako kdyby tady pořád byla," povzdechl jsem si smutně.
"Jo to by bylo fajn," posmutněl i on a lehce sklonil hlavu.
Zapomněl jsem, že i on přišel o někoho, koho měl rád, spojovala nás ztráta milované osoby.
"Já… ehm… půjdu si už lehnout tak, zítra…dobrou," zamumlal jsem a odebral se zpět do postele, padl jsem do ní a zavřel oči. Doufal jsem, že se opět nořím do snu, ve kterém jí uvidím. Už jsem měl jen tohle. Sen. Lehl jsem si pohodlněji, lehce jsem přes sebe přehodil deku a snažil se usnout. Jenže jako na potvoru to nešlo. Převaloval jsem se v posteli, no za žádnou cenu ne a ne usnout.
"Sakra práce," zavrčel jsem si sám pro sebe.
Dal jsem si ruce za hlavu a koukal do stropu. Jak by se jí asi líbil tento dům? Bydlela by zde semnou? A jaký pár bychom byli? Stále dokola jsem se ptal, zda by nám to vydrželo dlouho nebo bychom se pohádali hned po měsíci chození. Hm hádky, to by možná nemuselo být tak zlé, teda ne tohle, ale spíše to následné usmiřování, které bychom pak provozovali. Nad touto myšlenkou jsem se musel usmát. Bože, jak moc mi chyběla, nejen kvůli božskému sexu, ale hlavně proto, že jsem jí miloval, doopravdy miloval. Změnila mě. To se nepodařilo žádné ženě, kterou jsem měl za posledních tisíc let. A tímhle pro mě byla Annie výjimečná.

Klaus
Chytil jsem kliku a snažil se vejít dovnitř, ale něco tomu bránilo. Zapřel jsem se víc do dveří, ale i tak se pohnuly jen o maličký kousíček. Zavrčel jsem naštvaně, když to nešlo dveřmi, půjde oknem. Přešel jsem do vedlejšího pokoje a zamířil si to přímo na terasu, stoupl jsem si na zábradlí a skočil na parapet okna patřící pokoji, ve kterém se zabarikádovala. Rozbil jsem sklo a otevřel si okno, pak jsem seskočil dovnitř a došel k posteli. Musel jsem se pousmát, když jsem viděl, že ta malá mrška snad dala ke dveřím všechen nábytek z pokoje. Posadil jsem se na okraj postele a pozoroval jí. Byla mimo a bledá jak stěna, zdá se, že už měla smrt, jak se říká na jazyku. Rozkousl jsem si zápěstí a lehce jí pootevřel ústa, krev jí pěkně stékala do krku. Usmál jsem se, když konečně nabírala tu správnou barvu a lehce se pohnula.
"Vstáváme, Šípková Růženko," zavrněl jsem jí do ouška.
Annie se zavrtěla a dál měla zavřené oči. Tak jsem si lehl vedle ní a lehce jí pohladil po paži. Hladil jsem jí dal a sledoval, čekal jsem až se probudí. Přesně jsem věděl, jaká bude její reakce. Praští mě a začne ječet. Její typické chování.
"No ták maličká, jen se nedělej, otevři očička, mám pro tebe překvapení," znova jsem jí něžně zašeptal do ouška a lehce zkousl ušní lalůček.
Ztuhla a prudce se posadila, div mě nepraštila.
"Nesahej na mě ty, odporný hajzle!" křikla po mně a v momentě byla na nohou. "A jak ses sem vůbec dostal!"
Lehl jsem si pohodlněji s rukama za hlavou a s úsměvem jsem jí pozoroval.
"Hádej, když to nešlo dveřmi, zkusil jsem okno," mrknul jsem na ni, jen se zamračila.
Prohrábla si vlasy a začala nervózně pochodovat po pokoji.
"Nemáš hlad, krásko?" culil jsem se na ni jako sluníčko.
Kromě zavrčení se mi od ní nedostalo žádné jiné odpovědi. Ale i to mi stačilo jako odpověď. UR jsem vstal a hned jsem byl u ní, chytil jí za boky a otočil k sobě.
"Řekla jsem ti snad jasně, abys na mě nesahal. Mám ti to zopakovat ještě jednou a pořádně?" zavrčela a proměnila se.
"Už jsem ti řekl, že jako upírka jsi vážně k sežrání?" zkousl jsem si ret a dál jí držel těsně u sebe.
"Dej ze mě ty pracky pryč!" zavrčela výhružně.
"Nedám a klidně mě kousni, musím říct, že ty tvoje malé tesáčky jsou vážně vzrušující," naklonil jsem se k ní a lehce se otřel rty o její krk.
Lehce se zachvěla, podle mě to bylo vzrušením, ale jak jí znám, začne po mě ječet.
"Řekla jsem ti už před…," dál už se nedostala, stáhl jsem jí víc k sobě a dravě políbil.
A rozhodně jsem nehodlal přestat, už mě unavovaly ty její věčné nálady a scény. Tomu byl konec, tuhle tu noc jsem si chtěl užít a to pořádně. Věděl jsem, že se odtáhne a tak jsem toho využil. V mžiku jsem si rozkousl zápěstí a přiložil jí ho ke rtům. Chvíli se bránila, ale pak se přece jen přisála a začala pít.
"Vidíš, jak jsi hodná holka," pousmál jsem se a nechal jí, moje krev s ní dělala divy, tak proč bych toho nevyužil i teď.
Pila dál tak dychtivě, nečekal jsem na nic a vyzvedl si jí do náruče, UR jsem nás přemístil přímo do postele a ihned z ní strnul to, co měla na sobě, no kromě spodního prádla, ale ani to na ni dlouho nezůstane. Annie pila spokojeně dál a já ze sebe mezitím taky sundal oblečení, tedy až na boxerky.
"To už stačí, lásko, teď nás čeká něco mnohem lepšího," zavrněl jsem jí do ouška a rukama jsem putoval po jejím těle.
Lehce se prohnula v zádech a zavrněla, trocha krve, která ji ulpěla na rtech, jsem ihned slíznul jazykem a následně jí vášnivě políbil. Zavrčela, ale opětovala. Jedním trhnutím jsem jí sundal podprsenku. Další moje polibky jsem směřoval na krk a následně na její prsa. Obě jsem polaskal stejnou měrou a pak postupoval na její bříško, jazykem jsem kroužil kolem jejího pupíku a ona mi vjela prsty do vlasů, blahem jsem zavrněl. Políbil jsem jí na pravý bok a lehce nazvedl hlavu, abych na ní viděl. Měla zavřené oči a kousala se do rtu, v rukou svírala prostěradlo. Musel jsem se pousmát. Pak jsem pokračoval dál. Sundal jsem jí i ten poslední kousek látky, který zakrýval tu nejlepší část její těla. Políbil jsem jí na krk, zatímco moje ruka putovala mezi její nohy. Když jsem se dotkl jejího nejcitlivějšího místečka, předla skoro jako kočka.
"Jsi tak krásná," zašeptal jsem jí něžně do ouška a lehce zkousl její ušní lalůček, moje ruka jí lehce hladila v klíně, po chvíli jsem přidal i prstíky a trošku jí dráždil, musel jsem si jí připravit, chtěl jsem, aby si to užila stejně jako já. Lehce jsem jí kousl do krku, z malé ranky hned vyteklo pár pramínků krve, které jsem následně na to slízl. Její tělo se pod tím mým chvělo touhou, o tom nebylo pochyb. Když jsem ucítil, že je již pro mě připravená, lehce jsem jí roztáhl nohy. Kouknul jsem jí do očí a ve chvíli kdy jsem do ní pomalu vnikl, přiložil jsem svoje rty na ty její a vášnivě jí políbil. Věřil jsem, že si to oba užijeme, ale opak byl pravdou. Jen co se naše těla spojila, jako kdyby se vzpamatovala.
"Co to sakra…," zavrčela, zapřela se rukama do mé hrudi a než jsem se nadál, ležel jsem na druhé straně pokoje.

Lara
Zhluboka jsem se nadechla, žáden tíživý pocit na hrudi mě už netrápil. Hlásek v hlavě mě nabádal, abych se posadila, na nic jsem nečekala a udělala přesně, oč mě hlas žádal. Své nohy jsem svěsila dolu. Byly tak těžké a skoro jsem je necítila. Vlastně ani ruce ne, co ruce celé tělo mi připadalo, jako kdyby ani nebylo moje. Nedivila jsem se. Byla jsem svázaná, bez pohybu, celé tělo jsem měla strnulé. Lehce jsem se chytila okraje, abych se přidržela, až seskočím dolů, myslela jsem, že se udržím, bohužel opak byl pravdou. Jen co se mé nohy dotkly pevné země, ruce se mi roztřásly a přestaly mě poslouchat, než jsem stačila udělat něco jiného, ležela jsem na studené kamenné podlaze. Zavřela jsem oči. Skoro jsem ani nepostřehla, když mě něčí silné ruce chytily a pomalu zvedaly zpět na nohy. Bála jsem se, kdo nebo co by to mohlo být. Avšak jen do chvíle, než mi do nosu udeřila pro mě velmi známá mužská vůně.
"Jsi v pořádku?" zaznělo kousek ode mě, ale já to slyšela jako z obrovské dálky.
Moje smysly byly úplně mimo, připadala jsem si jako na kolotoči.
"Kdo… kdo jsi," dostala jsem ze sebe nakonec par slovíček a čekala, co dotyčný odpoví.
Stále jsem měla pocit, že ho moc dobře znám, přece jen ta vůně, dokonce i hlas mi začínal být povědomý.
"To jsem přece já," ozvalo se už blíže u mě.
"Kdo já?" snažila jsem se zaostřit zrak, který se mi zatím stále nevrátil.
"Derek!"
Zarazila jsem se. To přece nebylo možné. Zemřel. Tak jak mohl být kousek ode mě a mluvit na mě. Určitě jsem blouznila, moje mysl si semnou zahrávala a dávala mi naději.
"Laro, sakra vzpamatuj se," zavrčel a lehce semnou zatřásl.
"Cože? Jo… já jen…sakra jak to, že jsi tu. Ehm, jsem taky mrtvá?" konečně se mi trochu vrátil zrak a mohla jsem se lépe podívat na Dereka.
"To já vážně netuším. Popravdě si ani nejsem jistý, zda mrtví jsme," prohrábl si lehce své černé vlasy.
"A co bychom asi tak byli, tobě přece Klaus podřízl krk a mě dostalo kouzlo."
"To sice ano, ale i tak si myslím, že je to trochu jinak."
"Jak dlouho tady jsi?" zeptala jsem se.
"Popravdě, při druhém týdnu jsem to přestal počítat, dny mi začaly splývat dohromady, když tady ani nevíš, zda je den či noc."
Povzdechla jsem si, připadala jsem si jako ve špatném snu. Derek na mě asi poznal, že jsem úplně v háji a tak mě k sobě přivinul a pevně objal. Popravdě, tohle byla jediná věc, kterou jsem teď potřebovala. Přitiskla jsem svou tvář do jeho hrudě a nechala se objímat jeho mužnými pažemi. Lehce mě pohladil po vlasech.
"Nějak se odsud dostaneme, uvidíš," zašeptal a objetí zesílil.
Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale bolest hlavy, která se zrovna dostavila mi to nedovolila. Odtáhla jsem se a chytila se za spánky.
"Co se děje?" zeptal se starostlivě.
Jediné co ze mě vyšlo, bylo bolestivé zavrčení. Padla jsem na kolena.
"Tak co se sakra děje?" zopakoval Derek svou otázku a zmateně mě pozoroval.
Jen jsem zavrtěla hlavou, netušila jsem co se semnou děje. Ale pak se něco stalo. Stejně jako se bolest objevila, tak i zmizela. I když né tak úplně. Mě už hlava nebolela, ale Dereka zdá se ano. Teď to byl on, kdo se držel za hlavu. Chvíli se svíjel bolestí, pak i jeho bolest vyšuměla jakoby nic.
"Je ti dobře?" koukla jsem na něj.
"Teď už ano, ale jsem trochu mimo. Co se to teď právě stalo?"
"Netuším."
Derek se na mě podíval, vypadal stejně zmateně jako já, pak ale najednou padl k zemi v bezvědomí. A najednou jsem ani já kolem sebe nic nevnímala a následovala ho. Co se dělo dál s Derekem nevím, ale co se dělo semnou, to vím přesně. Znova se kolem mého těla obmotala neviditelná moc, která jakoby měnila moje tělo. Místo abych se cítila slabá jako předtím, probouzela se ve mně prazvláštní síla. Proudila každičkým kousíčkem mého těla. Nevěděla jsem co se to zase děje, ani jak to skončí. Když mě neznámá moc svírala pevně ve svých spárech, mé srdce se na pár minut zastavilo, aby se hned poté znova rozběhlo. Když jsem naposled zavřela oči, byla jsem na místě, kde mě někdo nebo něco drželo svázanou bůhví jak dlouho, teď když jsem oči otevřela, stála v lese. Na sobě jsem měla černou kápi, na hlavě kapuci, vedle mě stál černý vlk, když ke mně natočil svou hlavu, jeho oči zazářily modrou barvou. Pousmála jsem se a poté se vydala lesní cestou do města, můj přítel vlk mě následoval. Nevím, kde jsem měla namířeno, šla jsem tam, kde mě nohy nesly. Když jsem vyšla z lesa, proplétala jsem se ulicemi, až do chvíle než jsem zastavila u jednoho domu. Kdo tam žil? Nevím. Proč jsem tu? Pro jednu věc. Zavřela jsem oči a lehce pozvedla ruce. Soustředila jsem se, abych splnila to, co mám. V jednom z bytů, nacházející se v tomto domě, se na stěně objevil nápis "Jdu si pro tebe!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama