I'm the Dark One now ► 1. Kapitola

4. září 2016 v 12:23 | Ellie and Tew* |  I'm the Dark One now
Napsala: Ellie
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles/Peter, Annie/Kol/Klaus
Anotace: Uplynuly 3 měsíce od noci, která změnila životy mnohá lidem. Jediný kdo z toho vytěžil, co nejvíc byl Klaus a Peter. Klaus konečně získal možnost vytvářet své hybridy a Peter se stal Alfou. Oběma se splnilo, to po čem toužili, což se však nedá říct o ostatních. Stiles s Kolem naopak přišli o všechno v podobě svých milovaných. Kol, který celé dny tráví v alkoholovém opojení a noci probdí se marně snaží přenést přes smrt Annie. Stiles se sice s ostatními vrátil do Beacon Hills, ale nemohl tam zůstat. Sžíral ho neskutečný zármutek a bolest nad ztrátou své lásky a proto se vrátil do New Orleans za Kolem. Ani jeden z nich s tím nemohl nic udělat a to je trápilo asi nejvíce. Jenže nikdy nic není takové, jak se zdá. Kdo zabrání v ovládnutí města a lidí Původnímu hybridovi a Alfa vlkodlakovi? Kdo ve stínech plánuje pomstu? A co když je to s Annie a Larou úplně jinak, než si všichni kolem myslí?
Poznámka: Klaus ve svém domě vězní Annie. Kol, který si myslí, že Annie je mrtvá se utápí v žalu. Koho potká ve svém snu? Lara se probudí na neznámém místě.




Kapitola první

Život po životě


Klaus
Stál jsem na terase svého sídla v New Orleans, v ruce držel sklenku whisky a přemýšlel jsem o všem, co se za poslední 3 měsíce stalo. Konečně jsem měl vše, po čem jsem toužil. Moc i jí. Odpil jsem si spokojeně a dál se kochal pohledem.
"Nad čím to náš král přemýšlí?" zaslechl jsem za sebou známý hlas.
"Do toho ti nic není vlku," zamumlal jsem a otočil se k němu.
"No ták, nebuď stále tak nevrlý," zasmál se Hale. "Pořád ti ta malá mrška ještě nedala?" opřel se o rám dveří a popíjel svůj drink.
"O mě a jí se nestarej. Jediný kdo si tu nevrznul jsi ty a proč? Odpověď je naprosto jednoduchá, nemáš už bohužel s kým," uculil jsem se.
Někdy mě ten chlap vážně štval. Zvlášť, když si občas v mém městě dělal, co chtěl a to mi bylo dost proti srsti.
"Ono by i bylo s kým, kdyby ta malá divoška nebyla mrtvá," mrknul na mě vlkodlak.
"Kdyby byla živá, nebyl bys Alfa a já neměl Annie a její krev."
"I tak je to škoda. Ta sladká potvůrka mě v jednu chvíli dokázala vytočit do nepříčetnosti a zároveň i pořádně vzrušit," úchylně se usmál a já jen protočil znechuceně oči.
"Najdi si nějakou jinou, město je plné hezkých holek," vešel jsem dovnitř a dolil si sklenku.
"Nějak si už poradím, neboj se," došel za mnou. "A co jinak? Kde máš tu svou holubičku?"
"V pokoji. Od toho večera moc nevychází ven, tedy dokud nezařvu, to pak poslechne hned," usmál jsem se.
"To sis ji takhle hezky srovnal do latě jo," ušklíbl se Hale.
"I tak by se to dalo říct," pokrčil jsem rameny. "Ale ještě pořád to není ono, mám v plánu něco velkého."
"Budu hádat, nic mi neřekneš."
"To hádáš správně. Svoje už máš, tak co kdyby sis šel po svém?" zamračil jsem se.
"Pro mě za mě," zvedl ruce v obranném gestu a odešel z mé pracovny.
Dopil jsem sklenku a odebral se nahoru. Musel jsem jí vidět. Šel jsem tiše a přemýšlel, jak to všechno vlastně udělám, tušil jsem, že po dobrém to s ní nepůjde, ale já hodlal zkusit každičkou možnost. S úsměvem jsem vešel do jejího pokoje a podíval se na ni. Zase seděla u okna, myšlenkami úplně mimo, tak jako pokaždé, když jsem k ní přišel. Nesnášel jsem to. Zavřel jsem dveře tak, aby slyšela, že jsem tu a se zamračeným výrazem jsem si to mířil k ní.
"Dneska budeš zase trucovat?" čekal jsem na nějakou její reakci, ale ani teď jsem se ničeho nedočkal, jaké překvapení.
"Mluvím s tebou Annie a nechtěj, abych zase zvýšil hlas," zavrčel jsem výhružně.
Lehce pootočila hlavou a znechuceně na mě pohlédla. Ani to nebylo nic nového. Přešel jsem až k ní a pousmál se.
"Tak vidíš, že to jde, ale ten výraz si nech, tohle na me neplatí," mrknul jsem a pohladil jí po tváři.
"Nesahej na mě!" zavrčela.
"Paní tři slova, to je pokrok lásko," usmál jsem se a přitáhl jí k sobě, dřív než začala protestovat, jsem jí vášnivě políbil.
Měl jsem však čekat, že po polibku bude následovat facka, kterou jsem vzápětí dostal.
"Něco jsem ti snad řekla. Jsi mi odporný Klausi. Držíš mě tu jako vězně, chci jít pryč. Co nejdál od tebe!" křičela po mě jako nějaká hysterka.
"Nikam tě nepustím, s tím se už smiř a nech si ty scény, tohle na mě neplatí," popadl jsem ji za paži a znova si jí přitáhl k sobě k dalšímu polibku, měl jsem chuť na víc a toho jsem chtěl taky dosáhnout.
Ale ta moje malá mrška se začala bránit.
"Víš, že mě to jen víc vzrušuje viď?" ušklíbl jsem se.
"Jsi nechutné prase!" začala mi do hrudě bušit pěstičkami, měla už větší sílu, než za doby, kdy byla člověk, ale stále to bylo slabé oproti mně.
"Varuju tě, nech toho, lásko, nebo si tě tu vezmu znova proti tvé vůli," zavrčel jsem už.
"Jen si to zkus!" Vykřikla a dřív než jsem stačil reagovat, mi skočila do náruče, pevně mě chytila a zakousla se mi do krku, zavrčel jsem bolestí.
"Sakra, zbláznila ses?" snažil jsem se jí od sebe odtrhnout, ale držela se mě jako klíště, sílila po mé krvi, to mě vytočilo ještě víc.
Chytil jsem jí pevněji a prudce od sebe odstrčil, jak už jsem byl z toho v ráži, napadla mě jen jedna věc a tu jsem taky udělal, kousl jsem jí. Ano přesně tak, pořádně jsem jí kousl do krku, následně na to jsem se odtáhl a otřel si pusu.
"To ti dá pořádnou lekci! A doufám, že si uvědomíš, že semnou takhle jednat nebudeš!" křiknul jsem na ni a odešel z pokoje, ani jsem se neohlédl.
Potřebovala potrestat a tohle byl jediný a účinný trest, však já jí ukážu a pěkně si jí zkrotím.

Kol
Stejně tak jako poslední měsíce i dneska jsem trávil čas na stejném místě. V tom nejhorším baru v New Orleans jaký vůbec existoval. Neměl jsem na nic a nikoho náladu. Tak moc mi chyběla. Nemohl jsem uvěřit, že byla pryč. Ve vzpomínkách jsem se stále vracel do chvíle, kdy mi bezvládně ležela v náruči, v té chvíli jsem jí ztratil navždy. Nikdy mi na nikom a ničem nezáleželo. Vše mi bylo jedno a jediné co mě zajímalo, byla pořádná zábava, sex a chlast. Jenže pak se všechno změnilo. Najednou mi vtrhla do života a převrátila ho úplně naruby. A světe div se, mě se to líbilo, ona se mi líbila. Poprvé ve svém dlouhém životě jsem chtěl mít někoho vedle sebe, někoho, koho jsem měl rád a komu by na mně záleželo. Ale v minutě jsem přišel o vše, na čem mi kdy záleželo. Pořádně jsem se napil a znova si objednal dvojitou whisky, kterou jsem vzápětí do sebe spláchl. Tenhle rituál jsem zopakoval ještě párkrát. Poté jsem položil několik bankovek na bar a následně vyšel ven. Zrovna se rozpršelo, přitáhl jsem si kabát blíž k tělu a zamířil si to ke svému domu, který jsem si koupil. Do sídla jsem se už vrátit nechtěl. Po tom co Klaus udělal, jsem s ním na dobro skončil. Procházel jsem ulicemi francouzské čtvrti, až jsem konečně došel ke svému domu. Vešel jsem dovnitř, hodil mokrý kabát na stolek a vyšel nahoru do svého pokoje. Cestou jsem se ještě napil whisky, kterou jsem sebral dole z baru. Alkohol byl fajn, zbavil mě všeho trápení. Mělo to však jen jeden velký problém. Účinkovalo to jen krátkou chvíli. V pokoji jsem skoro dopitou láhev odložil na stolek a svlékal se do postele. Kalhoty šly snadno, ale s tričkem jsem trochu bojoval, přece jen už se mi pletly ruce, když jsem konečně dobojoval, hodil jsem ho na zem a padl na postel. Ani jsem se neobtěžoval s přikrytím. Ležel jsem jen tak na posteli a zíral do stropu. Myslel jsem, že i dneska budu mít problém zaspat, tak jako každičkou noc poslední měsíce. Jenže teď jsem se spletl. Ani ne do minuty jsem spal jako, když mě do vody hodí. Klidný spánek jsem však neměl. Nikdy jsem neměl sen, až do teď.
Najednou jsem stál před pro mě velmi známým barem, na nic jsem nečekal a vešel dovnitř. Podivil jsem se, když bylo vevnitř prázdno, ale dál jsem to nějak neřešil a vydal se k baru. Za ním stála nějaká osoba, byla ke mně otočená zády, takže jsem netušil, o koho šlo. Posadil jsem se a chvíli osobu pozoroval, když tu se otočila a já zůstal jen němě zírat s otevřenou pusou.
"Annie!"
"Kole!"

Lara
Tma. Všude jen tma. Chtěla jsem pohnout nohama, nešlo to. Chtěla jsem pohnout rukama, nešlo to. Chtěla jsem vstát a zjistit, kde jsem, ale ani to nešlo. Co se to sakra semnou stalo? Proč jsem se nemohla ani pohnout? A kde to vlastně jsem. Umřela jsem? Nebo snad ještě žiju? Otázka za otázkou se mi rojily v hlavě, ale na žádnou jsem nedokázala odpovědět. Znova jsem se pokusila pohnout, ale mé snahy vyšly na prázdno. Lehce jsem pozvedla hlavu, abych zjistila, co mě to drží, ale přes tmu jsem nic neviděla. Ani na sobě jsem necítila nic. Takže žádné provazy ani řetězy, nic. Tak co to bylo? Nervozita ve mně sílila. Začala jsem volat o pomoc, ale nevydala jsem ani hlásek. Zkoušela jsem to znovu a znovu v domnění, že se mi konečně povede vykřiknout z plných plic, ale byla jsem bez hlasu. Začínala jsem propadat naprostému zoufalství. Chtěla jsem domů. Za Annie. Za Stilesem. Jenže jsem nevěděla, kde jsem ani co se semnou vlastně stalo. Kolem mě bylo ticho a tma. Povzdechla jsem si a radši jen zavřela oči. Čekala jsem na to, co se semnou stane dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivina Ivina | 31. července 2016 v 21:20 | Reagovat

Nová časť je perfetná, nečudujem s Annie že je po premene zmätená a chudáčik Kol trpí,lebo nevie že žije. Som zvedavá čo zase Klaus plánuje a prečo toľko Annie chce :D :-)

2 Perla Torkan Perla Torkan | Web | 20. srpna 2016 v 21:59 | Reagovat

Jujky, no som zvedavá, čo bude, keď sa KOl dozvie, že Annie žije. Tipujem, že si to s Klausom riadne vybaví a keď nie, tak sa pokúsi Annie oslobodiť a ujsť s ňou preč od brata, aby ju nemohol nikdy nájsť. To by bolo také super... oni dvaja on the run.... :-D  :-D  :-D

3 Kathie Kathie | E-mail | Web | 4. září 2016 v 13:07 | Reagovat

Bože, Klaus je nehorázny hlupák. Hoci je taký zlatý :D No nemal to Annie urobiť. Chudinka malá. Zaujímalo by ma akým spôsobom Kol Klausa zabije keď sa to dozvie :D Taktiež som zvedavá čo vlastne je s Larou :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama