Because ... only you can set me free ► 6. Kapitola

5. května 2016 v 16:03 | Ellie |  Because ... only you can set me free
Téma: TO/vlastní tvorba
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Davina, Hayley, Marcel, Rebekah, Sophie, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah
Anotace: Klaus Mikaelson se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Lili má po probuzení výčitky, nepomáhá ani fakt, že se musí vrátit. Agnes plánuje jak získat informace. Klaus se opět setká s ďábelským dvojčetem.



Kapitola šestá

Minulost se dere na povrch


Lili
Probudily mě sluneční paprsky, které se do pokoje draly přes lehký závěs v okně. Zamručela jsem nevrle a promnula si ospale oči. Chtěla jsem vstát, když v tom jsem si uvědomila, že mě objímají něčí paže. Opatrně, abych dotyčného nevzbudila, jsem jí ze sebe sundala a postavila se. Otočila jsem se a spařila ten dokonalý pohled. Elijah tiše oddechoval a vypadal naprosto k sežrání. Panebože, panebože, já s ním spala. Ve vteřině mi došlo, co se vlastně včera stalo.
"Dobré ráno," řekl tichým hlasem, aniž by otevřel oči.
"Už nespíš?" rychle jsem popadla první věc, která ležela na dosah a zabalila se do ní.
Pootevřel jedno oko a s úsměvem na rtech si mě prohlížel. Zamračila jsem se a rychle utekla do koupelny. Shodila jsem ze sebe deku, kterou jsem měla obmotanou kolem těla a vlezla si do sprchy. Potřebovala jsem se trochu vzpamatovat a hlavně pořádně probudit. Pustila jsem proud vody a nechala ho jen tak stékat po mém těle. Zavřela jsem oči a nechala mysl tiše plout někam pryč. Byla jsem tak mimo, že jsem ani neslyšela, kdy Elijah vešel za mou do sprchového koutu. Zpět do reality jsem se probrala až tehdy, když mě jeho mužné ruce objaly kolem pasu. Trhla jsem sebou a otočila se k němu. Pohledem mě hypnotizoval a já si připadala jako malá puberťačka.
"Ehm, ráda bych… si… dala sprchu," zakoktala jsem se, aniž bych z něj spustila zrak.
"Fajn, to zní dobře, dám si jí s tebou," mrknul s úsměvem. "Víš, že pak se musíme vrátit, jinak si to pořádně odskáčeme oba dva."
Povzdechla jsem si, úplně jsem zapomněla, že se musím vrátit do toho pekelného domu. Otočila jsem se k němu raději zády a snažila se soustředit jen na ranní očistu a né na něj. Už se to nesmělo opakovat. Smývala jsem si z těla poslední zbytky sprchového gelu, když mě políbil na rameno.
"Elijahu ne, nedělej to prosím," zašeptala jsem nervózně, rychle vyšla ze sprchy a zabalila se do ručníku.
"Co se děje?" nechápavě se na mě díval, zastavil vodu a vyšel taky.
"Nic jen, nechci, aby se to opakovalo, není to správné," rychle jsem se osušila a odešla se obleknout vedle.
Hodila jsem na sebe úzké černé džíny, bílé obyčejné triko a na to šedou košili. Vlasy jsem si sepnula do culíku a čekala až se i Elijah dá dohromady. Chtěla jsem si jít sednou, když se otevřely dveře koupelny a on vyšel opět elegantně oblečený. Z výrazu tváře jsem těžko mohla poznat, jak se asi cítí. Došel až ke mně a poupravil si kravatu.
"Můžeme?" zeptal se a ani se na mě nepodíval.
"Asi ano," zašeptala jsem. "Elijahu já…," chtěla jsem něco říct, ale on jen zvedl ruku a tím mě mlčel. Povzdechla jsem si a oba jsme vyšli z domu. Zamířili jsme k jeho autu, nasedli a vyjeli k domu na plantáži.

Agnes
Hned po té co mi Sabine volala, jsem urychleně přišla na hřbitov do jedné z hrobek, ve které jsme se občas scházeli a prováděli kouzla. Už u vchodu jsem jí uviděla, procházela nervózně sem a tam, dokud mě nezpozorovala.
"Dost, že jdeš, máme problém," vyhrkla to hned na mě.
"O jaký problém se jedná?" zeptala jsem se a posadila se.
"Sophie se včera hrabala ve starých záznamem covenu a hádej, co hledala? Děvče narozené před 20 lety," založila si ruce na prsou a zamračeně se na mě podívala.
"Vždyť ani neví, co má hledat, tak nechápu, v čem konkrétně ten problém vidíš. Pokud vím, ona o ničem, co se tehdy stalo, neví," chtěla jsem odejít, ale Sabine mě zastavila.
"Ona žije!"řekla s vážným výrazem ve tváři. To mě donutilo se zastavit a otočit se na ní.
"Co tím myslíš, že žije?" tázavě jsem se na ní podívala.
"Tehdy to dítě, které starší rozhodli zabít, žije. Zdá se, že jste se nechali oklamat a zabiji úplně jinou holčičku."
"To nemůže být pravda, bylo to správné dítě, Marie to ještě kontrolovala," zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. "A navíc, jak to můžeš vědět. To sis domyslela jen z toho, že Sophie něco hledala?"
"Ano Marie, svatá Marie, která vždy všechno věděla nejvíc a všechny nakonec dokonale podvedla," ironicky se pousmála. "Popravdě, kdyby neřekla to prokleté jméno, tak by mě to samotnou taky nenapadlo."
"Jaké jméno?" tohle už me vážně začínalo moc zajímat.
"Lilith Lamont!" zavrčela to jméno skrz zaťaté zuby.
Zatracená Marie, jestli vážně ty děti tehdy vyměnila tak máme vážně velký problém. Pokud to děvče žije, brzy nastane doslova peklo. Rituál sklizně bude k ničemu a my nadobro ztratíme svou moc. A nejen to, pokud zjistí, jak to tehdy bylo, tak nám ani modlení nepomůže.
"Zjistím, jestli je to pravda, sejdeme se později, zatím hlídej Sophii, nechci, aby se do toho ještě více motala, a už vůbec nechci, aby o tom věděl, někdo jiný, hlavně ne Klaus nebo Marcel," zavrčela jsem naštvaně.
"A co uděláš? Budeš jí snad hledat? Jak vůbec víš, kde je nebo jak teď asi vypadá?"
"Půjdu přímo ke zdroji, tam jsou nejlepší informace," pousmála jsem se tajemně.
"Ke zdroji? Pokud vím tak Marie je už skoro 20 let mrtvá, chceš snad vyvolat jejího ducha?" zeptala se mě Sabine.
S touhle informací jsem byla velmi dobře obeznámena, a však věděla jsem, že její sestra Madeleine stále žije, určitě bude vědět, kde to dítě je teď. Buď mi to řekne po dobrém anebo po zlém.
"Ne mám mnohem lepší nápad," otočila jsem se a odešla.

Klaus
Netrpělivě jsem čekal na bratra a doufal, že ji opravdu našel. To jí vážně hledal tak dlouho? Nalil jsem si další sklenku whisky a posadil se na pohovku, když seshora přišla Hayley a posadila se naproti mně.
"Jak se má moje dcera?" zeptal jsem se jí s úsměvem a odpil si z whisky.
"Má se dobře," řekla a vzala si nějaký stupidní časopis, který ležel na stole, zřejmě patřil sestře, jak jinak. Tyhle její věci se povalovaly po celém domě. Jen jsem nad tím znova přetočil očima a popíjel dál, když se konečně objevil můj milovaný bratříček a v závěsu za ním i ona.
"Ale ale, je dost, že jdete, už jsem Vás chtěl dát oba hledat," zasmál jsem se a vstal.
Rychle a bezeslova obešla Elijaha a zamířila si to ke schodišti, dřív než stačila našlápnout na první schůdek, jsem jí pevně uchopil za zápěstí a UR jsem se s ní přesunul do pracovny. Pohodil jsem jí na pohovku a sedl si naproti ní.
"Tak milá dámo, teď si spolu pěkně popovídáme," založil jsem si ruce na prsou a snažil být se prozatím klidný.
"Pokud vím, já s tebou nemám o čem mluvit," zamračila se a vstala.
Ihned jsem jí silně zatlačil znova do pohovky a zavrčel.
"Přestaň mě štvát, tím svým útěkem sis pěkně zavařila a nemysli si, že to nechám jen tak. Už žádné hezké zacházení, od teď budeš v pokoji zamčená, hlídána dnem i nocí a jediný, kdo k tobě bude moct, jsem já! To aby sis pro příště zapamatovala, kdo je tu pánem krásko!" zlostí jsem zavrčel a proměnil se.
Byl jsem si naprosto jistý, že když jí trošku postraším, bude sekat dobrotu a konečně se začne chovat normálně. Jenže to jsem se šeredně spletl. Z ničeho nic se začala šíleně hlasitě smát.
"Jsem ti snad k smíchu?" znova jsem zavrčel mírně podrážděn, že si to vůbec jen dovolila.
"Jo jsi a ani nevíš jak, když si myslíš, že mě ta tvá ubohá hybridní děcka dokáží zastavit, nebo jsi snad nedostal můj malý dáreček v podobě těch dvou blbounů, které jsi poslal, aby mě dostali?" znova se smála a v jejích očích bylo znát, jak si ten výsměch vůči mně užívá. Vřelo to ve mně jako v sopce, těsně před erupcí.
"Lilith, už jsem si říkal, kdy se ukážeš," zatnul jsem ruku v pěst a bedlivě jí sledoval, byla nevyzpytatelná.
"A jak víš, že to od úplného začátku nejsem já a jen si s tebou nehraju jako kočka s myší," mrkla a dala si nohu přes nohu.
"Poznám, když to nejsi ty."
"Ou vážně?" znova se hlasitě zasmála." Být tebou drahý Klausi, dávám si pozor, co dělám. To ty jsi ten, co chce pomoc, ne já. A s takovou, jí ode mě nikdy nedostaneš."
"Nezapomeň na jednu maličkost, princezno," mrknul jsem na ni. Dobře jsem věděl, že tímhle jí mám v hrsti.
"Ano a na jakou?" lehce pozvedla jedno obočí, až jí na čele vyskočila malá vráska.
"Možná teď umíš nějaké ty čáry máry, ale to je tak všechno, pořád ti chybí moc a já vím, jak ti jí vrátit, takže bys možná měla přehodnotit ty svůj postoj ke mně, drahá Lilith," vstal jsem a popošel k barovému stolu, kde jsem si na uklidnění nalil sklenku své oblíbené whisky.
"Chceš mě snad vydírat?" vstala a popošla ke mně.
"Možná a možná jen chci, abys mě brala na vědomí a respektovala," otočil jsem se a podíval se jí přímo do očí.
V jejích očích plápolaly divoké ohníčky. Měla něco za lubem. Lehce mi prstem přejela přes hruď a sladce se usmála.
"Můj respekt si musíš zasloužit miláčku," naklonila se ke mně a svými rty se otřela o mé levé ucho.
Pevně jsem ji uchopil za zadek a přitiskl si jí na své tělo.
"Koleduješ si o trest maličká," zašeptal jsem jí do těch jejích nádherných plných rtů.
"Jediný, kdo si zaslouží trest, jsi ty Klausi Mikaelsone!" zavrčela a odtáhla se.
"Nemyslím si," pousmál jsem se, znova si jí přitáhl do náruče, jazykem jsem jí přejel po krční tepně a než se stačila odtáhnout nebo jen něco namítnout, zakousl jsem se.
Vykřikla bolestí a zmítala se mi v náručí. Už to zase byla moje malá a sladká Lilian. Pevně jsem jí tiskl k sobě a pil tu sladkou a lahodnou červenou tekutinu, která se mi sama vlévala do úst. Věděl, jsem, že bych se měl krotit, ale nešlo to. Za celým 1000 let jsem neměl nic tak úžasného. Když jsem ucítil, jak mi ochabuje v náruči, raději jsem toho nechal, vzal jsem si jí do náruče a zanesl jí do jejího pokoje. Byla mimo a bledá, ale svou krev jsem jí dávat nechtěl, musela vědět, že to je trest za její chování. Nařídil jsem jedné ze služek, aby jí krk obvázali a dali na ní pozor, než se probudí, zatímco jsem se opět vrátil k sobě do pracovny se sklenkou a spokojeně se usmíval.

Elijah
Jen co Klaus odtáhl Lili do pracovny, odebral jsem se k sobě do pokoje. Potřeboval jsem se převléknout. Mrzelo mě, jak dopadlo dnešní ráno. Lili je tady sice jen chvíli a je pravda, že jí skoro neznám, ale je něčím zvláštní a přitahuje mě. Doufal jsem, že včerejší noc snad něco změní, ale nestalo se. Zrovna jsem si převlékal košili, když se ode dveří ozvalo zaklepání a dovnitř vešla Hayley.
"Děje se něco?" tázavě jsem se na ní podíval a zapínal si knoflíčky na košili.
"Nic, jen mě zajímá, kde jste byli celou dobu," popošla až ke mně a podívala se na mě.
"Jak to myslíš, kde jsme byli?"
"No neříkej, že jsi jí hledal tak dlouho," pousmála se.
"Ne, našel jsem jí docela rychle, ale nechtěla se vrátit hned. Navíc i Klaus potřeboval vychladnout, aby ji neublížil, proto jsme přes noc zůstali v jejím bytě," dodal jsem a zavazoval si kravatu.
"Aha, takže v bytě," zamračila se.
"Hayley o co tady jde?" otočil jsem se k ní, měl jsem tušení, ale chtěl jsem to slyšet přímo od ní.
"O nic, vážně," dodala a posadila se na postel.
Zakroutil jsem hlavou a znova se otočil k zrcadlu, abych se upravil.
"Měl jsi s ní něco?" ozvala se po chvíli ticha a já se zarazil.
"A na to se mě ptáš proč?" zapnul jsem si sako a otočil se znova k ní.
"Tak měl?" zopakovala mi svou otázku, nechtěl jsem jí ranit, od začátku jsem k ní něco cítil, ale pak přišla Lili a nějak se to všechno zkomplikovalo.
"Nic mezi náma nebylo, dali jsme si drink a pak šli spát," zalhal jsem jí.
Vždy jsem hovořil pravdu a lži jsem nesnášel, ale musel jsem, jinak bych jí tím ublížil a to jsem nechtěl, zvlášť ne teď, když je těhotná.
"Mě na tobě záleží. Od začátku to mezi náma jiskří. Elijahu, já tě mám ráda," popošla ke mně blíž a pohladila mě po tváři.
"Dobře víš, že mě na tobě taky záleží,"pousmál jsem se.
Lehce se ke mně naklonila a políbila mě. Docela mě to překvapilo, no opětoval jsem jí polibek. Po chvíli se jemně odtáhla a usmála se. Ještě jednou mě pohladila po tváři a odešla z pokoje. Povzdechl jsem si, tohle budu muset nějak vyřešit. Ale jak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama