Because ... only you can set me free ► 5. Kapitola

3. května 2016 v 12:54 | Ellie |  Because ... only you can set me free
Téma: TO/vlastní tvorba
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Davina, Hayley, Marcel, Rebekah, Sophie, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah
Anotace: Klaus Mikaelson se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Klaus rozzuřen tím, co Lili udělala je rozhodnut jí najít, nakonec však hledat dívku odejde Elijah. Sophie hledá informace. A Elijah s Lili se sbližují o hodně víc než by měli.


Kapitola pátá

Polib mě...


Klaus
Ona si dovolila utéct. Zuřil jsem. Ještě, že jsem za ní poslal své věrné poskoky, musí mi jí přivézt zpátky, nemůžu riskovat, že ji najde Marcel, nebo uteče z města. Byla moje páka pro získání tohohle města a vůbec všeho, co bych si zamanul. S ní po boku bych mohl mít i celý svět a nikdo by nás nezastavil. Nikdo. Procházel jsem pracovnou sem a tam jako lev v kleci a čekal na chvíli, kdy ji přivedou. Napil jsem se whisky, ale nestačil jsem ani pořádně polknout a otevřely se dveře.
"Můžeš mi sakra říct, proč jsi to udělal?" začal hned zostra Elijah.
"A co přesně máš na mysli?" protočil jsem znuděně oči, na jeho bratrskou přednášku, jsem neměl náladu.
"To se mě ještě ptáš? Mám na mysli ten tvůj žertík, který jsi jí udělal," zavrčel.
"Hele, uklidni se ano, byla to jen pomsta, za její včerejší chování. Teď by si měla dobře zapamatovat, kdo sakra je Klaus Mikaelson," koukal jsem na něj a v ruce drtil skleničku.
"Jsi idiot Klausi," řekl mi skrz zuby a založil si ruce na prsou. "Ona se už nevrátí."
Musel jsem se hlasitě zasmát. V tom mě můj milý bratříček podceňoval. Pokud jsem já někdy něco chtěl, našel bych to i pod kamenem.
"Čemu se směješ?" nechápavě se na mě podíval.
"Tobě bratře, jsi bláhový. Měl bys vědět, že mně neuteče nikdo."
"Zajímavé. Katerině se to vedlo celých 500 let," pousmál se.
"Zklapni," bouchl jsem pěsti do stolu a znova se otevřely dveře do pracovny, no místo ní tam stáli mí hybridi a na rameni každý nesl již mrtvé tělo těch, které jsem poslal ji nalézt.
"Co to ma sakra být!" zavrčel jsem a popošel k nim blíž.
"Takhle jsme je našli," řekl jeden z nich a oba pustili těla na zem.
"Vypadněte!" zavelel jsem a sednul se k nim.
Byli mrtví, o tom nebylo pochyb, ale jak? Na těle neměli známky po bodnutí kůlem a jejich srdce, byla stále v hrudi.
"Tohle nedává smysl," zamračil jsem se.
"Kdo a jak je zabil? Marcel?" zeptal se mě.
"Ne, takhle je ani Marcel neumí zabít, navíc šli hledat ji, proč by se do toho pletl on," pak mě něco napadlo, vzal jsem ze stolu nůž a jednomu hybridovi jsem mírně rozpáral hrudník.
To co jsem viděl, mě překvapilo. Jeho srdce bylo vytrženo, ale nadále se nacházelo v hrudi.
"Co to…," koukal na to Elijah.
"Ta mrcha," zavrčel jsem zlostí.
Moc dobře jsem věděl, kdo tohle udělal. Ona. Ta zatracená malá mrcha. Vstal jsem a byl jsem rozhodnut si jí najít sám a zakroutit ji krkem. Zavrčel jsem a odebral se ke dveřím.
"Počkej, kam jdeš?" chytil me Elijah za ruku.
"Najít tu malou mrchu," zuřil jsem, zase si dovolila víc, než měla.
"Půjdu já, ty bys byl schopný jí ještě ublížit. Já ji najdu a přivedu."
"Fajn, ale radím ti, abys jí vážně našel a přivedl mi jí," otočil jsem se na něj.
"Najdu ji," řekl a zmizel.

Sophie
Prohrabovala jsem se starými knihami. Agnes mi nechtěla nic říct. Mlžila a pak raději odešla. Ne že bych zrovna chtěla pomáhat Klausovi, ale samotnou mě to docela zajímalo. Jenže nikde nebyla ani zmínka o někom, kdo se jmenoval Lilith nebo Lilian. Hledala jsem dál, když mě vyrušila Sabine.
"Co tu sakra děláš?"
"Jen něco hledám," řekla jsem a pokračovala dál.
Někde přece muselo být aspoň slovíčko, navíc ta dívka u něj. Znala jsem jí. Teda ne přímo jí, ale někoho jí podobnou. Ale koho?
"Mám ti pomoct?" nabídla se mi.
"Znáš nějakou Lilith Lamont?" zeptala jsem se jí.
"No Lilith ne, ale Marie Lamont ano. Byla přece jednou ze starších, Agnes jí určitě zná. Ty si na ni nepamatuješ? Byla jsi malá, když zemřela, pamatuji si, že měla sestru myslím, že se jmenovala Madeleine nebo tak nějak podobně. Už přesně nevím."
"A byla tady také?" zeptala jsem se zvědavě.
"Ne, nemyslím si, co si pamatuju, byla zde jen Marie, její sestra žila úplně jinde. Počkej tehdy, když Marie odjela, mi moje máma říkala, že jela za svou nemocnou sestrou, pak už jen vím, že po návratu Marie pár dnu na to zemřela," dodala Sabine a oprášila hřbetem ruky jednu knihu. "Hele něco jsem našla," podala mi starou knihu, písmo na jejím obalu už nešlo ani přečíst, opatrně jsem otevřela knihu a listovala v ní, ale nechápala jsem co je to.
"Co jsou to za jména a čísla?" prohlížela jsem dál pomalu stránku za stránkou.
"Myslím, že to jsou jména žen a roky a tohle," ukázala mi na další rámečky se jmény." To jsou podle mě jména děti, které se toho roku a dané ženě narodily. Koukej tohle je moje matka a vedle ní moje jméno a rok narození a tady," ukázala o pár řádku níž." Tohle je přece Jane-Anne a Monique a tady i ty."
Nevěřícně jsem koukala na mě dobře známa jména v knize. Sabine měla pravdu, starší si sem zapisovaly všechny údaje o narození dětí. Něco mě napadlo, když už se nikde nezmiňovali o Lilith, třeba jí najdu zde. Klaus něco přece naznačil, že by mohla mít spojitost s naším covenem. Typovala jsem jí tak na 20 let možná o rok víc. Listovala jsem stránkami, abych našla příslušný rok, zatímco mě Sabine bedlivě pozorovala. Nakonec jsem přece jen našla rok, který jsem potřebovala. Pročítala jsem si pozorně jména, až jsem narazila na jméno matky - Mrs. Cl., jméno jsem si pročítala snad 10x, ale nenapadl mě nikdo. Co mě však zaujalo, bylo prázdné místo u jména dítěte a co víc, celý řádek byl přeškrtnut, jakoby šlo o chybu.
"Proč je to proškrtnuté?" ukázala jsem jí na řádek v knize.
"Zřejmě se dítě narodilo mrtvé nebo zemřelo hned po porodu, to se pak ani jména nepíši," oznámila mi Sabine naprosto klidně, ale já na ni viděla, že za tím je mnohem víc. "Pojď, půjdeme už," naléhala na mě.
"Počkej ještě chvíli," potřebovala jsem zjistit kdo je Mrs. Cl..
Projížděla jsem řádek za řádkem, až jsem to nakonec našla, znova se to jméno objevilo asi po 4 letech, tentokrát už bylo řádně vyplněno. Mě však zajímalo jen jméno dítěte. Sabine netrpělivě přešlapovala na místě, zatímco ja sjela prstem kousíček doprava, to co jsem si však přečetla, mě šokovalo.
"Panebože," zmohla jsem se jen na jedno slovo.

Lili
Toulala jsem se městem. Teď už jsem bezpečně věděla, že mě nikdo nesleduje a mohla jsem jít kamkoliv. Jenže já sama nevěděla kam jít. Do bytu bylo hodně riskantní jít, tam by mě hledal jako první. Rozhodla jsem se, že si koupím láhev a sednu si do parku na jedno moc hezké místo. Občas jsem tam chodívala. Sáhla jsem do kapsy, ale došlo mi, že žádné peníze sebou nemám. Sakra. Tohle je snad špatný sen. Strčila jsem si ruce do kapes a pomalu se odebrala směrem k parku. Každou chvíli jsem do něčeho kopla. Ať už to byla prázdná plechovka nebo obyčejný kámen. Potřebovala jsem ze sebe vybít tu zlost.
"Copak ti udělal ten kámen?" ozval se hlas za mnou.
Otočila jsem se a dívala se do těch jeho hnědých očí.
"On nic, ale tvůj bratr ano," odsekla jsem a šla dál.
Došel až ke mně.
"Budu hádat, máš mě přivézt zpátky co," koukla jsem na něj.
"Ano, ale na to je čas. Klaus musí vychladnout a ty asi taky."
"Ja nepotřebuju vychladnout. Já chci svůj život zpátky. Chci jít domů, chci jít do své práce a žít svůj život, chci být volná," řekla jsem naštvaně.
"Tak co kdybys mi místo toho toulání venku ukázala, kde žiješ?" navrhl Elijah, pokrčila jsem rameny a přikývla.
Oba jsme se vydali směrem k mému bytu. Když jsme došli, vytáhla jsem náhradní klíč z květináče a vešla jsem. Elijah zůstal stát na chodbě. Nechápala jsem, proč nejde dál, no nakonec mi to trklo.
"Pojď dál," řekla jsem a hned si sedla s láhvi dobrého moku na pohovku.
Natáhla jsem si nohy na stůl a pořádně se napila.
"Hodláš se hned opít?" sedl si naproti mně.
"Ne. Dáš si taky?" jen přikývl, nalila jsem mu sklenku a podala mu jí.
Sama jsem si zase sedla na své místo a popíjela už druhou skleničku. Milovala jsem tu chuť dobré whisky. Bylo to to jediné, co jsem si vážně dokázala plně vychutnat. Všimla jsem si, jak mě zarytě pozoruje a jen se pousmála.
"Co kdybys mi něco vyprávěl. Určitě máš co, žiješ přece jen 1000 let ne?"
"To ano, ale i tak toho není moc," napil se a raději uhnul pohledem.
"Prosím, nechci tady sedět a němě zírat do prázdna," žadonila jsem jako malé dítě a nasadila sladká psí očka.
Věděla jsem, že tohle vždy zabere, zvlášť pokud šlo o chlapa a to on byl. A sakra sexy. Rychle jsem zahnala hříšné myšlenky, které se mi v hlavě rojily jedna za druhou a napila se.
"Tak dobře tedy," pousmál se sladce a začal.
Dala jsem si nohy pod sebe a pohodlně si sedla, popíjela jsem a poslouchala jeho vyprávění. Vyprávěl o své rodině, o tom jak je jejich matka proměnila, o všem možném co zažil za celý svůj život. Koukala jsem na něj a visela mu doslova na každém slově, které vypustil u úst. Vpíjela jsem se do těch jeho čokoládových očí a chvěla se při zvuku jeho hlasu, jimž mě přiváděl do naprosté agónie a já si připadala jako v transu.
"Polib mě," vyšlo ze mě, aniž bych si to uvědomila.
"Cože?" zarazil se a upíral na mě svůj zrak.
"Polib mě," šeptla jsem znova a popošla až k němu, sedla jsem si na něj obkročmo a ruce položila opatrně na jeho hruď.

Elijah
Nevěřil jsem vlastním uších, když to řekla poprvé. Její chování jsem přisuzoval míře alkoholu, který za ten čas stačila vypít. Bylo těžké se ovládat, když mi seděla v klíně a konečky prstu mi přejížděla přes košili.
"To není dobrý nápad," zašeptal jsem, ale ona se jen pousmála.
Zkousla si provokativně ret a naklonila se blíž ke mně. Položil jsem si ruce na její boky a pomalu si jí k sobě přitáhl. Ten chtíč jsem ji viděl už v očích. Možná to bylo i tím alkoholem, možná jí samotnou, kdoví. Bojoval jsem uvnitř sám se sebou, věděl jsem, že jestli jí teď políbím, udělám chybu. Pořád jsem v hlavě přemítal o tom, co je správné a co ne, když se Lili vzchopila iniciativy a sama mě políbila. Rukou mi zajela do vlasů a jemně zatahala. Už nebylo cesty zpět, jen vpřed. Přitáhl jsem si jí k sobě natěsno a opětoval jí její náruživé polibky. Naše jazyky se mírně propletly. Její rty chutnaly po jahodách a polibky se stupňovaly. Byly plné vášně a touhy. Ruce mi sklouzly na její obnažená stehna. Cítil jsem, jak se zachvěla a naskočila jí husí kůže. Pomalu mi sundala sako a rozepínala mi košili knoflíček po knoflíčku, musel jsem se pousmát. Když ji konečně ze mě sundala, začala si hrát s rozepínáním kalhot a líbat mě na krku. Zavrněl jsem, byli mi to příjemně, zavřel jsem oči a užíval si její polibky. Ani jsem si neuvědomil, že jsem z ní strhl bílé tričko a kraťoučké šortky, které měla na sobě. Usmála se na mě sladce. Pohladil jsem jí po tváří, vzal si ji do náruče a UR jsem s ní byl v její ložnici. Stáhla mi kalhoty a následně i trenky, šibalsky se na mě usmála a stáhla si mě k sobě, vášnivě políbila. Hladil jsem ji po jejím dokonalém těle. Bylo na ní vidět, že si užívá každičký můj dotek. Chvěla se mi pod rukama, že jsem měl v jednu chvíli pocit, že roztaje jako kopeček zmrzliny. Sundal jsem ji podprsenku a začal ji něžně laskat na prsou, zatímco moje zbloudila ruka zamířila do jejího klína. Stáhl jsem jí kalhotky a pohladil jí tam. Prohnula mírně své tělo a vzdychla. To mě nabudilo v tom, abych pokračoval dál. Jazykem jsem kroužil kolem bradavky. Prsty jsem jí začal dráždit v klíně. Každou chvíli jí z úst utekl tichý sten. Srdce jí bušilo jako o závod až jsem se bál, že jí vyskočí z hrudě. Dráždil jsem jí rychleji, její ruce si zatím hrály s mými vlasy, za které mě občas mírně zatahala.
"Prosím, netrap mě," šeptla vzrušeně.
"Nebudu," nahnul jsem se k ní a políbil jí, přestal jsem jí dráždit a roztáhl jí nohy, vnikl jsem do ní a začal pomalu přirážet.
Hlasitě vzdychla a obmotala si nohy kolem mého pasu, zatímco mi rukama přecházela po zádech. Občas jemně přitlačila nehtíkama. Vášnivě jsem jí líbal a zrychlil o něco víc. Hladila mě po zádech níž až na zadek a lehce ho zmáčkla. Užívala si to stejně jako já. Jakoby okolní svět přestal existovat a byli jsme jen my dva. Hladil jsem jí po těle a líbal na krku, přál jsem si, aby tahle chvíle nikdy nepřestala. Ještě nějakou chvíli jsme si užívali tohle spojení našich rozvášněných těl. Nakonec jsme oba dosáhli vrcholu téměř ve stejnou chvíli. Lehce jsem jí políbil a lehl si vedle ní. Vydychával jsem ten neskutečný zážitek. Přitulila se ke mně a hlavu si položila na mou hrud, objal jsem jí a dal pusu do vlasu. Dech měla zrychlený a srdce sotva stíhalo bít.
"Dokonalé," řekla tiše a zavřela oči.
"Ano," pousmál jsem se a hladil ji po nahých zádech.
Pomalu mi usínala v náruči vyčerpáním. Přikryl jsem nás oba přikrývkou, zavřel jsem oči a taktéž se nechal unášet do říše snů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama