Because ... only you can set me free ► 12. Kapitola

6. května 2016 v 15:18 | Ellie |  Because ... only you can set me free
Téma: TO/vlastní tvorba
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Davina, Hayley, Marcel, Rebekah, Sophie, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah
Anotace: Klaus Mikaelson se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Lili ráno čeká nemilé překvapení v podobě Klause. Elijah je zklamaný. Davina se přizná Marcelovi a Agnes vymýšlí plán.



Kapitola dvanáctá

Problémy po probuzení


Lili
Otočila jsem se na bok a lehce k sobě přitáhla přikrývku. Byla mi strašná zima. Zachumlala jsem se pořádně a snažila se znova usnout. Schoulila jsem se do klubíčka a nechala se vtáhnout do světa snů. Než se tak však stalo, najednou se mi něčí ruka obmotala kolem pasu a přitáhla si mě zpátky do náruče. Na svém krku jsem cítila jemně polibky, po mém nahém těle mi bloudila cizí ruka a dotyčný si mě k sobě přivinul ještě víc. Zarazila jsem se, protože jsem si nevzpomínala, že bych k sobě večer někoho brala, vlastně jsem si ani nevzpomínala, kdy jsem šla spát. Až teď jsem se pozorně koukla kolem sebe. Tohle nebyl můj pokoj. Znervózněla jsem ještě víc. Tak sakra, kdo to byl vedle mě? S malou dušičkou jsem dala tu cizí ruku ze mě pryč a posadila se. Nadechla jsem se a doufala, že je to Elijah, ale když jsem se otočila a koukla na cizince vedle mě, vykřikla jsem.
"Aaaa pane bože!" zněl můj zděšený hlas snad po celém domě, rychle jsem vystřelila z postele a zabalila se do přikrývky.
"Nekřič tak nahlas kočičko," zamručel mužsky hlas z postele.
"My jsme… my jsme spolu spali!" křičela jsem dál vyvedená z míry, že ten dotyčný je Klaus.
"Ale no ták, vždyť se ti to tak líbilo," usmál se a vstal z postele, postavil se přede mě tak, jak ho stvořil pán Bůh.
Rychle jsem si zakryla oči a otočila se, chtěla jsem mu říct, ať se oblékne, ale to už se otevřely dveře a dovnitř vešel, ten, o kterém jsem si nejdřív myslela, že mě objímá a za ním stala i Beca a Hayley. Ta se jen posměšně usmívala, Beca nechápala co se děje a Elijah, když jsem se na něj koukla, viděla jsem v jeho očích velké zklamání a pohrdání. Muselo mu hned dojít, co se mezi Klausem a mnou stalo. Bez jediného slova se otočil a odešel. Beca se jen pobaveně usmála a odešla také.
"Tušila jsem, že jsi jen obyčejná děvka," chrstla mi do tváře Hayley a i ona odešla.
Zůstala jsem tam stát jako opařená, tak moc mě to mrzelo. Věděla jsem, že Elijah teď bude na mě naštvaný. Ale jak to? Jak se to vůbec stalo? Proč jsem si nepamatovala, že jsem spala s Klausem? Dobrovolně bych to nikdy neudělala. Hlavou se mi stále honily různé myšlenky. Jak je to možné, když mě náhle objaly jeho ruce zezadu.
"Ani na mě nešahej," vytrhla jsem se mu a rychle sbírala svoje věci poházené po celém pokoji.
"Líbíš se mi, když jsi tak nevrla, rajcuješ mě, co si dát ještě jednu ranní jízdu, hm?" pousmál se a natáhl si trenky.
"Zklapni a spíš mi řekni, co jsi udělal, že si nic nepamatuju," křičela jsem na něj.
"Brzdi malička, ja nic neudělal, to ty sama jsi mi vlezla do postele, takže být tebou přestanu s tímhle tím divadlem neviňátka," mrknul a odešel do koupelny.
Já jsem na sebe rychle hodila oblečení a vyšla z jeho pokoje, měla jsem namířeno jen za jednou osobou a to za Elijahem. Musel mě vyslechnout.

Elijah
Když jsem uslyšel ženský křik, hned jsem věděl, o koho se jedná. Rozeběhl jsem se nahoru a vešel do Klausova pokoje. Myslel jsem, že jí nějak ublížil, ale to co jsem viděl, mě tolik ranilo. Lili, stála zabalená jen do přikrývky kousek od postele, ve které si Klaus spokojeně ležel. Všude po zemi se válely jejich věci a mě hned došlo, co se tu stalo. Kouknul jsem na ni a ona na mě, viděl jsem ten její omluvný pohled, ale mě to v tu chvíli bylo jedno. Potřeboval jsem pryč a to hned, rychle jsem se otočil a odešel. Jen jsem zaslechl, co jí řekla Hayley, musel jsem jí dát za pravdu. Doufal jsem, že ona je jiná, že bych možná mohl být s ní, že bych si jí možná i vybral, ale nad tím jsem už jen mávl rukou. Nejdřív spala semnou a pak i s Klausem, Hayley měla pravdu v tom, co řekla. Došel jsem do pracovny a zavřel za sebou prudce dveře, tím jsem dal jasně najevo, že nechci nikoho vidět ani s nikým mluvit. Okamžitě jsem si nalil sklenku whisky a popošel k oknu. Na jeden lok jsem to do sebe dostal. Natáhl jsem se pro láhev, že si dám ještě jedno kolo, když se otevřely dveře a dovnitř vklouzla menší ženská postava. Už podle vůně jsem poznal, o koho šlo. Lili.
"Mohli bychom si prosím promluvit?" zašeptala tiše a stále postávala u dveří.
"Myslím, že už není o čem. A vážně nemám chuť poslouchat věty ve stylu, není to, tak jak si myslíš," zamručel jsem naštvaně a napil se.
Stál jsem k ní zády, neměl jsem sebemenší chuť se na ní podívat. Pořád jsem jí měl před očima polonahou v pokoji mého bratra, stiskl jsem skleničku pevněji a snažil se uklidnit.
"Elijahu, mě to vážně mrzí, já…" odmlčela se na malou chvíli, beztak jen hledala výmluvu, kterou by to omluvila. "Já si ani nepamatuju, že se to stalo. Vím, že to musí znít divně, ale je to pravda. Netuším, jak jsem se tam dostala, ani co se všechno stalo."
Napil jsem se a mlčel, kdybych se ozval, asi bych nemluvil, ale spíše křičel. Líbila se mi a měl jsem jí rád. Cítil jsem, že došla ke mně a lehce mi položila ruku na rameno. Trhl jsem sebou a otočil se. Střetl jsem se s jejím pohledem. Oči měla plné slz. Nevěděl jsem, jestli to jen hraje nebo je to pravda. Nevěděl jsem už nic. Obešel jsem ji a chtěl odejít, ale ona mě chytila za ruku.
"Prosím, odpusť mi to. Mě to vážně moc mrzí," řekla tichým hlasem.
"Dělej si, co chceš," vytrhl jsem se jí a odešel pryč.
Teď jsem s ní nemohl být v jedné místnosti, potřeboval jsem vychladnout a uklidnit se. Nerad bych řekl něco ošklivého. Vzal jsem si klíčky od auta a vyšel z domu. Nastoupil jsem, nastartoval a odjel do města.

Davina
Stála jsem u okna a malou škvírkou jsem koukala ven do ulic. Od včerejška jsem na nic neměla náladu. Představovala jsem si to asi moc růžově, myslela jsem, že když poznám svou sestru, něco se změní, že budu mít zase nějakou rodinu, ale její reakce mě překvapila. A pak ta změna chování, nechápala jsem to. Povzdechla jsem si a popošla k posteli, zrovna jsem si sedala, když dovnitř vešel Marcel. Už z jeho výrazu tváře mi došlo, že něco není v pořádku. Mračil se. A to znamenalo jen dvě věci. Našly mě čarodějky anebo zjistil, že jsem utekla.
"Myslel jsem, že jsme se na něčem domluvili," došel ke mně a založil si ruce na prsou.
"Udělala jsem snad něco?" tvářila jsem se, jakože o ničem nevím.
"No tak nehraj si semnou. Moc dobře víš, o čem mluvím," zamračil se. "Jsi tady, abych tě hlídal a chránil před ostatními, jak to asi mám dělat, když někde zmizíš?"
"Nic se mi nestalo, navíc mám moc, umím se o sebe postarat."
"To sice ano, ale i tak, co kdyby tě našly čarodějky, co bys asi tak dělala? Obětovali by tě na dokončení sklizně a to ani jeden z nás nechce."
"Omlouvám se, ale pro mě to bylo důležité," povzdechla jsem si smutně.
"Kde jsi vůbec byla a proč to pro tebe tak znamenalo, že jsi riskovala vlastní život," zeptal se zvědavě a sedl si vedle mě.
"Slib mi, že když to řeknu, nenaštveš se," řekla jsem tichým hlasem.
"Podle toho co to bude," řekl a čekal, co ze mě vypadne.
"Víš, když jsi tu byl minule, slyšela jsem, co ti říkal, jeden z tvých lidí, že mám sestru," podívala jsem se na něj, zamračil se, ale mlčel a poslouchal dál. "Když jsem to uslyšela, došlo mi pár věcí a tou nejhlavnější, že už vím kdo je ta dívka na mých obrazech," vstala jsem a jeden mu ukázala.
On na něj se zájmem pohledl.
"Poslouchat cizí rozhovory se nemá Davino," prohlídl si obraz a pak pohlédl znova na mě. "Tak pokračuj, mám pocit, že další část se mi tak líbit nebude."
"Když jsi mě vzal do města, věděla jsem, kde jí hledat a tak jsem se tam rozhodla zajít. Vypařila jsem se a zamířila si to přímo do Klausova sídla."
"Cože jsi udělala?"
"Šla jsem ke Klausovi domů, abych jí viděla."
"To je jen vtip, že ano," zavrčel. "Jak jsi tam mohla jít jen tak sama, zbláznila ses? Víš vůbec, co se ti mohlo stát? Klaus je nevyzpytatelný. Tohle bylo naposled, rozumíš?" řekl naštvaně.
"Ale Marceli, ona tam byla… byla tam moje sestra."
"Tvoje sestra je teď vedlejší, pro mě jsi důležitá jen ty, takže na to zapomeň," mračil se. "Slib mi, že už to neuděláš, že už se za ni nevydáš a už vůbec ne ke Klausovi."
Povzdechla jsem si, nic jiného mi nezbývalo.
"Dobře, slibuju, že už se to nestane. Omlouvám se," řekla jsem a sklonila hlavu.
"Fajn, přijdu později, mám ještě něco neodkladného," dal mi pusu na čelo a odešel.
Znova jsem zůstala sama. Čekala jsem to horší. No byla jsem ráda, že to nakonec dopadlo takhle. A ten slib? Kdybych to udělala, bylo by zle, pro klid duše jsem mu to tedy slíbila. Jenže já už měla jiný plán, jak s tím vším naložit a to hlavní bylo, znova vidět sestru a hlavně si s ní normálně a bez všech promluvit.

Agnes
Popíjela jsem svůj oblíbený bylinkový čaj a přemýšlela, co všechno musím ještě udělat. Pořád se nám nedařilo získat více informací, natož tu holku někde najít. Museli jsme si pospíšit, pokud by mé tušení bylo správně, nezbývalo nám mnoho času.
"Mám pro tebe dobrou zprávu," objevila se ve dveřích Sabine.
"Doufám, že bude stát za to," napila jsem se a pokynula ji, aby se sama posadila.
"To si piš, že bude. Našli jsme jí. Víme kde je a holka," usmívala se vítězně.
"Tak na co čekáš, mluv dál," pobídla jsem jí nedočkavě a čekala na další informace.
"Je u Klause v sídle. Netuším, jak jí on našel, nebo jak se k němu dostala, ale je tam a co jsem i slyšela, ma tu knihu samotné Hekaté."
"Jak to všechno víš?"
"Jeden z Klausových poskoku zabloudil tam, kde neměl a to se mu stalo osudným. Kouzlo už zařídilo ostatní."
Takže přece jen dobré zprávy, co dobré přímo vynikající. Už jsem věděla, kde je ta malá čarodějka, ale co bylo nejdůležitější, byla s ní i ta kniha. Ještě lepší, než jsem si kdy představovala.
"Víš, co to znamená, že ano?" koukla jsem na Sabine.
"Ano, rituál proběhne, tak jak má a ve správný čas," dodala.
"Po 20-ti letech se konečně zbavíme poslední čarodějky královské krve a co víc, zničíme i samotnou knihu."
"Jen ještě jedna věc? Jak ji chceš dostat od Klause, pokud vím, hlídá si ji. Nebude zrovna jednoduché se k ní dostat," hodila si nohu přes nohu a koukla na mě.
"O to se neboj má milá, dostaneme ji k nám přes sestru. Určitě nebude chtít, aby někdo ublížil poslednímu členovi její rodiny," usmála jsme se šibalsky, v hlave mi totiž zrál plán.
"Davina jde kdoví kde," zamračila se Sabine, ale já se jen dál usmívala. "Nebo snad víš něco, co já ne?"
"Davina je s Marcelem, stačí najít tu jeho skrýš a máme ji, pak už bude jednoduché nalákat sem Lilian."
"Koukám, že už to máš promyšlené do detailů."
"Ještě úplně ne, ale to se domyslí, hlavní je to, že víme ke je Lili, kniha i Davina. No, a když už se zbavíme te starší, k dokončení sklizně použijeme i mladší," dopila jsem čaj.
"Tohle se mi začíná líbit, čím dál tím víc," usmála se má kolegyně a já jí musela dát za pravdu.
I mně se tohle zamlouvalo. Konečně se mohl dát plán do pohybu. Rozhodně nikomu nedovolím, aby se mi postavil do cesty, ne teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama