Because ... only you can set me free ► 10. Kapitola

5. května 2016 v 16:30 | Ellie |  Because ... only you can set me free
Téma: TO/vlastní tvorba
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Davina, Hayley, Marcel, Rebekah, Sophie, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah
Anotace: Klaus Mikaelson se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Lilian se nakonec podaří otevřít truhlici. Jaké tajemství však skrývá? Najde konečně odpovědi? Davina se rozhodne navštívit svou sestru.



Kapitola desátá

Potomek Hellewise


Lili
Seděla jsem dole v obývacím pokoji a popíjela jsem teplý bylinkový čaj. Truhlice stála předemnou na stole. Stále jsem rozmýšlela, co dělám špatně. Celou noc jsem z toho nespala. Šla mi z toho hlava kolem. Naštěstí jsem od včera neviděla Klause, moc dobře vím, že by reagoval zase naštvaně. Popíjela jsem dál a hrála si s klíčkem v ruce, když se otevřely dveře pracovny a do pokoje vešel již zmiňovaný Původní.
"Už jsi na to přišla?" zamručel rozmrzele.
"Ne, nevím, proč to nejde. Zkoušela jsem to snad tisíckrát, ale západka se ani nehne," řekla jsem a tiše očekávala jeho reakci.
Už už jsem počítala vteřiny, kdy znova vybuchne vzteky, ale nic se nestalo. Jen si nalil whisky a posadil se naproti mně, popíjel a zamyšleně mě sledoval.
"No možná, to děláš špatně,"podíval se mi do očí.
"Co tím myslíš?" nechápavě na něj kouknu.
"Co asi přemýšlej trochu," lehce se pousmál. "Když to nejde tobě, půjde to té druhé."
Zaraženě jsem na něj koukala, absolutně jsem nechápala o čem to mele. Jaká druhá? Je snad opilý? Klaus jen dopil svou sklenku a položil ji na stůl, vstal a popošel ke mně. Koukala jsem na něj a čekala, co bude. UR mě chytil pod krk a vytáhl na nohy.
"Co to děláš?" zachrčela jsem a lapala po dechu.
"Co by, snažím se otevřít skříňku," pousmál se a stiskl pevněji.
Sotva jsem dýchala, cítila jsem, jak ztrácím vědomí, snažila jsem se ještě bránit, ale pak už přišla jen tma, nic víc.
Zavrčela jsem zlostí a odhodila Klause na druhou stranu pohovky.
"Řekla jsem ti snad jasně, že na mě už nemáš šahat," křikla jsem a založila si ruce na prsou.
Čekala jsem, že jen co vstane, pustí se do mě, ale on nic. Jen se začal smát. Lehce jsem pozvedla jedno obočí a tázavě se na něj podívala.
"Jo hluchý fakt nejsem, ale to je jediný způsob, jak tě přivolat," smál se dál a posadil se naproti mně.
"Co chceš?" odsekla jsem mírně podrážděně. "Co mám já a ona ne?"
"No máme malý problém. Tvoje teta je mrtvá a jediné co vám nechala je tahle pitomá truhlice, která i když má správný klíč, nejde otevřít."
Pro změnu jsem se teď začala smát já. On se jen zamračil.
"Co je ti k smíchu."
"Ty," posadila jsem se a vzala klíček do ruky. "I když, nejsi takový pitomec, za jakého jsem tě původně měla. Budu hádat, čekáš, že já jsem ta poslední, co jí otevřít dokáže, je to tak?"
"A né snad? Jste obě jedna a tatáž osoba, jen povahově každá jiná, a když to nejde jí, tobě ano. Tak co kdybys hnula tím svým sexy pevným zadkem a konečně to odemkla?" mrknul.
Zakroutila jsem pobaveně hlavou a strčila klíček do zámku, otočila jím, zaznělo tiché cvaknutí a víko povolilo. Vítězně jsem se usmála a truhlici otevřela.
"Tak, je to hotovo."
Klaus se usmál a natáhla se po ní, ale já ji v rychlosti posunula k sobě. Zamračil se.
"Dej mi jí."
"Nepatří ti. Tebe rodiče nenaučili, že sahat na cizí věci se nevyplácí?" dobírala jsem si ho.
"Neštvi mě Lilith, já na tohle vážně nemám náladu ani čas. Dej mi jí," zavrčel, ale to už jsem nechala vrátit se zpátky Lili.
Posadila jsem se, motala se mi hlava a cítila jsme se v jednu chvíli slabá. Koukla jsem na Klause a pak na truhlu. Otevřela jsem víko a nakoukla dovnitř.
"Co tam je?" zeptal se zvědavě.
"Kniha, jenom nějaká stará kniha," odpověděla jsem a vytáhla ji.
Opatrně jsem přejela rukou po jejím obalu. Žáden nápis ani nic jiného jsem však nenašla.
"A co je v ní?" zeptal se zvědavě.
"A jak to mám asi vědět," odpověděla jsem a lehce knihu pootevřela.
Přede mnou se objevilo prázdné místo. Nikde žáden text. Listovala jsem dál, ale pořád nic. Prolistovala jsem asi 10 stránek, když se začalo něco dít. Zničehonic se stránky začaly samy otáčet, zastavily se až kdesi uprostřed. Nechápavě jsem koukla na Klause a pak znova do knihy, kde se začalo objevovat malé světýlko.
"Co to sakra," ani jsem nestačila nic doříct, světlo se zvětšovalo, až z knihy vystřelila obrovská světelná záře, v tom všem se na stránkách začal objevovat prazvláštní text.
Nejdřív jsem tomu nerozuměla, jazyk nebyl z dnešní doby, ale čím víc textu se objevovalo, tím víc se měnil i samotný jazyk. Nakonec záře pohasla a všechno se uklidnilo. Kniha, jenž mi ležela na nohách už zase vypadala jako každá jiná, jakoby se před chvíli nic z toho nestalo.
"Už víš, co se v ní píše?" ozval se po chvíli Klause, který na to koukal stejně vyjeveně jako já.
"Vypadá to jako nějaký příběh," prolétla jsem očima prvních pár řádků.
"No, tak ho přečti," pobídl mě a nalil si další pohár whisky.
Nadechla jsem se a pomalu se dala do čtení.
…V dávných dobách, kdy čarodějky považovali za nejmocnější stvoření a lidé je nazývali Ohnivé ženy nebo dokonce Dcery Pekel, žila mladá dívka. Jmenovala se Hellewise, prvorozená dcera královny všech čarodějnic Hekaté. Byla chytrá, silná a velmi krásná a měla krásné dlouhé hnědé vlasy. Její mladší sestra Maya, byla stejně tak chytrá a krásná jako Hellewise, lišila se od ní jen barvou vlasů. Maya je měla černé jako havraní pírka. Jednoho dne však matka zemřela a Hellewise jakožto prvorozená dcera se stala vůdkyní kmene. To se však nelíbilo její sestře, která chtěla sama vládnout. Vyměnila bílou magii za černou a stvořila s ní svou temnou armádu. Hellewise se však doslechla, co její sestra chystá a chtěla se bránit, ale jen se svou moci byla příliš slabá, proto se rozhodla k radikálnímu řešení. I přes varování starších, se Hellewise odhodlala a vykonala velmi nebezpečný rituál, který z mladé čarodějky udělal silnou a nesmrtelnou bytost. K její čarodějné moci, přibyly i další schopnosti jako rychlost, velmi dobrý sluch, síla a dva dlouhé a ostré tesáky. Nechtěla bojovat, ale musela. Měla strach o svůj lid. Sebrala veškerou odvahu a šla na místo setkání. V bílém koženém oblečení stála v temném lese a čekala, až přijde Maya. Věděla, že i když souboj vyhraje, nejspíš zemře. Přesto statečně zůstala stát na místě, byla ochotná se vzdát čehokoliv kvůli lidem, které milovala. A kvůli míru. Když se Maya objevila, nastal hrozný boj, který nakonec Hellewise vyhrála. Zahnala Mayu a usedla na trůn. Pokud však čekáte šťastný konec, nenajdete jej. Královna Hellewise po bitvě se svou sestrou vládla klidně a v míru, ovšem její nesmrtelnost v sobě nesla jisté břímě. Ona to věděla, a přesto se vším souhlasila. Žila krásných 7 let, během nichž se jí narodila krásná dcera, která nesla dál její odkaz. Odkaz Ohnivých žen, Dcer Pekel. Čarodějnou moc, kterou Hellewise měla, jako královská dcera se předávalo jejím rodem dál. Ovšem, pokud by někdo chtěl být nesmrtelný a získat neomezenou moc, musel by projít stejným rituálem, jako kdysi sama Hellewise. Dodnes se rodí Dcery Pekel, které jsou však zabíjeny už jako děti, jen proto kým jsou. Pokud se tak bude dít dál, vymřel celá Hellwisina linie a s ním i obrovská moc, která tomuto rodu náleží.
Dočetla jsem poslední řádky a přemýšlela nad tím, co jsem se právě dozvěděla. Ani Klaus nic neříkal, asi sám přemýšlel o tom, co slyšel. Stále jsem nechápala co to má co společného semnou, automaticky jsem otočila na další stranu, chtěla jsem vědět víc, ale kromě prázdné stránky, jsem nic nenašla. Až po pár sekundách se začaly objevovat slova, která nakonec vytvořila dvě pro mě velmi zajímavě věty.

Drahá Lilith, jsi poslední přímý potomek Hellewise, jsi Dcera Pekel. Máš odpovědnost a musíš jít příkladem.

Zamyšleně jsem zírala do prázdna a stále si přehrávala poslední slova, která jsem si právě přečetla. Dcera Pekel, to vážně? Ale co to teď pro mě znamená? Zavřela jsem jí a odložila zpět do truhlice. Byla jsem ze všeho tak mimo, že jsem si ani nevšimla, kdy se k nám připojil Elijah. Sedl si vedle Klause a zmateně koukal z jednoho na druhého.
"Co se tu děje? Vypadáte jako byste viděli ducha," řekl po chvíli.
"No ducha ani ne, ale už aspoň víme, co naše milá Lili je," pousmál se spokojeně Klaus.
"Otevřeli jste to? A jak?" vyzvídal Elijah.
"To je jednoduché, co neotevře jedna, otevře druhá," smál se Klaus jako šílenec a šel si nalít další sklenku whisky.
"Je jedno jak se to otevřelo, důležité je, že tak nějak znám svůj původ," konečně jsem se ozvala i já. "I když si nejsem jistá, co to pro mě znamená."
"Tak… povídej," naléhal Elijah.
"Podle knihy je mé jméno Lilith a jsem Dcera Pekel, potomek Hellewise, dcery královny čarodějnic," řekla jsem a sama jsem jaksi nevěřila těm slovům.
Znělo to až příliš šíleně. Stiskla jsem ruce v pěst, dech se mi zrychlil a celá jsem se roztřásla. Začalo být mi horko, musela jsem na vzduch. Těch dvou jsem si nevšímala, vystřelila jsem ze sedu a mířila na terasu, opřela jsem se o zábradlí a vydýchávala. Musela jsem se uklidnit.

Elijah
Když Klaus odešel, já ještě zůstal sedět. Vstřebával jsem veškeré informace, které jsem se během chvíle dověděl. Lili postávala na terase a zamyšleně koukala kdesi do dálky. Chvíli jsem rozmýšlel, no nakonec jsem se odebral za ní. Ani si mě nevšimla. Popošel jsem blíž a lehce jí položil ruku na rameno.
"Jsi v pohodě?" zeptal jsem se, ale žádné odpovědi jsem se nedočkal.
"Lili?" zkusil jsem to chvíli znova.
"Promiň, říkal jsi něco?"otočila se a koukla na mě.
"Jen jestli jsi v pořádku," pohladil jsem jí po tváři.
"Nevím, asi jen potřebuji být chvíli sama a všechno tohle vstřebat."
"Já vím, pro všechny je to tak trochu překvapení, i když asi ne pro Klause ani moc ne. Vypadal, že něco takové čekal," zamyslel jsem se na okamžik.
"Mě teď nezajímá Klaus, ale to co se děje semnou. Bojím se," koukla na mě smutnýma očima.
"Všechno bude dobré, neboj. Nebudeš na to sama, slibuji," vzal jsem jí tvář do dlaní a zadíval se jí do očí.
Tolik jsem chtěl znova ochutnat její rty. Nahnul jsem se blíže, ale ona se odtáhla.
"Tohle ne," zašeptala. "Musím jít."
Povzdechl jsem si a pustil ji. Obešla mě a bezeslova zmizela v domě. Musel jsem na chvíli pryč. Vyšel jsem z domu a zamířil do města. Pár skleniček někde mimo ten dům, jsem bral jako dobrý nápad.

Davina
Procházela jsem se pokojem sem a tam a přemýšlela, jak se k ní dostat. Z toho co jsem si vyslechla z rozhovoru, který vedl Marcel se svým poskokem, jsem zjistila, že se asi nachází u Klause, což pro mě byla na jednu stranu dobrá zpráva, protože je zde ve městě, ale na druhou stranu, jestli jí má on, nebude snadné se k ní dostat. Musela jsem vymyslet plán. Ale jaký? Nesmím se prozradit, že něco vím. Povzdechla jsem si a popošla k oknu, zrovna jsem se ho chystala otevřít, když do pokoje vešel Marcel.
"Mám pro tebe dobrou zprávu," usmíval se od ucha k uchu.
"Ano, a jakou?" otočila jsem se na něj.
"Vezmu tě do města, myslím, že si zasloužíš aspoň den oddychu," mrknul.
Pousmála jsem se, tohle pro mě znamenalo jen jedno, šanci jak se k ní dostat.
"Už se moc těším," objala jsem ho, vzala si bundu a svou tašku a už netrpělivě postávala u dveří." Můžeme jít."
"Ty jsi mi, ale rychlík," smál se Marcel, vzal mě za ruku a oba jsme vyšli na ulici.
Konečně. Na tohle jsem se těšila, až se zase dostanu ven, na čerstvý vzduch. Už mě to nebavilo, sedět tam pořád zavřená. Ano chránil mě, ale i tak jsem si připadala jako vězeň. Procházela jsem se francouzskou čtvrtí a nevěděla, co dřív. Nejhorší bylo to, že mi Marcel stál stále za zadkem. Musela jsem počkat na tu pravou chvíli. Zrovna jsme vešli do jednoho malého obchůdku s oblečením. Zatímco jsem procházela kolem stojánku s halenkami, Marcel se začal bavit s prodavačkou. Povídali si a smáli se, to pro mě byla šance. Tak aby si mě nevšimnul, jsem se prodrala až k zadnímu východu, naposled jsem se rozhlídla, jestli mám vzduch čistý a pak vyšla ven. Rychle jsem provedla malé kouzlo, tak aby mě hned nenašel a vydala se do Klausova sídla. Potřebovala jsem vidět svou sestru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama