You Are Mine ► 8. Kapitola

29. dubna 2016 v 8:10 | Tew* |  You Are Mine
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní pár: Kol/Elena/Enzo
Další páry: Zatím žádné
Hl. postavy: Elena, Kol, Enzo, další časem
Vedlejší postavy: Časem
Anotace: Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, která slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co se však stane, když si nebude dávat pozor? Napíše se tak její budoucnost, ve které utíká před majetnickým upírem, který věří v lásku na první pohled a nehodlá se jí vzdát.
Tew*: Snad se bude líbit. :)

Současnost, USA, New Orleans

Dívala jsem se na Enza. Nemohla jsem tomu uvěřit. On pomohl zabít mého otce. On za to mohl.
"Eleno, pochop, udělal jsem to, abych ochránil svou rodinu," snažil se mě chytnout, ale já couvla.
"Nedotýkej se mě," zašeptala jsem, cítila jsem jen další slzy na mých tvářích.
"Eleno, prosím," zněl skoro zoufale, popošel ke mně, ale já jen couvla znovu a natáhla ruce před sebe.
"Drž se ode mě dál, slyšíš?!" vzlykla jsem a nesnášela se za to, že jsem dávala najevo svou slabost.
"Musíš to pochopit, šlo o mou rodinu. O mou malou sestru," naléhal.
"Jenže v tu chvíli jsi zničil mou rodinu, Enzo. Posledního člověka, který mi zůstal. Možná chráníš svou rodinu, uznávám to, ale nečekej ode mě, že ti kdy odpustím zničení života mého otce a mě," šeptla jsem, než jsem utekla z bytu.
Rozhlédla jsem se po ulici, v tuhle noční hodinu tu bylo doslova mrtvo. Žádný hluk, žádní lidé. Možná to bylo proto, že si Enzo vybral k životu tu nejklidnější lokaci v New Orleans.
Otřela jsem si slzy z tváře a rozešla jsem se někudy pryč. Nevěděla jsem ani, zda jdu správně, prostě jsem šla. Bylo mi hrozně, cítila jsem se pod psa a jediné co jsem chtěla, bylo vrátit se v čase. A nikdy nepotkat upíry...
"Musíš se schovat," chytl mě za paži a já na něj zmateně a naštvaně koukla.
"Nic nemusím, nech mě prostě už být," šeptla jsem a vytrhla se mu.
"Musíš, protože je tu Kol. Oba se musíme schovat," zavrčel mi do tváře, než mě chytl pod krkem a já lapla po dechu. "Rozumíš tomu, Eleno? Ochráním tě a jestli to znamená, že ti musím zlomit vaz, abych tě odvedl do bezpečí, tak to udělám," zavrčel a já ho kopla.
"Umím se o sebe postarat," zavrčela jsem na oplátku. Neměla jsem to říkat...

Rok 1953, USA, Los Angeles
"Nevím, zda je to dobrý nápad," zamumlala jsem, jak jsme stály s Bekou na pláži jen v letních šatech.
"Je noc, my vidíme perfektně, zatímco lidé si nevidí ani na špičku nosu a navíc tu teď není ani noha. Voda je příjemná, i když nesvítí sluníčko. No tak, Eleno," usmívala se, než si sundala šaty a odhalila tak své spodní prádlo.
"No nevím," povzdechla jsem si a udělala to samé, co ona. Pak jsme se vydaly k vodě.
"Nebuď strašpytel, zlato," zasmála se moje původní kamarádka a zmizela ve vodě.
"Strašpytel," zamručela jsem si pro sebe pobouřeně a vydala se do vody za ní. Zachvěla jsem se při prvním setkání vody s mou pokožkou, i když nebyla tak chladná, jak jsem čekala. Promnula jsem si paže rukama a rozhlédla se. I po tolika letech jsem byla stydlivá.
"Tak pojď, voda je úžasná!" zakřičela Rebekah, než se položila na hladinu. Usmála jsem se a udělala další krok.
Ztuhla jsem, když jsem uslyšela kroky v písku. Olízla jsem si nervózně rty a opatrně se ohlédla, abych uviděla toho, kdo tu byl.
"Krásná noc na plavání, že?" ozvalo se z mé druhé strany a já s překvapeným vyjeknutím klopýtla dozadu.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se.
"Koukám na to moře, užívám si svit hvězd, hledám tebe. Je spousta vysvětlení," usmíval se.
"Pořád jsi mnou posedlý a pořád toho nechceš nechat?" zamračila jsem se a trocu ustoupila.
"Posedlost?" smál se. "Vlastně možná ano," připustil s úsměvem a sklonil hlavu, než na mě uvrhl pohled skrz řasy a usmál se. Kdybych ho neznala, přišel by mi roztomilý a velmi pohledný. Ale teď jsem se jen chtěla třepat jako ratlík hrůzou. "Ale já tomu spíš říkám, že je to láska. Za láskou kamkoliv," pokrčil rameny a vzhlédl k nebi.
"Jsi blázen, Kole. Nenávidím tě, proč si myslíš, že bych tě chtěla?" mračila jsem se dál, jak jsem znovu ustoupila. Voda mi teď sahala po kolena.
"Mezi nenávistí a láskou je tenká hranice, Eleno. Stačí jen krůček," mrknul a znovu přistoupil, i když měl košili a kalhoty. Určitě té nejdražší a nejlepší kvality.
"Jenže já jsem pevně na straně nenávisti," odsekla jsem mu. "Zabil jsi mi otce, Kole! To se nedá zapomenout ani prominout," sledovala jsem ho.
"Vždyť tě probodnul. Ublížil ti!" zavrčel a jeho tvář zkřivil hněv. Kde byla ta Rebekah, když ji člověk potřeboval?
"On ale chtěl ublížit tobě, abys mi už nemohl ublížit!" křikla jsem už vytočeně.
"Nikdy bych ti neublížil," zařval on.
"Znásilnil jsi mě a zabil, co je na tomhle to tvé neublížení?!" křičela jsem.
"Ale no tak, vy dva. Hádáte se, jako kdybyste byli staří manželé," zasmála se Rebekah, která stála v písku kousek od nás. KONEČNĚ!
"Já bych spíš brala už vdovu, kdybych měla na výběr z manželů nebo toho," odpověděla jsem a couvla k Rebece.
"Nepleť se do toho, Bex, tohle je mezi mnou a mou snoubenkou," odsekl Kol a sledoval mě upřeným pohledem.
"Nejsem tvoje snoubenka," zamračila jsem se.
"Ale ano, jsi!" zavrčel výhružně.
"Tvůj prsten jsem zahodila hned po té, co jsem utekla," řekla jsem mu a on zařval a vrhl se na mě. Vykřikla jsem a upíří rychlostí se přemístila za Beku.
"Eleno, okamžitě sem pojď!" zavrčel a vydal se k nám.
"Já ti říkala, že pláž je rozhodně špatné místo," zamumlala jsem k Rebece.
"Prostě ho jen zabav," zašeptala, než zmizela. No to tedy děkuju!
"Víš, jsi prostě jen idiot, jestli sis někdy myslel, že bych k tobě mohla něco cítit," zavrčela jsem a rozhlížela se, kam bych mohla zmizet.
"Jednou mě budeš milovat," přitiskl se ke mně, když mě upíří rychlostí natiskl na skalisko, co tu bylo na pláži.
"Pleteš se," zašeptala jsem a pozorovala ho.
"Nepletu," zavrčel a dravě mě políbil. Bouchala jsem do jeho hrudi, ale on nepřestával, jen se na mě ještě víc natiskl, takže mi zamezil pohyb na minimum.
"Hej, bratříčku. Tohle se nedělá, když dáma zájem nemá," ozvalo se za Kolem a on sebou trhl, když se zhroutil k zemi se zlomeným vazem.
"To nezabere na moc dlouho," zašeptala jsem a koukla na ni.
"To nezabere, ale co mám dělat? Dýky si schoval Nik," zamračila se a vedla mě k našim věcem.
Současnost, USA, New Orleans
"Ne, to neumíš, prostě musíme zmizet, než-" zachrčel a já se zarazila. Podívala jsem se na něj vyplašeně a zůstala zírat. Stál tam Kol, ruku v hrudi Enza, který popadal bolestí dech. Kol se ušklíbl a uslyšela, jak ruka v Enzově hrudníku sebou hnula. Otřásla jsem se, nelíbilo se mi to.
"Než co, Enzo?" usmíval se můj stvořitel a já se kousla do rtu. "Nebo ty Eleno? Copak asi chtěl říct?" zasmál se a vyndal ruku z Enzova hrudníku, překvapivě ho nechal žít.
Sledovala jsem ho, jak si vzal kapesník a otíral si krev z ruky.
"Tak co? Chyběl jsem vám?" mrknul a já zbledla tak, že jsem mohla konkurovat duchovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama