You Are Mine ► 7. Kapitola

29. dubna 2016 v 8:08 | Tew* |  You Are Mine
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní pár: Kol/Elena/Enzo
Další páry: Zatím žádné
Hl. postavy: Elena, Kol, Enzo, další časem
Vedlejší postavy: Časem
Anotace: Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, která slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co se však stane, když si nebude dávat pozor? Napíše se tak její budoucnost, ve které utíká před majetnickým upírem, který věří v lásku na první pohled a nehodlá se jí vzdát.
Tew*: Snad se bude líbit. :)

Současnost, USA, New Orleans

Dívala jsem se na Enza, který pozorně studoval mou maličkost. Bylo to zvláštní.
"Proč jsi mě zachránil?" šeptla jsem svou otázku a pozorovala ho. Držel v ruce skleničku s bourbonem a lehce s ní kroužil. Jeho oči však nikdy neopustily mě. To se bál, že ho zabiju nebo co?
"Proč bych nemohl? Prostě jsem to udělal," zamračil se a vstal, přešel k oknu a díval se z něj. Pozorovala jsem jeho záda a odraz ve skle. Měl přízvuk, ale nemohla jsem určit odkud přesně. Byl pohledný a byl mi.. já nevím, povědomý? Nevím proč, ale bylo to, jako kdybych ho znala.
"Enzo?" zašeptala jsem a postavila se, opatrně jsem se vydala k němu a viděla, jak ztuhnul.
"Co?" zamumlal a já se kousla do rtu.
"Zachránil jsi mě poprvé nebo ti vděčím za svůj život už dvakrát?" zeptala jsem se tiše.
"Co tím myslíš?" otočil se ke mně a odložil sklenku.
"Byl jsi to ty, kdo překazil Kolovi jeho plán v Římě?" nedalo mi se nezeptat.
"Pamatuješ si to?" zeptal se a prohlížel si mě od hlavy k patě.
"Jsi něco jako můj strážný anděl nebo... proč jsi mě už dvakrát zachránil?" dívala jsem se na něj.
Enzo nerozhodně popošel ke mně a zatnul ruce v pěst, jako kdyby bojoval sám se sebou. Co mi neříkal?
"Ne, jen ti dlužím," zavrčel a šel si dolít pití.
"Co mi neříkáš?" dívala jsem se na jeho záda.
"Kol mě proměnil šest let před tebou," řekl pak a opíral se o kuchyňskou linku. Zarazila jsem se uprostřed pohybu a jen ho sledovala. Kol ho proměnil? Co teď?
"A dál?" šeptla jsem, nevím proč, ale potřebovala jsem slyšet jeho příběh.
"Žil jsem v Anglii, byl jsem synem farmáře a měl jsem jistou budoucnost, že budu pokračovat v jeho stopách..." zašeptal a já k němu opatrně přistoupila a položila ruku na jeho záda a jemně je třela v konejšivém gestu.
"Pokračuj, prosím," zašeptala jsem. A tak Enzo pokračoval...
Enzův příběh z jeho pohledu... rok 1614, Anglie
Byl krásný den, zrovna nepršelo a ani se na nebi nebojevily žádné šedivé mraky. Slunce hřálo a osvětlovalo celou Anglii.
Vyšel jsem z našeho malého domu a šel do stodoly, abych si vzal hrábě. Můj otec už od časného rána pracoval na louce a obracel seno, aby se pořádně usušilo. Matka nám vařila oběd a já jsem se postaral o naše zvířata. Teď jsem ale chtěl pomoct ještě otci.
Vzal jsem si vše potřebné a vydal se na louku za ním, kde pobíhala i moje malá sestra a zpívala si. Ještě nepracovala, rodiče i já jsme ji rozmazlovali, ale i tak byla kouzelná a my ji milovali. Sestřička, Emily, si zpívala a tančila. Smála se i občas a já ji zbožňoval ještě víc. Moc jsem pro ni chtěl, aby měla dobrý život a rodinu. Děti, mé neteře a synovce, které bych rozmazloval stejně jako ji.
"Dobré poledne, tati, Emily," pozdravil jsem s úsměvem a už jsem pomáhal.
"Lorenzo, jsem rád, že mi s tím pomůžeš. Už máš jinak vše hotové?" zeptal se mne můj otec a pracoval, občas zkontroloval mou sestru.
"Ano, zvířata jsem nakrmil a nechal je i pást se chvíli. Vše jako každý den," kývnul jsem a pracoval.
"Enzo! Koukej, motýl!" přiběhla ke mně má sestra, která měla na dlani motýlka a usmívala se jako sluníčko. Její zlaté vlasy zářily na slunci a modré oči jí jiskřily radostí. Těžko věřit, že mé sestře bylo už sedm let.
"Je krásný," kývl jsem a sledoval jsem motýla odletět.
"Nesahala jsem na něj jinak, abych mu neublížila, jak jsi mě učil, Enzo," řekla a usmívala se.
"Jsi moje malá šikulka," pocuchal jsem jí vlásky a začal znovu pracovat.
"Budeme si pak hrát?" ptala se zvědavě a tančila kolem mě a otce.
"Jak si přeješ," usmál jsem se. "Po obědě si s tebou budu hrát," řekl jsem jí a ona nadšeně vypískla a utíkala domů, aby to řekla matce. Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou, moje malá sestra.
"Zbožňuje tě," řekl mi otec a kouknul se na mě. Usmíval se.
"A já ji, tati," přisvědčil jsem.
"To je moc dobře, jednoho dne budete mít totiž jen jeden druhého," řekl mi a pracovali jsme dál.
***
Stmívalo se, když jsme šli se sestrou z louky domů. Hráli jsme na babu a schovávanou. Vždy vyhrála. Držel jsem ji za ruku a nechával ji poskakovat, protože měla energii ještě za nás oba.
Uslyšel jsem v tu dobu koně a jízdu kočáru. Podíval jsem se na cestu kousek od domu a zastavil se.
"Děje se něco, Enzo?" zeptala se a já si ji vzal do náruče.
"Ne, nic," políbil jsem ji do vlasů a šel s ní k domu, když kočár zastavil přímo před domem a asi čtyři muži, co byli na koních za ním, se vydali k domu.
"Kdo jsou ti páni?" ptala se tiše Emily a dívala se stejným směrem jako já.
"Asi zabloudili," řekl jsem, i když jsem se stále nehnul z našeho místa. Stáli jsme kousek od keře, díky kterému jsme sice viděli na dům, ale na nás vidět nebylo.
"Tak proč nejdeme dolů a nepomůžeme jim?" koukla na mě moje malá sestra a já ji k sobě více přivinul.
"Radši počkáme tady," zamumlal jsem jí do vlasů a koukal se, jak z kočáru vystoupil tajemný muž, oblečený v oblečení pro šlechtice.
Ten muž šel rozhodným krokem k domu, než zaklepal na dveře. Chvíli se nic nedělo, než se dveře otevřely a ozářily jejich tmavé siluety světlem svíček. Neslyšel jsem, co si říkal s mým otcem, ale on pak vyšel z domu a vedl je k naší studni. Nejspíš opravdu zabloudili a potřebovali pití pro sebe a koně.
Odhodlal jsem se tedy a šel s mou sestrou dolů.
Ten muž vzhlédl, i když jsme byli dost daleko aby nás slyšel, ale podíval se na nás a usmíval se.
"Dobrý večer," pozdravil jsem a držel u sebe mou malou sestru.
"Dobrý den," pozdravila i ona slušně a držela se mě.
"Zdravím, omlouváme se, že rušíme, ale jedeme dlouho a neměli jsme dostatečné zásoby vody, tak potřebujeme využít tu vaši a napojit naše koně," řekl nám ten muž a sledoval nás.
"V pořádku, pane. Tohle je můj syn a moje dcerka. Lorenzo a Emily," představil nás otec.
"Kol Mikaelson," pokývl ten muž hlavou na pozdrav.
"Těší mne," zamračil jsem se, neměl jsem rád cizince.
"Máte pěkný provázek," řekla moje sestra a já na ni zmateně kouknul, ale ona už slezla ode mě na nožky a v klidu přešla k tomu muži a poklepala na jho řetízek, který byl zlatý a vedl nejspíš k hodinkám.
"To jsou moje kapesní hodinky," dřepl si k ní a vytáhl je. Podal jí zlaté hodinky, aby se na ně podívala. Emily je opatrně obracela v dlaních.
"Jsou moc hezké," řekla. "Na co jsou?" pozorovala ho a on se usmíval.
"Ukazují mi čas," mrknul na ni a pak ji pocuchal ve vláscích. "Líbíš se mi, maličká," mrknul a pak vzhlédl ke mně. "Chci vás dva na svém panství," řekl pak a já se zamračil.
"Ne, my jsme šťastní tam, kde jsme," vzal jsem si svou sestru do náruče a kouknul na otce, který podával vědro těm mužům.
"To je škoda," postavil se Kol a přešel k mému otci a než jsem mohl jen něco říct, naklonil se a zakousl se mému otci do krku. Moje sestra vykřikla, zatímco já na to jen zíral.
"Uteč domů za maminkou, rychle!" řekl jsem jí a nechal ji utéct do domu, kde jsem slyšel její pláč a pak jsem odtáhnul Kola od mého otce a praštil ho.
"Jsi odhodlaný, to se mi líbí," zasmál se a jen mi ukázal tvář upíra. Nikdy jsem si nemyslel, že existují, ale tady to bylo... stál přímo přede mnou.
"Vypadněte," zavrčel jsem bojovně a podíval se na otce, který si tiskl slabě ruku k ráně. To nemohl vydržet, bylo tu moc krve.
"Dám ti návrh," řekl mi pak Kol klidně a otíral si kapesníkem tvář od krve. "Zachráním tvému otci život a ušetřím tvou matku a sestru. Budou tu žít v klidu a míru... bez tebe. Ty pojedeš se mnou a staneš se jedním z mých lidí," nabídl mi a já kouknul na otce.
"Když ho vyléčíte a neohrozíte mou rodinu, tak ano," sledoval jsem ho a on kývnul, pak si rozkousnul zápěstí a přiložil ho otcovi ke rtům. Ten se snažil bránit, ale já jen koukal na ránu, která se uzavírala. Žil. To mi stačilo, abych mu věřil.
"Budou si pamatovat vše, co se tu stalo, jen aby věděli, že jsi je zachránil a oni o tebe přišli... a už tě neuvidí," zasmál se a pak se rozešel ke kočáru, zatímco mě chytli dva jeho kumpáni a táhli mě za ním, i když jsem se bránil. Ohlédl jsem se, jak z domu vyběhla má sestra a za ní matka, jak moje malá sestra křičela, abych se vrátil, aby mě jí vrátili.A otec je obě objal. Koukal za mnou stejně jako ony. V očích jsem viděl lásku a hrdost, ale také bolest. A to byl můj poslední pohled na mou rodinu.
Strčili mě do kočáru ke Kolovi, který tam v poklidu seděl a sledoval mě.
"Neboj se, tenhle život si užiješ," řekl mi jen a kočár vyjel, přemýšlel jsem, jak ho zabít, jak se dostat zpět ke své rodině. Všechny tyhle myšlenky mi vířily v hlavě.
Podíval jsem se zpět na něj, když se on ušklíbl a znovu vypadal jako upír. Vrhl se na mě a začal sát mou krev. Z hrdla se mi vydralo bolestné zaskuhrání, než jsem ztratil vědomí...
Současnost, USA, New Orleans - pohled Eleny

Sledovala jsem Enza, jak se mu zatínala čelist. Slyšet celý ten příběh, to bylo něco, co jsem chápala. Obětoval se pro svou rodinu, zachránil jim životy, ale ztratil je.
"Je mi to moc líto, Enzo," zašeptala jsem a pozorovala ho.
"Díky," zavrčel a pak se ke mně otočil čelem, "důvod, proč ti to říkám, je to, abys věděla, že Kola nenávidím, ale sloužil jsem mu několik let, než jsem se zbavil jeho vlivu," řekl mi a já ho zmateně sledovala.
"Ovládal tě?" zeptala jsem se ho a on přikývl.
"Vydíral mě stále mou rodinou, když jsme byli v Bulharsku roku 1620," zašeptal a já zpozorněla.
"Ta kápě..." došlo mi to.
"Ano, byl jsem to já, kdo zapálil dům tvého otce a odsoudil ho tak k úplné smrti," odpověděl mi a já úplně cítila, jak mi zaškobrtnul dech a mé srdce se zastavilo. Zalapala jsem po dechu a zavrtěla odmítavě hlavou. Tekly mi slzy, když jsem si vzpomněla na okamžik smrti mého otce a muže v kápi spolu s Jonathanem, jak vešli do domu, když mě Kol tahal ven a zapálili to tam. Zabili mého otce úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama