You Are Mine ► 10. Kapitola

29. dubna 2016 v 8:13 | Tew* |  You Are Mine
Téma: The Vampire Diaries
Hlavní pár: Kol/Elena/Enzo
Další páry: Zatím žádné
Hl. postavy: Elena, Kol, Enzo, další časem
Vedlejší postavy: Časem
Anotace: Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, která slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co se však stane, když si nebude dávat pozor? Napíše se tak její budoucnost, ve které utíká před majetnickým upírem, který věří v lásku na první pohled a nehodlá se jí vzdát.
Tew*: Snad se bude líbit. :)

Současnost, USA, New Orleans
Vykřikla jsem společně s Emily, když se ozval další ohlušující výstřel a poslal k zemi dalšího upíra, tentokrát mrtvého, protože Enzo trefil srdce dřevěným nábojem.
"Pryč, rychle!" zakřičel na nás a znovu střílel po upírech, kteří padali k zemi i přes snahu se kulkám vyhnout.
"Pojď," chytla jsem Emily a utíkala s ní pryč. Slyšela jsem spadnout zbraň a Enzo byl hned u nás. Běžel s námi.
"Jsou nám v patách, ale už jen tři," řekl a zastavili jsme se v odlehlé uličce mezi domy.
"Ale Kol se co nevidět probere... netrefil jsi ho přece do srdce," šeptla jsem.
"To je pravda, ale musí nám to prostě stačit na to, abychom utekli do jednoho domu," řekl Enzo a chytil jednu dřevěnou paletu, kterou rozlámal na kousky.
"Do jakého domu?" zeptala jsem se hned zmateně.
"Znáš to, Původní hybrid, myslím, že jsi se s ním už potkala," mrknul a já zrudla. Takže Klaus je tady?
"Zabijou nás?" zeptala se tiše Emily, která byla do této chvíle tiše až na vzlyky a výkřiky.
"Ne, nezabijou," uklidňovala jsem ji hned a pohladila ji po vlasech. Zachytila jsem Enzův pohled. Byl se směsicí něhy, vděku a něčeho dalšího, co jsem nedokázala identifikovat.
"Bude to v pořádku, Emily. Už jsem u tebe a ochráním tě," zašeptal a podal nám kůly z té dřevěné palety. Vyčkávali jsme na upíry, co se měli každou chvíli ukázat.
"Ale, ale, ale... někdo mi zabral oblíbenou uličku na pití," ozvalo se nám za zády a všichni jsme se prudce otočili a zírali na Klause, který za sebou měl minimálně dvacet hybridů. "Ahoj, Eleno," usmál se a mrknul. Začervenala jsem se ještě víc.
"Konečně, dal sis na čas a nás málem zabili," zavrčel Enzo a přešel k nám, vzal nás za ruce a vedl ke Klausovi.
"Musel jsem to pro dramatičnost trochu oddálit, ale vedl sis dobře s tou pistolí. Dřevěné kulky, ten nápad se mi líbí," upravil si koženou bundu a pozoroval všechny.
"Kdo je to?" zašeptala mi Emily do ucha a já se pousmála.
"Klaus Mikaelson, pomoc pro všechny případy," usmála jsem se a objala ho. "Ahoj, Klausi. Ráda tě zase vidím," dala jsem mu pusu na tvář a oddálila se. Sledoval mě přimhouřenýma očima a usmíval se.
"To já tebe taky. Promiň, nebyl čas na to ti zavolat, tvořil jsem," pokrčil rameny.
"A co tentokrát? Hybridy nebo tvé umění?" zasmála jsem se a sledovala jeho rty škubat v úsměvu.
"Máš bod," mrkl. "A ty budeš Emily," kouknul na vyděšenou upírku, která se schovávala za mnou a Enzem.
"Přestaň, bojí se tě," odsekl její starší bratr a schoval si ji víc za sebe.
"Takže, na co ještě čekáme?" prohodil tedy Klaus a promnul si ruce. "Mám hlad, ještě jsem si nedal večeři," zasmál se.
"Čekáte na mě, bratříčku. Na to, abyste mi vydali to, co je mé," řekl Kol, který kráčel spolu se zbylými upíry z druhé strany, z té, kterou jsme přišli.
"A to je co? U tebe si nikdy nejsem jistý, protože tě zaujme ledascos a pak je všechno tvoje," odpověděl klidně Klaus a stáhnul mě za sebe. Enzo s Emily přešli ke mně taky a pak jsme se octli skrytí uprostřed hybridů.
"Elenu, mou snoubenku, co asi jiného!" zavrčel Kol a šel dál k nám. "A možná toho Enza, chci ho vykuchat za tu ránu do hlavy," dodal jen tak. Vyplašeně jsem chytila Lorenza za ruku a ani o tom moc nepřemýšlela. Prostě jsem ho nechtěla pustit na smrt. A ucítila jsem i mírný tlak jeho sevření, když upevnil svou ruku v mojí.
"Promiň, ta tu není. Ani jsem nevěděl, že jsi zasnoubený, gratuluju," usmál se Klaus, který chtěl asi vyprovokovat bratra do nepříčetnosti. Ach, ti chlapi.
"Neštvi mě, Klausi," křiknul Kol.
"Neštvu, jen říkám, že tu tvá snoubenka není, je tu jen moje manželka a její dva přátelé."
"Manže-, co?" Vykřikl Kol spolu se mnou a Enzem.
"No ano, ale lásko, copak si to nepamatuješ? Před dvaceti lety ve Vegas," zasmál se Klaus a já jen mrkala a mrkala. Co to řekl?
Rok 1995, USA, Las Vegas
"Já jsem tak opilá!" hihňala jsem se jako nějaká pitomá středoškolačka a objímala Klause jednou rukou, zatímco v druhé jsem držela šampaňské. "Ty jsi taky opilý?" zeptala jsem se zvědavostí dítěte ze školky.
"Méně než ty," smál se Klaus a hladil mě po těle.
Jedna z našich letmých schůzek, kdy jsme se potřebovali navzájem... podrbat. Jasně, podrbat. To je to, oč tu běží. Tentokrát jsme byli ve Vegas a obcházeli klub za klubem, bar za barem, kasíno za kasínem. A všude šampaňské, whisky, bourbon, tequila, likéry, vína, pivo... hromada pití! A já, hodná Elenka, jsem si dala od každé něco a teď, v limuzíně, jsem usrkávala spokojeně šampaňské ze sklenky, zatímco jsem seděla Klausovi na klíně, jako kdyby byl nějaký Santa Claus.
"Hm, líbí se mi být opilá a o nic se nestarat," zasmála jsem se a políbila ho na rty.
"Taky se mi líbí, když jsi opilá, nemáš zábrany," usmíval se a sundával mi mé šaty.
"Css, nech mé šaty, pane netrpělivý, dnes nebude žádná rychlovka," zachichotala jsem se.
"Fajn, řidiči zastav!" zavolal netrpělivě a pak mě, překvapenou, vytáhl z auta.
"Co děláš?" zeptala jsem se ho zmateně.
"Něco mě napadlo," mrkl a vzal mě za ruku, vedl mě k jedné budově. Když jsme vcházeli dovnitř, došlo mi, co to bylo. Svatební kaple. Proboha.
"Co děláme ve svatební kapli?" zasmála jsem se, protože díky alkoholu mi toho moc nedocházelo.
"Bereme se," odpověděl mi jen Klaus a usmál se spokojeně.

Současnost, USA, New Orleans
Zírala jsem na Klause a drtila Enzovu ruku ve své.
"Žertuješ?" šeptla jsem zmateně.
"O tomhle se nežertuje, má paní," usmíval se a pohlédl na vytočeného Kola. Kdyby jsme byli animovaní, určitě by byl rudý a z uší mu šla pára.
"Nepamatuji si, že by se něco takového stalo," řekla jsem mu a pozorovala ho. Protočil oči.
"Byla jsi na šrot," usmál se.
"Tak na šrot jsem zase.." odmlčela jsem se, jak jsem o tom přemýšlela... "Dobře, možná byla," šeptla jsem rozpačitě.
"To snad nemyslíte vážně!" zakřičel Kol a rozešel se k nám.
"Myslím, bráško. Tak.. si běž hledat novou hračku," zamrkal Klaus a usmíval se jako neviňátko.
"Musíme si o tomhle promluvit," sykl ke mně Enzo a snažil se uvolnit ruku z mého smrtícího sevření.
"Hlavně si musím zvyknout, že jsem vdaná. Ale přísahám, že jsem o tom nevěděla," špitla jsem a podívala na něj.
"Ale ona je moje, Klausi!" trval si na svém Kol. Byl jako malé dítě.
"Pleteš se. Elena je svá. Nepatří nikomu," usmál se něžně mým směrem Klaus. Kdo by to byl do toho velkého zlého hybrida řekl, že? On uměl být něžný.
"Vždy byla moje!" křikl Kol rozzuřeně a sledoval nás.
"Ne, nebyla," oponovala jsem mu.
Klaus pokrčil rameny a najednou byl u Kola a zakousl se mu do krku. Totéž zopakoval i u Kolových upírů. Ztuhla jsem a zírala na to.
"Tohle tě nezabije, ale je ano a tebe to na chvíli odstaví z cesty, protože u sebe nemám svou dýku. Takže... se měj, bratře," řekl Klaus, pak se vydal zpět k nám a všichni jsme se rozešli městem pryč. Byla jsem zmatená, překvapená a nejistá ohledně budoucnosti. Co se mnou, Enzem a Emily bude teď?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama