Time For Romance ► Peter and Lydia

23. dubna 2016 v 21:23 | Tew* |  Short Stories by Tew*
Téma: Teen Wolf
Pár: Peter & Lydia
Hl. postavy: Peter, Lydia
Vedlejší postavy: Stiles, Derek, Scott
Anotace: Peter a Lydia jsou "spolu" už nějaký ten pátek. Lydia se však ve škole dozvídá od Stilese, že Derek zjistil to, že Peter se s někým stýká. Bude se Lydia bát odhalení?
Tew*: Musím říct, že se mi líbí představa páru Peter a Lydia. :) Tato jednorázovka navazuje na konec třetí série, ale Dereka nikdo neunesl. :) Je to pokračování jednorázovky Bad Romance. Snad se bude líbit. :)
Btw, omlouvám se, že přidávám tak pozdě, ale dříve to nešlo. :)

"Představ si, co jsem slyšel," opřel se vedle mě o skříňky Stiles, když jsem si uklízela učebnice.
"Co jsi slyšel?" zeptala jsem se rezignovaně, protože jinak bych se od skříněk nedostala. Zavřela jsem tu svou a podívala jsem se na Stilese. Svého kamaráda. Teď.
"Derek zjistil, že Peter často mizí," řekl mi a já pozdvihla obočí.
"A to mám slyšet proč?" pozorovala jsem ho.
"Prý mizí za nějakou holkou, to by mě zajímalo, kdo je tak blbej, aby se spustil s Peterem," zasmál se a já sebou škubla. A sakra. Možná, že jeden den to nebyl, když jsem byla s Peterem. Možná to bylo skoro pořád, skoro každý den. Nesuďte, prostě je potřeba upustit trochu páry a... nebo je to s ním fakticky skvělý. Nejspíš obojí.
"Vážně? A co s tím?" zamumlala jsem a rozešla se chodbou, s usmáním jsem poslouchala zvuk svých vysokých podpatků, který se rozléhal chodbou a kluci se za mnou otáčeli. Bylo fajn vědět, že o mně ještě stojí.
"No ale opravdu, on někoho má, no řekni mi, vždyť ji nečeká nic dobrého. S Peterem nečeká nikoho nic dobrého," zamračil se a šel vedle mě.
"Stilesi, já tohle slyšet vážně nepotřebuju, dobře?" zastavila jsem a podívala se na něj. "Je mi to totiž opravdu jedno, mám hodinu, takže půjdu do učebny," rozhodla jsem a šla rychle od něj, rukou jsem si přidržovala tašku na rameni a nekoukala kolem sebe. Bože, co to provádím? Co když mě s ním někdo poznal? Co když ucítil Derek na něm můj parfém?
"Mám tě," ozvalo se, než mě někdo chytil za paži a já byla s vypísknutím vtažena do prázdného kabinetu. Podívala jsem se na toho, kdo za to mohl a mělo mi to být hned jasné.
"Petere," zamračila jsem se.
"Je ti to jedno, vážně?" ušklíbl se a sledoval mě. Takže tu byl celou dobu a poslouchal mou konverzaci se Stilesem? To jako vážně? Založila jsem si paže na prsou a podívala se na něj.
"V tom případě jsi i slyšel, že mám hodinu," odpověděla jsem mu místo toho.
"No, ta hodina je zrušená, učitel se musí nejdříve zabydlet ve svém kabinetu," usmíval se na mě a opřel si ruce o stěnu vedle mé hlavy.
"Cože?" zašeptala jsem.
"Slyšela jsi, učitel si musí uspořádat věci v kabinetu," culil se jako pako.
"Ne," zavrtěla jsem odmítavě hlavou, tohle se nedělo, nemohlo.
"Ale ano, jsem nový učitel angličtiny," zasmál se a já cítila jak blednu. Tohle se nemělo dít.
"Proč?" zaskřehotala jsem, jak mě opouštěl hlas.
"No, učitelé na téhle škole mizí jako na běžícím pásu, tak jsem to vzal já. Jsem na to dost chytrý, neboj," mrknul a sklonil se ke mně.
"V tom případě se mě už nedotýkej, jsi můj učitel," přitiskla jsem se víc ke zdi. "Pane bože! Nikdy jsem nemyslela, že to řeknu zrovna s tebou," zavrtěla jsem hlavou.
"Ale Lydie, nedělej teď, že mě nechceš, když oba víme, že po sobě šílíme," zavrčel a chytil mě za boky.
"Jsi namyšlenec," řekla jsem mu.
"A ty lžeš sama sobě, kdo je na tom hůř?" pozdvihl obočí.
"Ty," odsekla jsem a pozorovala ho.
"Jasně," smál se a držel mě. Sledovala jsem ho a pousmála se, musela jsem uznat, že měl pěkný úsměv a velmi sexy smích. Lydie?! Tady tvůj mozek! Zpátky na zem! Hlásilo ve mně.
"Musím jít, Petere," zamumlala jsem a dala své ruce na jeho, abych je sundala z mých boků, ale jen mě chytil víc a posadil na stůl, který zatím stále byl prázdný.
"Máš volnou hodinu, to stihneme i dvě čísla," mrkl a hladil mě po holých stehnech.
"Zbláznil ses?" zasyčela jsem, i když jsem se zachvěla při jeho doteku, moje tělo bylo rozhodnuté s ním prohrát tuhle bitvu.
"Ne, nezbláznil. Ty snad ano?" usmál se a hladil mou pokožku dál. Sakra, byl vážně dobrý v odvádění pozornosti od jeho řečí.
"Samozřejmě, že ne, jsem chytrá," zavrněla jsem, když začal oždibovat můj krk pomocí svých rtů.
"To přece ví každý, že?" zasmál se a já měla díky jeho dechu husí kůži.
"Ano, to ví," šeptla jsem.
"To je moc dobře," políbil mě vášnivě na rty a já ho objala rukama kolem krku.
"Co vlastně chceš, Petere?" zašeptala jsem mu do rtů a pohlédla na něj konečně.
"Není to zřejmé?" protočil oči, jako kdybych byla natvrdlá.
"Ne, to není," zamračila jsem se na něj a měla chuť na něj ještě vypláznout jazyk jako nějaké dítě.
"Fajn, tak co podle tebe asi chci?" odtáhnul se a sledoval mě.
"Překvapit," zamručela jsem.
"Ne, ty blázne, chci tebe. Proč jinak bych s tebou trávil svůj čas skoro pořád?" zavrčel a já jen na něj zůstala zírat.
"Mmm..." vyšlo ze mě jen, jelikož jsem nevěděla co říct. Koukala jsem na něj dost šokovaně, což on shledával zábavným, protože mu cukaly koutky.
"A to měla být jaká odpověď?" pozdvihl jedno obočí a já se zamračila. Proč to sakra všichni uměli a já ne?
"No... mmm..." začala jsem, sakra, co jsem chtěla vlastně říct?
"Ano?" usmíval se a já zavrčela. Namyšlenec.
"Troubo," vyšlo ze mě jen a on na mě párkrát zmateně zamrkal, nejspíš to vážně nečekal.
"Co?" zeptal se pak a já se usmála.
"Slyšel jsi, řekla jsem ti troubo," culila jsem se spokojeně.
"Tak za tohle bude trest," přimhouřil na mě oči a než jsem stačila něco odseknout, jeho šikovné prsty začaly bloudit po mém těle. Začal mě lechtat. Vypískla jsem a rozesmála se.
"Petere, nech toho!" vrtěla jsem se jako žížala a snažila se ho odstrčit, ale jen jsem se smála ještě víc, jak mě lechtal dál.
"Takže, co chceš ty, Lydie?" přestal mě lechtat a chytnul mě za boky znovu.
"Hm..." zamyslela jsem se, zatímco jsem si položila ruce na jeho hruď. "Asi bych chtěla i možná tebe, ale jak si můžu být jistá, že se nezblázníš a nebudeš chtít všechny zabít?" podívala jsem se na něj tázavě.
"To bude tvůj úkol," řekl klidně. "Zůstat se mnou a tak mi zabránit se zbláznit," pokrčil rameny, jako kdyby to bylo to nejlehčí na světě.
"Jistě, pane, ale jak to chcete zařídit, když teď jste učitel a ten nemůže mít nic se studentkou?" dívala jsem se na něj s úsměvem a jemu úsměv okamžitě spadnul.
"Sakra, toby bylo fakt hrozný, kdybych to nepromyslel dřív, že?" usmál se pak znovu a já přimhouřila oči.
"Co tím myslíš?" zeptala jsem se ho.
"Jen to, že dokud budeš studovat, udržíme to v tajnosti a pak? Pak se jakoby dáme dohromady," usmíval se a pak mě políbil. Zavrněla jsem mu do rtu, neschopná námitek a jen jsem se k němu přivinula blíž.
"Skvěle, to máme ale ještě hromadu času," zamručela jsem mu do rtů a oplácela mu polibky, zatímco jeho ruce bloudily znovu po mém těle, ale tentokrát mě chtěl svléknout.
"Uteče to rychle," zavrčel a začal mě líbat na krku, otevřela jsem oči a ztuhla. Ve dveřích stál Derek a za ním Scott a Stiles.
"No... tohle jsem fakt nečekal," prohlásil pak Derek a Peter se jen líně narovnal a otočil se k nim.
"To nikdo," řekl Stiles a zamračil se na mě. Já na něj vyplázla jazyk, neudržela jsem se.
"Co teď?" špitla jsem.
"No, moc nám to v tajnosti udržet nejde," prohlásil Peter klidně a já se kousla do rtu.
Tohle bude na hodně dlouhé vysvětlování. Co asi řeknou na to, že to trvá už pár týdnů? Jejda...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama