The Immortal Passion ► 5. Kapitola

28. dubna 2016 v 20:31 | Ellie |  The Immortal Passion
Téma: TVD/vlastní tvorba
Postavy: Lara, Elijah, Klaus, Kol, Jocelyn, Scarlett, Esther, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Elijah/Scarlett, Klaus/Jocelyn, Kol/Olivia
Anotace: Lara, mladá a krásná dívka jednoho dne na plese potká tajemného Elijaha. Oba dva to k sobě táhne jako magnety. Začnou si tedy užívat společné chvíle a více se sbližují. Jejich štěstí však nebude mít dlouhé trvání. Do všeho se vloží nejen Esther, která má s dívkou své vlastní plány, ale i Klaus, který začne žárlit na bratrovo štěstí. S pomocí své čarodějky se je snaží rozdělit, ale marně. I když Lara vypadá jako křehká dívka, jen tak se nedá. A tak tedy Klaus přistoupí k jinému plánu. Do všeho zapojí i upírku Scarlett, která si začne na Elijaha dělat nárok. Lara a Scar svedou boj, kde vítěz je však jasný. Ale co se zdá jako naprostý konec, je jen začátkem dlouhé a strastiplné cesty za krutou pomstou a hlavně, za pravou láskou plnou vášně.
Poznámka: Elijah pozve Laru do sídla na večeři. Jak nakonec celý večer dopadne?



Kapitola pátá

Společná večeře


Tak jsem zase zůstal v domě úplně sám. Pořád mi hlavou vrtal nápad na společnou večeři, který Klaus navrhl. Na jednu stranu bych jí rad představil své rodině, ale to by v ní neměl být Klaus. Toho jsem se nejvíce bál. Nikdo nikdy nevěděl, co má od něj čekat. Celou dobu nám vždy měl pro sebe. Pamatuji si, jak zacházel s nápadníky naší sestry, nechtěl jsem to riskovat. Chtěl jsem nebo vlastně přál jsem si, aby se změnil. Ale marně. On už se nikdy nezmění. Asi jsem to s ním už vzdal. Ne asi, ale určitě. Můj bratr si pořád myslí, že budu sdílet jeho velkolepé plány. Ale o to já nestojím a vlastně jsem nikdy ani nestál. Vždy jsem se snažil chovat tak, abych nevzbuzoval podezření a spíš být ten tajemný. A zabíjení? To jsem dělal jen, když jsem musel. Navíc to stejně byli jen obyčejní zloději a výtržníci, co si to opravdu zasloužili. Nevinného jsem zabil párkrát, ale dlouho mě to pronásledovalo. Teď už jsem dlouho nikoho nezabil. Zvlášť, když si můžu pořídit krev v krevních bankách. Chvíli jsem ještě přemýšlel o svém životě a o Klausovi, když došel domů můj mladší bratr Kol.
"Zdar kámo," mrknul a svalil se na pohovku.
"A že ses taky uráčil vrátit domů," kouknul jsem na něj.
"To víš, doma je nuda a já se raději bavím," natáhl si nohy na stůl a nasadil ten svůj typický úsměv.
"Jasně chápu," zamrmlal jsem.
"Ale ale někdo nám tu je nevrlý, budu hádat. Klaus?"
"No jiná varianta asi ani není možná," posadil jsem se naproti němu. "Zjistil, že někoho mám a chce, abych jí přivedl sem na večeři."
"No né, to jsou mi novinky, takže náš starší bratříček má ženskou, to chce oslavu," začal se smát a já se zamračil.
"Fajn fajn, už mlčím. No ale popravdě i já bych jí rád poznal, tak ji sem pozvi, neboj, pokud tu budu já a ta Klausova holka, tak si snad nic nedovolí."
"Tím si nejsem jistý, Jocelyn udělá vše, co jí Klaus řekne," povzdechl jsem.
"Ale no ták, přestaň být pořád tak upjatý a konečně žij," mrknul. "Prostě jí pozvi a uvidíš, co bude."
Chvíli jsem váhal, přemýšlel nad všemi pro a proti, no nakonec jsem vzal mobil a zavolal Laře, ta to ihned zvedla.
"Ahoj, copak je?" zeptala se.
"Ahoj krásko, mám pro tebe malý návrh. Vlastně to byl nápad mého bratra Klause. Zjistil, že někoho mám a rád by tě poznal. Mohla bys dneska přijít večer na večeři?" zeptal jsem se nervózně a čekal na odpověď, Kol mě s úsměvem pozoroval.
"Jo jasně, ráda přijdu."
"Tak já si pro tebe přijedu," řekl jsem.
"Ne nemusíš. Stačí, když mi řekneš adresu a já si to najdu," odpověděla pohotově.
"Já pro tebe dojedu rád zlato, přece tě nenechám jet samotnou."
"Mě to nevadí, vážně. Přijedu sama. A moc se na tebe těším."
"Dobře zlato," pousmál jsem se a nadiktoval jí adresu sídla.
"Děkuji a ahoj večer," řekla a zavěsila.
"Tak to by bylo. Snad všechno dopadne dobře," koukl jsem na bratra.
"Uvidíš, že jo," mrknul a odešel nahoru k sobě, zatímco já tam zůstal.
Vstal jsem, nalil jsem si sklenku výborného Bourbonu, znova si sedl a začetl se do knihy, kterou jsem si vzal z knihovny.

Lara
Tak dneska mě čekala večeře s Elijahem a jeho rodinou. Páni. Ani jsem nevěděla, jestli se mám těšit nebo se obávat. Už teď jsem se na svého Elijaha moc těšila, dokonce jsem tak trochu pozapomněla i na to podivné setkání s jeho matkou. Vím, že to možná bylo předčasné, ale zamilovala jsem se do něj a chtěla jsem s ním být. Co by se asi tak mohlo stát? A to co Esther říkala, byly jen lži a výmysly, aby nás rozdělila, o nic jiného nešlo. Tu radost jsem jí nehodlala udělat. A co se týkalo jeho bratrů, tak jsem na ně byla vážně zvědavá. Snad všechno dopadne dobře a ta nervozita mě přejde. Ještě chvíli jsem se tak nad vším rozjímala, když mě vyrušila moje kamarádka Oli.
"Ahoj moje milá, copak děláš? A jak sis užila včerejšek? Jsem zvědavá," vyhrkla hned ze sebe.
"Bylo to nádherné. Krásnější večer jsem ještě nezažila. Připravil pro mě neskutečné překvapení. A nejlepší byla společná sprcha a i noc," zašeptala jsem poslední slova a cítila, jak se červenám.
"Vy jste spolu strávili noc? A jaké to bylo?" zvědavě se vyptávala dál.
"Něžné a přitom tak vášnivé. Ani to nejde pořádně popsat slovy. Prostě báječné. On je skvělý milenec. A ráno mi připravil snídani do postele," rozzářila jsem štěstím.
"Moje milá ani nevíš, jak moc ti to závidím," usmívala se Oli.
"A víš co? Dneska jsem pozvaná na společnou večeři, kde poznám jeho bratry. Jsem zvědavá, no zároveň se trochu bojím."
"A čeho zlato?"
"Asi jsem jen nervózní, to přejde," pousmála jsem se. "A co ty, něco nového?"
"Včera jsem byla s Bonnie v baru a viděla jsem tam jednoho naprosto sladkého kluka. Jen škoda, že už jsme šli."
"Ale to zní dobře. Takže vlastně ani nevíš jeho jméno co," usmívala jsem se.
"Ne, ale byl tak sladký a ten jeho nevinný kukuč," zasnila se a já se musela začít smát.
"Jsi blázen," zamračila se, ale pak se rozesmála taky.
"Já vím, ale teď už dost o mě, co si vůbec oblékneš?"
"No přemýšlela jsem nad těmi šaty, co jsem dostala k narozeninám. Konečně mám příležitost si je vzít. Co ty na to?"
Olivie jen souhlasně přikývla a zdvihla palec nahoru. Jelikož byl ještě čas, rozhodly jsme se projít. Vyprávěla jsem ji, jak celý večer probíhal a dokonce jsem ji zmínila i ranní setkáni s Esther. Trochu jí to zarazilo, ale nakonec i ona usoudila, že nám to prostě jen nepřeje a snaží se nás za každou cenu rozdělit. Procházeli jsme se, smály se, až jsem úplně zapomněla na čas. Rychle jsem se rozloučila s kamarádkou a pádila domů. Dala jsem si sprchu, ta mě trochu vzpružila. Z šatníku jsem vytáhla šaty, které jsem si vybrala na večer. Byly to krásné krátké růžové šaty bez ramínek. Pás zdobila černá stuha s mašlí. K tomu jsem si obula černé lodičky. Vlasy jsem si nechala opět rozpuštěné. Tak se totiž nejvíc líbily Elijahovi. Koukla jsem do zrcadla a usmála se na sebe. Vypadala jsem vážně báječně. Šaty sedly jako ulité. Stačilo už jen vyrazit. Sešla jsem dolů a chystala se odejít.
"Kampak se chystáš, princezno?" zeptal se mě táta a složil si
"Jdu za… no… ehm… za přítelem na večeři," vykoktala jsem ze sebe konečně.
"Ty máš přítele? No to se podívejme. Moje holčička nám už vyrostla," řekl s úsměvem.
"Ale tati, velká jsem už dávno přece," usmála jsem se a objala ho.
"To ano, ale až teď vidím, jak krásnou holčičku jsme vychovali. Moc ti to sluší. Doufám, že je na tebe hodný, jinak ať si mě nepřeje," zažertoval.
"Neboj se, hodný je a navíc i úžasný. Tak se měj," rozloučila jsem se s otcem.
"Dávej na sebe pozor a užij si to," dodal a zavřel za mnou dveře.
Nasedla jsem do auta a rozjela se. Mí rodiče jsou skvělí. Jak máma, tak i táta. Jsou mi víc kamarády než rodiči. Mám je moc ráda a nedokážu si představit, být bez nich. Jsou moje všechno. Celý můj život mi pomáhali a ve všem podporovali. Stáli při mně vždy, když jsem to potřebovala. A to myslím i své sourozence. Miluji svou rodinu a tak to bude navždy. Cesta ubíhala a já přemýšlela o své rodině, Elijahovi, prostě o všem co mi zrovna přišlo na mysl, až jsem konečně dojela před dům. Teda spíše obrovské sídlo. Takové jsem ještě neviděla. Stále jsem seděla v autě a rozmýšlela. Ani jsem si nevšimla, že se ke mně blíží Elijah.
"Budeš tu sedět nebo půjdeš dovnitř?" zeptal se mě s úsměvem a podal mi ruku.
Chytila jsem se ho za ní a pomalu vystoupila.
"Ne nechci tady sedět, jen jsem zamyslela."
"A o čem nebo o kom?"
"Mé rodině. Než jsem sem šla, tak jsem si chvíli povídala s otcem. Máš být na mě hodný," pousmála jsem se a políbila jeho sladké rty.
Konečně. Nemohla jsem se dočkat. Pevně mě k sobě přivinul. Opět mě zaplavil pocit bezpečí.
"Chyběl jsi mi," šeptala jsem.
"Ty mě víc lásko. Jsem rád, že jsi tady. A bratru si moc nevšímej, rádi žertuje, oba" řekl Elijah a políbil mě do vlasů.
Koukla jsem na něj a darovala mu další malý polibek.
"Mimochodem, moc ti to sluší," dodal a vzal mě za ruku.
Pomalu jsme se vydali ke dveřím. Elijah je otevřel a já oněměla úžasem. Vešla jsem dovnitř. Nikdy jsem neviděla tak úžasně zařízený dům. Luxusní interiér doladěný starším nábytkem.
"Vidím, že se ti tu líbí."
"Ano, strašně moc, nemám slov," odpověděla jsem s úžasem.
"Tak to jsem moc rád," řekl další mužský hlas za mnou.
Otočila jsem se a tam stál docela sympatický blonďák. Za ním se objevila mladá dívka a odměřeně si mě prohlížela. Ze schodiště k nám pomalu scházel nějaký mladík, asi další bratr.
"Laro, tohle jsou mí bratři Kol a Klaus a ta dívka za ním je Jocelyn," představil mi ty tři.
"Tak ty musíš být ta okouzlující přítelkyně mého bratra. Rád tě poznávám Laro," řekl Klaus a políbil mi ruku jako pravý gentleman.
"Těší mě, taky tě ráda poznávám," odpověděla jsem slušně. "Vlastně váš všechny."
Měla jsem trochu strach z Jocelyn, ten její pohled byl nepříjemný. Ale nakonec se usmála a pozdravila mě.
"Musím říct bráško, že tvoje holka je fakt kus," zasmál se Kol a svůdně na ni mrknul.
Viděla jsem jak se na něj Elijah zamračil, musela jsem se pousmát.
"Jsem rád, že jsi přijala pozvání. To víš, byl jsem zvědavý. Bratr je velký tajnůstkař . A mimochodem, večeři jsem připravoval sám. Takže račte ke stolu," usmál se Klaus a zamířil do jídelny.
Jocelyn,Kol, Elijah i já jsme ho následovali. Všichni společně jsme zasedli ke stolu.
"Můžete nosit na stůl," zvolal Klaus a ihned se objevil mladík, který nám nalil červené víno.
Za mladíkem přišla mladá dívka, která před nás postavila misky s předkrmem.
"Jako první se podává krevetový salát," řekla a pak spolu s mladíkem opět odešli.
"Tak si nechte chutnat," řekl Klaus a usmál se na mě.
Po očku jsem sledovala Elijaha. Asi vycítil, že jsem trochu nervózní a chytil mě za ruku.
"Vy jste jako dvě hrdličky," mrkl na nás Kol a dal se do jídla.
I Klaus se usmál, zjevně byl v dobré náladě.
"To jsi vážně připravil sám?" zeptala jsem se po chvíli Klause.
"Popravdě jen předkrm a trochu dezert a i s tím mi pomáhala Jocelyn. A vlastně ona dělala hlavní chod," podotkl a dal si do úst další sousto. "A vůbec pověz mi něco o sobě? Jsem zvědavý," dodal.
"Ono ani není co, je mi 20 let a chodím na Whitmorskou universitu, teď ale máme nějaké volno, tak si to co nejvíce užívám. Než se dodělá rekonstrukce mého malého bytu, tak bydlím u rodičů a jinak popravdě toho vážně moc není. Jsem jen obyčejná holka," usmála jsem se a napila se vína.
"Obyčejná holka, která očarovala mého bratra. Zajímalo by mě, jak se ti to povedlo. Můj bratr je… no, jak bych to řekl…stydlivý gentleman, kterého moc ženy nezajímají. Teda zajímají, ale už žádnou dlouho neměl," pokračoval Klaus s úsměvem.
"Mohl bys prosím nechat těch blbých keců?" pronesl Elijah.
"No tak nečerti se bratříčku, jen se slušně ptám," odpověděl mu Klaus.
Všichni jsme dojedli, dokonce i Jocelyn, která zatím stále seděla tiše jako myška a pozorovala nás. Klaus opět zavolal mladíka, který nám odnesl prázdné misky, a zároveň přišla dívka, která podávala hlavní chod.
"Tak mojí milí, tohle hlavní jídlo je výtvor naši milé Jocelyn. Grilovaný losos se zelenými fazolkami a bramborovou kaší. Dobrou chuť," prohlásil Klaus a dal se do jídla.
Ochutnala jsem první sousto. Bylo to báječné. Jídlo se rozplývalo na jazyku.
"Je to výborné, jsi dobrá kuchařka Jocelyn," pochválila jsem ji a usmála se.
Chtěla jsem si z ní udělat svou přítelkyni, ale jako by byla z kamene. Sotva si mě všimla.
"Děkuji, jsem ráda, že vám chutná," řekla tiše a opět se věnovala jídlu.
"Ehm, chtěla jsem se zeptat. No jen nevím jak. Ehm… Ty a Jocelyn… vy jste pár?" zeptala jsem se opatrně a Kol se najednou rozesmál.
Měla jsem strach z toho, jak zareagují. Jocelyn přestala jíst a zaraženě se na mě podívala. Jen Klaus se začal taky smát na celé kolo.
"My dva nejsme žáden pár a ani nebudem. Jsme jen přátelé, dobří přátelé."
Jocelyn se na něj smutně podívala a pak sklopila hlavu. Pochopila jsem hned co se děje. Ona ho miluje, ale on jí zřejmě ne. Chudák, začalo mi jí být líto. Klaus se stále usmíval a ani si neuvědomil, že tím co právě řekl, jí hodně ublížil. Elijah se na nás všechny podíval, pak vzal sklenku s vínem a pozdvihl jí.
"Rád bych připil na dnešní večer," řekl, rychle přešel na jiné téma.
I my jsme pozvedli své sklenky a přiťukli si. Po očku jsem sledovala Elijaha. Měla jsem chuť obejmout ho a hlavně políbit. Vypadal tak dokonale. Všiml si toho a mrknul na mě.
"Tak co vůbec děláš? Myslím práci," zeptala jsem se po chvíli Klause.
"Miluji umění. Sám rád maluji, takže se soustřeďuji spíše na práci s uměním. Jinak nic zajímavého," vysvětlil mi.
"A co děláš ty?" zeptala jsem se na oplátku Jocelyn.
Chtěla jsem jí trochu přimět k hovoru. Stále tam jen tak tiše seděla.
"Já jsem Klausova pravá ruka. Pomáhám mu s různými projekty," odpověděla a pokusila se o nepatrný úsměv.
Úsměv jsem jí hned oplatila, myslela jsem si, že konečně trochu pookřeje. Vypadala jako fajn holka. Možná. Ale spletla jsem se. Úsměv ji ihned zmizel a ona opět nasadila svou kamennou tvář. Člověk se v ní asi moc nevyzná.
"A mě se nezeptáš, krásko?" mrknul Kol.
"A na co by se měla ptát, jsi jen flákač. Věčně se jen opíjíš a taháš s holkami po barech," ozval se Elijah a napil se.
"Ale no tak, proč me shazuješ tady před slečnou," zamračil se nejmladší z nich.
"Zklapni Kole," dodal Klaus. "Musím říct, milý bratře, že jsi mě mile překvapil. Tvoje holka je vážně kus," mrknul na Elijaha.
"Děkuji. Ale překvapil jsi spíš ty mě. Nečekal jsem, že připravíš tak skvělou večeři a vůbec celý večer," můj milovaný se na mě podíval a usmál se.
"A to není všechno, ještě nás čeká dezert," řekl Klaus a opět se pousmál.
Opět přišel mladík, který nám podával jídlo. Sklidil prázdné talíře. Jen co je odnesl, postavila před nás mladá dívka Sundae - zmrzlinový pohár. Vypadal lákavě.
"Mňam… je vážně dobrý," pochválila jsem Klausův výběr dezertu.
"To ano, ale já znám lepší," dodal a jeho tvář se změnila.
Oči se mu zalily krví a kolem nich naskákaly červené žilky. Přední špičáky se mu prodloužily. Jako by ani nebyl člověk. Rychlostí blesku se ke mně přiblížil. Vší silou mě chytil a zakousl se mi do krku. Příšerně to bolelo. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Cítila jsem, jak každým douškem ze mě vyprchával život. Slábla jsem, nedokázala jsem se bránit a ani stát na vlastních nohou. Najednou někdo Klause ode mě odtrhl. Byl to Elijah. Silou ho odhodil na druhou stranu pokoje a sám mě chytil do náruče.
"Laro, miláčku…," zněl jeho starostlivý hlas.
Mé zesláblé tělo leželo v jeho náručí. Oči se mi klížily únavou a vyčerpáním.
"Všechno bude zase v pořádku, slibuji, lásko moje," dodal a já cítila, že mě někam odnáší.
Zavřela jsem oči. Už jsem neměla sílu je držet déle otevřené.



Přehled jídel podávaných u večeře:


Předkrm:

Hlavní chod:

Dezert:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama