The Immortal Passion ► 4. Kapitola

28. dubna 2016 v 20:27 | Ellie |  The Immortal Passion
Téma: TVD/vlastní tvorba
Postavy: Lara, Elijah, Klaus, Kol, Jocelyn, Scarlett, Esther, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Elijah/Scarlett, Klaus/Jocelyn, Kol/Olivia
Anotace: Lara, mladá a krásná dívka jednoho dne na plese potká tajemného Elijaha. Oba dva to k sobě táhne jako magnety. Začnou si tedy užívat společné chvíle a více se sbližují. Jejich štěstí však nebude mít dlouhé trvání. Do všeho se vloží nejen Esther, která má s dívkou své vlastní plány, ale i Klaus, který začne žárlit na bratrovo štěstí. S pomocí své čarodějky se je snaží rozdělit, ale marně. I když Lara vypadá jako křehká dívka, jen tak se nedá. A tak tedy Klaus přistoupí k jinému plánu. Do všeho zapojí i upírku Scarlett, která si začne na Elijaha dělat nárok. Lara a Scar svedou boj, kde vítěz je však jasný. Ale co se zdá jako naprostý konec, je jen začátkem dlouhé a strastiplné cesty za krutou pomstou a hlavně, za pravou láskou plnou vášně.
Poznámka: Laru po ránu čeká podivná návštěva. O koho půjde? Bonnie se setká s Olívií a řekne jí o Původních.



Kapitola čtvrtá

Nečekaná návštěva


Lara
Popíjela jsem kafe, zatímco Elijah vyřizoval hovor se svým bratrem. Nakonec jsem si oblékla kalhotky a jeho košili a vyšla na terasu. Opřela jsem se o zábradlí. Slunce už krásně hřálo, hladina jezera se lehce pohupovala a vítr si jemně hrál s mými rozpuštěnými vlasy. Zavřela jsem oči a nechala se unášet touto chvíli a hlavně pocity, které se ve mně mísily po společně prožité noci. Když jsem je opět otevřela, stála vedle mě cizí žena. Starší, krásná a velmi elegantní. Leknutím jsem sebou trhla a zkoumavě si jí prohlídla.
"Kdo jste?" zeptala jsem po chvíli.
Ona jen mlčela a prohlížela si mě stejně jako já ji před chvíli. Znervózňovala mě. Elijah stále telefonoval. Tak jsem se nadechla a zkusila se zeptat znova.
"Kdo jste?"
Elegantní dáma popošla blíž ke mně a lehce se pousmála.
"Mé jméno je Esther. Esther Mikaelson. Jsem Elijahova matka," řekla a podala mi ruku na uvítanou. Překvapeně jsem zůstala stát, nakonec jsem jí s menším zaváháním taky podala ruku.
Přála jsem si, aby se už Elijah vrátil, ale jeho bratr ho zřejmě stále zaměstnával.
"Tak ty jsi nová Elijahova dívka?" sedla si na lavičku.
"Ano. Zřejmě teď už jsem," odpověděla jsem.
Ani jednou ze mě nespustila oči.
"Neměla bys s ním být," dala si nohu přes nohu.
"Proč né?" nechápavě jsem jí sledovala.
"Víš vůbec, kdo je? Máš vůbec ponětí, kdo Elijah Mikaelson je?"
"Co tím myslíte?" založila jsem si ruce na prsou.
Na tváří se jí objevil nepatrný úsměv.
"Myslím, že vám do toho nic není," zamračila jsem se.
"Moje milá, říkám to naposled. Nemůžeš s ním být," její hlas zněl rozzlobeně.
"Tak proč mi neřeknete důvod? Mám ho ráda a nechci být bez něj," řekla jsem už skoro šeptem.
Bála jsem se její reakce, necítila jsem se v její přítomnosti bezpečně, něco se mi na ní prostě nezdálo. Navíc se tvářila dost naštvaně. Najednou jakoby ji ta zlost přešla. Podívala se na mě smutnýma očima a pak se otočila k odchodu.
"Zdáš se být jako hodná dívka a byla by velká škoda, kdyby ses kvůli němu trápila. Elijah není muž pro tebe, být tebou odejdu dřív, než bude pozdě," řekla.
Chtěla jsem ještě něco říct, ale to už se vracel můj milý, běžela jsem k němu, chtěla jsem mu říct, že je tu jeho matka, ale když jsem se znova otočila, ona už tam nebyla. Zmizela, tak jak se objevila. Když Elijah viděl můj vyděšený výraz, zamračil se, no pak starostlivě svraštil obočí.
"Lásko, děje se něco?" zeptal se a přivinul si mě do náruče.
"Byla tady tvoje matka," odpověděla jsem.
"COŽE? Matka? To není možné. Moje matka je mrtvá?"
Podívala jsem se na něj a viděla jeho výraz ve tváři. Byl hodně překvapený.
"No řekla mi, že se jmenuje Esther Mikaelson a že je tvá matka, tak zřejmě není až tak mrtvá. Pořád mi dokola říkala, že s tebou nemám být, že vlastně ani nevím, kdo jsi. A než zmizela, řekla, že pokud se rozhodnu být s tebou, něco se stane. Já… já mám strach. Elijahu co tím myslela?" rozplakala jsem se mu v náručí.
Hladil mě po vlasech a konejšivě objímal.
"Pššt. Nevím, proč se objevila, ale vážně se nemáš čeho bát. Nedovolím, aby ti někdo ublížil, nebo se cokoliv stalo. Ochráním tě, lásko," šeptal mi do vlasů.
Ještě chvíli jsem si užívala jeho objetí a pocit bezpečí.
"Myslím, že bych ráda jela domů," zašeptám.
"Jak si budeš přát," nebyl sice moc nadšený, ale po této nemilé návštěvě jsem neměla moc náladu na romantiku.
Vzala jsem si své věci, zamkli jsme chatu a nastoupili do auta. Cesta zpátky ubíhala rychle. Nikdo nic neříkal. Cítila jsem mírné napětí. Ani jsem se nedivila. Za nějakou chvíli jsme zastavili u mého domu.
"Děkuji za krásné chvíle," usmála jsem se na něj. "A mrzí mě, že to ráno nevyšlo podle představ," políbila ho a pak vystoupila za auta.
"To nevadí, budou další," pousmál se. "A Laro, nikomu tě nedám," řekl a odjel.
Já se pomalu vydala zpátky domů.

Olivie
Zrovna jsem si to mířila do města na nákupy, když mi zavolala Bonnie, jestli bych se nestavila do grillu na malý pokec. Sice jsem měla v plánu trochu si rozšířit svůj šatník, ale tohle jsem nemohla odmítnout. Bonnie jsem znala od mala a stejně jako Lara i ona byla jedna z těch nejvěrnějších kamarádek. Rychle jsem na sebe něco hodila a s úsměvem si to mířila do baru. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se. Bonnie seděla u baru a z vesela na mě mávala. Zamířila jsem si to k ní a posadila se vedle.
"Ráda tě vidím Oli," pozdravila mě a objednala mi můj oblíbený drink.
"Jsi skvělá, díky," mrkla jsem. "Tak jak to jde?"
"Skvělé a ty? A kde je vůbec Lara?" zeptala se a napila se mojita.
"Já se mám fajn, tak jako vždy a Lara, no ta se ještě nevrátila ze svého rande," pousmála jsem se.
"Tak to si ráda poslechnu," zasmála se. "Kdopak je ten nový objev."
"Vím jen jméno a víc se dozvím, až se vrátí domů," popíjím drink.
"Tak povídej, třeba ho znám," smála se.
"Jmenuje se Elijah, příjmení neznám."
Bonnie vyprskla pití a vážně se na mě podívala.
"Elijah? Ne náhodou Mikaelson?"
"To nevím, ale kdoví, proč, ty ho znáš?"
"Jo znám, je… ehm…patří k Původním," řekla a dopila.
"Počkej, chceš mi říct, že je…," poslední slovo jsem nedořekla.
"Jo, že je upír. Hele měla bys Laru varovat, aby si dala pozor."
Zarazila jsem se, tohle se mi nelíbilo. Já o všem věděla, ale ona ne. Když odjela na školu, všechny ty problémy s upíry jí minuly.
"No a jak, dobře víš, že ona o tomhle nemá ani páru, nemůžu to na ni jen tak vybalit," objednala jsem si ještě jeden drink.
"Tak to budeš muset nějak vymyslet. Elijah sice není tak zlý, ale pokud na ni přijde Klaus, to bude mazec."
"Jo já vím, dobře na něco snad přijdu," podepřela jsem si rukou hlavu, když v tom sem si všimla mladíka na druhém konci baru, obě nás pozoroval.
Bonnie mě zkoumavě pozorovala, no pak se otočila směrem, kterým jsem se dívala i já.
"Ten tu ještě chyběl," přetočila očima.
"Kdo je to?"
"Kol Mikaelson, nejmladší z nich," prozradila mi.
"Ou aha, to jsem nevěděla," napila jsem se a po očku ho sledovala.
"Tak teď to víš," pousmála se. "A bacha na něj, je to děvkař," zasmála se a já s ní.
"Neboj se, takové já nemusím," dopila jsem a zaplatila.
"No nic jdeme se odreagovat a pořádně provětrat peněženky," usmála jsem se a Bonnie jen souhlasně přikývla.
Obě jsme se vydali k východu, dřív než jsem vyšla ven, naposled jsem se otočila a koukla na něj. Sladce se usmál a zamával. Mrkla jsem a zamířila rychle za Bonnie.

Elijah
Laru jsem vysadil u jejího domu a sám jsem zamířil k vile. Zaparkoval jsem před ní a vešel dovnitř. Věděl jsem, že Klaus ani Jocelyn tam nejsou. Za to mě tam čeká někdo jiný. MATKA.
"Myslela jsem, že už nepřijdeš," stála zrovna u okna a koukala do zahrady, ani se neotočila.
"Co tady děláš?" zavrčel jsem.
"Přišla jsem tě navštívit."
"Nemyslím tady a teď, ale vůbec ve městě," řekl jsem rozzlobeně.
"Přijela jsem se podívat na své děti. Copak je to zlé?" otočila se
"Hm. To je zajímavě, pokud si pamatuji, tak se nás už pár století snažíš zabít," zamračil jsem se a popošel ke stolku s alkoholem.
Nutně jsem potřeboval panáka.
"Copak drahý Elijahu nejsi rád, že mě vidíš?" zeptala a přistoupila ke mně blíž.
Něžně mě pohladila po tváři, tak jak to dělávala kdysi. Ustoupil jsem o pár kroků dozadu.
"Prosím, nech toho. A hlavně nech na pokoji Laru. Nemáš právo se mezi nás plést, nic ti do toho není.," prohlásil jsem.
Otočila se zpátky a popošla znova k oknu.
"Ráda bych, ale je mi té mladé dívky líto."
"Líto? Co tím myslíš? Dovol, abych se zasmál, ale tys nikdy nikoho nelitovala a radím ti dobře, jestli se ještě jednou dozvím, že jsi ji obtěžovala, už to nenechám jen tak. Miluju ji a ochráním ji před vším."
"O tom pochybuji drahý. Láska tě hodně změnila, ale neochráníš ji. Bude jen trpět. Pro ni bude lepší, když ji necháš na pokoji. Věř mi synu."
Chvíli jsem na ni jen tak zíral. Co to sakra po mě chce? A vůbec, co je jí do toho. Mám ji nechat jít? Vždyť jsem jí teď našel. Dýchal bych za ní, kdyby to bylo možné. Chci jí chránit a taky to udělám. Nikomu nedovolím, aby jí ublížil.
"Proč to říkáš?" ozval jsem se vyčítavě.
"Ani nevím, prostě se mi líbí a vím, že pokud s ní budeš, neskončí to dobře," chtěla ještě něco říct, ale přišel bratr.
"Co tady sakra děláš?" řval naštvaně Klaus už ode dveří.
"Jak už jsem říkala, přišla jsem se podívat na své děti," nasadila svůj dokonalý úsměv.
"To je mi ale novina. A co přijde teď? Že by nějaké ale?" ironický se zasmál.
"Žádné ale není," dodala.
"Nevěřím ti ani slovo. Nikdy nepřestaneš plánovat naši smrt. I když jsme tvoje rodina," zavrčel bratr a nalil si sklenku husté tmavočervené tekutiny, kterou do sebe rychle hodil.
"Kde jsou vůbec ostatní?" zeptala se po chvíli.
"Co je ti po tom!!" zavrčel znova Klaus.
"Finn je se Sage v Paříži. O Rebekah je ve světě a Kol sedí asi v baru" vysvětlil jsem jí i když jsem vlastně nechápal proč.
"To je škoda, ráda bych je viděla."
"To ti tak věřím. Pche. Jen nás chceš mít pohromadě, aby ses nás zase pokusila zabít. Měla bys zmizet, dřív než tě zabiju," řval Klaus na celý dům a hodil sklenkou o zem.
Jocelyn se přišla podívat, co se to děje. Když uviděla Esther, zůstala stát jako opařená.
"A vidím, že ty jsi tady stále," podotkla moje matka na adresu Jocelyn.
"Ano jsem a vám do toho nic není," bránila se mladá čarodějka.
"Jocelyn prosím vrať se zpátky nahoru, tohle je rodinná záležitost," řekl Klaus a ona ho hned poslechla.
"Měla bys odejít," navrhl jsem matce.
"Má pravdu, měla bys vypadnout a už se nevracet," dodal bratr.
"Zůstanu nablízku. Ty tvoje vyhrůžky mě nevyděsí synu. Nezapomeň, kdo jsem a navíc jsem i tvoje matka ať se ti to líbí nebo ne. A ty můj drahý Elijahu, nezapomeň, co jsem ti řekla. Nech ji jít, zapomeň na ni," řekla a podívala se na nás oba.
"Ale ale podívejme se, tak přece máš nějakou kočičku," bratrovi se na tváři vykouzlil úsměv.
"Vážně ti do toho nic není Klausi," vyjel jsem na něj.
Matka nás stále pozorovala, když jsem se na ní podíval, spatřil jsem její falešný úsměv.
"Myslím, že už raději půjdu, ráda jsem vás viděla," řekla a zmizela.
"Tss. Troufá si a doufám, že už se neobjeví. Prý matka, jasně. A vůbec jakto, že ona o té tvé kopretince ví a já ne. Tohle se přece bratrovi nedělá," usmíval se a škodolibě si mě dobíral.
"Neví o ni nic," odpověděl jsem a chtěl odejít.
Proč se mi všichni pletou do života. Nejdřív mě překvapí matka a její řeči, že mám nechat Laru na pokoji a teď pro změnu začíná bláznit Niklaus. A jelikož ho znám moc dobře, vím, že mi nedá pokoj.
"No ták, nenech se přemlouvat a vyklop to. Že by to byla ta tajemná dívka z plesu, kterou jsi předtím tak urputně zapíral?" usmál se.
"Jak to víš?" zeptal jsem se překvapeně.
"Zapomněl jsi snad, kdo jsem, milý bratře? Myslíš si, že nevím o tom, že někoho máš? Ale no ták, nejsem včerejší."
Nezmohl jsem se ani na slovo. Zaskočil mě.
"A když už jsme u toho, jak se jmenuje ta tvoje kočička?"
"Dej mi pokoj," zavrčel jsem a odebral se ke schodišti.
"No ták, buď to vyklopíš ty, nebo si to zjistím jinak," sednul si na pohovku.
Povzdechl jsem si. "Lara."
"Docela hezké jméno. Hele dostal jsem geniální nápad. Co kdybys jí zítra pozval na večeři. Aspoň jí lépe poznám a zhodnotím tvůj vkus na ženské."
"Promiň, ale vážně ji nepřivedu sem k tobě, tohle riskovat nebude," šel jsem dál.
"Přemýšlej o tom," řekl pobaveně. "Tohle by byl úžasný večer."
Zastavil jsem se a otočil, měl jsem na jazyku pár peprných slov, kterými jsem ho chtěl počastovat, ale zrovna se objevila Jocelyn a tak jsem raději mlčel.
"Měli bychom jít," řekla mu.
"Jasně puso, už jdeme."
"Kam se chystáte, zase jdete ubližovat jiným?" lehce jsem se zamračil.
"Kdepak, jdeme jen tak ven. To snad není trestné nebo ano," odpověděla pohotově čarodějka.
"Taky bys měl vypadnout ven, třeba by se ti nakonec ten nápad zalíbil," mrknul na mě Klaus a poté i s Jocelyn zmizeli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama