The Immortal Passion ► 1. Kapitola

28. dubna 2016 v 20:11 | Ellie |  The Immortal Passion
Téma: TVD/vlastní tvorba
Postavy: Lara, Elijah, Klaus, Kol, Jocelyn, Scarlett, Esther, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Elijah/Scarlett, Klaus/Jocelyn, Kol/Olivia
Anotace: Lara, mladá a krásná dívka jednoho dne na plese potká tajemného Elijaha. Oba dva to k sobě táhne jako magnety. Začnou si tedy užívat společné chvíle a více se sbližují. Jejich štěstí však nebude mít dlouhé trvání. Do všeho se vloží nejen Esther, která má s dívkou své vlastní plány, ale i Klaus, který začne žárlit na bratrovo štěstí. S pomocí své čarodějky se je snaží rozdělit, ale marně. I když Lara vypadá jako křehká dívka, jen tak se nedá. A tak tedy Klaus přistoupí k jinému plánu. Do všeho zapojí i upírku Scarlett, která si začne na Elijaha dělat nárok. Lara a Scar svedou boj, kde vítěz je však jasný. Ale co se zdá jako naprostý konec, je jen začátkem dlouhé a strastiplné cesty za krutou pomstou a hlavně, za pravou láskou plnou vášně.
Poznámka: Elijah na plese potká dívku, která ho okouzlí. Bude se i Laře líbit tajemný společník?



Kapitola první

Ples


Klaus
Zrovna jsem scházel dolů schodištěm, když jsem uviděl ty sexy nožky, které moje malá čarodějka měla. Seděla na pohovce a zamyšleně listovala nějakou knihou. Na sobě měla kratičkou sukýnku černé barvy a bílou halenku na knoflíčky, která jen podtrhovala její ladné křivky. Musel jsem se pousmát, měla vážně něco do sebe. Došel jsem až k ní a lehce zakašlal.
"Neruším?" usmíval jsem se od ucha k uchu.
"Ne, jen si něco pročítám," pousmála se.
"Aha, neviděla jsi někde mého bratra?" zeptal jsem se a nalil si whisky.
"Je nahoře v pokoji, připravuje se na ples, dneska mu přišla nějaká pozvánka."
"Ples? A že o tom nic nevím, jak to že mě nikdo nic nedal," zamračil jsem se.
"Protože tě nikdo nikde nechce," ozval se můj bratr scházející dolů k nám.
"Ha jasně, nech si ty blbé kecy," zavrčel jsem a napil se. "Zajímalo by mě, proč tam jdeš, stejně nikoho neznáš a ještě k tomu sám, co kdybys vzal třeba tady Jocelyn?"
"Protože chci jít sám, není přece nikde psáno, že musím mít doprovod a díky, ale ona preferuje jen tvou společnost, tak si ji tady nech," odpověděl mi pohotově a zalezl do pracovny.
"Idiot," odfrknul jsem si a znova si odpil whisky.

Lara
"Srdečně Vás zveme na tematický ples v maskách…," znělo na pozvánce, která mi už od včera ležela na nočním stolku.
"Ty jsi taky dostala pozvánku na ples?" zeptala se mě kamarádka Olivie, když ji spatřila.
"Jo, ty taky? To se tam uvidíme," usmála jsem se na ni.
"Hm, to nevím, nemám s kým jít a ani co na sebe. Ty tam snad jdeš?"
"Jasně. Mě je celkem jedno, že jdu sama, budu mít masku, kdo mě pozná a navíc kdoví, třeba ulovím nějakého úžasného kluka," zasmála jsem se hlasitě a hupsla za ní na postel.
"To je taky fakt," začala se smát semnou.
Olivie je má nejlepší kamarádka, vlastně je jako moje sestra. Znám jí odmalička. Vždy při mně stála a já bych pro ni udělala cokoliv na světě.
"A co si vezmeš na sebe?" zeptala se mě najednou, když náš smích ustál.
"Neboj, já už všechno mám. Šaty, masku i doplňky. Tak nějak jsem si to pořídila už předtím, chtěla jsem v tom jít na školní ples, ale nakonec jsem se na to vykašlala. Teď to všechno využiju a uvidíš, jak zazářím," poznamenala jsem a vrhla se na prohledávání svého šatníku.
Ona zatím tiše seděla na posteli a přemýšlela, jestli nakonec jít nebo ne.
"Zlato, já nějak nevím. Asi nikam nepůjdu, nevadí?" podívala se na mě tím svým nevinným pohledem.
"Ne, to je v pořádku. Já se tam nějak zabavím,'" usmála jsem se a dál se věnovala svému šatníku.
Ještě chvíli seděla u mě v pokoji, pak se zvedla, rozloučila se a odešla domů. Já jsem konečně vytáhla z šatníku své nádherné blankytně modré šaty a položila je opatrně na postel. Svlékla jsem se, oblečení co jsem měla na sobě, jsem hodila na křeslo a šla si dát sprchu. Proud teplé vody, který stékal po mém těle, byl tak příjemný. Na chvíli jsem zapomněla na okolní svět. Po chvíli rozjímání jsem konečně vyšla ven, zabalila jsem se do ručníku a posadila se ke stolku se zrcadlem. Vysušila jsem si svoje dlouhé vlasy a zvolila jemný make up. Vzala šaty a pomalu si je oblékla. Byly jednoduché a to se mi na nich líbilo. Když jsem si je konečně oblékla, jejích dokonalý střih obepínal mé ladné křivky, padly jako ulité. Byla jsem spokojená s tím, jak vypadám. Ještě jsem si jemně pročesala vlasy a nechala je jen tak rozpuštěné. Takhle mi slušely nejvíc. K tomu jsem si ze stolku ještě vzala svou bílou plesovou masku. Když už jsem byla hotová, pochválila jsem se a vydala dolů. Nasedla jsem do taxi, které jsem si předtím objednala a nechala se odvézt na místo. Cesta trvala asi půl hodiny, ale já najednou začala být nervózní, i když jsem neměla žáden důvod. Najednou auto zastavilo před budovou, kde se konal ples. Zaplatila jsem, vystoupila a pomalu kráčela dovnitř. Vešla jsem do dlouhé chodby a pokračovala až na její konec. Všude kolem jsem potkávala lidi v nádherných róbách a všelijakých maskách. Nakonec jsem zastavila před velkými dveřmi, za kterými už bylo slyšet příjemnou hudbu nesoucí se velkým sálem. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Pomalými a nejistými kroky jsem vstoupila na veliké schodiště, kde jsem se opět zastavila. Lidé dole v sálu tancovali a skvěle se bavili. Lehce jsem se chytila zábradlí a scházela dolů. Cítila jsem na sobě něčí pohled, i přesto jsem kráčela krůček po krůčku směrem dolů. Ruce se mi třásly.
"No tak Laro, vždyť nikdo neví, že jsi to ty. Uklidni se a běž dolů," řekla jsem si tiše sama pro sebe.
Dole jsem se rychle vmísila mezi lidi. Rozhlížela jsem se kolem sebe a pak jsem ho spatřila. Mezi tančícími páry stál mladý muž. Na sobě měl tmavý oblek, světlou košili a černou kravat, vkusně zapadal mezi ostatní. Tvář mu zdobila černá maska. Vypadal tak elegantně, tajemně a zároveň sexy. Už dlouho jsem neviděla tak zajímavého chlapa. Musel to být on, ten, který se na mě díval, když jsem sestupovala dolů. Byla jsem si tím tak jistá. Celou dobu mě pozoroval a hypnotizoval svýma hnědýma očima. Nevím proč, ale tak nějak mě to k němu táhlo. Rychle jsem odvrátila pohled a rychlým krokem jsem zamířila ke stolu s občerstvením. Teď jsem šampaňské potřebovala jako sůl. Popadla jsem sklenku vychlazeného sektu a napila se.
"Smím prosit o tanec?" ozval se mužský hlas přímo za mnou a mě málem zaskočilo.
Otočila jsme se a střetla se s ním. Nezmohla jsme se v tu chvíli ani na slovo a jen slabě přikývla. Jako správný gentleman mi nabídl své rámě, odložila jsem rychle sklenku a chytila se ho. Zrovna začali hrát pomalejší píseň. Naše dlaně se spojily, jemně ale pevně mě chytil za bok a oba jsme v rytmu hudby začali tančit. Stále jsem se mu dívala do očí.
"Jsi velice překrásná," řekl tajemný cizinec.
"Děkuji…!" začervenala jsem se a pousmála se.
"Nejraději bych s tebou protancoval celou noc," prohlásil tichým hlasem.
"Noc je ještě mladá, třeba se to vyplní," usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.
Málem jsem upadla, když se mi podlomily kolena, ale on mě chytil a přivinul o něco víc k sobě. Naše rty se přiblížily. Myslela jsem, že mě v tu chvíli políbí, ale on se jemně odtáhl a znova se pousmál. Z nevysvětlitelných důvodů jsem toužila, aby mě políbil, ale na druhou stranu jsem tak nějak byla ráda, že to neudělal. Vždyť ho ani neznám. Nevím o něm naprosto nic, ani jeho jméno. Ladně jsme tančili na parketu a dívali se jeden na druhého.
"Smím se zeptat, jaké je tvé jméno cizinče?" odhodlala jsem se nakonec první.
"A co když ho prozradit nechci?" usmál se.
"Tak to je pak velká škoda," naoko jsem se zamračila.
"Úsměv ti sluší víc," mrknul.
"Chci znát tvé jméno," zašeptala jsem, moje zvědavost byla až příliš velká.
Lehce se zasmál a pak se ke mně naklonil.
"Elijah," zašeptal mi do ucha a já se zachvěla. "A tvoje, krásko?"
"Jsem Lara," řekla jsem s úsměvem.

Elijah
Chtěl jsem si s ní víc povídat, ale její krása mě naprosto uchvátila. Cítil jsem z ní, že je malinko nervózní a tak nějak nesvá. Nemohl jsem z ní zpustit zrak. Něčím mně učarovala. A to jméno… Lara… Jakmile jsem na ní pohlédl, uhnula pohledem a zčervenala. Líbilo se mi, takhle si sní hrát. Držel jsem jí jemně kolem pasu. Nepřestávali jsme po sobě pokukovat, jako nějací školáci. Byl jsem rád, že jí můžu držet v objetí, i když jen u tance. Pohledy ostatních mužů, kteří se po ní dívali a obdivovali její krásu, mě začaly znervózňovat.
"Bože, vždyť jí ani neznám a žárlím jak malý kluk," pomyslel jsem si v duchu.
Stále jsme tančili v rytmu pomalé písně, která se zrovna linula sálem. Bál jsem se, že když přestaneme tančit, ona mi někde zmizí a já ji už nikdy nespatřím. Její pohyby, to jak vypadala, jak mluvila, jak se smála, to všechno na ni bylo naprosto dokonalé.
"Co kdybychom si dali sklenku šampaňského?" vyletělo ze mě po chvíli.
"Velmi ráda," řekla.
Oba jsme se vydali ke stolu s pitím. Podal jsem jí sklenku šampaňského. Opatrně si jí ode mě vzala a jemně upila.
"Na tak skvělém plese jsem ještě nebyla. Vy jste… teda ty jsi na plese už byl nebo je to tvůj první?" zeptala se mě a rozhlížela se kolem dokola.
"Ne ne, já už mám pár takových večerů za sebou, ale pokud to mám zhodnotit, tenhle je asi nejlepší," pousmál jsem se a upil ze své sklenky.
"Nejlepší? A čím to bude?"
"No asi tím, že jsem dneska poznal překrásnou mladou dívku, na kterou se nemůžu vynadívat," poznamenal jsem.
"Překrásnou? To trošku přeháníš, nemyslíš?" zasmála se.
"Nepřeháním, je to naprostá pravda. Na tomhle plese je plno krásných dam, ale žádná se ti krásou nevyrovná," mrknul jsem na ni a dopil zbytek šampaňského.
Podívala se na mě a já spatřil ten nejúžasnější úsměv, jaký jsem kdy za svůj život viděl.
"Co kdybychom šli na terasu nadýchat se čistého vzduchu, tady je příšerné teplo," řekla a zamířila ze sálu přímo ven.
Následoval jsem jí. Vyšli jsme na malou terasu. Venku vál jemný a teplý větřík a nebe bylo poseté hvězdami. Kromě hvězd nás pozoroval i měsíc, který byl tuto noc v úplňku. Lara popošla k zábradlí. Stála jsem opodál.
"Dneska je venku vážně krásně a ten měsíc,… nemám slov," zašeptala a podívala se na oblohu.
"Ano, máš pravdu, je krásný."
"Elijahu, můžu se tě na něco zeptat?"
"Zajisté, jen se ptej," usmál jsem se a popošel k ní o trochu blíž.
Ona se otočila a podívala se mi do očí. Pak sklopila zrak.
"Ty jsi sem přišel sám nebo tě v sále někde hledá nějaká slečna?"
"Žádná jiná nikde není, jsem tady úplně sám. Měl jsem vzít jednu známou, ale moc si spolu nerozumíme," objasnil jsem jak to je. "A kdopak je tady s tebou, neříkej mi, že jsi sem přišla taky sama?" zeptal jsem se na oplátku já ji.
"Taky nikdo. Mě nevadilo jít sem samotná. Kamarádka se nakonec rozhodla zůstat doma a navíc jsem nějak tušila, že jít sama se vyplatí."
Přistoupil jsem k ní blíž, naše rty byly od sebe jen malý kousek. Ona opět znervózněla a otočila se. Zavřela oči a nechala vítr, aby si pohrával s jejími dlouhými vlasy. V měsíčním světle vypadala ještě líp. Najednou moje touha políbit jí byla silnější než na začátku. Ale bál jsem se. Já Původní jsem dostal strach políbit obyčejného člověka.
"Víš, já se obvykle takhle s kluky hned nebavím. Jsem spíš ten typ stydlivky. Ale u tebe je to jiné a já nechápu co se to semnou děje. Už když jsem stála na schodech, cítila jsem, jak mě pozoruješ a když jsem tě pak uviděla, něco mě k tobě táhlo. Tohle se mi ještě nestalo, a abych řekla pravdu, trochu mě to děsí," vyhrkla ze sebe najednou.
"Omlouvám se, pokud jsem tě nějak vyděsil, věř, že tohle jsem v plánu neměl," řekl jsem tichým hlasem. " Ale když jsem tě uviděl…."
"Když jsi mě uviděl tak co?" otočila se přímo ke mně.
"Nešlo se dívat jinam, jednoduše jsi mě okouzlila," přiznal jsem.
Pousmála se a pohladila mě něžně po tváři.
"Je už hodně pozdě, myslím, že půjdu domů," poznamenala a dala se pomalu k odchodu a já šel hned za ní.
Oba jsme vyšli ze sálu, prošli dlouhou chodbou a nakonec jsme stanuli před budovou.
"Mohu tě na rozloučenou… ehm políbit?" zeptal jsem se nesměle.
"No, nebudu nijak protestovat," začervenala se.
Popošel jsem k ní a něžně jí políbil na na rty. Polibek mi sladce opětovala a v tu chvíli jsem ucítil, jak se jí zrychlil tep.
"Přeju dobrou noc…," rozloučila se, nastoupila do auta a odjela.
"Dobrou noc…," zašeptal jsem.
Ještě chvíli jsem tam stál a koukal, jak se vzdaluje. Pak jsem se otočil a vydal se ulicemi domů. Měsíc mi svítil na cestu. Dokonce jsem se přistihl, že se usmívám. Mám proč, potkal jsem anděla. Zabočil jsem do postranní ulice a zmizel v temném stínu budov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama