Our Romance is Forever ► Peter and Lydia

29. dubna 2016 v 18:25 | Tew* |  Short Stories by Tew*
Téma: Teen Wolf
Pár: Peter & Lydia
Hl. postavy: Peter, Lydia
Vedlejší postavy: Stiles, Derek, Scott, Kira
Anotace: Peter a Lydia jsou "spolu" už nějaký ten pátek. Lydia a Peter jsou odhaleni, ale vydrží jim to? A když ano, co bude dál?
Tew*: Musím říct, že se mi líbí představa páru Peter a Lydia. :) Tato jednorázovka navazuje na konec třetí série, ale Dereka nikdo neunesl. :) Je to pokračování jednorázovky Bad Romance a Time for Romance. Snad se bude líbit. :)

Seděla jsem v prázdné třídě v přední lavici, jako kdybych byla na hanbě. Vedle mě seděl Peter, který byl velmi v klidu. Jako kdyby na nás právě nezíraly čtyři páry očí. Scott, Stiles, Kira a Derek mi vypalovali díry do hlavy, jako kdybych byla blázen, cvok.. cokoliv.
Já tam seděla jako malé dítě, na které se zlobí rodiče, Peter si dal ruce za hlavu a protáhl se. Jako kdyby se nic nedělo. Trouba.
"Máte k tomu co říct?" zeptal se Stiles. Samozřejmě, ten vždy měl slušnou vyřídilku, tak proč ne teď? Detektiv jeden.
"Jsme spolu, co víc chceš?" odpověděl klidně Peter a přehodil si jednu paži přes mou židli.
"Prostě se to... stalo," šeptla jsem a povzdechla si, opřela jsem se lokty o stůl a prohrábla si rukama vlasy.
"Takže jsi prostě jen tak náhodou skočila největšímu idiotovi do postele?" zeptal se Scott a já pozdvihla obočí. Od kdy takhle mluvil?
"Jak dlouho jste spolu?" zeptala se nakonec tiše Kira.
"Budou to už..." zamyslel se Peter a vypadal, jako kdyby to v duchu počítal. "Tři měsíce," dokončil pak své počítání. Tři měsíce? Tak dlouho? Páni, já myslela, že je to jen pár týdnů.
"To je moc dlouho, jak se vám to podařilo tajit?" zeptal se Derek a probodával nás pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, byla bych už čtyřikrát mrtvá.
"Prostě jsme se scházeli, když jste nebyli okolo," řekla jsem jim a vstala. "Mám hodinu, takže pokud už nic nechcete, jdu se připravit," vzala jsem si tašku a vyrazila ke dveřím.
"A já si jdu užít svůj nový kabinet. Uvidíme se na hodině," zasalutoval prsty Peter a šel za mnou.
Všichni za námi jen zírali.
Když jsem vyšla na chodbu, nadechla jsem se pořádně, jako kdyby mi chyběl kyslík.
"To bylo, co?" zasmál se Peter, jemu to snad vůbec nevadilo!
"Hrůza," šeptla jsem jen.
"Aspoň už to není tak tajný a Stiles tě přestane očumovat," zhodnotil to Peter. Právě teď jsem si nebyla jistá, jestli se mým směrem vůbec kdy znovu podívají. Fakticky paráda!
"Stiles po mně nekouká a ani nevím, zda budeme ještě přáteli," zamračila jsem se a podívala se na jeho samolibou tvář.
"A teď nebude, prostě se to povedlo," řekl mi a já se zamračila.
"Ty jsi věděl, že nás najdou," řekla jsem v poznání.
"Slyšel jsem je, ano," připustil a šel ke mně.
"Ty... zapomeň na to, tohle nemá budoucnost, Petere," zavrčela jsem a vydala se rychlými kroky k učebně na druhé straně budovy.
"Tak to ne," chytil mě za ruku a stáhnul k sobě. "Bude to v pořádku, všichni děláme chyby, Lydie, a ve vztahu jich bude ještě spousta, ale musíme to překonat. Pro nás," políbil mě a já si povzdechla.
"Když tak hezky prosíš," šeptla jsem a objala ho kolem krku. Peter mě líbal a já se nechala, zbožňovala jsem jeho polibky. Jeho silné paže kolem mě. Dávalo mi to pocit bezpečí. Velký pocit bezpečí. Milovala jsem to. A tak byla, jako vždy, hádka a rozzuřenost zažehnány. Nesnášela jsem, že mě tak lehce vždycky ukonejšil.
Po třech měsících:
Konec školního roku, kdy jsem předčasně odmaturovala. To je vážně super! Ale stejně jsem hodlala chodit do školy i příští rok. Kvůli jednomu předmětu. Bože. Ale chtěla jsem na svou vysněnou vysokou, takže to prostě tak muselo být.
Ležela jsem na břiše ve své posteli a četla si knihu, u toho mi z reproduktorů hrály Imagine Dragons. Moje oblíbená skupina, která mi vždy zvedla náladu a ke čtení knih byla naprosto skvělá.
Překvapeně jsem vzhlédla, když se dveře otevřely a v mezeře se objevila kytice rudých růží. Sledovala jsem, jak se mezera ve dveřích zvětšovala, než se tam objevila tvář Petera. Mrknul na mě, než odložil kytici na stolek se zrcadlem. Pak přešel k posteli a posadil se vedle mě.
"Šťastné výročí," mrkl na mě znovu a usmál se.
"V-výročí?" zeptala jsem se překvapeně, úplně mi to vypadlo z hlavy.
"Šest měsíců," usmíval se Peter.
Poslední dobou byl až moc hodný, jako kdyby se vážně změnil k lepšímu, když je se mnou. Musela jsem přiznat, že občas mi chyběl ten starý Peter, ale bylo to zanedbatelné. Milovala jsem ho. Musela jsem si to přiznat, i když jsem mu to ještě neřekla. A on mně ano. Cítila jsem se hrozně. Ale chystala jsem se mu to říct. Jen jsem nečekala, že to výročí je tak brzy.
"Dneska?" zeptala jsem se jako blbec.
"Dneska," přikývl a trochu posmutněl.
"Omlouvám se, vypadlo mi to," špitla jsem a kroutila se rozpaky na posteli. Pak jsem se posadila a objala ho.
"V pořádku, co takhle večeře, hm?" usmál se a já taky.
"Moc ráda, kam půjdeme?" zajímala jsem se s úsměvem.
"Zařídil jsem nám romantickou večeři u mě v bytě," protáhl se a sledoval mě.
"Páni," pousmála jsem se. I když mě možná trochu mrzelo, že nejdeme někam, kde by nás viděli. Vše v tajnosti.
"Bude to skvělé, neboj se," objal mě a políbil. Zavrněla jsem a obmotala si ruce kolem jeho krku a polibky mu oplácela spokojeně.
"Takže mám k tobě přijít?" zeptala jsem se tedy.
"V sedm tě vyzvedne limuzína, lásko," znovu mě políbil a pak vstal. "Jdu to ještě dodělat," dodal a pak zmizel. Jen jsem párkrát zmateně mrkla, než jsem vstala a přešla ke stolku. Vzala jsem květiny a přivoněla si. Usmála jsem se. Moc jsem se těšila na večer.
***
Vezla jsem se limuzínou, na sobě jsem měla své oblíbené krátké šaty se srdcovým výstřihem. Vlasy jsem měla rozpuštěné a upevněné na jedné straně. Šaty byly zelené, tak aby mi zvýrazňovaly vlasy, pleť i oči. Zbožňovala jsem ty šaty.
Dívala jsem se z okýnka, které bylo zatemněné, aby nebylo dovnitř vidět. Usmívala jsem se, jak jsem se těšila na večer.
Když jsme zastavili, řidič mi otevřel dveře a pomohl vystoupit. Poděkovala jsem s úsměvem a šla dovnitř panelového domu, kde jsem si přivolala výtah. Vyjela jsem do správného patra a vyšla. Hned jsem přistála pohledem na podlaze, která byla posypána květy růží. Usmála jsem se a šla po cestičce z plátků. Zaklepala jsem na dveře a vyčkávala.
Když se dveře otevřely, koukala jsem překvapeně na Petera, oblečeného ve smokingových kalhotách a bílé košili. Měl ji lehce rozhalenou nahoře, takže jsem viděla kousek jeho hrudi. Sakra, byl sexy!
"Ahoj," usmál se a já roztála. Byl úžasný.
"Ahoj," špitla jsem nesměle.
"Tak pojď," mrkl, vzal mě za ruku a vedl pomalu bytem, který byl vyzdoben svítilnami, svíčkami, plátky růží. Naprostá romantika.
"Je to nádhera," zašeptala jsem a rozhlížela se. Peter mě vyvedl ven na balkón, kde stál stůl pro dva s bílým ubrusem, vysokými svícny, ve kterých plápolaly svíčky, uprostřed stála skleněná malá váza, ve které byla jedna jediná růžová růže. Krása.
"Jen počkej na jídlo," mrkl a odsunul mi židli. Usmála jsem se, posadila a koukala kolem.
"Zařídil jsi to úžasně," řekla jsem upřímně.
"Díky," mrknul a než jsem se nadála, číšníci začali nosit všechna má oblíbená jídla.
***
Byl po dezertu, když se Peter zvedl ze židle a zapnula se hudba. Usmála jsem se a nechala se za ruku vytáhnout nahoru. Nechala se obejmout a přivinula se k němu, když jsme jen tak lehce tančili do pomalého rytmu písně.
"Je to krásný večer," řekla jsem a zavřela oči, jak jsem si opřela hlavu o jeho hruď.
"Ano, to je. A vím, jak ho učinit ještě krásnějším," odpověděl a odtáhl se. Pak si kleknul na jedno koleno.
Překvapeně jsem zamrkala a zůstala stát. Zírala jsem na něj, jak vytáhl krabičku z kapsy a otevřel ji.
"Lydie Martinová, prokázala bys mi tu čest a stala se mou ženou?" zeptal se a já na něj jen zírala. V krabičce byl zlatý kroužek s bílým drahokamem ve tvaru slzy. Byl nádherný.
Nečekala jsem, že by tohle mohl udělat. Byli jsme spolu šest měsíců, nebylo to moc brzo? Nebyla jsem moc mladá? Jak se z jednoho sexu na jednu noc mohlo vyklubat šest měsíců a najednou žádost o ruku?
Díval se na mě vyčkávavě, váhavě a i zranitelně. Kousla jsem se do rtu. Byl úžasný. Přestala jsem se rozmýšlet, když do mě udeřila radost a slzy štěstí se mi tvořily v očích.
"Miluju tě," šeptla jsem a viděla jeho oči se rozzářit. Cítila jsem, jak po mých tvářích kloužou slzy, ale nedbala jsem na to. "Ano, vezmu si tě..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama