New Generation I. - Trouble ► 4. Kapitola

29. dubna 2016 v 17:20 | Ellie and Perla |  New Generation - Trouble
Spolupráce: s Perlou
Téma: TVD/TW/TO
Postavy: Alexia Gilbert, Lucas Bennett, Nicole Bennett, Olivia Lockwood, Stiles, Derek, Lydia, Scott, Kira, Peter...◄ ZDE
Páry: zatím žádné (časem se uvidí)
Anotace: Mystic Falls už nie je ako kedysi. Upíry z neho odišli a ľuďom sa naskytla príležitosť nažívať si spokojne. To si aspoň mysleli, kým im ich životy neovplyvnili ich vlastné rozhodnutia. Deti. Alexia Gilbertová, tiché, no zároveň až prehnane úprimné dievča sníva s otvorenými očami a snaží sa vyhýbať konfliktom. Avšak tie si ju niekedy nájdu aj samé. Nicole a Lucas Bennettovci, dvojčatá, no aj tak je každý z odlišný tak, že viac sa to už nedá. Jeden lieta za dievčatami a druhá radšej sedí nad knihami. Olivia Lockwoodová, dcéra, ktorá má po svojej mame viac ako len vzhľad a blonďavé vlasy stále hľadá toho pravého a nič pre ňu nie je prekážkou. Avšak možno sa vyskytne niečo, čo zmení jej život. Čo zmení život im všetkým. Študijný pobyt v Beacon Hills. Pre niekoho možno zaujímavé, ale pre štyroch kamarátov to najhoršie, čo ich rodičia mohli vymyslieť. Čo sa stane, ak sa nič netušiaci ľudia ocitnú uprostred mesta, ktoré je majákom nadprirodzena?
Poznámka: Příchod do Beacon Hills nedopadl zrovna nejhůř. Jak však dopadne jejich první školní den?



Kapitola čtvrtá

První školní den


Když začal zvonit budík, jen ho rukou shodila na zem. Nesnášela ten dotěrný zvuk, který označoval, že musí vstát. Otočila se na druhý bok a přitáhla k sobě přikrývku. Obrovskou, nadýchanou a teplou. Přesně tak, jak to měla ráda. A stejně tak byla spokojená se vším, co v novém domově měla. Pokoj, který jí paní Martinova přidělila, byl velmi podobný tomu jejímu, takže si vlastně ani nemohla na nic ztěžovat. Spokojeně se usmála a snažila se znova zaspat, když uslyšela, jak se otevřely dveře pokoje, a někdo vešel.
"Vstáváme, mladá dámo, je čas se nachystat. Čeká tě první den ve škole," ozval se hlas dámy, které patřil tento honosný dům.
"Ještě je brzo," zamumlala Olivie do polštáře a ještě více se zachumlala.
"Je tak akorát čas, na to aby ses nachystala, snědla snídani a mohli jste vyrazit do školy, přece nechceš přijít hned první den pozdě," pousmála se paní domu a odešla z pokoje.
S povzdechem se mladá dívka nakonec přece jen vyhrabala z teplých podušek a zamířila si to do koupelny, kde hodlala ze sebe spravit opět člověka. Když byla se sebou docela spokojená, vrátila se do pokoje a snažila se v kufru najít co nejlepší kousek oblečení. Musela zazářit. Do oka jí padly bílé přiléhavé šatičky s krajkou. Měla je na úzkých ramínkách a do poloviny stehen. Hned si je na sebe oblékla a koukla do zrcadla. Seděly jí jako ulité, pěkně tak vynikly její ženské křivky, ještě si pročesala své blond vlasy a navoněla svou oblíbenou vůní, popadla tašku a sešla dolů.
V kuchyni už seděla paní Martinova se svou dcerou Lydii a o něčem se bavili. Olivie se posadila k nim a napila se džusu.
"Tak jak se těšíš do školy?" usmála se na ni zrzka tak v jejím věku.
"Jsem zvědavá, jaké to tu bude," pousmála se blondýnka s plnou pusou. "Ale koukala jsem, že vaše město je podobné tomu našemu, takže asi i škola bude podobná."
"No o tom se přesvědčíš za chvíli, měli byste pomalu jít," zavelela paní domu a odnesla si svůj hrnek kafe.
Její dcera se usmála, a když dojedli, obě se odebraly k autu, nasedli a vyjeli.
"Jsou tu nějaké kluby nebo nějaké místo, kde by se dalo zabavit?" zeptala se po chvíli Olivie.
"Jo něco se tu najde. Ty asi ráda večírky co?" usmála se zrzka a dál řídila.
"Jop, párty jsou nejlepší. U nás jsem v tomhle jednička, hlavně jejich organizace," pochválila sama sebe Olivie a s úsměvem pozorovala cestu.
"Třeba nám to tu předvedeš," mrkla Lydie a pokračovala v cestě.

***

Zrovna do sebe cpal rohlík a prohrábl si vlasy. Zaspal. Zase. Vlastně u něj to bylo naprosto normální.
"Hele dělej nebo mě táta zabije, když přijdu pozdě," mračila se na něj jeho nová kamarádka Kira, u které bydlel, teda u jejich rodičů.
"Ten už je dávno ve škole, tak čeho se pořád bojíš," usmál se na ni a nasedli do auta, nacpal poslední kousek rohlíku do pusy.
Kira jen zavrtěla hlavou a rozjeli se konečně do školy.
"Ještě jsi mi neřekl kolik vás tu je," zeptala se Kira cestou.
"jsme tu čtyři, já moje sestra, naše sestřenice a kamarádka," to poslední řekl spíše skrz zuby.
"A copak ti kamarádka udělala?" znova se zeptala, tentokrát s úsměvem.
"Nic, jen je to moje… bývala."
"Ou, tak to musí být vážně něco," usmála se a pořádně šlápla na plyn.
"Věř, že je," zamručel a vytáhla mobil.
Kira se znova pousmála a pomalu vjížděla ke škole.
"Tak jsme tady," řekla a vystoupila.
"Páni, hodně se to podobná naši škole," hodil si Lucas batoh na jedno rameno a šel s ní.
Koukal kolem sebe na holky a usmíval se. Když však došli k malé skupince, úsměv ho přešel ve chvíli, kdy se pohledem střetl s Olivií.
"Koukám, že se naše parta zase o něco rozrostla," zavtipkoval Stiles.
Lucas jen přetočil očima, pamatoval si to pako ze včerejška.
"Asi bude dobré, když vás všechny představím," ujala se toho Lydie, jak jinak.
"Takže tohle jsou naší nováčci a asi už jste si všimli i spolubydlící, tohle je Nikki a její bratr Lucas, říkám to správně?" koukla na Nikki a ta jen přikývla, tak Lýdie pokračovala dál. "A tohle je jejich sestřenice Lexi a kamarádka Olivie. A naši milí nováčci, tohle je naše parta. Má maličkost nese jméno Lýdie, tohle je Kira, Stiles a Scott," představila je nakonec všechny a spokojeně se usmála, když se skoro všichni nějak pozdravili.
Lucas je všechny pozoroval, hlavně holky. Kiru si už stačil prohlédnout doma, ale Lydie byla pro něj nový kousek a rozhodně vypadala dobře.
"Měli byste jít do kanceláře pro knihy a papíry," řekla Kira a pomalu se odebrala do školy, zvonilo.
"Jo pojďme rychle," řekla Nikki a všichni čtyři se odebrali do kanceláře.
Sekretářka už měla všechno připravené, papíry k podpisu, seznam knih i rozvrhy a další potřebné věci, když jí vše řádně vyplnili, usmála se na ně a popřála jim hodně štěstí.
"No skvělé peklo začíná," zamručel Lucas a kouknul, co mají jako první hodinu.
Jaké však bylo jeho překvapení, když vešel do třídy a uviděl Lydii, no to však opadlo, když spatřil Stilese culícího se jak sluníčko na hnoji a hlavně Olivii, která vešla za ním.
"Však říkám, peklo začíná," zopakoval si znova a posadil se na prázdní místo.
Jediné čemu byl vděčný, bylo místo, kde seděl, pěkně vzadu. Zrovna měli historii a tu nemusel, takže se snažil zabavit něčím jiným. Občas něco načmáral do notesu, jindy jen tak koukal z okna nebo pozoroval novou zrzavou kamarádku. Prostě se snažil přežít první hodinu.
Minuty ubíhaly a konečně nastalo vysvobození, minul zamračenou Olivii a přidal se k zrzce.
"Jakou máš teď další hodinu?" zeptal se.
"Hm literaturu a ty?" odpověděla a něco psala na mobilu.
"Tak to mámě zase spolu," mrknul, když se na něj konečně podívala.
"Asi ano," usmála se a oba zamířili na další hodinu.
Celou dobu šla za nimi a poslouchala je. Jen protočila oči. Lucas se prostě nikdy nezmění. Povzdechla si a vlezla do třídy, kde se posadila.
"Ty jsi… Olivie viď?" ozval se někdo za ní, když se otočila, spatřila jednoho z těch kluků.
"A ty?" přimhouřila oči a snažila se tak přijít na to, o koho jde.
"Scott," řekl jí znova svoje jméno.
"A jo," koukla do tašky a začala vytahovat potřebné věci. "Jak se u vás zabydlela Nikki?" zeptala se poté.
"Snad dobře, máma je z ní nadšená, konečně má holku doma," usmál se a pak ztichl, když do třídy vešel profesor.
Olivie neměla náladu poslouchat nudný výklad, proto si vytáhla mobil a začala smskovat s Nikki. Nudila se. Psala zrovna další sms, když jí Scott poplácal do ramene.
"Nuda?" zeptal se s úsměvem, když se na něj otočila.
"Jo tak trochu," mrkla.
"No tak hlavně, aby tě neviděl, jak se nudíš, jinak…," nestačil to ani doříct.
"McCall, Lockwoodová nechcete nám to nakonec povyprávět v dva?" profesor došel až k nim a založil si ruce na prsou, dokonce i celá třída ztichla a soustředila se jen na ně.
"Ani ne, klidně pokračujte," usmála se na něj Olivie sladce.
"Však ta drzost vás hned přejde, až si vás vyzkouším," zamračil se na ni. "Anebo si vás nechám po škole. Však vás ta drzost přejde. Pan McCall se k vám rád přidá a řekne, kde se odpoledne setkáme," došel ke svému stolu a znova začal výklad.
"Blbec," zavrčela si pro sebe.
"Říkal jsem ti to," usmál se Scott.
"Tobě to jako nevadí?" nechápavě ho pozorovala.
"Mě je to jedno, ja tam nejdu, mám trénink," mrknul a věnoval se učení.
"Tak na to kašlu taky," řekla si už pro sebe a čekala na konec hodiny.
Když se tak stalo, vystřelila z učebny jako raketa. Měla za sebou teprve dvě hodiny a už ji to tu lezlo na nervy. Myslela, že tu bude větší zábava, ale připadala si tu spíše jak někde na Marsu. Podle rozvrhu měla ještě další 4 hodiny, ale neměla na ně náladu, natož být po škole.
Sbalila si věci a vytratila se ze školy. Byl nejvyšší čas trochu se porozhlédnout po novém domově. Až skončí vyučování, bude už dávno zpátky a bude dělat, že nikde nebyla. Nasadila si sluneční brýle a s úsměvem si vykračovala do města. Koukala po okolí. Tolik jí to připomínalo domov, jakoby vlastně ani neodjela. Procházela zrovna kolem obchodu, to bylo její. Koukala do výloh a už se viděla v některých kouscích. Byla zkrátka po mámě, to se nedalo zapřít. Šla pomalu dál, ani si nevšimla, že naproti ní někdo jde. Zahleděla se do jednoho úžasného saka, když do někoho nechtíc narazila.
"Omlouvám se, nedávala jsem pozor," pozvedla hlavu, aby koukla na to, kdo to je a pohledá do tváře docela pohlednému chlapovi.
"To nic, stane se," uculil se na ní sladkým úsměvem. "Jak pak se jmenuje taková kráska jako ty?" zeptal se.
"No… jsem Olivie," mrkla svůdně a dala si pramen vlasů za ucho.
"Těší mě, jsem Peter."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama