It's Our Continue, Niklaus ► Prolog

8. dubna 2016 v 20:02 | Tew* |  It's Our Continue, Niklaus
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Klaus & Caroline
Hl. postavy: Klaus, Caroline, Elijah, Marcel, Rebekah, Katherine
Vedlejší postavy: Elena, Damon, Stefan, Bonnie, Tyler, Sabine (Celeste) a Sophie....
Anotace: Klaus bude otcem? Tak to je šok. Jak pro něj, tak i pro budoucí maminku Caroline. Jak je možné, že je těhotná, i když je upírka a on hybrid? Pomohou čarodějnicím z Francouzské čtvrti, které jim nabízí na oplátku pomoc s miminkem? Co se stane dál ve slavném New Orleans, městě hříchu?
Tew*: Tak a je tu prolog k pokračování povídky It's Our Beginning, Caroline.


Ona. Je. Těhotná!
Varovná kontrolka v mé hlavě svítila jsako maják v mlze. Červené světlo, u kterého jsem se divil, že mi neprosvětélkovávalo skrz oči. Díval jsem se zmateně na Caroline, poté na ty čarodějnice Sabine a Sophie, které se tvářily velmi spokojeně.
,,Lžete," zavrčel jsem a přitulil k sobě Caroline. Vždyť to nemůže být pravda. Ona i já jsme upíři, těžko by jsme mohli mít dítě.
,,Nelžeme. Jakmile jsi se stal hybridem, vlkodlak v tobě obnovil... jak bych to jen řekla slušně... tvé rozmnožovací dovednosti," řekla mi ta snědá čarodějnice.
Caroline se chvěla, měla vytřeštěné oči a celá se překvapeně tulila k mému boku.
,,To je sice možné, ale ona je upírka, nemůže být těhotná." Mračil jsem se naštvaně. Lhářky jedny!
,,Jenže má v sobě dost tvé krve, tím to bude," odtušila Sophie a zkoumala své nehty.
,,Nikdy jsem jeho krev nepila." Zavrtěla zamítavě hlavou ta maličká blondýnka vedle mne.
Nasucho jsem polknul. Ouha, takže je to moje vina? Asi se bude zlobit... Počkat! Odkdy se obávaný Klaus Mikaelson bojí maličkých blonďatých upírek?! Jednoduchá odpověď. Od té doby, co jsem do ní zamilovaný až po uši. Sakra! Ta moje upírka ze mne udělala naprostýho zbabělce.
,,Nejspíš si ji nepila vědomě, zlatíčko." Usmála se Sabine a já měl chuť jí zakroutit krkem. Caroline se na mne podívala s tím jejím naprosto kouzelným výrazem, kdy krčila roztomile čelo, jak si všechno dávala dohromady.
,,Vysvětli," šeptla a jemně se pohladila po bříšku, jako kdyby to neudělala ani vědomě.
,,Nechtěl jsem, abys byla zesláblá nebo tak," kroutil jsem se jako školák, co neudělal úkol, před svou učitelkou.
,,Cože?!" vyjekla a prsty stiskla tričko na jejím bříšku. Byla tak roztomiloučká, dokonce chránila naše dítě, pokud nějaké je, už teď.
,,Dával jsem ti skoro do každé krve, kterou jsi pila, svou krev, aby byla silnější a více tě posílala. Proto jsi netoužila tolik po krvi." Řekl jsem jí a ona nevěřícně kroutila hlavou. Pak se napřímila a usmála, načež mi dupla na nohu snad největší silou, co mohla. Stisknul jsem pevně rty k sobě, abych nezavrčel. Měla plné právo se zlobit, ale i tak. Nějak moc jsem ji posílil, tohle bolelo.
,,Co chcete?" zeptala se pak těch dvou a ony se usmívaly. Blbky jedny, nejradši bych jim teď zakroutil krky. Moment, nechtěl jsem to udělat před chvílí? Asi ano. Stále to přetrvává.
,,Chceme svobodu pro čarodějky, na oplátku budeme pomáhat s vašim dítětem." Řekla Sophie.
,,Jak nám chcete pomoci?" optala se jich moje hrdinka.
,,Budete ji potřebovat. Tohle těhotenství možná bude někdy bolet, upírko," usmála se zrovna teď Sabine a já zavrčel. Jestli jim ublíží, tak ať si mne nepřejí!
,,Postarám se o ně," odsekl jsem majetnicky a políbil Caroline do vlasů.
,,Domluví se s Marcelem," špitla blondýnka a já se zmateně zamračil, ale když se na mne podívala, tak jsem pochopil. Byla vyděšená. Neměla ráda bolest, to už jsem se o ní stačil naučit. Nechtěla aby se stalo něco jí a miminku. Věřila jim. Povzdechl jsem si a přikývnul.
,,Promluvím se s ním a budu se snažit, aby to odvolal a nebo se s vámi aspoň sešel. Domluvíte to a na oplátku, nám pomůžete, aby jí nic nebolelo a ani dítě." Řekl jsem pevně rozhodnutý.
,,Platí, vaše dítě bude v bezpečí," usmála se Sabine a poté se Sophie odešly.
,,Nechápu to, Niku." Pípla frustrovaně a já se pousmál.
,,Já vím, jsem na tom úplně stejně, ale poslouchej mě," chytil jsem její tvář do dlaní a palci setřel dvě neposedné slzy, které se jí koulely dolů. ,,Zvládneme to, jako vždycky. Budeme mít nádherné miminko, které se ti bude podobat a po mně bude mít aspoň tu vyřídilku." Culil jsem se na ni a ona se rozesmála. Přesně tohle jsem chtěl. Odlehčit situaci.
,,Chtěla bych, aby mělo tvoje oči," zašeptala než mne políbila a pak jsme se na sebe šťastně usmáli. Budeme rodiči a já nechci nic zpackat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama