It's Our Continue, Niklaus ► 15. Kapitola

29. dubna 2016 v 8:50 | Tew* |  It's Our Continue, Niklaus
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Klaus & Caroline
Hl. postavy: Klaus, Caroline, Elijah, Marcel, Rebekah, Katherine
Vedlejší postavy: Elena, Damon, Stefan, Bonnie, Tyler, Sabine (Celeste) a Sophie....
Anotace: Klaus bude otcem? Tak to je šok. Jak pro něj, tak i pro budoucí maminku Caroline. Jak je možné, že je těhotná, i když je upírka a on hybrid? Pomohou čarodějnicím z Francouzské čtvrti, které jim nabízí na oplátku pomoc s miminkem? Co se stane dál ve slavném New Orleans, městě hříchu?
Tew*: Tak a je tu pokračování povídky It's Our Beginning, Caroline.

Sledoval jsem kůl z bíleho dubu mířit na mé srdce. Mikael se smál, protože měl najednou silovou převahu nade mnou. Byla to moje chyba, zaposlouchal jsem se, abych zjistil, kde je Caroline s Abby a on toho využil.
"Zemřeš, Niklausi. Sbohem," zasmál se a když byl kůl těsně u mého srdce, objevila se kolem nás blonďatá šmouha, která strhla mého otčíma na zem. Kůl mu vypadl a odkutálel se.
"Nesahej na něj!" křičela Caroline a klečela nad Mikaelem.
"Lásko," přemístil jsem se k nim a sundal ji z něj, zatímco jsem mu zlomil vaz. Nebude v limbu dlouho, ale stačilo to na to, abych našel kůl a probodl ho.
"Jsi v pořádku?" podívala se na mě těma velkýma očima.
"Kde je Abby, lásko?" zašeptal jsem a pohladil ji po tváři.
"V postýlce," zamumlala a přitulila se tváří k mé ruce.
"Zachránila jsi mě," usmál jsem se a objal ji. Obalila kolem mě své paže a zabořila tvář do mé hrudi.
"Málem jsem tě ztratila," zašeptala nešťastně.
"Ale neztratila," hladil jsem ji něžně po zádech.
"Bála jsem se," podívala se na mě.
"Přiznávám, že já se chvilku bál taky. Ale ne o sebe. Bál jsem se o tebe a naši dceru," povzdechl jsem si. "Kdybych zemřel, zemřeli by všichni upíři z mé linie. A to jsi i ty, Elena, Damon..." zašeptal jsem. "A naše dcerka by byla bez rodičů," zamračil jsem se pro sebe. Doufal jsem, že kdybychom zemřeli, bude ona naživu.
"Tak to jsem ráda, že jsem ho od tebe odtrhla," zamumlala a políbila mne sladce na rty. Usmál jsem se.
"Musíme najít ten kůl. Najdeš ho? Já ho zatím zajistím," řekl jsem pak rozhodně. "Nebo dojdi pro Elijaha, naše dcerka bude chtít u sebe tebe a ne strýčka, když pláče," dodal jsem, ale věděl jsem, že Elijah by se o naši malou psotaral. Ale ptořeboval jsem od tohohle Car udržet a Elijah byl přeci jen silnější.
"No dobře," zamumlala Caroline a zmizela nahoře.
Šel jsem ke svému nevlastnímu otci a chytil ho pod krkem, pak jsem se s ním přemístil do cel a hodil ho proti zdi.
"Nikdo nebude ohrožovat mou rodinu," zavrčel jsem, když se probíral. Vzal jsem pouta a spoutal ho pevně.
"Jsi jen zrůda. A teď je zrůda i to dítě a to si to rozhodně nezaslouží, všichni máte umřít," vrčel na mě a já ho praštil znovu.
"Ty jsi monstrum, malé dítě a já svou dceru miluju, takže se k mé rodině nepřibližuj!" zakřičel jsem a znovu ho praštil, než jsem vzal kýbl, kde bylo sporýšová voda ještě od mučení Tylera. Ušklíbl jsem se a přešel zpět k otčímovi. Pak jsem na něj celý obsah vychrstl.
Liboval jsem si v tom, jak křičel bolestí a jeho tvář byla celá spálená. Kupodivu to uspokojovalo mou touhu ho zabít.
"Mučíš našeho otce, bratře?" objevil se tam Elijah v košili a kalhotách. Rukávy měl vyhrnuté pod lokty a kůl v ruce.
"Ano a velmi mě to uspokojuje," usmál jsem se, zatímco otec zavrčel.
***
"Zabil jsi svého otce?" zírala na mě moje Caroline v šoku, když jsem došel do naší ložnice. Naše dcerka ležela uprostřed naší manželské postele.
"Ne, jen jsem mu zlomil vaz a mučil ho. Potřebuju od něj vědět, jak nás našel a hlavně jak se dostal z toho zatraceného spánku, co jsme mu způsobili," zamručel jsem a sundal si tričko.
"Co to tedy znamená? Že v blízkosti naší dcery je psychopatický upír, který jde po krku všem z tvé rodiny?!" zavrčela a já se usmál, byla roztomilá.
"Je zabezpečený," povzdechl jsem si, jak jsem se rozešel do koupelny a rozepínal si džíny. Samozřejmě, že jsem za sebou slyšel sotva slyšitelné kroky, protože jsem by upír, ale hlavně mi bylo jasné, že se jen tak nedá. Je paličatá stejně jako já. Někdy to nesnáším, protože je těžké se s ní pak na něčem shodnout.
"To ale nemění nic na tom, že vystavuješ naši dceru nebezpečí!" dohadovala se dál, jak se mnou vešla do koupelny. Zavrčel jsem.
"Myslíš si snad, že bych naši dceru vystavil nebezpečí?!" křikl jsem naštvaně na ni, až sebou trhla a ustoupila o krok. "Já.. omlouvám se, počkej.." chtěl jsem ji chytit za ruku, ale jen vyběhla z koupelny. "Lásko.." zamručel jsem a šel za ní.
"Trhni si, Klausi, ale tady rozhodně nebudeme s malou spát," řekla jen a vzala mou dcerku, která plakala, nejspíš díky mému křiku, a vydala se s ní ke dveřím. Zavrčel jsem a přemístil se před ně.
"Neodneseš mou dceru z bezpečí domu, zbláznila jsi se?!" zamračil jsem se.
"Já? To ty schováváš vraždícího maniaka ve sklepě, Klausi!" mračila se a něžně u toho houpala malou, která spokojeně usnula v maminčině náručí.
"A co mám dělat? Takhle ho mám aspoň pod dohledem. Caroline, ochráním vás, to víš!" zaprotestoval jsem.
"Vážně? Předtím tě složil k zemi a kdybych na něj neskočila, byl by jsi teď mrtvý!" připomněla mi a já si povzdechl.
"Je tu i Elijah. Jsme na něj dva, lásko," řekl jsem tedy.
"Jistě, Klausi. Kdyby jsi nebyl takový blbec, který musí mít vše pod kontrolou, zabil by jsi ho, protože by ti záleželo na mně a na Abigail. Jenže ty si musíš dokazovat, že jsi král. Ale takhle to nejde," zavrtěla hlavou. "Můžeš si vybrat. Buď já a naše dcera nebo budeš král bez rodiny."
"Caroline, to nemyslíš vážně," zavrčel jsem a rozhodil rukama.
"Klausi, nechci riskovat život naší Abby," zašeptala.
"Slibuju, že ho zabiju, jen potřebuju vědět, kdo mu pomáhá. Lásko, dělám to pro rodinu, naši malou holčičku. Musím vás udržet v bezpečí," pohladil jsem ji po tváři.
"Já se jen strašně bojím," zašeptala a já viděl, jak se jí chvěje ret, byla na pokraji pláče.
"Neměj strach, lásko moje," vzal jsem něžně malou do náruče a uložil ji do postýlky, než jsem svou Caroline přivinul do náruče. Ona mě objala kolem pasu a její tvář se mi zabořila do hrudi. Cítil jsem na své kůži její horké slzy. Celé její tělo se chvělo, když tiše vzlykala. A byla to jen moje vina, protože to já jsem nezabil svého otčíma, to já jsem vystavoval svou rodinu nebezpečí.
"Takže nemá šanci utéct?" zašeptala moje sladká blondýnka a já se usmál.
"Nemá," políbil jsem ji do vlasů a vzal do náruče. Odnesl jsem ji k posteli a uložil do ní. Poté jsem vypnul světlo a odešel do koupelny. Osprchoval jsem se a oblékl si trenýrky a kalhoty na spaní. Vyšel jsem a díval se na postel a postýlku hned vedle ní. Moje holky spaly a já věděl, že Caroline nespala rozhodně klidně. Viděl jsem, jak se převalovala, v té tmě zářily jen její blonďaté lokny a já si promnul tvář. Musel jsem něco udělat a to hodně rychle. Nechtěl jsem přijít o něco, co pro mě bylo nejdůležitější na světě. O mou rodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama