It's Our Continue, Damon ► 3. Kapitola

29. dubna 2016 v 8:17 | Tew* |  It's Our Continue, Damon
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Kol
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Stefan, Caroline, Klaus, Rebekah
Anotace: Vášnivý vztah pokračuje. Zacelují se rány, objevují se nové. Jen co se Damon s Elenou přiblíží víc ke svému šťastně až navěky, objeví se nečekaný host.
Kol přijel spolu se svými sourozenci do MF, aby se trochu porozhlédli. Jenže jeho zajímá hlavně brunetka, která je zamilovaná až po uši do Damona Salvatora. Jak si "Delena" poradí s Původním, který se nechce vzdát?
Tew*: Pokračování Delena povídky (It's Our Beginning, Elena)! :D Všechno se děje a zároveň neděje.

Děj se propojuje s dějem povídky It's Our Continue, Niklaus
Takže pokud tu jsou nesrovnalosti a nechápete něco, najdete to v té druhé povídce. :D


Takže on, Kol Mikaelson, zůstává v Mystic Falls?! Sakra, to ne! Jak tady mohl zůstávat? To ho tu musel Klaus nechat? Nemohl si ho zabalit do kufru a odletět s ním do toho blbýho New Orleans?! Proč ho sem vůbec vezl? Tohle se mi snad jen zdálo. Získal jsem Elenu, po tom všem, čím jsme si prošli a on tu zůstává! Idiot! V duchu jsem mu vymyslel tolik přezdívek, že by se za ně slušný člověk červenal až za ušima.
,,Damone, to bude v pořádku," dotkla se mé paže lehkým dotekem její malá ručka. S povzdechem jsem přikývl a zařadil vyšší rychlost. Chtěl jsem s ní být už brzo doma.
,,To bude, rozhodně bude." Řekl jsem, v hlavě jsem měl plán, jak Kol nebude moct být u Eleny.
,,Miluju tě, nezapomeň na to hlavně." Usmála se a já se uvnitř tetelil blahem. Nikdy mě neomrzí tohle poslouchat.
,,Taky tě miluju," nahnul jsem se, jelikož jsme jeli po rovině a políbil ji na rty. Zasmála se.
,,Musíš řídit, Damone!" chichotala se, když se odtáhla a chytila mě za ruku.
,,Dobrá, ale doma si to vynahradíme," mrknul jsem na ni a dál řídil.
Cítil jsem se najednou šťastný, Elenino ujištění, že miluje MĚ a polibek plný příslibů, se mi vpálil do mozku. Ale nebylo to, jako kdyby mě to mělo vystrašit, bylo to naopak velmi, ale velmi skvělé. Nemohl jsem se dočkat domova.
Jeli jsme ještě chvíli, když se před námi objevil penzion a já zastavil. Vystoupil jsem z auta a přemístil se na druhou stranu, kde jsem otevřel dveře mé milované. Usmála se a vystoupila, než jsem však stačil zavřít dveře, tak se ke mně přitiskla a políbila s takovou vášní, až jsem zavrněl blahem. Chytil jsem ji do náruče, nohou zavřel dveře a přemístil se s ní do domu, ale to, co tamna nás čekalo, jsme nečekali ani jeden. Opatrně jsem Elenu postavil na nohy a díval se na naši návštěvu.
,,Dlouho jsme se neviděli... příteli," usmál se a já ho jen pozoroval.
,,Enzo," vydechl jsem veškerý vzduch z plic. Nerozešli jsme se v dobrém. Ani jsem netušil, že to přežil.
,,Takže si mé jméno pamatuješ? Zvláštní, vzhledem k tomu, že jsi mě tam nechal, abych uhořel zaživa!" zavrčel a Elena se vedle mě přikrčila pod jeho hněvem. Schoval jsem ji hned za sebe.
,,Vypnul jsem emoce, na ničem mi nezáleželo. Zničil jsem to, přiznávám, ale kdybych emoce sakra nevypnul, tak bychom uhořeli oba!" zamračil jsem se a Elena se ke mně ještě více přitiskla.
,,Ano, to by se možná stalo. Ale bylo by to lepší, než dívat se na to, jak tě přítel, se kterým jsi strávil tolik let zavřený, nechal v kleci uprostřed požáru a odešel si." Odpověděl a pak roztříštil stolek a vzal z něj odlomenou nohu.
,,Eleno, běž nahoru. Hned!" zavrčel jsem přísně a ona ode mě vyděšeně odstoupila.
,,Ale ne, klidně zůstaň, protože tohle by jsi měla vidět." Usmál se Enzo a já znovu zavrčel.
,,Neopustím tě," zašeptala a pak se přemístila do kuchyně. Zamračil jsem se.
,,A vida, opustila tě. Možná bude jako ty. Vypne emoce a uteče?" zeptal se a uchechtl, jenže to na něm přistála barevná šmouha a jemu vypadl provizorní kolík z rukou.
,,Eleno! Ne!" zakřičel jsem, když ji přetočil pod sebe a zabořil svou ruku doprostřed její hrudi. Sevřel mě strach, po těle se mi objevil ledový pot.
,,Zlobivá holčička," zasmál se Enzo a já na ně zůstal koukat. Nemohl jsem se hnout.
,,Enzo, je to mezi námi, ji z toho vynech, prosím tě!" málem jsem si kvůli němu kleknul.
Elena vzlykla nad bolestí, kterou jí způsoboval svou rukou uvnitř ní. A to ho nejspíš obměkčilo. Díval se na ni, jako kdyby sám nepoznával své jednání. Vytáhl opatrně ruku z jejího těla a ona vydechla úlevou, vzlyky však neustaly.
,,Chrání tě," zašeptal Enzo a pohlédl na mě.
,,Chrání," šeptl jsem a přemístil se k nim. Opatrně jsem si přitáhl Elenu do náruče, kde se rozplakala a tiskla se ke mně jak nejvíc mohla. Hladil jsem ji po zádech a vlasech, ale oči nespouštěl z Enza, který se posadil na zem a já viděl zmučenou tvář týranou po všechny ty roky. ,,Je mi to moc líto. Kdybych mohl, tak se vrátím v čase a změním to. Odpusť mi, prosím. Příteli," zašeptal jsem a on mne pozoroval.
,,Důvěru si musí každý zasloužit, příteli." Odpověděl a pohlédl na Elenu v mém náručí. ,,Ale ty sis ji očividně už u někoho zasloužil," dodal, jeho hlas, jako kdyby mi záviděl. Nedivil jsem se mu.
,,Já vím a pochop, že je mi to líto. Opravdu mi to je líto. Chci, abys mi mohl zase věřit, abychom byli zase přátelé," dodal jsem a zahlédl v jeho očích naději.
,,Je mi líto, že jsem tě zranil, Eleno." Řekl pak ale jen. Zvedl se a prohlížel si nás.
,,Zůstaň tu," zašeptala pak upírka v mém náručí a já k ní shlédl. ,,Zůstaň tady, Enzo. Je tu spousta pokojů a s Damonem si máte co vyříkat." Dodala na srozuměnou a já se usmál.
,,Dobrá, vyberu si pokoj s okny. Hodně oken, protože až doteď jsem byl vězněm. Naštěstí, i já přišel na pár způsobů, jak zdrhnout." Dodal a rozešel se ke schodům.
,,Díky," řekl jsem, nevěděl jsem však, komu to říkám. Právě teď jsem to chtěl hlavně říct Eleně, za to, že chápala, jak je pro mě důležité, abych se usmířil s Enzem. Děkoval jsem Enzovi za to, že našemu přátelství chtěl dát druhou šanci a i jako nevěřící, jsem děkoval bohu, že mu pomohl dostat se z toho šíleného vězení.
,,Máš zač," odpověděl mi Enzo a zmizel nahoře. Musel jsem se tomu usmát.
,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se pak Eleny a ta jen přikývla.
,,Nic mi není, neboj se." Zašeptala a usmála se na mě. Opatrně jsem ji usadil do křesla a sundal jí bundu. Díval jsem se na tričko, které bylo potřísněné krví, její krví. Byla to moje chyba.
,,Už se to zahojilo. Chceš donést sáček s krví?" zeptal jsem se a ona přikývla. Usmála se znovu a vstala.
,,Dojdu se osprchovat, dobře? Chci ze sebe smýt tu krev," zamumlala, než se váhavě rozešla nahoru. Díval jsem se za ní. Chůzi měla nejistou, vypadala velmi slabě, ale přesto šla dál. Moje odvážná upírka.
Když mi zmizela z dohledu, tak jsem se rozešel do sklepa pro krev. Vzal jsem celkem tři sáčky. Pro každého jeden. Povzdechl jsem si a rozešel se zpátky nahoru, bylo to tu opravdu jako ve skutečném penzionu. Ještě pár hostů a mohlo se slavit.
Přešel jsem k pokoji, kde byl Enzo. Nebo jserm si to alespoň myslel. Opatrně jsem zaťukal a vešel dál. Díval jsem se, jak stojí u okna, bundu odloženou a ruce umyté od krve.
,,Můžu?" zeptal jsem se, najednou sám sebou nejistý.
,,Proč ne, je to tvůj dům." Řekl a já zavrtěl hlavou.
,,Nesu ti krev, jestli chceš." Nabídl jsem a on se na mě konečně otočil.
,,Díky... příteli," zamumlal, než se otočil zpátky k oknu.
,,Není vůbec zač," odpověděl jsem, když jsem odložil krevní konzervu na stolek a zavřel za sebou dveře. Rozešel jsem se za Elenou. Slyšel jsem téct vodu a tak jsem se podíval pro jistotu do koupelny. Byla ke mně otočená zády, díky prosklené stěně jsem viděl její perfektní postavu a zadeček.
,,Nesu ti krev, miláčku." Řekl jsem a ona vypla vodu a zabalila se do ručníků. Když přešla za mnou, usmál jsem se a podal jí krevní konzervu.
,,Díky," pousmála se a já kývl a rozdělal tu svou.
,,Na budoucnost," pozvedl jsem sáček, jako kdyby to byla nějaká sklenka s pitím.
,,Na budoucnost," přikývla a pak jsme se oba pustili do vyprázdnění našich konzerv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama