Emotions ► Damon & Elena

11. dubna 2016 v 19:41 | Tew* |  Short Stories by Tew*
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Kol, Klaus
Vedlejší postavy: Neznámé
Anotace: Damon viděl umírat svou životní lásku. Viděl, jak naposledy vydechla, její vzlyky a prosba o její a jeho život ho pronásledují dodnes. Zabíjí aby zapomněl, ale nedokáže to. Stále ji u sebe cítí. Co se stane, když ho Klaus vezme na výlet tam, kde to celé začalo?
Tew*: Taková vééélmi dlouhá jednorázovka, která měla být původně menší kapitolovkou, ale nějak mě k ní už nic nenapadlo, takže ji přidávám jen takhle. Snad se bude líbit. Je opravdu dlouhá. :D

Prosím o komentáře. :) Velmi potěší. :)


Řím, Itálie, 2000
,,Slyšel jsem, jak volá o pomoc. Křičela mé jméno, ale já jí nemohl pomoci. V zádech jsem měl kolík, jen pár milimetrů od mého srdce. Při každém nádechu nebo pohybu jsem cítil, jak o něj dřevo dře. A i přesto jsem se k ní chtěl dostat." Řekl jsem své další oběti. Mé citové výlevy z minulosti byly na denním pořádku. Pomalu jsem začal šílet z obrazů minulosti v mé paměti. Její krásné hnědé oči, smích, dlouhé hnědé vlasy jemné jako hedvábí.
,,Prosím, nezabíjejte mne," zavzlykala dívka přede mnou. Nemohla se hnout, nemohla nic. Kromě mluvení a poslouchání mého příběhu.
,,Proč bych neměl? Ona si taky nezasloužila zemřít a stejně ji zabili. Nevinnou dívku a já to celé sledoval. Její poslední nádech, vytřeštěné oči plné slz a bolesti. Její bílé šaty zbarvené do sytě rudé barvy. Ona si to taky nezasloužila!" zakřičel jsem a prohrábl si vlasy. Potřeboval jsem se uklidnit.
,,T-to je mi líto, je to hrozné, ale prosím, prosím nezabíjejte mně!" zaprosila ta dívka a já poprvé prohlédl skrz ten silný závoj nenávisti ke světu. Díval jsem se na tu dívku, které zelené oči zářily skrz slzy. Byla drobná, určitě přátelská, a kdybych ji teď nezabil, byla by nějakou tou doktorkou nebo něčím, co by pomáhalo lidem.
,,Nejhorší na tom je, že jsem to sledoval a nemohl nic dělat. Dva upíři u mě stáli a hlídali, zatímco ten třetí ji děsil, vtipkoval, zatímco ona se krčila v koutě, plakala a naléhala na něj, aby nás nechal být. I v dobu své smrti, se starala o druhé. Chtěla zachránit nás oba. Chtěla se mnou žít nekonečný život a já odmítl jí dát ten den svou krev. Kdybych to mohl změnit, udělal bych to. Ona by nezemřela a byla by tu se mnou." Pokračoval jsem jakoby nic. Viděl jsem, jak se dívka klepala hrůzou a podivně mě to těšilo. Jako u každé mé oběti. Řekni pá pá světu, holčičko. Smrt je ti nadosah. Nechal jsem si narůst špičáky a zakousl se do jejího krku. Pil jsem až do dna.
Mystic Falls, 2013
Už je to skoro sedm set let, od jejího úmrtí. Zítra to bude přesně 699 let ode dne, kdy vydechla naposledy. A stejně to nepřestává bolet. Co jsem komu v tu dobu udělal, že mi ji musel osud vzít? Když jsem byl s ní, byl jsem naprosto klidný, nezabíjel jsem. Tedy párkrát jsem k tomu měl blízko, když po ní někdo pokukoval, ale to se stane každému, kdo miluje, ne snad?
Přešel jsem ke stolku s alkoholem a nalil si sklenku bourbonu. Na jeden lok jsem ji vyprázdnil a zavřel oči. Objevila se mi tam její tvář. Usmívala se a tančila přede mnou. Radostně poskakovala, když se dozvěděla, že ji vezmu i někam mimo její rodnou zem. Bulharsko. Nebyl jsem tam od té doby. Rychle jsem otevřel oči a vydýchával to.
,,Damone," zašeptal její hlas a já se otočil. Bylo to tak blízko, tak reálné. Ale nikdo kolem mě nebyl. Ani ta moucha tu nebyla.
,,Chybíš mi," zašeptal jsem do ticha a pak jsem naštvaně hodil sklenku do krbu, kde se roztříštila o stěnu a padla do ohně. Vyrazil jsem ke dveřím, vzal si bundu a vyšel ven. Ano, byl čas zahnat smutek a dát si něco k snědku.
Pohled Eleny:
S Damonem jsem seděla na pláži. Slunce svítilo a hřálo. Bylo to tak příjemné, jen tak sedět na pláži, nechávat se objímat jeho pažemi a poslouchat jeho něžná slůvka, jenž mi šeptal do ucha. Zavřela jsem oči a nechala se jím kolébat.
Netrvalo to moc dlouho, jako vždycky. Damon se najednou změnil. S tváří upíra se na mě vrhnul a zakousl se mi do krku, až jsem vykřikla.
Posadila jsem se na posteli a ztěžka oddychovala. Zase jsem měla ten sen. Zase se mi zdálo, že mne můj milovaný zabíjí. Proč? Protože se Původní upír rád baví na můj a Damonův účet. Pohlédla jsem na postel vedle sebe a uviděla tam culící se obličej. Měla jsem sto chutí ho praštit, ale nemohla jsem. Nařídil mi to. Stejně tak i to, že nemohu opustit pozemek tohohle domu bez něj. A i tak, když mě párkrát vzal ven, jsem musela být u něj pečená vařená.
,,Zlý sen?" culil se a pozvedl se na loktech.
,,Jako bys to nevěděl, když mi je přivoláváš." Odsekla jsem mu a vstala z postele. Bosa jsem přeběhla do koupelny, kde byla vyhřívaná podlaha, a opláchla jsem si obličej. Učesala jsem si vlasy a dala je do jednoduchého drdolu. Vyčistila jsem si zuby a vrátila se do ložnice.
,,Chtěla bys dneska ven? Budu hodný a vezmu tě na nákupy, co říkáš?" zeptal se mne a já se zamračila a hodila po něm botou, co jsem našla na zemi.
,,Táhni k čertu, Kole." Řekla jsem naštvaně a přešla ke skříni, odkud jsem vytáhla džíny a tričko. Hodila jsem to na postel a přešla k prádelníku. Kol v mém závěsu.
,,Co ti zase přeletělo přes nos, miláčku?" zeptal se a omotal zezadu kolem mě paže. Políbil mne do vlasů a tulil k sobě.
,,Jako vždycky. Ty, ZLATO." Odsekla jsem znovu a vymanila jsem se mu.
,,Pořád tě štve to, že jsem tě přeměnil před… stovkami let?" zeptal se nechápavě.
,,Co bys řekl? Zabil jsi mne, on se na to musel dívat a já z tebe měla hrůzu, ale teď se tě už nebojím. Kdybych mohla, tak se zabiju." Řekla jsem bez průtahů a viděla, jak se jeho tvář halí do nebezpečného stínu plného zloby. Kruci!
,,Nebyl tě hoden, a jelikož je mezi bratrovými oblíbenci, zabít jsem ho nemohl." Pokrčil nenuceně rameny.
,,Za to nechat ho trpět po zbytek věčnosti, to jsi mohl." Zašeptala jsem smutně. ,,Kdykoliv tě tvůj bratr navštíví, tak ti vyčítá to, co jsi udělal. D-" zasekla jsem se. Nemohla jsem říct jeho jméno, Kol mi to zakázal. Skoro jako všechno ostatní. ,,Říká ti, že zabíjí, necítí, jak jsi mu tohle mohl udělat?!" vykřikla jsem a svezla se na podlahu. Obmotala jsem paže kolem nohou a kolíbala se sem a tam. Nechtěla jsem plakat, takovou radost mu neudělám, ale už před těmi lety, mi Damon řekl, že tohle je nejlepší způsob. Sednout si, obejmout se a nevnímat okolí. Že to pomáhá. Měl pravdu.
Pohled Damona:
Přešel jsem do baru, jmenoval se Mystic Grill. Takový zvláštní název. Byl jsem nasycený, vypovídaný. Ta blondýna si o to přímo koledovala, abych řekl pravdu.
Ztuhl jsem uprostřed pohybu, když jsem u baru uviděl starého známého. Když říkám starého, myslím tím starého. Je mu už kolem tisícovky, tedy skoro jako mně.
,,Co tady děláš?" zeptal jsem se a přisedl si k němu.
,,Co bys řekl, příteli?" optal se mě s dokonalým britským přízvukem.
,,Přišel sis kopnout do ubožáka?" hádal jsem a objednal si bourbon.
,,Ne, chci tě vzít na výlet." Řekl jednoduše a napil se ze své skleničky.
,,Nejezdím na výlety." Odpověděl jsem a vypil svou sklenku. Objednal jsem si hned další. Potřeboval jsem se opít, zapomenout. Ale je to těžké, když se upír opíjí minimálně desetkrát pomaleji než člověk.
,,Ale na tomhle tě čeká něco speciálního. Jestli neřekneš ano, víš, že mám své metody, jak dosáhnout toho, abys stejně jel." Mrknul na mě potěšeně.
,,Trhni si Klausi. Nemám zájem se podílet na těch tvých hokusech pokusech. Chci být sám." Řekl jsem a prohrábl si rukou vlasy. Tohle přece nemám zapotřebí. Jediné, co chci, mít nemůžu, protože zemřela.
,,Trhnu si tvou hlavou, jestli nebudeš hodný, starý brachu." Odpověděl Klaus se stálým úsměvem.
,,Klidně, Klausi. Nemám co ztratit." Řekl jsem mu. Opravdu mi to bylo jedno. Sám jsem se zabít nemohl, ale proč by mě nemohl zabít on?
,,Fajn," řekl a než jsem stihl zareagovat, zlomil mi ten bastard vaz.
***
Probudil jsem a rozhlédl se po úzké kabině letadla. To si snad ze mě dělal legraci, ne? Tak on mi vážně zlomil vaz a vážně mě bere na ten jeho zatracený výlet!
,,Dobré ráno, tedy odpoledne tady, Šípková Růženko." Ozval se z druhé strany kabiny Klausův hlas.
,,Ty jsi mi vážně zlomil vaz, ty šmejde." Zaskuhral jsem a nějak se narovnal.
,,Musel jsem, jinak by sis do tohohle letadla nesednul." Odpověděl prostě.
,,A kam to vůbec letíme?" zeptal jsem se a přijmul od něj sklenku bourbonu. Napil jsem se.
,,Bulharsko." Odpověděl a já okamžitě své pití vyprsknul ven.
,,Cože?!" vykřikl jsem a postavil se. ,,Jediné místo, kde nechci být a ty musíš svůj výlet naplánovat tam?" zavrčel jsem naštvaně.
,,Musí to přestat, trvá to už sedm set let. To je dost let, aby z tebe byl eunuch." Řekl mi jednoduše a usadil se. Zavrčel jsem ještě víc a přešel k němu.
,,Musíš si ze mě dělat legraci? Jsem věrný… Eleně." Zašeptal jsem její jméno a povzdychnul si.
,,Já vím. Beru tě za svým bratrem. Potřebujete si spolu něco vyřídit." Usmál se a já ztuhl v polovině pohybu. Za jeho bratrem?
,,Ke Kolovi?" zavrčel jsem ledově a cítil růst své špičáky. Cítil jsem, jak se mi obličej mění pod tíhou vzteku. Měl jsem chuť něco rozbít, zničit. Hlavně jeho bratra.
,,Ano, něco tu pro něj mám." Řekl a vytáhnul spod své bundy dýku. Koukal jsem na ni jako na nějaký všemocný lék. Chtěl jsem po ní sáhnout, ale vzal ji z mého dosahu.
,,Proč mi ji nechceš dát?" zeptal jsem se ho naštvaně. Vím, choval jsem se jako dítě, ale já si prostě nemohl pomoct.
,,Pokud ji sám vrazíš do jeho srdce, zabije tě to." Řekl mi a já se pousmál. ,,A to nedovolím, potřebuju tě živého." Pokrčil rameny a já se zachmuřil. Nechápu, proč by mě potřeboval živého?
Pohled Eleny:
Ležela jsem na posteli a dívala se na strop. Nevěděla jsem, co dělat. Kol byl celý nesvůj a já nevěděla proč. Možná přijede někdo z jeho rodiny. Jo, to se tak stane, takovou kliku já nemám.
,,Vstávej, Eleno. Klaus je skoro u dveří. Prý má překvapení. Jeho překvapení nesnáším." Zavrčel si pro sebe a já se usmála. Možná kliku mám. Spěšně jsem se převlékla do džínů a tílka. Šla jsem za Kolem jako poslušný pejsek. Jak mě tohle štvalo!
,,Niku!" Uvítal Kol svého bratra a objali se.
,,Kole, bratře, přivezl jsem překvapení." Řekl Klaus a poplácal Kola po zádech. Zvědavě jsem tam popošla a můj dech se zadrhl, když jsem spatřila, jak sem vešel Damon. Moje láska, moje všechno. Pane bože, on je tady!
,,Co to má znamenat?!" zahřměl Kol a chtěl mě chytit, ale já radostně vyběhla k Damonovi. Který tam stál a zíral na mě jako na ducha.
,,Eleno?" zašeptal a já přikyvovala jako kývací panáček. Slzy mi tekly proudem, ale já na to nebrala ohledy.
,,Damone…" špitla jsem a vzlykla. On mě vzal do náruče a tisknul mě k sobě. Ach můj bože, jak mi jeho objetí chybělo. Nevím, jak je možné, že jsem mohla říct jeho jméno, ale mohla jsem! Byl to neuvěřitelný pocit, nejlepší pocit, jaký mohl být.
,,Jsem tady, ty jsi tady, ach můj bože," zašeptal a tisknul mne k sobě. Vzlykala jsem a zůstávala u něj. Tohle není možné, to je jak sen. Mám Damona zpátky u sebe.
,,Klausi, co jsi to sakra udělal?" slyšela jsem Kola jako v mlze. Držela jsem se Damona jako klíště.
,,Už mám pokrk toho, co jsi dělal, Kole. Nedávno jsem se o Eleně dozvěděl. A tak jsem vzal Damona s sebou na přátelskou návštěvu." Usmíval se Původní hybrid od ucha k uchu a já úlevně vzlykla. Když je tady Damon a Klaus, jsem v bezpečí. Budu moct být s mým milovaným.
,,Neměl jsi na tohle právo. Odejděte. S Elenou nám je dobře." Řekl a já se uchechtla nad tou lží.
,,Nenávidím tě celý svůj život, jak nám potom tedy může být dobře?" zeptala jsem se ho.
,,Miluju tě, zahrnuju tě dary celých 699 let. To je málo?" zeptal se a já cítila, jak se Damonovi paže kolem mne ještě utáhly.
,,Ano. Nikdy to nebylo dostačující. Protože jsem tě nikdy nemilovala. Mé srdce vždy patřilo Damonovi." Řekla jsem a užívala si ta slova.
,,Jak jsi nám to mohl udělat?!" zavrčel Damon a schoval mě za sebe.
Pohled Damona:
Zuřil jsem. Schovával Elenu za sebou a chtěl jsem Kola zabít. Tolik let plných utrpení se mu podařilo skrývat Elenu. Mou Elenu. Byla naživu a stále mě milovala. Musím to napravit. Musím si s ní užívat život, který nám byl odebrán.
,,Zabiju tě," zavrčel jsem a chtěl se na něj vrhnout, ale zastavil mne Klaus. ,,Co to děláš?! Chci ho zabít! Musím ho zabít!" vrčel jsem jako smyslů zbavený a snažil se dostat z jeho sevření.
,,Mě nezabiješ a Elena bude stejně moje!" vysmíval se mi Kol. On se mi vysmíval! Přemístil se za nás k Eleně, která vyjekla a snažila se od něj dostat. Proč ho neuhodila?
,,Eleno! Ne!" vykřiknul jsem a snažil se k ní dostat. To už mne Klaus nedržel a já odhodil Kola pryč.
,,Ovlivnil mě, nemůžu mu ublížit." Šeptla a já pochopil. Proto nic neudělala.
,,Nech to na mně. Věnuj se své manželce." Mrknul na mě Klaus a já se usmál. Měl pravdu. Elena vlastně zůstala mou ženou.
,,Chyběl jsi mi," zašeptala a já se usmál.
,,Ty mně taky," políbil jsem ji na rty. Nereagoval jsem na to, jak Kol křičel něco o tom, že nemůžeme. Že ona je jeho. Vnímal jsem jen ten pocit, že mám Elenu u sebe, že ji líbám a ona líbá mě. Přitulil jsem ji k sobě blíž a dál ji líbal.
,,Klausi, sakra co to dě-" odtáhl jsem se něžně od Eleny, když jsem to uslyšel. Kol zachroptěl a padl s dýkou v srdci k zemi.
,,Díky, že jsi mi ji vrátil," řekl jsem vděčně a usmál se na něj.
,,Dlužil jsem ti to," odpověděl jen, než zmizel i s Kolem.
,,Cítím se tak volná!" zaradovala se Elena a zatočila se.
,,Už jsi volná, jsme spolu..." usmíval jsem se a přitulil ji k sobě.
,,Ano, tohle Klausovi asi nikdy nebudu moct vrátit." Usmála se.
,,Miluju tě," zamluvil jsem Klause a políbil ji znovu na rty. Přitiskl jsem ji k sobě a užíval si, že ji mám teď už jen pro sebe.
,,Taky tě miluju, vždycky jsem tě milovala." Zašeptala a já ji s úsměvem nesl ven. Pryč z tohohle vězení, užívat si života. Odteď konec zabíjení. Snad mi to odpustí někdy. Ale věřím, že ano. A my spolu prožijeme úplně nový, úžasný život.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama