Dark Angel ► 2. Kapitola

27. dubna 2016 v 18:10 | Ellie |  Dark Angel
Téma: TW/vlastní tvorba
Postavy: Mia, Gabriel, Anita, Stiles, Derek, Dr. Deaton, Scott, Lydia, atd… ◄ ZDE
Páry: Stiles/Mia/Derek, Scott/Kira, Isaac/Allison
Anotace: Mia vypadá jako obyčejná dívka, ale není. Je to anděl, správně řečeno andělský bojovník. Křivým obviněním ze zrady, kterou nespáchala je jí udělen trest, pro anděly ten nejkrutější. Přijde o svá křídla a tím i o svou andělskou podstatu. Vyhnána z místa, které se stalo jejím domovem, se rozhodla najít jediného žijícího příbuzného a to nevlastního strýce Dr. Alana Deatona. Když dorazí do městečka Beacon Hills, snaží se aspoň trochu zapadnout, ale jde jí to těžce, když vlastně netuší, jak žít normální život a stále jí trápí myšlenka, že je vlastně obyčejná. S pomocí Lydie se pomalu začleňuje i do života studenta na střední škole a seznamuje se tak i s jejími přáteli. I přesto, že jí k sobě přijali, se Mia mezi nimi stále cítí cizí. Vše se změní až v době, kdy se kolem ní začnou motat jak Derek tak i Stiles a ona tak poprvé poznává i zákoutí lásky. Když už se zdá, že by snad mohla být opět šťastná a smířená se sebou, se ve městě objeví dva cizinci, kteří zosnovali plán na její zničení, a všechno se najednou zkomplikuje ještě víc.
Poznámka: Miu čeká první den ve škole. Jak dopadne? A koho tam pozná? Scottovi vrtá hlavou, kdo je.



Kapitola druhá

První školní den


Mia
Ráno vstala docela brzo. Moc toho nenaspala. Celou noc se převalovala ze strany na stranu a snažila se zabrat, ale nepodařilo se. Byla nervózní z toho, že půjde do školy, mezi lidi, mezi spoustu lidí. Rychle přešla do koupelny. Sundala si košilku, obvazy a vlezla si pod sprchu. Proud teplé vody po ránu jí aspoň trochu dodal potřebnou energii. Chvíli tam jen tak stála a užívala si ten pocit, pak si vzala mycí houbu a začala mýt celé své tělo, nezapomněla si ani umýt vlasy. Nakonec ze sebe spláchla jak šampón, tak i sprchový gel a zastavila vodu. Vyšla ven a zabalila se do ručníku. Vzala speciální krém, který jí včera dal strýc a opatrně si jim natřena rány na zádech. Dobrá zpráva byla, že se začaly hojit, ta špatná, že i když se zahojí, jizvy, které Mii zůstanou, jí to vše budou připomínat. Nakonec vzala obvaz a znovu si to převázala. Vysušila si své dlouhé hnědé vlasy a lehce se nalíčila. Nikdy to nepotřebovala, ale když už měla jít do školy, ať aspoň vypadala nějak… normálně. Přemýšlela, jak si sepnout vlasy, ale nakonec je nechala volně rozpuštěné. Z koupelny přešla zpátky do pokoje a otevřela šatník. Koukala, co si vzít na sebe. Včera se toho nakoupilo tolik, že pro ni bylo docela těžké něco vybrat. Nakonec však zvítězila klasika. Navlékla na sebe černé spodní prádlo, červené triko, úzké tmavé džíny a koženou bundu, k tomu si obula černé kotníkové conversky. Nepotřebovala nějaké extra vyzývavé oblečení. Měla ráda ležérní styl, ve kterém se cítila pohodlně. Do hnědé tašky přes rameno naházela potřebné věci a vyšla z pokoje. Seběhla dolů do kuchyně, strýc právě dával na stůl vajíčka.
"Dobré ráno," pousmál se. "Slyšel jsem, že dneska je tvůj velký den."
"Já bych řekla spíš nejhorší," povzdychla si a posadila se.
"Jsem rád, že tam jdeš," naložil neteři na talíř a podal, vypadalo to dobře.
"Pořád si tím nejsem jistá, ale nechci to odkládat, čím dřív to udělám, tím to bude lepší, a i kdybych se rozhodla nejít, myslím, že by mě tam Lydia dotáhla i násilím," natáhla se po čerstvém pomerančovém džusu a napila se.
"Koukám, že jste si padly do oka. A to ses tak bála," posadil se taky.
"Popravdě, nevěřila jsem jí. Nikdy jsem nevěřila cizím a bála jsem se, že to zjistí, ale za ten čas, co jsme strávily spolu… myslím, že bychom mohly být kamarádky."
"Aspoň se nebudeš cítit tak sama," usmál se a začal snídat. "Mimochodem, řekla ti o jistých věcech v tomto městě?"
"Myslíš o vlkodlacích a podobně? Jo řekla, dokonce i to, že je Banshee. Překvapilo mě to."
"Překvapilo? Myslela jsem, že ty jsi na to zvykla?"
"To ano, ale u ní bych to netypovala, vždy jsem si myslela, že vypadají jinak, teda podle knížek, no jak vidím, realita je vždy o něco jiná," pousmála se a nacpala si do pusy toust.
"To je pravda," pousmál se. "Jo, a abych nezapomněl, toho auta jsem se už zbavil, pro jistotu, večer ti přivezu nějaké jiné," dodal.
"Děkuji strýčku," dojedla a zapila to zbytkem džusu, v tu chvíli se zvenku ozvalo troubení, vstala a odnesla nádobí do dřezu. "Tak mi drž palce."
"Budu. A Mio… říkej mi Alane nebo Deatone, necítím se pak tak staře," usmál se.
"Dobře strýč… ehm Deatone," zamávala mu a vyběhla ven.
Lydia už netrpělivě čekala, Mia nevěděla, proč tak spěchá, vždyť bylo něco málo po sedmé. Otevřela dveře na straně spolujezdce a nasedla.
"Ahoj, jsi tu brzo," pozdravila brunetka a opřela se.
"Vždy tak chodím, navíc, ty jdeš první den, takže musíš se jít ještě přihlásit a pro věci a to trvá," mrkla a rozjela se.
Mia se na ni pousmála, musela jí dát za pravdu. Koukla zamyšleně z okna ven. Začínala znova žít, tam, kde před lety přestala, jen s tím rozdílem, že teď už nebyla to desetileté děvčátko, které odvedli, ale skoro dospělá žena, která toho zažila přespříliš. Tolik myšlenek se jí opět honilo hlavou a znova začínala pociťovat panický strach. Chtěla říct Lydii, aby otočila auto a zavezla jí domů, ale už bylo pozdě a auto parkovalo před školou. Nezbývalo jí nic jiného než se pořádně nadechnout a překonat to.
"Tak jsme tady, vězení pro středoškoláky," zasmála se Miina nová kamarádka a obě vystoupili z vozu.
"Neboj, to zvládneš, ono to zase není tak strašné," snažila se brunetku povzbudit, no nějak to nefungovalo. "Ukážu ti, kde je kancelář," nabídla se pak po chvíli a obě se odebraly na místo.
Lydia jí ukázala, kde se má hlásit a pak s pozdravem odešla. Mia tam chvíli stála a přemýšlela, jestli má vůbec vejít. Nakonec se pořádně nadechla a vešla dovnitř. Za stolem seděla postarší dáma, pozvedla zrak od svých dokumentů a pohlédla na ni.
"Co si přejete, slečno," zeptala se dívky a lehce se pousmála.
"Přišla jsem se přihlásit, jsem nová studentka."
"Ach ano, vy musíte být slečna Hewittová, váš strýc už volal, že se zastavíte. Všechno mám pro vás již připravené," vstala od stolu a hledala nějakou složku.
Po chvíli se k ní otočila, vytáhla ze složky nějaké papíry a podala jí je.
"Tady je váš rozvrh, soupis učebnic, studentská karta a papíry, které musí podepsat váš strýc. Zítra mi je prosím doneste," pousmála se a Mia ji poděkovala.
Vložila si dokumenty do tašky a s rozvrhem v ruce si to mířila do učebny na první hodinu, kterou měla být historie. Dál zkoumala další hodiny, když zaslechla Lydii, jak se baví s pár lidmi, kousek od ní. Zastavila se a rozhlížela se kolem sebe, kde by se mohla co nejrychleji vytratit, ale to už nestihla, jelikož jí Lydia najednou chytila za ruku a přitáhla do hloučku asi šesti dalších lidí. Mia nervózně sklopila pohled.
"Chtěla bych ti představit pár svých přátel," řekla. "Tohle je Scott, Stiles, Kira, Malia, Isaac a moje velmi dobrá kamarádka Allison," lidi tohle je Mia, nová studentka," usmívala se Lydia.
"Ahoj," řekla brunetka tiše a pohlédla na všechny tváře.
Všichni jí pozdravili a usmáli se. Vypadali docela fajn, možná, by je i mohla brát jako své přátelé, ale na to byl dostatek času. Musela hlavně vědět, zda jim jde věřit. Znova koukla na rozvrh.
"Nevíte náhodou, kde bych našla učebnu historie," zeptala se.
"To ti řeknou ti dva," usmála se Allison a ukázala na Scotta a Stilese. "Tu hodinu máš s nimi."
"Tak se uvidíme, později," mrkla Lydia a všichni kromě těch dvou odešli.
Mia tam zůstala s nimi sama a lehce se pousmála.
"Jsi Deatonova neteř, už jsem tě viděl," ozval se mladík, kterému patřilo jméno Scott.
"Lydia ti to řekla?" zeptala se dívka zvědavě.
"Ne, byl jsem tam, když jsi přijela," zkoumavě jí pozoroval.
Zarazila se. Pokud on byl ta druhá osoba, která ten večer byla u toho, kdy dorazila do města, mohl něco tušit.
"Aha," vyšlo z ní. "Nepamatuju si tě."
"To se nedivím, byla jsi dost mimo a já pak hned poté odešel," vysvětlil a lehce se pousmál. "Ale vidím, že už jsi v pořádku."
"Jo, to jsem," pousmála se.
"Co se ti vůbec stalo?" zeptal se.
"Nic, jen byla jsem unavená po cestě, jela jsem dlouho," zalhala.
Nic neřekl, jen jí dál pozoroval, stejně tak jako jeho kamarád. Po chvíli zazvonilo na hodinu a všichni tři se odebrali do tříd, usadila se úplně vzadu a snažila být se nenápadná. Cela tahle hodina probíhala v nudném stylu. Učitel vykládal učivo, které už dávno znala ze starých knih. Všimla si, že jí Scott občas pozoruje, vždy když se na něj podívala, dělal jakoby nic. Za to jeho kamarád Stiles, ten se tím ani netajil. Koukal na Miu s úsměvem, div si nevykroutil krk. Pousmála se a raději se schovala za učebnici. Snažila se přežít do konce hodiny. Nakonec zazvonilo, vzala tašku a rychle vypadla ze třídy na další hodinu. Ostatním se snažila vyhýbat. Nakonec přežila další 3 hodiny a konečně se mohla těšit na oběd. Popravdě už měla hlad. Školní jídelna však na její překvapení nevypadala nějak vábně, no i tak si vzala jídlo a odebrala se k jednomu stolu v rohu. Chtěla si o samotě vychutnat oběd, aniž by se jí někdo vyptával nebo jí nutil do konverzace, kterou i tak nechtěla s nikým vézt. V rychlosti do sebe naházela salát, dopila něco, co vypadalo jako džus a odnesla tác. Tašku si přehodila přes rameno a koukla na rozvrh. Před sebou jsem měla ještě další 2 hodiny, ale neměla chuť na nich jít, proto se rozhodla odejít dřív. Obešla všechny stoly a zamířila k východu, když na sobě pocítila něčí pohled. Otočila se a střetla se s pohledem Scotta. Nechápala, proč jí stále pozoruje. Tušil snad něco? Přidala do kroku a co nejrychleji zmizela z budovy ven.

Scott
Něco mu nesedělo. Už od chvíle co přijela a co se Deaton choval tak divně. Byla zvláštní. A on chtěl vědět v čem. Od ní by se toho moc nedozvěděl, moc nemluvila, spíš se stranila. Jediný s kým prohodila ještě pár slov, byla Lydia. A v tu chvíli mu to došlo. Rychle vstal a běžel najít svou dlouholetou kamarádku. Stála zrovna s Allison u své skříňky a brala si věci. Obě se smály. Došel k nim a pozdravil je.
"Můžu s tebou chvíli mluvit?" zeptal se Lydie.
"Jasně," usmála se a čekala, až začne.
"No myslel jsem spíš o samotě," podíval se na Allison a ta hned pochopila.
Rozloučila se s nimi a pak odešla.
"Tak copak se děje?"
"Jak moc znáš Miu?" zeptal se na rovinu.
"Moc dobře ne, proč se ptáš?"
"Ale dýl než my ano, přišla jsi s ní přece do školy."
"Jo to jo, byli jsme nakupovat, je to fajn holka, jen trochu tichá," usmála se. "A proč se o ní tak zajímáš?"
"Ale jen tak," zamumlal. "Tak tedy díky."
"Jo jasně, ahoj," pozdravila ho a odešla.
Lhala mu, věděla víc, než řekla, ale páčit to z ní nechtěl. Proto musel vymyslet něco jiného, jak zjistit, kdo ta nová ve skutečnosti je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama