Dark Angel ► 1. Kapitola

27. dubna 2016 v 18:09 | Ellie |  Dark Angel
Téma: TW/vlastní tvorba
Postavy: Mia, Gabriel, Anita, Stiles, Derek, Dr. Deaton, Scott, Lydia, atd… ◄ ZDE
Páry: Stiles/Mia/Derek, Scott/Kira, Isaac/Allison
Anotace: Mia vypadá jako obyčejná dívka, ale není. Je to anděl, správně řečeno andělský bojovník. Křivým obviněním ze zrady, kterou nespáchala je jí udělen trest, pro anděly ten nejkrutější. Přijde o svá křídla a tím i o svou andělskou podstatu. Vyhnána z místa, které se stalo jejím domovem, se rozhodla najít jediného žijícího příbuzného a to nevlastního strýce Dr. Alana Deatona. Když dorazí do městečka Beacon Hills, snaží se aspoň trochu zapadnout, ale jde jí to těžce, když vlastně netuší, jak žít normální život a stále jí trápí myšlenka, že je vlastně obyčejná. S pomocí Lydie se pomalu začleňuje i do života studenta na střední škole a seznamuje se tak i s jejími přáteli. I přesto, že jí k sobě přijali, se Mia mezi nimi stále cítí cizí. Vše se změní až v době, kdy se kolem ní začnou motat jak Derek tak i Stiles a ona tak poprvé poznává i zákoutí lásky. Když už se zdá, že by snad mohla být opět šťastná a smířená se sebou, se ve městě objeví dva cizinci, kteří zosnovali plán na její zničení, a všechno se najednou zkomplikuje ještě víc.
Poznámka: Mia se probudí u strýce doma a vzpomíná si na to, co se stalo. Když se vzpamatuje, najde v domě kromě něj i další osobu. O koho půjde?



Kapitola první

Nový domov


Mia
Pomalu otevřela oči a snažila se zjistit, kde se vlastně nachází. Jediné co si pamatovala, byl útěk, dlouhá cesta, bolest a následně náraz. Všechno jí splývalo dohromady. Chtěla se posadit, ale něčí ruce dívku jemně zatlačily zpátky do postele.
"Lež, musíš odpočívat, jsi ještě slabá," ozvalo se vedle dívčiny. "Spala jsi v kuse dva dny."
Zaostřila pořádně zrak a uviděla svého strýčka. Usmál se na ni a chytil jí za ruku.
"Kde to jsem?" zeptala se tiše.
"U mě doma, vzal jsem tě sem hned poté, co jsi autem narazila do zdi u mě v práci."
Vzpomněla si na ten večer, chtěla zastavit, ale spletla si v te horečce co je co. Bolela jí hlava a pak slyšela hlas, volal její jméno a postavy, byly dvě.
"Kdo byl s tebou?" prudce se posadila a zaskučela bolestí.
Strýc jí znova pomohl lehnout si.
"Scott, jeden student co u mě pracuje, ale dřív, než něco viděl, jsem ho poslal domů. Neboj se," po jeho slovech se trochu uklidnila.
Bála se, že by někdo věděl, kdo je. Tedy, kým byla. Musela to držet v tajnosti.
"Vážně nic neviděl?" zeptala se dívka znova a strýc jen zakroutil hlavou.
"Dával jsem si pozor, teď si ještě chvíli odpočiň a pak přijď dolů, na křesle máš nějaké oblečení, potom si promluvíme, co dál," dal jí pusu na čelo a pomalu kráčel ke dveřím.
"Strýčku?" ozvala se dívajíc na něj.
"Ano zlato?" otočil se.
"Děkuji," zašeptala tichým hlasem.
"Nemusíš mi děkovat, jsi má rodina," pousmál se a pak odešel.
Mia zůstala sama, opatrně se posadila a rozhlížela se po pokoji. Byl útulně zařízený. Koberec i stěny ladily stejným odstínem barvy světlé kávy. Jen stěna za postelí měla tmavší odstín a různé ornamenty zdobily celou její plochu. Postel, na které jsem zrovna seděla, byla velká a pohodlná, z každé její strany byly postavené malé noční stolečky. Hned kousek od postele se nacházely velké skleněné dveře na menší terasu. V rohu dominoval strom s krásnými velkými listy a pod ním se trůnilo pohodlné křeslo. Naproti skoro přes půl stěny byla velká zrcadlová šatní skříň, která zatím zela zcela prázdnotou, jelikož sebou neměla žádné oblečení. Vedle ní se nacházely dveře do menší koupelny, v dalším rohu byla komoda a vedle ní dveře na chodbu. Cítila se tu bezpečně. Stáhla ze sebe přikrývku a pomalu vstala. Popošla ke křeslu a našla na něm nějaké dívčí oblečení, přesně tak, jak strýc říkal. Svlékla košili, kterou měla na sobě a otočila se zády k zrcadlu, abych lépe viděla. Rány na zádech byly ošetřené a převázané obvazy. Posmutněla, znova si na všechno vzpomněla. Zavrtěl hlavou, aby se zbavila vzpomínek a šla se obleknout. Nejdřív na sebe hodila spodní prádlo a pak obyčejné tmavé triko s potiskem a úzké džíny. Nazula si conversky a přivlékla na sebe ještě mikinu. Sepnula vlasy do culíku a vyšla z pokoje. Hlava jí ještě třeštila z nárazu, ale snažila se to nevnímat, stejně jako bolest zad. Scházela pomalu dolu schodištěm, když ze zdola zaslechla dívčí hlas. Zarazila se, no pokračovala dál, až došla k nim. V obývací části seděla na pohovce mladá holka, mohla mít tak sedmnáct a bavila se se strýcem, když Miu oba spatřili, zmlkli a pohlédli na ni.
"Mio, chci ti někoho představit," začal. "To je Lydia, pomohla mi tě ošetřit a donesla ti věci."
"Cože? Ale říkal jsi, že…," znervózněla.
"Ano já vím, ale potřeboval jsem pomoct a Lydia ví, jen to nejnutnější, neboj se," vstal a popošel k neteři. "Nic víc jsem neřekl, ošetřili jsme ti rány, pomohla ti v koupelně a donesla věci."
"A proč je tady teď?" tohle se jí nechtělo líbit, bála se, nikdo nesměl nic vědět.
Dívka s krásnými dlouhými zrzavými vlasy vstala a popošla k nim.
"Deaton mě poprosil o pomoc, svůj slib dodržel, nic víc kromě toho, že tě mám ošetřit a pomoct ti umýt se, mi neřekl a já se na nic neptala, můžeš být klidná," pousmála se. "A teď jsem tu proto, abych tě vzala na nákupy, prý tu nemáš nic a pochybuju, že sama se tu vyznáš."
"Má pravdu, já musím do ordinace a Lydia se v holčičích věcech vyzná víc, pomůže ti vybrat oblečení a vše co budeš potřebovat," vložil se do toho znova strýc.
Nervózně si mnula prsty na rukou a těkala pohledem z jednoho na druhého. Nebyla si jistá. Strýc si toho všimnul a vzal jí kousek stranou.
"Poslyš, já vím, že se bojíš, ale budeš se muset pomalu začlenit do normálního života. Nechci, abys byla sama a Lydia je vážně hodné děvče," pohladil Miu po tváři.
"Dobře," souhlasila, i když ne docela nadšeně.
"Tak tady jsou nějaké peníze, kup si co potřebuješ," dal jí pusu na čelo a pak odešel, zůstala tam se zrzkou sama.
"Nevěříš mi viď?" ozvala se.
"Tak to není," odpověděla pohotově, no vlastně ani si nebyla jistá. "Já jen… jsou věci, které," povzdychla si." O kterých nechci mluvit, proto jsem se bála, když jsem tě tu uviděla."
"Chápu, ale vážně se nemusíš bát. Deaton měl o tebe starost, byla jsi v hrozném stavu a rány na zádech se ti zanítily, navíc jsi byla pořád mimo a měla jsi horečky. Pomohla jsem tě umýt a půjčila oblečení, když byl v práci, hlídala jsem tě, nechtěl, abys byla sama. Bál se o tebe," vysvětlila jí všechno co se dělo, když byla mimo.
"Co ti řekl?" koukla dívka na ni.
"Že ti umřeli rodiče a proto jsi tady. Na víc jsem se neptala, myslím, že až sama budeš chtít a uznáš, že mi můžeš důvěřovat, třeba si někdy popovídáme jako kamarádky," pousmála se vlídně a brunetka lehce úsměv opětovala.
Možná, že přece jen nebude tak špatná, možná, že by jí mohla dát šanci, mít kamarádku.
"Tak, půjdeme?" zeptala se.
"Asi jo," pousmála se a obě se odebraly ven k jejímu autu.
Nastoupili a vyjeli do města. Mia z okýnka pozorovala dění venku a přemýšlela, jak tohle nakonec skončí. Bude se muset naučit znova žít jako obyčejná holka. Nastoupit do školy, najít si práci, možná někdy mít rodinu. Ale to všechno pro ni bylo tak moc vzdálené. Od té doby co si pro ni přišli, znala jen učení z knih, trénování a boje, nic víc. Z myšlenek jí vytrhla Lydia, která do dívky mírně štouchla a dala tak najevo, že jsou na místě. Vystoupily a zamířily do menšího obchodního centra.
"Řekni, co potřebuješ koupit?"
"Uhm, všechno, nemám totiž vůbec nic," řekla brunetka narovinu a zatímco se zrzka zatvářila zamyšleně.
"Tak to vezmeme popořádku, nejdřív nějaké oblečení, pak boty, dále kosmetické potřeby a pak už ty maličkosti," mrkla a tahala Miu z jednoho obchodu do druhého.
Když už vycházeli asi ze čtvrtého obchodu, měli v rukou každá nejmíň pět tašek s všelijakým oblečením, od spodního prádla, oblečení na doma až po různé kusy oblečení do školy, na párty, dokonce i pár společenských šatů tam měla, i když nevěděla na co. V dalších obchodech pořídili několik páru bot, od lodiček, po sportovní obuv až k jednoduchým letním žabkám. Z toho všeho se Mie točila hlava. Měla pocit, že když vejde ještě do jednoho obchodu, asi začne křičet.
"Na to si zvykneš, neboj," usmála se. "Ale jak tě tak vidím, navrhuji, abychom si dali kafe a pak dokoupili už jen, co to nám chybí," dodala a dívka souhlasně přikývla.
Došli do malé kavárničky a usadili se za stůl. Vzala do rukou nápojový list a četla si nabídku. Bylo toho tolik. Většinu ani neznala, tedy ani nepila.
"Mohla bys mi prosím poradit, co je dobré?" zeptala se a čekala, že se na ni bude dívat jako na blázna, ale Lydia se jen usmála a pomohla Mii vybrat.
Obě si dali nakonec Caffe Con Ghiaccio s trochou javorového sirupu.
"Deaton mi řekl, abych ti trošku vysvětlila, jak to v našem městě chodí," začala. "Prý o nadpřirozenu víš, takže to bude snadné."
"Kam tím míříš?"
"V našem městě totiž pár takových bytostí žije a pár se jich tu i objevilo."
Tohle jí zaujalo, proto Lydii pobídla, aby pokračovala dál.
"To že je Deaton emisar asi víš," přikývla. "A pak jsou tu vlkodlaci, 4 z nich chodí k nám na školu, další dva se jen potloukají kolem, ale jsou to přátelé, no, i když Peter… ale to je jedno."
"Proč mám pocit, že to není všechno?" odpila si kafe, které jim mezitím přinesli.
"Protože není, před nedávnem se objevila Kanima, pak také vraždící učitelka, ze které se nakonec vyklubal Darach. Je tu jedna holka, která je Kitsune a aby toho nebylo málo, už jsme tu měli i její temnější verzi Nogitsune a nějaké démonské bojovníky, jo a abych nezapomněla, i pár lovců se tu zdržuje," vyprávěla dál a Mia jen překvapeně poslouchala a hltala každé jedno slovo, které vypustila z úst.
"Páni, na to, že je tohle město malé, je tu veselo," lehce se pousmála.
"No to ano, ale naštěstí, je teď klid. Až budeš ve škole, tak ti mé přátelé představím," usmála se. "Jo a ještě jedna věc, já… ehm."
"Co z toho jsi ty?" koukla na ni.
"Z toho nic, já jsem totiž něco jiného," lezlo to s ní jako z chlupaté deky. "Jsem Banshee."
Překvapilo jí to, o Banshee slyšela a četla hodně, asi nejvíc ze všech nadpřirozených bytostí, ale nikdy se s žádnou nesetkala.
"Co je?" koukla na Miu.
"Nic jen, že je to všechno tak zajímavé," napila se. "Jak to vůbec zvládáš, myslím tím to, co jsi?"
"Snažím se, ale pořád je to takové… divné."
"Chápu, ono být nadpřirozenou bytostí nese svá úskalí," dodala a vzpomněla si na sebe.
Čím vším si musela projít, aby byla tou nejlepší a jak nakonec skončila.
Jako zrádce, vyvrhel, nic. Povzdechla si.
"Děje se něco?" všimla si toho Lydia.
"Né to nic, jen jsem si na něco vzpomněla, ale už je to pryč," pousmála Mia se mírně.
"Dobře, ale kdyby něco, můžeš se mi svěřit. Umím držet jazyk za zuby."
"Budu si to pamatovat a děkuji."
"Není zač, musím říct, že mě překvapilo, že má Deaton neteř."
"Jsem nevlastní, moje máma si vzala jeho bratra, když už mě měla, ale strýčka jsem vždy měla moc ráda, jen jsem ho dlouho neviděla."
"Je mi líto, co se stalo tvé rodině," řekla po chvíli.
"To je… v pořádku," kdyby jen věděla, jak to bylo ve skutečnosti. "Jsem nějak unavená," dodala.
"Tak pojďme, koupíme ještě pár maličkostí a zavezu tě domů," mrkla na ni, zaplatila kafe a obě se vydali ještě do dvou obchodů, které nestihli.
Když už konečně měli všechno, tašky naházeli do kufru a rozjeli se ke strýci domů. Lydia Mie pomohla zanést tašky do pokoje a pak se s ní rozloučila s tím, že zítra ráno pro ni přijede a vezme jí do školy.
Jelikož byla Mia sama doma, rozhodla si koupené věci uklidit a také s tím začala. Trvalo jí nejmíň dvě hodiny, než to všechno uklidila. To už byla tak unavená, že si dala jen rychlou sprchu, znova si rány převázala obvazem a hodila na sebe noční košilku, kterou si dneska koupila. Zalezla do postele a zhasla lampičku. Deaton ještě doma nebyl, chtěla na něj počkat, ale oči se jí klížily únavou. Navíc jí ráno čekal další nelehký úkol a to jít do školy. Už teď z toho byla na prášky, ale musela se tomu postavit čelem. Byla přece bojovnice. Zavřela oči a v momentě usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama