Bad Romance ► Peter and Lydia

10. dubna 2016 v 13:42 | Tew* |  Short Stories by Tew*
Téma: Teen Wolf
Pár: Peter & Lydia
Hl. postavy: Peter, Lydia
Vedlejší postavy: Žádné
Anotace: Parta zničila zlou kitsune a teď mají chvíli volna bez zla ve městě. Jenže při úplňku se stane něco, co Lydia neočekávala. Peter se jí znovu zjeví jako přízrak, díky její moci Banshee. Ale co má dělat? Půjde mu na pomoc, i když jí tolik ublížil a ostatním taky? Půjde za ním, i když si zakázala se pohnout z domu? A co se vlastně stalo Peterovi?
Tew*: Je to něco nového, povídka s tématem TW, kterou si ode mě přála Ellie. Musím říct, že se mi taky líbí představa páru Peter a Lydia. :) Tato jednorázovka navazuje na konec třetí série, ale Dereka nikdo neunesl. :)


Sledovala jsem oblohu, která se odrážela ve vodě v našem bazénu. Lehce jsem pohupovala nohama ve vodě a vytvářela tak vlnky. Byl večer, hvězdy zářily a já přemýšlela o všem, co se kolem dělo.
Teď byl zrovna klid, žádné hrozící nebezpečí, jen Peter Hale kroužil kolem. Poté, co zjistil, že má dceru a já mu řekla její jméno, poté, co jsme porazili zlou kitsune... po smrti Aidena a mé nejlepší kamarádky... byl klid. Chyběla mi... Chyběli mi oba.
Zahnala jsem špatné myšlenky a podívala se vzhůru na oblohu, kde zářil měsíc v úplňku. Čas vlkodlaků. Jenže ti, co tu žili, se uměli ovládat, kontrolovat.
Povzdechla jsem si, bylo toho tady tolik...
Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela vlčí zavytí. Rozhlédla jsem se a vstala. Zdálo se mi to nebo to bylo opravdu tak blízko?
Promnula jsem si tvář a usmála se pro sebe. Jsem blázen. Určitě, jinak se to vysvětlit nedá... tedy až na to, že jsem podle všeho banshee. Vždyť to říkám, blbost.
"Lydie," zaslechla jsem šepot a rozhlédla jsem se vyplašeně kolem.
"Kdo je tam?" zeptala jsem se a koukala kolem.
"Lydie..." zavolal na mě ten hlas znovu a já zavrtěla hlavou. Budu to ignorovat, prostě budu ignorovat hlas v mé hlavě. Vydala jsem se do domu, když o beton za mnou něco zaškrábalo. Ztuhla jsem na místě a zakazovala si se ohlédnout, ale když se to škrábání ozvalo znovu, tak jsem se ohlédla a vykřikla. Přede mnou stál vlkodlak. Nebo spíše byl na koleni a škrábal drápy o zem. Jeho oči modře zářily a sledovaly mne.
"Petere?" zaskřehotala jsem vyděšeně.
"Lydie," řekl tím hlasem přeměněného vlkodlaka a já couvla, sledovala jsem, jak vstal a jeho kroky se pomalu vydaly ke mně.
"Co chceš? Řekla jsem ti vše co vím," zašeptala jsem a couvala, dokud jsem nenarazila na skleněné dveře, rukou jsem šmátrala po klice, ale jeho ruka, packa, pracka, nebo cokoliv to teď bylo s těmi drápy, bouchla o stěnu vedle dveří a vedle mé hlavy. Vyjekla jsem a trhla sebou.
"Chci abys šla za mnou," zavrčel mi do ucha a mě tak ovál jeho dech.
"Prosím, co po mně chceš?" zamumlala jsem a pozorovala ho.
"Pojď. Lydie. Sakra. Se. Mnou!" zavrčel a pak mi jen chytil ruku a já ucítila, že má horkou kůži. Drápy měl tak, aby mě nepoškrábal a tahal mě ze zahrady na cestu.
"Nemám boty! Sakra, Petere! Budu křičet!" bránila jsem se mu.
"Tak křič!" otočil se na mě a já vyděšeně couvnula znovu, než jsem zakřičela tak, jako pravá banshee... jak se říkává. Zavřela jsem oči a ruce jsem stiskla v pěst.
Otevřela jsem oči, když jsem zprudka oddechovala a rozhlížela se. Stála jsem sama na konci naší zahrady u vrat. Žádná známka o Peterovi. Co se sakra stalo? To už mi zase lezl do hlavy? Já ho už oživovat rozhodně nebudu, ať si trhne.
Otočila jsem se a šla k domu, když jsem se zarazila, k bazénu vedly rudé kapky a když jsem se podívala do něj, zalapala jsem po dechu. Voda byla rudá jako krev a na kraji leželo tělo. Opatrně jsem se vydala k tomu tělu a klekla si. Vzala jsem ho za ramena a snažila se ho otočit. Byl těžký.
Když jsem uviděla jeho tvář, naprázdno jsem polkla. Byl to Peter...
Vstala jsem a rozhlédla se, musela jsem něco udělat, ať už jsem chtěla nebo ne. Věděla jsem, že tohle se mi snaží říct jen můj banshee mozek, ale jako vždy... jsem musela něco udělat. Utekla jsem do svého pokoje a obouvala si boty a brala bundu, zatímco jsem vytáčela číslo, které jsem měla od Stilese. Ten ho měl od Scotta a ten zase od Dereka. Číslo na Petera.
Telefon vyzváněl, což zatím bylo dobře a já si vzala klíčky od auta a šla ven z domu.
Zanadávala jsem, když jsem spadla do hlasovky. Odložila jsem telefon na místo spolujezdce spolu s taškou a nastartovala jsem. Podívala jsem se na sebe do zrcátka. Opravdu myslím vážně to, že pojedu za někým, kdo mě pokousal? Zřejmě ano. Bylo to tady, jsem blázen.
***
Zajela jsem před dům, kde měl Derek a Peter byt, nerozhodně jsem se vydala nahoru a rozmýšlela se nad tím, co bude dál. Co tam najdu? Měla jsem někomu zavolat? Asi měla. Je už na to moc pozdě?
Došla jsem ke dveřím a rozmýšlela se nad vším, než jsem zatáhla a otevřela je. Vešla jsem do tmavé místnosti, kde nebylo nic vidět a rukama jsem hledala vypínač.
Když místnost ozářilo světlo svítidel, tak jsem jen zírala na to, co bylo přede mnou. Krev na zemi, která byla ve šmouze po zemi, jako kdyby se buď někdo plazil nebo ho někdo táhl. Udělala jsem opatrný krok dopředu a rozhlížela se.
"Petere?" zavolala jsem opatrně. Proboha, kdo volá na někoho uprostřed místnosti s krví na podlaze? Sebevrah? Určitě. Lydia? Teď už taky.
"Tady!" zavrčel a já šla za hlasem. Ležel na zemi a v tričku měl díru po kulce. Zamračila jsem se a dřepla si k němu.
"Co se stalo?" zeptala jsem se.
"Přišel sem Mickey Mouse, co sakra myslíš, že se stalo?!" zahřměl vlkodlak a jeho oči zablikaly modře.
"Jasně, dělej tohle a odejdu odsud bez ohlédnutí," řekla jsem mu klidně.
"Derek se na mě naštval," pokrčil pak tedy rameny a zavrčel bolestí.
"Myslela jsem, že by tě spíš poškrábal, pokousal nebo co to vy vlkodlaci děláte," zamumlala jsem a vstala, dívala jsem se, co použít na vyndání kulky. "Měl bys do nemocnice," řekla jsem pak.
"Jistě, vysvětli jim jen prosím, že jsem vlkodlak, takže se nemusí bát toho až se budu uzdravovat!" křiknul a já měla sto chutí do něj kopnout.
"Idiote," řekla jsem naštvaně a vzala ze stolu nůž na dopisy. Klekla jsem si k němu.
"Co sakra chceš dělat?!" zeptal se hned, jak jsem pozvedla nůž nad jeho ránu.
"Jdu vařit, co si myslíš?" zamračila jsem se a přiložila špičku nože k ráně.
"Tak uvař aspoň lasagne," zavrčel a sledoval mě.
"Jistě, cokoliv si přejete, pane," řekla jsem mu a protočila oči, než jsem zabodla nůž opatrně do rány a on zakřičel. Patří mu to. "Říkala jsem ti, že máš jít do nemocnice, protože já nejsem žádná doktorka!" zamumlala jsem, jak jsem se snažila najít kulku, zatímco Peter krvácel. Skvěle.
"Nemel a vyndávej," zachraptěl a měnil se. Výborně, ještě mě pokouše znova.
Snažila jsem se co nejrychleji, ale podařilo se mi to až za chvíli. Podívala jsem se na kulku a na své ruce od krve, než jsem pohlédla na Petera, který ležel bez hnutí na zemi. Položila jsem tu kulku na zem vedle nože a naklonila se k jeho hrudníku, položila jsem si uchu na místo, kde by měl být srdce a zavřela oči, snažila jsem se zaslechnout tlukot. Ale slyšela jsem jen své vlastní. Zanadávala jsem.
"Petere?" šťouchla jsem do jeho paže a v duchu jsem se pleskla za to, že moje první záchranná reakce je to, že někoho šťouchnu.. "Petere!" vykřikla jsem a zatřásla s tím blbem. Bravo, Lydie, ty zatřeseš s někým v bezvědomí, co takhle ho ještě štípnout, neprobudil by se pak? Vážně, měla jsem fakt divné myšlenky.
Povzdechla jsem si a pak se nadechla a začala jsem první pomoct, zacpala jsem rukou jeho nos, pootevřela mu rty a přiložila na ně ty svoje, ale než jsem stačila předat svůj dech jemu, tak se jeho oči otevřely a on mě přetočil pod sebe. Zalapala jsem po dechu. Poněkolikáté tento večer a zírala do jeho zářících modrých očí.
"Lydie," zavrčel moje jméno hrdelním hlasem a já se zachvěla.
"Petere?" špitla jsem a snažila se zavrtět tak, abych se od něj dostala, ale on jen zavrčel víc a přitiskl se na mě tak, že jsem skoro dýchat nemohla.
Choval se jako nějaké zvíře. A pak už jsem jen viděla, jak se sklání a tiskne své rty na mé, on mě políbil! On. Mě. Líbal! Co to sakra?
Strkala jsem do jeho hrudi, ale on se ne a ne pohnout, spíš ještě přitlačil na mé rty, takže jsem mu musela polibek oplatit, pokud jsem nechtěla být rozdrcena. Musela jsem přiznat, že líbat uměl. Co si to myslím?!
"Petere!" zamumlala jsem do polibku, ale on stále držel mé rty v zajetí. Zamračila jsem se a kousla ho, tehdy se odtáhnul a zavrčel.
"Co?!" zamračil se a chtěl mě políbit znovu, ale já mu dala facku.
"Idiote!" řekla jsem mu a strčila do něj tak, že spadnul vedle mě a já tak mohla vstát.
"Lydie!" zakřičel, když jsem utíkala z bytu, ale nezastavovala jsem se, jen jsem utíkala dolů ke svému autu.
***
Ráno jsem ležela ve své posteli a tiskla k sobě přikrývky. Přemýšlela jsem nad vším, co se dělo. Co mělo znamenat to jeho líbání, jeho vrčení. Bylo to strašidelné, bylo to sexy a já byla úplně zmatená.
Vstala jsem, když jsem uslyšela zaklepání na dveře, přešla jsem k nim a otevřela. Ztuhla jsem, protože jsem před sebou viděla Petera. Co tady sakra dělá?
"Nepoděkoval jsem ti, že jsi ze mě vytáhla kulku," řekl mi a v poklidu prošel do mého pokoje. Zamračila jsem se a zavřela, kdyby mamka šla kolem.
"Co tady chceš?"
"Vždyť to říkám, jdu poděkovat za vyndání kulky,"
"Ne, ty neděkuješ, Petere, takže proč jsi tady?"
"Prostě jsem tady, Lydie!" zavrčel na mě a přitiskl mě na dveře. "Včera jsi utekla, aniž bychom si promluvili."
"Nebylo o čem mluvit," zašeptala jsem s pohledem do jeho očí.
"Políbil jsem tě," zavrčel a sledoval mě.
"A já ti dala facku," odsekla jsem.
"A dáš mi ji znovu?"
"Pokud mě znovu políb-" nestihla jsem to dokončit, protože přitiskl rty na moje. Líbal mě, vzal mou tvář do dlaní a líbal mě jako nikdo předtím. Peter byl rozhodně starší, ale byl sexy. Nechápala jsem, co dělám, než jsem mu začala polibky oplácet a objala ho rukama kolem krku.
Peter mě chytil za boky, než jsem najednou nestála na zemi, ale byla jsem nesena lehce do psotele, kde mě položil a nalehl na mě.
"Co sakra děláš?!" zašeptala jsem, ale oplácela mu jeho polibky.
"To, co jsem měl udělat už dávno," zavrčel a sunul mi ruce po těle.
Možná jeden den hříšností vadit nebude, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama